Vítejte na mém webu

Zdravím všechny návštěvníky na mém blogu, který se jmenuje Prehistoric World. Zajímám se o pravěk a tímto blogem bych chtěl odkrýt tajemství pradávných tvorů ukrytých mliony let pod povrchem Země. Ač jsou tito tvorové dávno mrtví, kdyby jsme se prošli nočním muzeem, možná by se nám podařilo alepsoň na krátkou chvíli slyšet ozvěny minulosti. Pokud se nám toto podaří, tak jsme o krok blíže k poznání tajemství pravěku. Pamtujte však na tuto moudrou větu:

Minulost není mrtvá, dokonce ještě neskončila.

Wiliam Faulkner (1897-1962)

Chci tímto říct, že pravěk není mrtvý a jeho dávné obyvatele můžeme oživit pouhou myšlenkou na to, že jsme nezapoměli na ně, na ty které pohltil čas.

 

Upozornění návštěvníkům

Vážení návštěvníci, na tomto webu je možné kopírovat fotky živočichů a rostlin, ale nikoli text.

Novinky

Londýnské muzeum, mořský svět a útesy Seven Sisters

22.05.2017 17:37

Jsem vcelku rád, že jsem se vrátil ze své cesty po jižní Anglii, kde jsem za celou dobu prošel několik velmi zajimavých a pro milovníky prehistorie i biologie přitažlivých míst. Ještě předtím však chci poděkovat za Vaši velkou podporu ohledně sledovanosti a pozitivních reakcí na můj blog. Jsem si vědom, že v poslední době jsem velmi polevil v přidávání článků, ale bohužel to nešlo jinak.

První den ztrávený v Londýně jsem měl tu čest podívat do Muzea Přírodní Historie a Darwinova Centra. Tento komplex mne zaujal snad ještě více, než Národní muzeum v Praze, jelikož zde byly vystaveny kostry a exponáty, které jsem dosud viděl pouze v knihách či na obrázcích. V sekci Dinosauři (Dinosaurs) jsou až na tři vyjímky všechny kostry zavěšeny nad hlavami návštěvníků. Cestu vyznačují informační tabule vztahující se k chovaní, paleoekologii, zbarvení, společenskému životu a rozmanitosti skupiny Dinosauria.

Fosilní lebky nejznámějších druhů neptačích dinosaurů, Tyrannosaurus rex a Triceratops prorsus, kteří se dožili samého vrcholu a sklonků jejich světa před 66,038 miliony let.

Jsou tu vystaveny kostry rodů Gallimimus, Allosaurus, Triceratops, Scolosaurus, Dromaeosaurus, Camarasaurus či Tuojiangosaurus, dále lebka a robotický model druhu Tyrannosaurus rex, robotický model rodu Deinonychus a replika původního holotypu rodu Baryonyx. V menších sbírkách jsou zde fosílní části pancířů, rohů, lebek, drápů a zubů teropodů, nodosauridů, ornitopodů a marginocefalianů. Je tu také sekce věnovaná výchově a mateřské péči neptačích dinosaurů a lokomočním (pohybovým) funkcím.

Tyto fosilní lebky představují rody Deinotherium (nahoře), Phiomia (pod ním) a Gomphotherium (nalevo) a také model rodu Moeritherium, v pozadí je model plejtváka.

V další sekci historické budovy muzea je sekce Savci (Mammals), kde se nám představují kostry i vypaní jedinci žijích nebo nedávno vyhynulých druhů savců. Je zde k vidění model plejtváka obrovského v životní velikosti, steně jako hroch či lední medvěd, kostry vorvaně či jelenů či vycpaný slon. Z fosilních druhů jsou zde například rody Arsinoitherium, Sivatherium, Megaloceras, Titanohyrax, Saghatherium, Phenacodus či Giraffa jumae. Většina z nich pochází ještě z doby velké koloniální říše Britského impéria. Popisují se zde také různé evoluční etapy jednotlivých větví savců.

Slavná "Lucy".

V druhé modernější části muzea je kladen hlavní důraz na geologii, ovšem i zde se nacházejí menší fosilní sbírky a kostry (jsou zde vystaveny exempláře jako Toxodon, Stegosaurus "Sophie" - jeden z nejlépe zachovaných jedinců stegosaura, Pterodatylus, Scaphognathus, Coelodonta antiquitatis - odlitek "mumie" pseudofosílie exempláře Staturnia a model pterodaktyloida rodu Pteranodon). Nejznámější sekce této nové části muzea je však Human Evolution, kde máme před očima rozsáhlé sbírky prvních hominidů a lidí, kteří postupně vedou až k našemu druhu. Je zde věrně zobrazen i společenský život, růstové kategorie a celková existence prvních hominidů. Jsou zde i vzácné exempláře jako "Lucy" či první lidé. Osobně jsem si tuto část cesty užil nejvíce.

