Vítejte na mém webu

Zdravím všechny návštěvníky na mém blogu, který se jmenuje Prehistoric World. Zajímám se o pravěk a tímto blogem bych chtěl odkrýt tajemství pradávných tvorů ukrytých mliony let pod povrchem Země. Ač jsou tito tvorové dávno mrtví, kdyby jsme se prošli nočním muzeem, možná by se nám podařilo alepsoň na krátkou chvíli slyšet ozvěny minulosti. Pokud se nám toto podaří, tak jsme o krok blíže k poznání tajemství pravěku. Pamtujte však na tuto moudrou větu:

Minulost není mrtvá, dokonce ještě neskončila.

Wiliam Faulkner (1897-1962)

Chci tímto říct, že pravěk není mrtvý a jeho dávné obyvatele můžeme oživit pouhou myšlenkou na to, že jsme nezapoměli na ně, na ty které pohltil čas.

 

Upozornění návštěvníkům

Vážení návštěvníci, na tomto webu je možné kopírovat fotky živočichů a rostlin, ale nikoli text.

Novinky

Obří teropodi jurského Lesotha

28.10.2017 23:00

Většinou jsou za velmoci, co se týče velkých teropodů, považovány státy jako USA s tyranosaurem, Argentina s početnými smečkami mnoha druhů karcharodontosauridů nebo Maroko se spinosaurem, ale nový objev obřích otisků teropodního dinosaura z Lesotha naznačuje, že se tento seznam bude muset zákonitě rozšířit.

Paleontolog Fabien Knoll ležící u velkých stop nového megateropoda nazvaného Kayentapus ambrokholohali. Kredit: Fabien Knoll.

Před 200 miliony let na vlhkém písečném pobřeží v distriktu Maseru v království Lesotho kráčel okolo 9 m dlouhý a zhruba 3 m vysoký teropod, jehož stopy byly letos popsány paleontology z University of Manchester. Tyto stopy nám dokládají, že evoluční radiace velkých teropodních dinosaurů proběhla mnohem dříve, než se původně předpokládalo.

Stopy teropodního dinosaura druhu Kayentapus ambrokholohali jsou 57 cm dlouhé a 50 cm, indikující pohyb dominantního dravce.

"Objev těchto stop vrhá naprosto nový vzrušující pohled na dravce, kteří se na samém počátku jury potulovali jižní afrikou. Jedná se o důkaz existence velkého predátora, který stál na vrcholu potravního řetězce," vyjádřil se k objevu Dr. Knoll.

"Tento objev naznačuje existenci prvních velkých masožravých dinosaurů, kteří se objevili nejen v Gondwaně, ale i v celosvětovém měřítku. Přes četnost stop teropodů z jižní afriky je tento unikátní, velikostně i stratigraficky totiž odpovídá pouze nálezům z Polska," dodala Lara Scisionvá z University of Cape Town.

Publikace objevu stop teropoda druhu Kayentapus ambrokholohali byla zveřejněna i v prestižním magazínu PLoS ONE.

DNA smilodonů jako rozluštění evoluce šavlozubých koček ?

22.10.2017 21:45

Studie vědců z Potsdamské Univerzity v Německu publikovaná v časopise Current Biology před nás předkládá možné rozluštění evoluce šavlozubých koček z podčeledi Machairodontinae. Vědci totiž srovnali mitochondrie nalezené ve tkáních rodů Smilodon a Homotherium převracející dosavadní pohled na evoluci těchto obávaných predátorů.

Rekonstrukce dnes již vyhynulého tygra balijského, který reprezentuje poněkud menší a méně nebezpečnou obdobu velkých koček.

Dnes už není příliš velkou vyjímkou to, že můžeme narazit na měkké tkáně i na fosilizovaných kostech prehistorických obratlovců, v současné době byl velice diskutovaným tématem například znovuobjev peptidů na kostech rodu Brachylophosaurus. Při dispozici některých měkkých tkání u zvířat doby ledové jde však i dotvářet evoluční a fylogenetické vazby na recentní živočichy.

"Je naprosto bláznivé, že šavlozubé kočky mají k dnešním druhům mnohem dále, než mají tygři nebo lvi k dnešním domácím kočkám, jak nám dokazují studie provedené na základě získané mitochondriální DNA," vyjádřila se ke studii vedoucí autorka Dr. Johanna Paijmansová.

Rozbor byl proveden na základě tří exemplářů rodu Homotherium, dva pocházejí z Kanady a jeden ze Severního moře, a jednoho exempláře rodu Smilodon pocházejícího z Čile. Exemplář smilodona patří k těm nejmladším se svým stářím zhruba 11,335 tisíc let, ale není tak důležitý jako exemplář mladého jedince homoteria z evropy. Ten totiž se svým stářím zhruba 28 000 tisíc let převrací dosavadní doměnku o tom, že na území evropy toto zvíře vymřelo před 300 000 tisíci lety.

"Nalezený jedinec rodu Homotherium představuje další rozšíření biodiverzity eurasijské fauny v pozdním pleistocénu podobně jako například Denisova hominid či jiné druhy a úryvky z unikátních druhů, které zde dříve žily," řekla Dr. Paijmansová.

