Vítejte na mém webu

Zdravím všechny návštěvníky na mém blogu, který se jmenuje Prehistoric World. Zajímám se o pravěk a tímto blogem bych chtěl odkrýt tajemství pradávných tvorů ukrytých mliony let pod povrchem Země. Ač jsou tito tvorové dávno mrtví, kdyby jsme se prošli nočním muzeem, možná by se nám podařilo alepsoň na krátkou chvíli slyšet ozvěny minulosti. Pokud se nám toto podaří, tak jsme o krok blíže k poznání tajemství pravěku. Pamtujte však na tuto moudrou větu:

Minulost není mrtvá, dokonce ještě neskončila.

Wiliam Faulkner (1897-1962)

Chci tímto říct, že pravěk není mrtvý a jeho dávné obyvatele můžeme oživit pouhou myšlenkou na to, že jsme nezapoměli na ně, na ty které pohltil čas.

 

Upozornění návštěvníkům

Vážení návštěvníci, na tomto webu je možné kopírovat fotky živočichů a rostlin, ale nikoli text.

Novinky

Legenda filmů má jubileum

20.12.2016 17:29

Před 2 dny oslavil geniální režisér Steven Spielberg své 70. narozeniny. Pro nás jeho nejznámější filmy jsou asi Jurský park a Ztracený svět : Jurský park, které vydělaly obrovské množství peněz a staly již klasikou v Hollywoodu. Známe však také mnohé další, třeba E.T. mimozemšťan nebo Schindlerův seznam. Stal se také nejvýdělečnějším režisérem vůbec, k tomu mu právě napomohly první dva filmy o genetických dinosaurech. Spielberg je také producent. Do dalších let bych mu asi popřál hodně úspěchů, štěstí a zdraví, určitě ať točit nepřestane a to hlavně tak skvělé filmy o dinosaurech.

Barmský jantar vydal velký objev

14.12.2016 16:01

Zhruba 105-95 milionů let starý barmský jantar vydává v poslední době svá velká tajemství. Byli zde nalezeni mravenci, vosy a další hmyz výborně ve zkamenělé pryskyřici uchovaný a 9 prosince byl také publikován objev fosilního kusu ocasu mladého teropodního dinosaura. Jedná se o zcela unikátní objev, který byl učiněn pravděpodobně náhodou.


Mezinárodní tým vědců z Číny, Kanady a Spojeného království popsal fosilní kus zkamenělé pryskyřice, které obsahoval kromě mravenců a útržků rostlin, také kus ocasu mladého jedince opeřeného dinosaura, který pravděpodobně náležel ke skupině célurosaurů. Nádherná zachovalost umožnila vědcům zkoumat nález do hloubky.

Tento kus jantaru byl podle všeho nalezen už roku 2015, ale do nejbližších měsíců byl na tržišti s jantarem ve městě Myitkinyia ve státě Kachin. Podle mých informací byl na tržišti nalezen jistým čínském paleontologem, který věděl o jak cený kus jantaru se jedná. Místní totiž tento kus nijak necenili, připadal jim jako klasický kus jantaru.

Podle doktora Ryana Kellera ze Royal Saskatchewan Museum, který výzkum vedl, nám kusy prehistorické jantaru představují zcela unikátní okna do prehistorického světa.

"Ocas sestává z 8 obratlů, peří se zachovalo v 3D zobrazení obtékajícího jantaru a jsme si jisti, že tento ocas nebyl přizpůsoben k předvádění. Jeho konec totiž netvoří pygnostil. Je dlouhý a pružný, čili nepatří prehistorickému druhu ptáka," řekl dr. McKeller.

Vědci také poukazují, že na ocasu nejsou patrny jen pera a kosti, ale i melanosomy, kůže a snad i hemoglobin. Podle vědců měl tento celurosauridní teropod hnědožlutá pera. Takže to shrňme, zase jsme o kus dál v poznání světa pradávných druhohor, ale nikdy ho celý znát nebudeme...

Duhová pera z Číny

17.11.2016 08:57

Jako kdyby se v poslední době roztrhl s opeřenými teropody pytel. Ať už objevení syrinxu u druhu Vegavis iaai z Antarktidy nebo nově objeveného druhu oviraptorosaura z Číny, druhu Tongtianlong limosus, tak v poslední době máme stále ucelenější poznatky o dinosauřím peří. Další důležitý poznatek vnesl objev dosud nepojmenovaného nového druhu bohaiornitidního ptáka, který žil v Číně ve spodní křídě.