Dále jsem ještě měl tu čest podívat se do Mořského Světa v Brightonu. Toto živé muzeum mořského světa je nejstraší na světě, bylo založeno roku 1872, je tedy starší než londýnské muzeum. Hlavním lákadlem jsou tu hlavně žraloci útesoví a karety obrovské, kteří spolu plavají v největším zdejším akváriu. Dále tu jsou k vidění krásní mořští koníci, obří krabi pavoučí a velké plodožravé piraně. Velkým lákadlem je zde také nově otevřená sekce deštného pralesa, kde jsou k vidění tropické želvy, anakondy, masožravé piraně a pralesničky.

Mojí poslední zastávkou po paleontologicko-biologicko-geologické cestě po anglii byly útesy poblíž Doveru. Zdejší uloženiny jsou křídově bílé, pocházejí z uloženin okrajového moře, které zde bylo ve spodní křídě. Jelikož vím, že zde je jedno z největších nalezišť spodněkřídových živočichů na světě, tak jsem se rozhodl, že bych zde mohl trochu zapátrat a s trochou štěstí i něco nalézt. Vezu si odsud několik zajímavých úlomků, podle předběžného rozboru by se mělo jednat nejspíš o osten polakanta, zub pelorosaura, možnou část pažní kosti menšího tvora a část čelisti. Nevím, zda jsou to skutečné nálezy, ale rozhodně to stojí za to tato místa navštívit.

Výprava do pramáti dinosaurů

15.05.2017 12:27

Drazí a vážení návštěvníci a blogeři,

uvědomuji si, že jsem v poslední době polevil od přidávání článků, ale mám své osobní starosti, takže jsem moc času neměl. Nicméně mám na tento víkend již připraveno pár článů, takže určitě zase něco přibyde. Naneštěsí však dnes odpoledne odjíždím do Anglie, kde budu až do soboty. Velice se tam těším, ovšem díky tomu nebudu moci přidávat další články. Určitě však přinesu nějaké informace, pokud objevím na Jurském pobřeží v Dorsetu něco zajímavého nebo se možná podívám do Londýnského muzea.

Děkuji za pochopení a zase nashle v minulosti...

Univerzita v Cambridge přisla s novou systematikou dinosaurů

27.03.2017 17:27

Vědecký tým z univerzity v Cambridge a z Národního Historického Muzea v Londýně přišli se zajímevým kladogramem, který o něco pozměňuje naše rozdělení hlavních skupin dinosaurů. Vědci údajně zkoumali okolo desetitisícovek různých exemplářů a přišli se zajímavou teorií.

Nový kladogram fylogeneze nám známých dinosauřích skupin. Zde se do skupiny plazopánvých řadí pouze sauropodomorfové a hererasauři, ostatní skupiny se řadí do nově vzniklého taxonu Ornithoscelida. Kredit: Nobu Tamura.

Skupinu Dinosauria poprvé definoval roku 1842 britský anatom a paleontolog sir Richard Owen. Tito jedineční živočichové existují zhruba od doby před 249 miliony let až do teď. Do nedávné doby jsme je řadili do dvou hlavních skupin, Saurischia a Ornithischia, podle systematiky, kterou roku 1887-1888 určil Harry Seeley. Dnes chtějí vědci z Cambridge tento dosavadní kladogram předělat.

Podle tohoto vědeckého týmu, ve kterém je i paleontolog David Norman, sloučili skupiny Ornithischia a Theropoda do kladu, který roku 1870 zařadil skvělý evoluční biolog a paleontolog Thomas Henry Huxley. Proto tito vědci určili, že dosud známí první teropodi hererasauři se mají řadit spolu se sauropodomorfy do společného kladu saurischianů.

Podle tohoto paleontologického týmu mají ornitoschiani blíže k ptákům než sauropodní dinosauři a hererasauři. Vědci se také opírají o stáří taxonu Ornithoscelida a o množství znaků, které mají tyto dvě skupiny podobné. Úskalí však začíná v době, kdy se do debaty dostává fakt, že všichni dinosauři měli stejného předka, takže mnoho čeledí a skupin sdílelo i miliony let po svém vývoji stejné či podobné znaky.