"Naše analýza ukázala, že se společný předek smilodona a homoteria začal rozcházet asi před 18 miliony let a nacházíme u nich velké morfologické rozdíly, ale minimální rozdíly nacházíme u evropských a amerických populací homoterií, a poslední společný předek obou dvou existoval asi před 20 miliony let," dodala.

Po čtrnácti letech je tu Burianosaurus

25.09.2017 14:54

Když byla roku 2003 nalezena poblíž obce Nová Lhota u Kutné Hory levá stehenní kost menšího ornitopodního dinosara, tak to pochopitelně vyvolalo velký rozruch nejen v naší zemi. Jedná se o první kompletnější fosílii neptačího dinosaura z našeho území, ale po více než 10 let nám tento nález byl nepojmenovanou záhadou. Až teď, dnes časně z rána, byl oznámen velice schopným paleontologem Danielem Madziou popis tohoto "nového" druhu dinosaura. Představuje se Burianosaurus augustai.

Přibližná rekonstrukce ornitopoda druhu Burianosaurus augustai od Kutné Hory. Kredit: Daniel Madzia.

Skupina ornitopodních ptakopánvých dinosaurů dnes k sobě přizvala nového zástupce, tentokrát však ne z Číny, Spojených států nebo Anglie, ale z našeho území.

Dnes již legendární femur byl nalezen roku 2003 poblíž Kutné Hory náhodou lékařem a amatérským sběratelem fosílií MUDr. Michalem Moučkou, když vičníval ze sedimentu o stáří zhruba 100-94 milionů let. O dva roky později byl tento fosilní materiál doplněn dalším nálezem z přilehlého lomu studenty geologie pod vedením RNDr. Václava Zieglera, CSc. Tentýž rok byl ještě popsán studenty okolo profesora Oldřicha Fejfara.

Dnes ráno bylo v pořadu Studio 6 na ČT24 publikován popis tohoto druhu nadějným paleontologem Danielem Madziou z Institutu paleobiologie Polské akademie věd, který, po konzultaci s paleontologem Borisem Ekrtem, tohoto tvora pojmenoval Burianosaurus augustai. Jméno mu bylo vytvořeno na počest světoznámého českého malíře pravěku Zdeňku Burianovi a paleontologovi profesoru Josefu Augustovi.

Podle předběžných kladistických analýz byl dříve burianosaurus řazen mezi iguanodontidy (čeleď Iguanodontidae), později ho právě Madzia přeřadil do skupiny Iguanodontia, což byla skupiny zahrnující prakticky všechny ornitopody vyjma hypsilofodontidů, jeholosauridů a několika dalších taxonů. Madzia se ale přiklonil spíše k zařazení jako bazálního ornitopoda.

Před zhruba 100-94 miliony let burianosauři obývali oblast tzv. rýnsko-českého ostrova, kde se jednalo o příklad ostrovního nanismu. Živili se převážně slanomilnými jehličnatými keři, které rostly v oblasti jeho výskytu. Výzkum byl také publikován v prestižním časopise Journal of Systematic Paleontology.

Rohatá Beelzebufo požírala dinosaury

23.09.2017 14:59

Ačkoliv v dnešní době byla většina vědců přesvědčena, že obří madagaskarská žába druhu Beelzebufo ampinga z pozdní křídy zhruba před 70-68 miliony let, přezdívaná také jako "ďábelská žába", neexistoval pro toto tvrzení žádný přímý či přesvědčivý důkaz, kromě její velikosti. Tuto pomyslnou bariéru zboural až výzkum provedený vědci z Kalifornské Státní Polytechnické univerzity, kteří přišli s argumentem, který nám znovu rozšířil obzory druhohorní paleobiologie.

Rekonstrukce žáby Beelzebufo s mládětem teropoda druhu Majungasaurus v tlamě dnes již není pohou představou. Kredit: David Krentz

Výzkum byl proveden podle propočtů u současných druhů jihoamerických rohatek, konkterétně rodu Ceratophrys. Tato žába je totiž známá tím, že narozdíl od ostatních druhů se živí tvory stejné velikosti, kterou má ona sama. Dokáže tak pozřít i hady, jiné žáby či hlodavce oproti jiným druhům, které mají slabé čelisti.

Vědecký tým sestávající z vědců z Velké Británie, Spojených států a Austrálie zjistili, že žába této čeledi s šířkou hlavy zhruba 4,5 cm vyvine zkus o síle 30 N neboli 3 kg. Po změně velikosti šíře lebky na 10 cm se ukázalo, že zkus u takovéto žáby by mohl dosáhnout až 500 N. To už je srovnatelné s moderními plazy a savci s podobnou velikostí hlavy.

"Je to, jako kdyste měli na špičce prstu 50 litrů vody, tak silný byl zkus takové žáby. Je to také poprvé, kdy bylo podobné měření provedeno u žáby, ze zkušenosti také víme, že rohatky mají naprosto drtivý a působivý zkus," řekl prof. Kristopher Lappin z Kalifornské Univerzity. Zároveň také uvedl, že kousnutí žáby Beelzebufo by určitě něchtěl zažít z první ruky.