Tento exemplář zkoumala skupina vědců z Univerzity a Departmentu Biologie a Integrátního Přirodovědeckého Programu v Akronu, v čele s vědkyní Jennifer Peteyovou. "Hodně druhů enantiornitních ptáků mělo ornamentální peří, ovšem tento druh měl i jisté zvláštnosti," řekla Peteyová.

"Tento druh měl duhová pera již před dovršením pohlavní dospělosti, čímž se odlišuje od dnešních ptáků," uvedli vědci. Zkoumání kostry a per tohoto ptáka odhalilo, že v době své smrti nebyl ještě plně dospělý, teprve dorůstal. Bylo to tedy překvapení, když vědci zjistili, že barva melanizovaného peří se odlišovala podle částí těla.

Kostra nalezená v Jiufotangském souvrství poblíž vesnice Lamadong v Liaoningu představuje pravděpodobně nejmenšího objeveného bohaiornitidního ptáka. Vědci tedy závěrem poukazují na unikátní znaky objeveného exempláře a také na jeho skvělou zachovalost.

Sauropod z antarktické migrace

25.10.2016 18:06

Vědci byl včera publikován popis nového druhu titanosauriformního sauropoda ze západního Queenslandu. Jednalo se o tvora, jež byl pravděpodobně předchůdce pozdějších diamantinasaurů. Vědci také vidí v tomto zvířeti další důležitý spojovací článek.

Vědci popsali poměrně kompletní fosílie sauropodního dinosaura, které byly objeveny v západním Queenslandu v roce 2005. Patří příbuznému titanosaurů, který zde žil před 95 miliony let a byl pojmenován Savannasaurus elliottorum.

Podle vědců je tento 15 m dlouhý sauropod, známý z poměrně kompletní kostry (představující obratle, žebra, kosti předních končetin a pánev), velice důležitý v rozklíčování vývoje australských sauropodů.

Deset let trvající práce odhalily, že je ve vývoji mezi rody Wintonotitan a Diamantinasaurus. U druhého jmenovaného je pravděpodobně jeho předkem. Potvrzuje tedy doměnku, že se sauropodi dostali do Austrálie přes Jižní Ameriku a Antarktidu.

Dinosauři nezpívali

14.10.2016 14:57

Vědci nalezli patrně nejstarší syrinx (orgán jimž ptáci zpívají) u 66 milionů let starého exempláře ptáka rodu Vegavis, který byl příbuzný husám.

Srovnání obří kachny vegavise a ornitopodního dinosaura z antarktidy, který je dosud znám pouze z fosílií zubů a čelistí.

Vědci nalezli orgán, který ptáci používají ke zpěvu, byl objeven u exempláře, který byl zkoumán vědci z Texaské Univerzity v Austinu. Tento exemplář byl detailně prozkoumán a obsahoval toho opravdu mnoho. Pomohl nám objasnit historii ptačího zpěvu.

Zvuky antarktických lesů a pobřeží byly tedy prosyceny zvuky vegavsů, kteří tu žili v početných koloniích. U dinosaurů tento orgán nebyl nalezen, takže je pravděpodobné, že vidávali zvuky jako řvaní či skřehotání a vrčení.

Ovšem není vyloučeno, že zástupci primitivních svrchojurských ptáků však měli podobné orgány, takže kdo ví, co na nás čeká ve fosilních vrstvách.

Nový zvláštní žralok z miocénu

04.10.2016 06:30

Už po nějakou dobu jsou v oblasti Pacifiku, konkrétně v Peru, Kalifornii a Japonsku, a Severní Karolíně nalézeny velmi zvláštní zuby zhruba 20 milionů let starého žraloka. Jsou velmi zvláštní protože mají tři korunky. Včera byl jeho popis publikován v Historical Biology.

Tento nový žralok byl 4 m dlouhý, jeho zuby byly velké až okolo 4,5 cm, takže mu dovolovaly lovit i vetší kořist, než byl sám. Jeho přirozeným biotopem byly šelfová moře na okrajích oceánů.

"Jsme přesvědčeni, že tento mořský dravec patří do čeledi Otodontidae, tedy ke stejným typům, jako byl legendární Carchalocles megalodon," vyjádřil se k nálezu dr. Kensu Shimada z DePaul University ze Sternbergova Muzea v Kansasu.