Podle mého mínění se tím i komplikuje zařazení prvotních forem dinosaurů, takže kde je pravda ? Možná bychom neměli předbíhat událostem, rozhodně to bychom měli alespoň jetě jednou uvěřit.

Nový pohled na evoluci prvních tetrapodů

19.03.2017 09:36

Vědci z Northwestern University přišli v nedávné době s velmi zajímavou teorií, která může pozmněnit náš pohled na evoluci prvních tetrapodů. Tento tým vědců totiž přišel s tvrzením, že první tetrapodotváří živočichové, kteří vstoupili na zem potřebovali k následnému vývoji na souši hlavně dobrý zrak, nikoli, že se v průběhu několika dalších milionů let vyvinuly končetiny.

Hyneria byla obří lalokoploutvá ryba, která patřila k těm druhům, které své ploutve používaly i pro kratší pochody po zemi.

Podle prof. Malcolma Maclvera, který tento vědecký tým vedl, se první obojživelní tetrapodotváří museli při prvních cestách na zem adaptovat nejdříve v oblasti jejich vidění. Jakožto polorybovití obratlovci se jejich zrak musel nejdříve přizpůsobovat na okolní prostředí, kde nebyla voda. S tím se musela upravit i stavba sítnice, periferní vidění a zvlhčování očních bulev.

Tento tým reprezentuje tuto velmi zajímavou teorii o vývoji prvních obojživelníků slovy "nejdříve oči, pak až nohy". Ruší to také dosavadní myšlenku, že pro vývoj prvních obojživelníků se nejdříve musely přizpůsobit ploutve na končetiny s prsty a až poté očnice.

Masožraví červi nejsou jen z Pravěk útočí

27.02.2017 17:50

Většina z nás si určitě vzpomíná na masožravé prekambrické červy, kteří byli představeni v populárním britském seriálu Pravěk útočí čili Primeval. Existence těchto prekamrických masožravců je pouze hypotetická, ovšem tým vedený Matsem Erikssonem z Royal Ontario Museum v Torontu popsal podobného podivného červa z bristolských devonských uloženin.

Červni jsou dnes skupinou převážně neškodných zvířat, která obývají většinu zemských biotopů. Existují i přisedlé hlubokomořské typy, které obývají okolí hlubokomořských vývěrů, ovšem nedávno popsaný Websteroprion armstrongi nám dokazuje, že to v minulosti byli i nelítostní predátoři brakických a slaných vod.

Původní holotypní fosílie byly nalezeny v okolí kanadských Hudson Bay Basin v 90. letech minulého století, tehdy však nebyly spolehlivě určeny a nález byl pozapomenut. Teprve v tomto roce se ho ujmuli vědci z bristolské a lundské univerzity a z výše zmíněného muzea. Podle vědeckého týmu tento živočich patří k příkladům toho, že na začátku a ve středním devonu živočichové obsazovali tůzné ekologické niky do těch forem, že nabývali i gigantických forem.

S délkou jednoho metru se řadí k vůbec největším druhům červů, kteří kdy žili. Podstatně větší velikosti dosahují už jen obří formy australských žížal. Jednalo se o obávaného lovce menších zvířat při mořském dně, s tímto mu pomáhal jeho silný ústní aparát, která vypadal jako klepeta.

Jedovatá Euchambersia

18.02.2017 11:24

Před dvěma dny byl na webu Sci-News publikován článek, který je studií prováděnou dr. Julienem Benoitem z Univerzity ve Witwatersrandu. Toho vědce jsem zmiňoval v nedávném článku o možné jedovatosti u druhu Euchambersia mirabilis. Právě touto otázkou se tento vědec zajímal a přišel se zajímavým faktem.


Příběh jedovatého terapsida druhu Euchambersia mirabilis jistě známe, když byla roku 1932 nalezena lebka tohoto tvora, tak baron Franz Nopsca poukázal na fakt, že tento tvor měl na zubech podobné jedové kanálky jako hadi. V tu dobu byla přijmuta myšlenka, že tento tvor zabíjel jedem. V průběhu 20. a 21. století tato myšlenka byla několikrát vyvrácena i potvrzena, a proto se dr. Benoit rozhodl této myšlence přijít na kloub.