"Mnoho lidí se rohatkám vysmívá, kvůli jejich tučným a zavalitým tělům a masivním rohatým hlavám, ale při jejich výzkumu jsme zjistili, že jejich předci byli mnohem nebezpečnější, než jsme si dokázali představit," vyjádřil se PhDr. Sean Wilcox z univerzity.

Analýza zkusu u druhu Beelzebufo ampinga odhalil něco naprosto neuvěřitelného, což nás více a více podněcuje se nedívat na pravěké moderní obojživelníky klasickými očima. Toto zvíře mělo zkus zhruba 2 200 N, což je stejně jako u dnešních tygrů a lvů.

"Beelzebufo nepochybně požírala malé i středně velké dinosaury, přinejmenším jejich mláďata. Při její velikosti a drtivém zkusu už o tom nemůže být pochyb," dodal Dr. Marc Jones z University of Adelaide.

Spicí oviraptoři aneb hrob spících kuřat

09.09.2017 20:38

Již dlouhou dobu zastávám názor, že ve skutečnosti bychom neměli ohledně dinosaurů používat něco ve smyslu, že se podobali kuřatům či pávům, ale spíše naopak. V tomto mě ještě více utvrdilo prozkoumání nálezů zabaveného roku 2006 v Mongolsku, jelikož se jedná o skupinu spících oviraptorosaurů neznámého druhu, kteří spí obdobně jako dnešní ptactvo.

Fotografie nálezu spících oviraptorosaurů a předběžný nákres, který znázorňuje velmi unikátná nález. Kredit: Gregory Funston.

Souvrství Nemegt již od 20. let 20. století nám poskytuje unikátní okno do světa pozdně křídové asie. Odtud již bylo, hlavně americkými a ruskými vědci, dovezeno tisíce různých fosílií zdejší fauny, od malých savců jako byl Zalambdalestes po ohromné dravce jako Tarbosaurus.

Ovšem toto množství nashromážděných pozůstatků přitahuje četné pašeráky fosílií a právě jim se mongolskými celníky roku 2006 podařilo zabavit jeden z nejzvláštnějších nálezů posledních let.

Paleontolog Gregory Funston a jeho další kolegové z Univerzity of Alberta právě tento kamenný blok ukrývající tři jedince neznámého oviraptorosaura v nezyklé poloze, byli totiž uvězněni ve spánku, čili jejich 70 milionů let starý spánek trvá dodnes. Jenže toto je vlastně důkaz "společného nočního života" neptačích dinosaurů a je vlastně shodný s dnešními ptáky.

Juvenilní exempláře nesou jisté morfologické odlišnosti, například kratší ocas, klenutější lebku a velmi obratnými předními končetinami, což poukazuje, že v dospělosti měli velmi krátké ocasy a bohatě klenutou lebku, která byla nejspíš zaživa stejně bohatě zdobená jako u dnešních krocanů nebo pávů.

"Je to fantastický exemplář. Pouze zřídka kdy nalezneme kostru uchovanou v pozici, kterou mělo zvíře, když umíralo, což při nalezení dvou kompletních koster a jedné částečně kompletní je neuvěřitelné," vyjádřil se Funston.

Oviraptorosauři se dotýkali, když společně spali v jejich budoucím hrobu, což svědčí o vysoké sociální úrovni, jelikož takto nocují i dnešní holubi, kuřata nebo krůty.

"Původně byli vědci toho názoru, že rozvinutější sociální chování se vyskytlo až u ptáků, takže vzhledem k těmto exemplářům o tomto můžeme debatovat, a tak je pravděpodobné, že to evolučně zdědili po dinosaurech. Dále se tak stále více dozvídáme o životě těchto zvířat," dodali vědci.

Morturneria seymourensis jako velrybí plesiosaurus

05.09.2017 19:39

Když byl roku 1994 popsán indickým paleontologem Sankarem Chatterjeeim a americkým paleontologem Bryanem Smallem, kteří v dobu nalezení fosilizovaných pozůstatků na Seymour Island v antarktidě pracovali pro Texaskou Technickou Univerzitu, popsán nový rod Morturneria z pozdní křídy, paleontologvé jej přehlíželi jako "řadového" zástupce své skupiny, skupiny rybožravých mořských dravců. Jenže přezkoumání odhalilo, že i tento živočich má stále čím překvapit.

Přibližný vzhled hlavy rodu Morturneria. Kredit: Texas Tech University

Plesiosauři byli prakticky po celou dobu od popisu a uvedení v platnost skupiny vnímáni jako elegantní a neobvyklí mořští plazi, kteří obývali moře až do samého konce druhohor, kde lovili v hejnech ryb a hlavonožců. Jenže právě pomerně nenápadný antarktický rod Morturneria (o jehož validitě se dá pouze spekulovat, jelikož je některými vědci považován za zástupce rodu Aristonectes) se vymyká těmto "pravidlům".