Tento žralok nese vědecké jméno Megalolamna paradoxodon. Dr. Shinda je přesvědčen, že je příbuzný s rody Otodus a Carcharocles megalodon.

Vědci zjistili zbarvení psitakosaurů

17.09.2016 07:53

Patnáctého záři byla na webu Journal Current Biology publikována velmi zajímavá teorie vědců z Bristolské Univerzity, kteří zkoumali známou fosílii druhu Psittacosaurus sp., na které jsou patrné ocasní štětiny a zvíře je v poloze spánku, a došli k závěru, že tyto zvířata měla kamuflážní zbarvení.

Psittacosaurus je pouze malý příbuzný pozdějších svrchokřídových ceratopsidů jako byli Triceratops nebo Eotriceratops. Bylo to zvíře kolem 2-3 m dlouhé, které se živilo rostlinami a staralo se o mláďata. Vědci z Univerzity v Bristolu v čele s Jakobem Vintherem a Innesem Cunhillem zkoumali melanozomy čili pigmentové buňky a přišli se zajímavým tvrzením ohledně barvy jednoho z druhů psitakosaurů.

Vědci spolupracovali ještě s kolegy z Německa, Hong Kongu a USA a jejich slova se shodují. Vědci přišli na to, že psitakosauři hráli odstíny hnědé a žluté, také černými barvami a štětiny měly tmavožlutou barvu. "Podle nás byli psitakosauři tmavě zbarvení, jelikož se potřebovali ukrývat v podrostu před predátory. Naše přesvědčení podporuje i to, že žil převážně v lesích," vyjádřili se.

Model nově zbarveného psitakosaura je nově vystaven v Bristolské Botanické Zahradě v sekci rekonstruované křídové flóry. S touto teorií také mizí moje přesvědčení, že psitakosaurus uměl své štětiny vystřelovat na útočníka. Možná ale není všem dnům konec...

Seznámení s argentinským rybožravcem

30.08.2016 21:11

Argentina je země, která není tak bohatá na pterosauří fosílie, jako například USA nebo Čína. Čas od času však z pamp Patagonie přibyde nový nález pterosaura. Ten poslední byl publikován dnes a jedná se o velmi zajímavého živočicha.

Nově popsaný pterosaurus nese jméno Allkauren koi. Tento pterosaurus se živil především rybami, žil v odbodbí střední jury před zhruba 170 miliony let. Patří k ramforynchoidním "dlouhoocasým" pterosaurům. Fosílie byly nalezeny v souvrství Canadón Asfalto, kde žil i s teropody, sauropody a savci a dalšími živočichy.

Unikátní fosílie představují spíše dobře zachované zbytky čelistí, několika obratlů, lebečních (kraniálních) kostí a také unikátního výlitku mozkovny. Kosterní elementy také ukazují spojitost mezi breviquartosanny ("dlouhoocasými") a pterodaktyloidy.

Fosilní holotyp je uložen v Trelewském Muzeu a zkoumali ho vědci v čele s dr. Diego Polem. Ten se k nálezu vyjádřil tak, že fosilní výlitek mozku nám může ukázat, jak měli první pterosauři vyvinuté smysly. Celkově tedy mozkovna obsahuje cenný klíč k fyziologii prvních letců.

Děsivá pravda o způsobu zabíjení vačnatého lva

19.08.2016 07:33

Paleontologové, zkoumající fosílie vačnatého lva rodu Thylacoleo, přišli se zajímavým zjištěním. Přišli totiž na to, že tohle zvíře lovilo tak, že nejdřív si své obět drželo mocnými zuby, než je rozdrásalo drápy.

Tohle zvíře popsal již v roce 1859 skvělý britský paleontolog Richard Owen. Žilo od doby pozdního pliocénu až do doby přd padesáti tisíci lety. S ocasem až 2,35 m dlouhé a vážící 100 kg. Byl to velký a mocný predátor. Lev vačnatý.

Ačkoliv toto tylakoleo měl od lvů odlišné proporce, určitě představoval neméně zuřivého predátora. Vědci z Bristolské a Brownovy Univerzity a jejich kolegové z Univerzity v Malagdě zkoumali proporce předních končetin a zjistili, že tylakoleo měl velmi silné přední končetiny a prsty. Utvrdili se také v tom, že skvěle šplhal.