Dr. Benoit použil CT sken pro dvě lebky euchambersie a zjistil, že tento tvor měl velmi velké otvory v lebce, které byly blízko špičáků. Tyto velké jámy byly podle jeho slov zaživa spojeny se zubními kanálky. Tento fakt je velmi překvapující, vědecký tým se však nemůže shodnout, zda ho predátor používal k lovu či pouze k obraně.

"Překvapilo nás, že tento živočich, jež je o 100 milionů let starší než první hadi, vlastnil jedové zbraně v podobě velkých špičáků. Dokazuje to přizpůsobilost byť primitivních synapsidů," vyjádřilise vědci. Je vcelu zajímavé, že nezávisle na tom jsem před časem napsal článek o možné jedovatosti tohoto tvora, takže jsem asi nebyl zase tak daleko od pravdy.

Nejstarším naším předekem je velkoústec

03.02.2017 19:10

Ano, i tak by se dal s nadsázkou popsat nový fosilní živočich ze skupiny dvouústých. Podle vědců tento 540 milionů let starý tvor, který obýval dno a útesy tropických moří je naším nejstarším předkem, přestože měří pouze několik milimetrů. Doufám, že se podobných úžasných objevů ještě v tomto roce dočkáme.

Vědci z Německa, Číny a Velké Británie popsali mikrofosílii z provincie Shaanxi. Nový druh živočicha Saccorhytus coronarius patří ke skupině dvouústých, mezi jejíž potomky se řadí i všichni obratlovci. Skupina dvouústých jsou malá zvířátka, která žijí ve vodě, vyznačují malou velikostí.

Anatomie sakoryta je vlastně velmi jednoduchá, má malá očka nad svou velkou tlamou, možná spíše ústním i řitním otvorem zároveň, na svém maličkém těle. Živil se pravděpodobně zbytky ze dna moří a oceánů, přímé nebezpečí, kvůli jeho velikosti mu pravděpodobně nehrozilo. "Saccorhytus nám ukazuje, jak vypadali první předci strunatců a obratlovců na začátku evoluční radiace na počátku kambria," řekli vědci.

Zajímavostí je, jak proběhl oběv tohoto úžasného tvora. Byl totiž objeven pomocí CT skenu v hornině, která tvořila dno kamrického oceánu. Vědci po oskenování zjistili, že se v ní nachází mikrofosílie. Podle toho vědci usoudili, že žil na listech pralilijic a chaluh.

Neuvěřitelný objev na kontě brachylofosaura

25.01.2017 16:24

Vědcům z Univerzity v Severní Karolíně se podařil úžasný objev, který už teď je jedním z nejúžasnějších z nového roku. Podobným je například nové zjištění, že vejce sauropodních dinosaurů se inkubovala 3-6 měsíců, tento objev ho nejspíš překoná. Jedná se o potvrzení teorie o nálezu kolagenu na femuru 80 milionů let sterém jedinci brachylofosaura.

Vědci z Univerzity v Severní Karolíně v čele se slavnou vědkyní Mary Schweitzerovou provedli nový výzkum fosílie druhu Brachylophosaurus canadensis, která byla objevena v roce 2009. Prvnotní výzkum uváděl, že na této stehenní kosti byly nalezeny zbytky kolagenu a peptinů. Později to ale bylo zpochybněno a Prof. Schweitzerová se to rozhodla přehodnotit. Její výzkum přinesl zajímavé výsledky.

"Uspěšně se nám podařilo uplatnit použítí hmotnostní spektrometrie a biologické informatiky, které nám potvrzují, že původní hypotéza z roku 2009 byla pravdivá. Kolagen se na fosílii skutečně nachází," vyjádřili se vědci. Očekávání ve fylogenetických analýzách se naplňilo pouze částečně, první vzorek z roku 2009 poukazoval na větší příbuznost s krokodýly, ovšem druhý vzorek poukazuje na větší příbuznost s ptáky.

Původních osm peptidů se vědců podařilo obnovit, dva se shodují s předchozími vzorky a šest z nich je zcela nových. "Jsme si jisti, že se nejdná o kontaminaci

a vzorky se schodují s předchozími," vyjádřila se k zjištění Dr. Elena Schroeterová z katedry biologických věd na North Carolina State University. Tento výzkum nám může dále pomoci v dalších otázkách paleogenetiky a vědci mohou dále bádat, jaké části původních tkání se ukládají, za jakých podmínek, na jakých fosíliích bychom mohli podobné vzorky najít a kam bude dál výzkum pokračovat.