"I dlouhokrcí plesiosauři měli poměrně velké kónické zuby vhodné pro zabíjení menších i větších mořských zvířat. Když jsme roku 1989 publikovali studii o nalezeném plesiosauridovi, tak jsme poukázali na jeho zvláštní rovné a štíhlé zuby," řekl Dr. Chatterjee. Ve stené studii také bylo nadhozeno, že spíše než aktviní lov praktikoval lapaní ryb a jejich polknutí vcelku.

"Ovšem náš nový tým složený z několika světových odborníků na tyto plazy, který se zúčatnili výzkumu, byli ohromeni zvláštním tvarem a posazením zubů," přiznal.

Pravdou je, že Mortureria se vyznačuje velmi velkou tlamou, ostatně podobně velká byla i u mnoha jiných druhů, ale zvláště zvláštním pozasením zubních baterií, které byly atypické oproti ostatním příbuzným. Její zuby totiž byly vykloněny tak, že se nepřesahovaly vedle sebe, ale dolní řada vytvářela souvislou se spodní. Toto tedy opravdu nebyl příliš účinný nástroj k chytání ryb.

"Když čelist sklapla, tak vytvořila velice účinnou past na ryby a malé vodní tvory," říká Chatterjee. "Ve své podstatě, když zavřel čelisti, tak v nich uvěznil mnoho krylu a vodu vypustil, ale potravu dále polykal. Takto choulostivě uspůsobené zuby by se nedokázaly vypořádat s potravou typu amonitů či ryb, které převážně požírali jeho příbuzní," dodal.

Systém krmení tak byl obdobný jako u kosticových velryb a u žádného dalšího známého mořského plaza se nevyskutuje (ačkoli byl dříve za filtrujícího považován čínský Atopodentatus).

"Morturneria nám ukazuje, že se stejnými evolučními cestami jako dnešní kytovci vydali už o 30 milionů let dříve někteří mořští plazi. Koneckonců kytovci a plesiosauři toho mají hodně společného a otvírají nám tak nový případ konvergentní evoluce mezi plazi a savci," dodal Dr. Chatterjee.

Konec křídy byl poznamenán čtyřmi roky mrazu

25.08.2017 12:13

Vědecké týmy z University of Colorado Boulder, NCRA (zkratka pro National Center for Atmosferic Research) a dokonce i z americké agentury NASA použily pro simulaci podmínek, které přišly po dopadu asteroidu Chicxulub před zhruba 66,04 miliony let, jeden z nejvýkonějších světových počítačů a přišly s dalšími zajímavými poznatky, které dotvářejí náš pohled na vymírání, při kterém zmizela jedna z nejúžasnějších skupin živočichů.

Navzdory četným zprávám o spatření neznámých tvorů, kteří velice věrně připomínají neptačí dinosaury, jsme přesvědčeni, že jejich světovou populaci zdecimovaly série špatných klimatických podmínek, které velice rychle změnily naši planetu na kouli obalenou neprostupnou vrstvou prachových částic.

Toto, dosud poslední, hromadné vymírání odstartoval náraz asteroidu Chicxulub před zhruba 66,0380 miliony let na dnešní Yucatánský poloostrov. Tato zhruba 10 km široká planetka se pravděpodobně po kolizi v hlavním pásu asteroidů vychýlila ze své trasy a letěla snad 160 milionů let, než se srazila se Zemí.

To odstartovalo sopečnou činnost Dekkánských trapů v Indii, vlny tsunami, zemětřesení, požáry a zastínění atmosféry prachovými částicemi v tak rychlém sledu, že se tomu nedokázali přispůsobit ani vysoce adaptabilní živočichové jako neptačí dinosauři.

"Domíváme se, že většina velkých druhů zvířat vyhynula krátce po nárazu, kdežto menší tvorové, kteří se dokázali ukrýt v norách či ve vodě, mohli přežít podstatně déle," řekl Dr. Charles Bardeen vedoucí autor z NCAR.

Autoři studie použili Community Earth System Model, který dokáže simulovat účinky sazí a prachových částic v atmosféře na globální klimat. Tento velmi komplexní systém se nachází právě v NCAR.

"Naše studie simuluje, jak asi vypadal život a ekosystémy krátce po počátečních účincích dopadu - zemětřesení, vlnách tsunami a sopečné činnosti. Chtěli jsme se podívat na účinky sazí, které zůstaly po dopadu v atmosféře, na zvířata," dodal.

Vyhynutí, nejspíš však dobře pro nás savce, postihlo i právoplatného krále druhohor, druh Tyrannosaurus rex.

Díky tomu, že po odeznění dopadových účinků jsme nalezli ve vrstvách zhruba 15 000 milionů tun hornin vymrštěných do atmosféry, bylo možné rekonstruovat klimatické účinky a rozsah požárů po dopadu. Vědci provedli hrubý odhad, který vypovídal o tom, že fotosyntéza nemohla být rostlinami prováděna okolo 2 až 3 let. Už "jen" při 5 000 milionů tun by nemohla být prováděna další rok.