Vědci zkoumali svalové úpony na prstech a zjistili, že vratiprst, který je na vnitřní straně, s velkým drápem se mohl ohýbat tak, že uchopoval kořist a drásal. Zuby tedy sloužily pouze k přidržování, zabíjení kořisti měly na starosti velké drápy. Lovil prakticky všechny tamnější savce, bez vyjímek...

Evoluce echolokace začíná v oligocénu

09.08.2016 13:07

Vědci nově popsali delfínům příbuznou velrybu, která žila před 27 miliony let v subtropickém oligocéním moři. Vědci také zjistili, že tento kytovec ovládal echolokaci, tedy stejný systém vyhledávání objektů pomocí zvuku jako netopýři či delfínovci ganžští.

Kytovec s příznačným jménem Echovenator žil před 27 miliony let v Jižní Karolíně. Lebka tohoto jedinečného tvora byla objevena už v roce 2001, ale popsána jako nový rod až letos. Vědci z New Yorské Univerzity zkoumali aparát vnitřního ucha a zjistili, že toto zvíře vydávalo vysokofrekvenční, pro nás neslyšitelné zvuky. Vědci před předpokládají, že lovil pouze za pomocí tohoto mechanismu.

Pravděpodobně se jedná o vůbec nejstaršího tvora, který k hledaní potravy používal vysokofrekvenční zvuky, tedy i echolokaci. Podle vědců to ukazuje vysokou přizpůsobivost mezi kytovci při hledání potravy.

Paleontologové vyřkli doměnku, že vývoj echolotu započal už před 60 miliony let, když se začaly vyvíjet první semiakvatické druhy velryb.

Jsem zpět

09.08.2016 07:12

Po týdnu jsem zase zpět a chtěl bych Vás všechny uvést zpět do oběhu. Při mé zpáteční cestě jsem učinil dvě zastávky, které se hodí k tématice pravěku. První byla ve vesnici Nemétbánya v Maďarsku, kde se nachází známý bauxitový důl, poblíž kterého byly nalezeny četné svrchokřídové fosílie. Bohužel jsem ale na místo dorazil pozdě večer, takže jsem nestihl DinoExprescz, který jezdí až do lomu. Je i s výkladem. Přesto jsem ale byl štastný, že jsem místo navštívil, protože jsem zde nalezl něco, co se velmi podobá zubu. Podle velikosti úlomku bych si typl, že se jedná o zub sladkovodního mosasaurida rodu Pannoniasaurus. Vesnička vydělává na slavném bauxitovém dolu a je velmi malebná. V souvislosti s touto návštěvou bych ještě chtěl rozjet menší projekt s oficiálním názvem Maďarská křída. Zde bych popsal většinu živočichů ze souvrství Csehbánya. Pokud k tomu máte jakýkoli dotaz, vůbec mi nevadí když mi napíšete na email.


Mojí další zastávkou byl Dinopark a Zoopark Vyškov. Pokud se chcete dostat do obou z nich, tak musíte nastoupit v Zoo do DinoExpresu, který Vás zaveze za město přímo do dinoparku. Dinosauři a jiná pravěká zvířata (Dunkleosteus, Edaphosaurus, Pteranodon, Liopleurodon, Repenomamus) jsou zde zasazeni do hustého lesa. Připadáte si trochu jako v lesním antarktickém porostu před 106 miliony let. Je zde i hvězdárna a velmi zajímavá dráha DinoBike. Je to vlastně šlapací lanovka, která Vám ukáže výhled na většinu prehistorických tvorů. Myslím, že tento dinopark opravdu stojí za shlédnutí. Podobně pěkným je i Zoopark ve Vyškově. Je zde sice většina zdomácnělých zvířat, ale také velbloudi (dromedáři i dvouhrbí), lamy, pštrosi, nanduové a bude se zde také stavět australský pavilon.


Delší výlet

02.08.2016 09:22

Drazí návštevníci a blogeři,

bohužel Vám musím oznámit, že na dobu neurčitou odjíždím do zahraničí, takže na blog nebudou přibývat žádné nové články. Pokud na daném místě budu míti přístup na internet, nějaký ten článek přibyde. Kdyby ne, tak určitě po 9. srpnu už budou znovu přibýat pravidelně články. Na některé se opravdu těším. Ale hlavně se to, až je budete číst Vy. Zatím nashledanou.