Týden trpaslíků

15.01.2017 14:43

Od zítra až do příští neděle budu tvořit články o zvířatech, která budou ve velikostní kategorii 0-2 m. Je to trochu atypické, proto mě zajímá, jaké budou Vaše ohlasy. Každopádně se na tyto témata chystám dělat články častěji do měsíce. Doufám tedy, že se Vám zalíbí a zatím se loučím.


Závěr roku a jeho zhodnocení

31.12.2016 11:48

Drazí a milí návštěvníci a blogeři,

v tomto roce se toho událo opravdu mnoho a bylo by dobré, kdyby jsme si to alespoň trochu zhodnotili. Rok 2016 byl rok velkých změn, nových úžasných názorů, objevů a zjištění, ale také období výročí některých zajímavých či slavných prehistorických tvorů. A objevy nemusely být pouze v terénu, letos nám depozitáře muzeí nebo muzeiních sbírek vydaly některá svá tajemství. Letošní rok se stal 180. jubileem popisu rodu Thecodontosaurus, 160. jubileem pro rod Rhamphorhynchus, 340 let od nálezu kosti megalosaura v anglickém dole (kde však byla považována za kost obra), 155. jubileum pro rody Archaeopteryx, Scaphognathus nebo třeba Teratosaurus, dále třeba 80 let od popisu rodu Traversodon a z bližší doby například 10ti leté výročí rodů Mapusaurus nebo Agujaceratops. Takto bychom mohli pokračovat dále a dále, ale sepsat to by trvalo mnohem delší dobu. Letošek také přinesl výročí některých paleontologických špiček, třeba Jacka Hornera nebo Othniela Charlese Marshe.

Rok 2016 byl také plný úžasných objevů. Ať už je to nedávný nález dinosauřího ocasu v jantaru, nebo odhalení zbarvení psitakosaurů, objev syrinxu u vegavise, echolot u echovenatora z oligocénu přes zjištění jak to bylo po dopadu Chixulubu s póly a vývin krunýře želv pro hrabání, celkově to zase o kousek změnilo náš pohled na pravěk.

Tak a teď bych se chtěl vrhnout spíše na tu děkovnou část. Chci Vám všem, co jste mě kdy navštívili. Je to až neuvěřitelné, ale za celou dobu (od července 2015), kdy tento blog funguje, mě navštívilo přes 100 000 lidí. Nechápu jak se to mohlo stát a velice, velice za to děkuji. Bez Vás bych to patrně nedokázal. Takže Vám všem přeji krásný nový rok a doufám, že se zase budeme moci těšit na zcela nové a úžasné objevy, které nám znovu trochu poodhalí tajemství prehistorie...

Krásné Vánoce

24.12.2016 11:27

Tak znovu se ten rok s rokem sešel a máme tu opět Vánoce. Drazí a milí návštěvníci, přeji Vám všem do nového roku hodně štěstí a zdraví a na Vánoce klid a pohodu. Doufám, že si svátky užijete a před rokem 2017 se můžete těšit na krátké zhodnocení letošního roku. Děkuji Vám všem za obrovskou přízeň a třeba příště v minulosti.


Legenda filmů má jubileum

20.12.2016 17:29

Před 2 dny oslavil geniální režisér Steven Spielberg své 70. narozeniny. Pro nás jeho nejznámější filmy jsou asi Jurský park a Ztracený svět : Jurský park, které vydělaly obrovské množství peněz a staly již klasikou v Hollywoodu. Známe však také mnohé další, třeba E.T. mimozemšťan nebo Schindlerův seznam. Stal se také nejvýdělečnějším režisérem vůbec, k tomu mu právě napomohly první dva filmy o genetických dinosaurech. Spielberg je také producent. Do dalších let bych mu asi popřál hodně úspěchů, štěstí a zdraví, určitě ať točit nepřestane a to hlavně tak skvělé filmy o dinosaurech.

Barmský jantar vydal velký objev

14.12.2016 16:01

Zhruba 105-95 milionů let starý barmský jantar vydává v poslední době svá velká tajemství. Byli zde nalezeni mravenci, vosy a další hmyz výborně ve zkamenělé pryskyřici uchovaný a 9 prosince byl také publikován objev fosilního kusu ocasu mladého teropodního dinosaura. Jedná se o zcela unikátní objev, který byl učiněn pravděpodobně náhodou.