"Když byla Země v prachovém obalu, tak byla viditelnost zhruba stejná jako při měsíčním světle," uvedl spoluautor Owen Tood z Katedry Atmosférických a Oceánských Věd a výzkumník Atmosférické a Kosmické Fyziky na University of Colorado v Boulderu.

Největší dopad však ztráta slunečního svitu měla ale nejspíš na fytoplankton, většina rostlin shořela při rozsáhlých požárech. Omezení fotosyntézy ve vodě pak zdecimovalo i populace a ekosytémy velkých mořských zvířat.

Pak také trvala zima zhruba 3-4 roky, nad zemí klesla teplota o 28 stupňů a nad oceány o 11 stupňů, jak dokázaly simulace. Svrchní vrstvy atmosféry ale byly mnohem teplejší, než kontinety a oceány pod ní, což spolu s vypařováním a tvořením vodíkových sloučenin dokonale ničilo ozonovou vrstvu. Pak také hrozilo, že UV paprsky zničí celou atmosféru, k tomu naštěstí nedošlo.

Turecko rájem třetihorních vačnatců

20.08.2017 11:25

Dnes známe ze severní polokoule pouze jednoho žijícího vačnatce a sice vačici opossum, která se vyskytuje na jihu a východu Spojených států o váze maximálně 3 kilogramů, v minulosti se zde však rozšířily a žily zde mnohem větší druhy jako například Didelphodon vorax o váze až 6 kg z konce křídy nebo právě nový druh metateriana z Turecka, jehož popis byl uveřejněn v magazínu PLoS ONE.

Zprvu záhadný, zhruba jako kočka velký, vačnatý savec starý zhruba 43 milionů let byl stromovým živočichem, který nese jméno Anatoliadelphys maasae, byl masožravý tvor obývající dnenšní Turecko. Tehdy se ještě jednalo o čás světa tvořenou převážně hornatými ostrovy, které byly pokryty hustými lesy.

Tento poměrně primitivní příbuzný dnešních vačic a klokanů měl štíhlé tělo a ladné končetiny, které dovolovaly pohyb ve větvích a korunách stromů. Byl převážně lovec hmyzu, ještěrek, žab či menších savců. 

Jak ale naznačují premolární zuby, byl též durofágem (podobně jako jeho křídový "bratranec" Didelphodon). Živil se tak i tvrdšími částmi rostlin a hlavně škeblemi či jinými tvory s pevnými schránkami. Anatoliadelphys je tak prvním masožravým kenozoickým vačnatcem severní polokoule.

Původní holotyp sestávající z lebky a částečné kostry byl objeven v tureckém souvrství Uzunçarşıdere v centrální části země již roku 2002, tehdy se však nedočkal popisu, který následoval až nyní. Zasloužili se o něj dr. Murat Maga z University of Washington a dr. Robin Beck z Universities of Salford and New South Wales.

"Anatoliadelphys nám ukazuje, že vačnatí savci tvořili ještě ve starším kenozoiku na severní polokouli mnohem diverzifikovanější skupinu. Ne všichni tak pojídali jen hmyz," řekl dr. Beck.

Zajímavé také je, že ve stejném souvrství byly nalezeny i kosterní pozůstatky masožravých placentlů, což poukaje na skutečnost, že tento druh dokázal v jejich společnosti přežít a konkurovat jim dlouho, ačkoliv později za jejich nátlaku vymřel.

Objevení planktonu díky ledovcům

20.08.2017 10:59

Vědecké týmy z Australian National University, z Brémské Univerzity a Biochemického Institutu Maxe Plancka publikovaly v magazínu Nature novou teorii o vývoji prvotních typů planktonu, která by mohla pozměnit náš pohled na dobu Cryogenianu a konkrétně ledového Marinoanu, tedy asi před 659-645 miliony let, kdy se z naší planety prakticky stala "sněhová koule". Podle nich právě zde započal vývoj prvních složitějších organismů.

Naše planeta prošla, ještě před začátkem fanerozoika, několika masivními ledovými dobami a právě v období zvaném Cryogenian se na jeho konci objevila jedna z těch největších, kdy se objevily ledovce velké jako oceány a kontinenty. I zde však existoval život a možná zde započal také jeho složitější vývoj.

Naznačuje tak výzkum výše zmíněných institutů, který byl proveden na základě nalezených sedimentárních mikrofosíliích, které byly nalezeny v centrální austrálii. Ačkoliv v dobu jejich usazení byla Země 50 milionů let pod ledovým příkrovem, zdá se, že došlo k velice důležitému kroku pro vývoj ekosystémů.

Vědci totiž na základě nich zjistili, že se v tu dobu značně zvýšila koncentrace nutričních hodnot a energie, která se dala z okolí získat. Umožnilo to tak vůbec první vývoj ekosystémů na naší planetě. Jednalo se tak doslova o "ekologickou revoluci", která odstartovala vývoj složitějších forem života na Zemi.