Megaraptoridy se svět jen hemží

23.07.2016 08:49

V letošním roce byl už publikován objev rodu Aoniraptor, který patří k megaraptoridům. Letos už byl také nahlášen objev a popis dalšího megaraptorida, který byl ovšem mnohem větší a mohutnější. Jeho popis uskutečnili dva velmi význační paleontologové, Phillip Curie a Rodolfo Coria.

Dne 20. červnece byl publikován objev fosilních pozůstatků velkého predátora z argentinské oblasti Sierra Barrosa. Podle paleontologů, kteří prováděli popis, se jednalo o většího a agilnějšího predátora než byl Megaraptor, který dosahoval délky kolem 8 m.

"Neúplná kostra tohoto dravce dosahovala délky asi 8 metrů a stále rostla, takže v dospělosti musel být ještě větší," vyjádřil se k nálezu prof. Curie.

Nový rod predátora byl pojmenován Murusraptor barrosaensis. Byl opravdu dravý, velký a patřil k největším zástupcům své skupiny.

Je mezi megaraptoridy opravdu velkou raritou, jelikož ve fosilních fragmentech se nacházela mozkovna, která představuje jedinnou tak výborně zachovanou mezi jeho čeledí.

"Fosílie tohoto druhu nám pomohly dohledat dodnes ztracené části anatomie jedněch z nejzáhadnějších teropodů, megaraptorů," vyjádřili se vědci.


Želví krunýř se vyvinul pro hrabání

19.07.2016 21:59

S tímto zajímavým tvrzením přišli paleontologové z Denverského Muzea. Podle nich se želví krunýř vyvinul jako "pomůcka" při hrabání podzemních nor.

Možná to zní jako přitažené za vlasy, ale tato teorie je založená na výzkumu fosílií jihoafrického druhu Eunotosaurus africanus, který v současné době považován za nejstaršího předchůdce dnešních želv. Toto zvíře žilo před 260 miliony let v jižní africe.

Dr. Lyson z Deverského Muzea se k tomu vyjádřil takto: "Když se u dinosaurů vyvinulo peří a původně nesloužilo k letu, tak proč by se u želv, které k tomu měly adaptace, nemohl vyvinout krunýř k tomu, aby lépe pomáhal při budování podzemních chodeb ?"

Teorii vědců z muzea v Denveru podporují jisté anatomické adaptace na kostře eunotosaura. Jednou z nich je, že nohy s úpony na širší žebra vytvářejí lepší hrabající sílu. Další je, že vyztužený trup poskytuje lepší úchyt pro plíce, které tak lépe hospodaří se vzduchem. Podobně je na tom také to, že želvy mají žebra rozdílná od ostatních obratlovců.

Želvy jsou beztak zvláštní plazi a nová teorie nám poskytla další pohled do mlhavého oparu jejich vzniku a vývoje.

Dvouprstý alosaur z Argentiny

15.07.2016 10:33

Vědci byli do nedávné doby přesvědčeni, že dvouprsté přední končetiny měli mezi dinosaury pouze zástupci čeledi tyranosauridů. Nový popis teropodního dinosaura z Argentiny, který je starý zhruba 94 milionů let, toto tvrzení vyvrací.

Dnes už argentina je velmi bohatá na fosílie různých druhů dinosaurů od těch obrovských jako Puertasaurus nebo Argentinosaurus až po malé formy, jako je právě Gualicho shinyae, dravec střední velikosti lovící menší ornitopodní dinosaury, savce či hmyz a vážící kolem 450 kg.

Fosílie tohoto živočicha byly nalezeny v souvství Huincul, které je známé nálezy velkých sauropodů ale i teropodů.

Popis fosilních fragmentů - předních končetin, stehenních kostí, žeber, lopatky, tří ocasních obratlů a obratle - uskutečnili v roce 2016 vědci Sebastián Apestiguía, Peter Makovicky, Nathan Smith a Rubén Valieri. "Tento teropod se nepodobá žádným jiným teropodů ze souvrství Huincul a nelze nikoho z ostatních masožravců tohoto souvrství k němu přiřazovat," vyjádřili se vědci.

Zařazení gualicha je však v nejasnosti. Někteří jsou přesvědčeni, že se jedná o alosauida či neovenatorida. Některé znaky však napovídají, že patří k megaraptoridům, kteří jsou dnes řazení k tyrannosauroidům.

<< 1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>