Mezinárodní tým vědců z Číny, Kanady a Spojeného království popsal fosilní kus zkamenělé pryskyřice, které obsahoval kromě mravenců a útržků rostlin, také kus ocasu mladého jedince opeřeného dinosaura, který pravděpodobně náležel ke skupině célurosaurů. Nádherná zachovalost umožnila vědcům zkoumat nález do hloubky.

Tento kus jantaru byl podle všeho nalezen už roku 2015, ale do nejbližších měsíců byl na tržišti s jantarem ve městě Myitkinyia ve státě Kachin. Podle mých informací byl na tržišti nalezen jistým čínském paleontologem, který věděl o jak cený kus jantaru se jedná. Místní totiž tento kus nijak necenili, připadal jim jako klasický kus jantaru.

Podle doktora Ryana Kellera ze Royal Saskatchewan Museum, který výzkum vedl, nám kusy prehistorické jantaru představují zcela unikátní okna do prehistorického světa.

"Ocas sestává z 8 obratlů, peří se zachovalo v 3D zobrazení obtékajícího jantaru a jsme si jisti, že tento ocas nebyl přizpůsoben k předvádění. Jeho konec totiž netvoří pygnostil. Je dlouhý a pružný, čili nepatří prehistorickému druhu ptáka," řekl dr. McKeller.

Vědci také poukazují, že na ocasu nejsou patrny jen pera a kosti, ale i melanosomy, kůže a snad i hemoglobin. Podle vědců měl tento celurosauridní teropod hnědožlutá pera. Takže to shrňme, zase jsme o kus dál v poznání světa pradávných druhohor, ale nikdy ho celý znát nebudeme...

Duhová pera z Číny

17.11.2016 08:57

Jako kdyby se v poslední době roztrhl s opeřenými teropody pytel. Ať už objevení syrinxu u druhu Vegavis iaai z Antarktidy nebo nově objeveného druhu oviraptorosaura z Číny, druhu Tongtianlong limosus, tak v poslední době máme stále ucelenější poznatky o dinosauřím peří. Další důležitý poznatek vnesl objev dosud nepojmenovaného nového druhu bohaiornitidního ptáka, který žil v Číně ve spodní křídě.

Tento exemplář zkoumala skupina vědců z Univerzity a Departmentu Biologie a Integrátního Přirodovědeckého Programu v Akronu, v čele s vědkyní Jennifer Peteyovou. "Hodně druhů enantiornitních ptáků mělo ornamentální peří, ovšem tento druh měl i jisté zvláštnosti," řekla Peteyová.

"Tento druh měl duhová pera již před dovršením pohlavní dospělosti, čímž se odlišuje od dnešních ptáků," uvedli vědci. Zkoumání kostry a per tohoto ptáka odhalilo, že v době své smrti nebyl ještě plně dospělý, teprve dorůstal. Bylo to tedy překvapení, když vědci zjistili, že barva melanizovaného peří se odlišovala podle částí těla.

Kostra nalezená v Jiufotangském souvrství poblíž vesnice Lamadong v Liaoningu představuje pravděpodobně nejmenšího objeveného bohaiornitidního ptáka. Vědci tedy závěrem poukazují na unikátní znaky objeveného exempláře a také na jeho skvělou zachovalost.

Sauropod z antarktické migrace

25.10.2016 18:06

Vědci byl včera publikován popis nového druhu titanosauriformního sauropoda ze západního Queenslandu. Jednalo se o tvora, jež byl pravděpodobně předchůdce pozdějších diamantinasaurů. Vědci také vidí v tomto zvířeti další důležitý spojovací článek.

Vědci popsali poměrně kompletní fosílie sauropodního dinosaura, které byly objeveny v západním Queenslandu v roce 2005. Patří příbuznému titanosaurů, který zde žil před 95 miliony let a byl pojmenován Savannasaurus elliottorum.

Podle vědců je tento 15 m dlouhý sauropod, známý z poměrně kompletní kostry (představující obratle, žebra, kosti předních končetin a pánev), velice důležitý v rozklíčování vývoje australských sauropodů.

Deset let trvající práce odhalily, že je ve vývoji mezi rody Wintonotitan a Diamantinasaurus. U druhého jmenovaného je pravděpodobně jeho předkem. Potvrzuje tedy doměnku, že se sauropodi dostali do Austrálie přes Jižní Ameriku a Antarktidu.

<< 1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>