Chilesaurus diegosuarezi jako klíč k vývoji dinosaurů

16.08.2017 20:38

Když byl z Čile před 2 lety popsán nový rod bipedního dinosaura Chilesaurus diegosuarezi, nikdo by asi nevěřil, že právě on může být klíčem k vývoji dvou hlavních dinosauřích skupin plazopánvích (Saurischia) a ptakopánvých (Ornithoschia). Vědecká dvojice z Velké Británie totiž provedla výzkum morfologických znaků na kostře tohoto bizardního "býložravého raptora" a došla k zajímavému závěru.

Ačkoliv byl původně Chilesaurus označován za tetanurana, recentní výzkumy ukazují, že se jedná o bazálního ornitoschiana. Bizardním znakem je například jeho lebka, která vypadá jako lebka teropoda, ovšem má zuby a zobák schopný drtit a rozmělňovat rostlinnou hmotu.

Dvojice britských vědců, prof. Paul Barrett z Přírodovědeckého muzea v Londýně a Matthew Baron z University of Cambridge, analyzovala přes 450 anatomických znaků, které jasně zařazují tento rod do mezery mezi ptakopánvými a plazopánvými dinosaury.

"Prvotní zmatená klasifikace byla způsobena tím, že toto zvíře vypadá jako slepené z několika dalších," řekl Matthew Baron. Podle něj také představuje jakýsi přechodný článek, který nám ukazuje, kdy se znaky ornitoschianů vyvinuly.

Chilesaurus diegosuarezi je jedním z nejbizardnějších a nejzvláštěnších druhů dinosaurů, které známe," řekl Paul Barrett. Vědci si jsou jisti, že směsice znaků obou skupin je dost pádný argument, jak se v evoluci obou skupin objevily dost velké základní rozkoly. Mimo struktury čelistí sdílí tento druh ještě invertovanou strukturu kyčlí.

"Zdá se, že někteří teropodi v průběhu triasu přešli na jinou stravu sestávající z rostlinných komponentů, možná dokonce tyto druhy začaly požírat rostliny z nutnosti," dodali.

"Podle dostupných nálezů neměl tento dinosaurus natolik vyvinutý zobák, že by zastal funkci plochých zubů, které jsou navíc hluboce upevněny v čelistech. Potvrdilo to naši doměnku, spolu s anatomickými znaky kostry, že se vyvíjely první orgány a až později adaptace čelistí," dokončili.

Na závěr bych Vám všem chtěl ještě poděkovat, protože návštěvnost blogu velice stoupla, za pouhého půl roku mi přibylo dalších 100 000 tísíc návštěv. Nevím, jak se toto ohromné číslo mohlo stát skutečným, ale velice za to děkuji.

Krokodýl Lemmyho z Motörheadu : Lemmysuchus obtusidens

13.08.2017 19:10

Skupina britských paleontologů identifikovala a popsala nový druh teleosauridního krokodýla, který obýval dnešní Cambridgeshire před 164 miliony let ve střední juře. Jeho jméno vzniklo z přezdívky frontmana kapely Motörhead Iana "Lemmyho" Kilmistera a je zvláštní hned několika odlištnostmi od ostatním příbuzných.

Vzdálenými příbuznými krokodýlů byli mořští teleosauři, mezi než patřil i nový zástupce z Velké Británie, který nese jméno Lemmysuchus obtusidens. Byl pojmenován podle frontmana bandu Motörhead Iana Kilmistera, který nese přezdívku "Lemmy". I ilustrace od Marka Wittona, která je umístěna nahoře, nese detaily této kapely a loga Snaggletooth, což souvisí s tímto tématem.

Faktem je, že tento druh byl nalezen již na začátku 20. století sběrateli fosílií v oblasti Cambridgeshire v okolí města Peterborough, ale byl určen jako zástupce jeho dalších blízkých příbuzných. Od nich se však lišil tupým krátkým čenichem a velkými tupými zuby, který podle vědců odpovídá lovu jiné kořisti. Jednalo se o tvora, který měřil zhruba 5,8 m a jen jeho lebka měřila okolo 1 metru.

"Lemmysuchus byl spíše lovec želv a korýšů, jeho příbuzní však byli lovci ryb, čímž se od nich liší. Patřil k největším vodním predátorům své doby, ovšem známe ho na základě špatně určitelných pozůstatků," řekla Dr. Michela Johnstonová, paleontoložka z University of Edinburgh.

Ačkoliv ho známe na základě špatně rozpoznatelných pozůstatků, Dr. Johnstonová a její vědecký tým zjistili několik odlišností od rodů, ke kterým byl exemplář řazen. Podle jejích slov je ale velmi težké některé druhy a rody odlišit díky neúplnosti nálezů.

Neskutečné se stalo skutečným : Patagotitan mayorum

11.08.2017 21:05

Právě dnes byla uveřejněna studie argentinských paleontologů, ve které je také popis jednoho z dosud největších známých tvorů, který kdy kráčeli po zemském povrchu. Patří k vůbec prvním ohromným sauropodům, kteří se v průběhu jejich velice úspěšného vývoje objevili. Jedná se o tzv. titanosaura z Trelew, dnes už tedy rod Patagotitan.

Zdá se mi to takřka nemožné, ale před 2 lety jsem zde na blog publikoval článek původně pojmenovaný "Megatitan" pojednávající právě o velkém titanosauridním sauropodů od města Trelew. Později jsem se rozhodl tento článek přejmenovat na "Patagotitan" a právě tímto rodovým názvem pojmenovala skupina argentinských paleontologů stejného sauropodního dinosaura.

Mezi lety 2012/13 byly poblíž města Trelew v argentinské provincii Chubut objeveny kosti skupiny nesporně ohromných sauropodů, kteří představují jedny z nejkompletnějších jedinců velkých sauropodů. Do světa bylo ohlášeno, že byl objeven největší suchozemský tvor všech dob. Tyto rozměry nebyly přehnané, jednalo se o tvora, který byl okolo 37,2 m dlouhý, vážil okolo 70 tun a byl vysoký něco málo přes 6 m v kohoutku.

"Kosti, které jsme na lokalitě nalezli, vypovídaly o tom, že se bezesporu jedná o nový druh ohromného sauropoda, většího než cokoliv předtím objevené, co jsme v našich laboratořích preparovali," řekl Dr. José Luis Carballido z Museo Egidio Feruglio (zkráceně MEF). "Úžasné pro nás bylo také zjištění, že se jednalo o různá růstová stádia téhož rodu, což ještě více podtrhlo jeho jedinečnost," dodal. Kosti byly uloženy na stejném místě, pravděpodobně zde patagotitani zemřeli všichni naráz při přírodní katastrofě, nejspíš záplavě.

Patagotitan mayorum vážil okolo 79 tun, takže byl zhruba o 4 až 9 tun hmotnější než Argentinosaurus, který dosahoval zhruba stejné velikosti jako subadultní jedinci patagotitana nebo o 20 % hmotnější než jiný obří sauropod Dreadnoughtus. Bezesporu tak jde o jednoho z největších tvorů, kteří kdy chodili po zemském povrchu, podobá se velikostí rodům Argentinosaurus, Puertasaurus a Futalognkosaurus.

"Provedli jsme detailní rozbory všech kostí, které vykazují výrazné rozdíly oproti všem druhům (výše zmíněným), podobně jako u jeho nejbližšího příbuzného rodu Puertasaurus byly neúplné," vyjádřili se vědci.

Tohoto sauropoda řadíme do skupiny Lognkosauria, kde se objevilo nejvíce velkých sauropodů a právě tento je z nich nejstarší, jelikož žil v době před zhruba 101 milionem let ve svrchním albianu. Jedná se tak o prvního z řady obřích titanosauridních jihoamerických sauropodů.

"Stáří tohoto tvora nám může pomoci rozluštit, jak se vyvíjel extrémní gigantismus u titanosauridů v jižní americe. Jeho evoluci pozorujeme i u dalších, ale u žádného nebyla tak rychlá a drastická jako u patagotitana," dodali.

V neposlední řadě musím dodat, že v poslední době se s úžasnými objevy a popisy neptačích dinosaurů doslova "roztrhl pytel". V nedávné době je to objev čínského oviraptorosauridního "kasuára" rodu Corythoraptor, skvěle zachovaná fosílie rodu Borealopelta z USA nebo objevení nového rodu troodontida Lateniventarix z Kanady a znovuobjevení (na které jsem svým způsobem dlouho čekal i já) rodu Steynonychosaurus. A máme stále ještě téměř polovinu roku před sebou...

Rezavá kráska z Alberty aneb Borealopelta

04.08.2017 12:55

Vědecký tým z Royal Tyrell Museum uskutečnil a publikoval popis jednoho z nejlépe dochovaných exemplářů neptačích dinosaurů na světe. Jedná se o věhlasného nodosaurida, který byl perfektně zachován a veškeré jeho detaily jsou v mnohých případech ještě kvalitnější než u věhlasných "dinosauřích mumií". Teď má tento čtyřmetrový býložravec i jméno, Borealopelta markmitchelli.

Když roku 2011 operátor velkého rypadla Shawn Funk v albertském dole Suncor Millenium Mine narazil na něco tvrdšího než hornina, přivolaní paleontologové původně usoudili, že se (zhledem k sedimentům) jedná fosílii elasmosaurida. Zlom nastává až letos, kdy byl tento exemplář ležící ve sbírkách Royal Tyrell Museum prozkoumán znovu a vědci s překvapením zjistili, že se jedná o skvěle zachovanou fosílii nodosaurida.

Borealopelta, jak zní její nový rodový název, je stará okolo 110 milionů let, přesto je její tělo tak dokonale zachováno, že známe i polohu a tvary svalstva, ale i barvu pigmentových buněk z jejího těla. Vědci tak vědí, že byla rezavě hnědá. Dokázali také provést kompletní 3D rekonstrukci, při níž bylo zjištěno mnoho dalších překvapení.

Tohoto výjmečného zachování dosáhl tento jedinec pravděpodobně tím, že zahynul při ústí řeky, která ho následně donesla až do moře, kde se jeho tělo dostalo neporušeno na mořské dno, kde ho rychle překryl sediment. Tento druh byl dlouhý okolo 5,5 m a mohl váži okolo 1,135 tuny.

"Ačkoliv to tak není, vypadá to, jako kdyby tento jedinec zahynul před několika málo lety, ovšem je starý okolo 110 milionů let," řekli vědci. Vědecký tým, kromě toho z Royal Tyrell Museum, sestával také z University of Bristol, MIT a Newcastle University. Při důkladném průzkumu tito vědci nalezli stopy po buněčných organelách melaninu i na bočních trnech, což je mimořádně vzácné.

Některými vědci byl tento nález označen za nález desetiletí. Dr. Jacob Vinther z the University of Bristol také potrvzuje, že byly nalezeny i stopy buněčných organel, které dříve obsahovaly melanin, který tělo barvil hnědě až rezavě. Tento objev však také pomáhá zjistit, zhruba jakými barvami se tyto druhy býložravců zbarvovaly pro kamufáž před teropody.

Chytrý lovec aneb představuje se Albertavenator

18.07.2017 10:27

Paleontologický tým sestávající z vědců Torontské univerzity, z Royal Ontario Museum a Currie Dinosaur Museum popsali nový druh troodontidního teropoda z oblasti kanadské Alberty. Tento lovec zde žil a lovil zhruba před 71 miliony let, tedy těsně před onou srážkou s meteorem Chixulub, který zapříčinil postupné vyhynutí neptačích dinosaurů.

Albertavenator currei, jak zní jeho plný název, obýval oblast souvrství Horseshoe Canyon v kanadské provincii Alberta zhruba před 71 miliony let. Tento okolo 2 m dlouhý (pravděpodobně) opeřený srpodrápý deinonychosaur obýval někdejší subtropické jehličnaté lesy po zmizelém vnitrozemnském moři Niobarra.

Tuto oblast obýval spolu s druhy Troodon formosus a Saurornithoides sullivani, což byli jeho blízcí vývojoví příbuzní, ale také vzájemní potravní konkurenti. Podobal se jim, kromě celkového vzhledu, také velkou mozkovnou. Vědci sami uvádějí, že jeho vzeření poněkud připomínalo masožravého pštrosa.

Původně byly jeho fosilní pozůstatky (části kraniální kostry) nalezeny však již v 80. letech minulého století a, právě díky velkému úsilí Phillipa J. Curreiho, katalogizovány a popsány v Royal Tyrell Museum. Druhové jméno, které je Curriemu poctou, stanovil vědecký tým vedený dr. Davidem Evansem, kurátorem sbírek Vertebrátní Paleontologie v Royal Tyrell Museum.

"Je to velice fascinující zvíře," pronesl vědecký tým. "Je nanejvýš zajímavé, že zachování dosud známých kostí je velice dobré, jelikož kosti mozkovny jsou u této skupiny velmi vzácné," dodal dr. Evans.

Horší než Kaprosuchus : Razanandrongobe sakalavae

08.07.2017 13:13

Italský paleontolog dr. Cristiano Dal Sasso publikoval se svým týmem výzkum a popis nového druhu ohromného krokodýlovitého ze střední jury Madagaskaru, stáří se pohybuje okolo 168 milionů let. Zajímavé je, že tento tvor má zuby, nejvíce podobající se druhu Tyrannosaurus rex.

Paleontolog dr. Cristiano Dal Sasso nejvíce proslul roku 2005 při "znovuzrození" novodobého vzhledu rodu Spinosaurus. Ovšem jeho vědecký tým přišel s novým druhem ohromného zástupce skupiny Notosuchia (blízcí příbuzní skupiny Neosuchia, nepraví krokodýli), který byl masivně stavěným monstrem, který zabíjel svou kořist obdobnými čelistmi, které vlastní i tyranosauridi.

Jeho jméno zní Razanandrongobe sakalavae, v překladu "obří ještěří návštěvník z (oblasti) Sakalava". Je patrně tím nejstarším (a také nejspíš největším) zástupcem této rozsáhlé skupiny krokodýlovitých plazů, který obýval oblast Mahajunga před 168 miliony let. "Tento predátor zastával ve střední juře na madagaskaru úlohu velkých teropodů," vyjádřili se autoři popisu.

Podle všeho byl také schopen kráčet jen po zadních nohou, dosud to však nemůžeme s jistotou určit, jelikož známe pouze kraniální část kostry. Zvláštní jsou i jeho zuby a čelisti, tento notosuchian měl totiž podobné zuby jako Tyrannosaurus, z čehož vědci usuzují, že zastával stejné ekologické niky a mohl drtit kosti. Byl tak ještě strašlivější než Kaprosuchus známý svou útočností.

"Dosud jsme toho o prvotním vývoji skupiny notosuchů moc nevěděli, ovšem Razanandrongobe nám ukazuje, že jejich evoluční historie je velmi zajímavá a dlouhá a jejich původ bychom měli hledat v jižní Gondwaně," řekli autoři.

1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>