Vítejte na mém webu

Zdravím všechny návštěvníky na mém blogu, který se jmenuje Prehistoric World. Zajímám se o pravěk a tímto blogem bych chtěl odkrýt tajemství pradávných tvorů ukrytých mliony let pod povrchem Země. Ač jsou tito tvorové dávno mrtví, kdyby jsme se prošli nočním muzeem, možná by se nám podařilo alepsoň na krátkou chvíli slyšet ozvěny minulosti. Pokud se nám toto podaří, tak jsme o krok blíže k poznání tajemství pravěku. Pamtujte však na tuto moudrou větu:

Minulost není mrtvá, dokonce ještě neskončila.

Wiliam Faulkner (1897-1962)

Chci tímto říct, že pravěk není mrtvý a jeho dávné obyvatele můžeme oživit pouhou myšlenkou na to, že jsme nezapoměli na ně, na ty které pohltil čas.

 

Upozornění návštěvníkům

Vážení návštěvníci, na tomto webu je možné kopírovat fotky živočichů a rostlin, ale nikoli text.

Novinky

Chytrý lovec aneb představuje se Albertavenator

18.07.2017 10:27

Paleontologický tým sestávající z vědců Torontské univerzity, z Royal Ontario Museum a Currie Dinosaur Museum popsali nový druh troodontidního teropoda z oblasti kanadské Alberty. Tento lovec zde žil a lovil zhruba před 71 miliony let, tedy těsně před onou srážkou s meteorem Chixulub, který zapříčinil postupné vyhynutí neptačích dinosaurů.

Albertavenator currei, jak zní jeho plný název, obýval oblast souvrství Horseshoe Canyon v kanadské provincii Alberta zhruba před 71 miliony let. Tento okolo 2 m dlouhý (pravděpodobně) opeřený srpodrápý deinonychosaur obýval někdejší subtropické jehličnaté lesy po zmizelém vnitrozemnském moři Niobarra.

Tuto oblast obýval spolu s druhy Troodon formosus a Saurornithoides sullivani, což byli jeho blízcí vývojoví příbuzní, ale také vzájemní potravní konkurenti. Podobal se jim, kromě celkového vzhledu, také velkou mozkovnou. Vědci sami uvádějí, že jeho vzeření poněkud připomínalo masožravého pštrosa.

Původně byly jeho fosilní pozůstatky (části kraniální kostry) nalezeny však již v 80. letech minulého století a, právě díky velkému úsilí Phillipa J. Curreiho, katalogizovány a popsány v Royal Tyrell Museum. Druhové jméno, které je Curriemu poctou, stanovil vědecký tým vedený dr. Davidem Evansem, kurátorem sbírek Vertebrátní Paleontologie v Royal Tyrell Museum.

"Je to velice fascinující zvíře," pronesl vědecký tým. "Je nanejvýš zajímavé, že zachování dosud známých kostí je velice dobré, jelikož kosti mozkovny jsou u této skupiny velmi vzácné," dodal dr. Evans.

Horší než Kaprosuchus : Razanandrongobe sakalavae

08.07.2017 13:13

Italský paleontolog dr. Cristiano Dal Sasso publikoval se svým týmem výzkum a popis nového druhu ohromného krokodýlovitého ze střední jury Madagaskaru, stáří se pohybuje okolo 168 milionů let. Zajímavé je, že tento tvor má zuby, nejvíce podobající se druhu Tyrannosaurus rex.

Paleontolog dr. Cristiano Dal Sasso nejvíce proslul roku 2005 při "znovuzrození" novodobého vzhledu rodu Spinosaurus. Ovšem jeho vědecký tým přišel s novým druhem ohromného zástupce skupiny Notosuchia (blízcí příbuzní skupiny Neosuchia, nepraví krokodýli), který byl masivně stavěným monstrem, který zabíjel svou kořist obdobnými čelistmi, které vlastní i tyranosauridi.

Jeho jméno zní Razanandrongobe sakalavae, v překladu "obří ještěří návštěvník z (oblasti) Sakalava". Je patrně tím nejstarším (a také nejspíš největším) zástupcem této rozsáhlé skupiny krokodýlovitých plazů, který obýval oblast Mahajunga před 168 miliony let. "Tento predátor zastával ve střední juře na madagaskaru úlohu velkých teropodů," vyjádřili se autoři popisu.

Podle všeho byl také schopen kráčet jen po zadních nohou, dosud to však nemůžeme s jistotou určit, jelikož známe pouze kraniální část kostry. Zvláštní jsou i jeho zuby a čelisti, tento notosuchian měl totiž podobné zuby jako Tyrannosaurus, z čehož vědci usuzují, že zastával stejné ekologické niky a mohl drtit kosti. Byl tak ještě strašlivější než Kaprosuchus známý svou útočností.

"Dosud jsme toho o prvotním vývoji skupiny notosuchů moc nevěděli, ovšem Razanandrongobe nám ukazuje, že jejich evoluční historie je velmi zajímavá a dlouhá a jejich původ bychom měli hledat v jižní Gondwaně," řekli autoři.

Případná úprava

21.06.2017 20:02

Vážení návštěvníci a blogeři,

rozhodl jsem se, že pokud jsem již na blogu psal o nějakém zvířeti, na které paleontologie vrhla nové světlo do té míry, že se mu například změnila celá vizáž, tak tyto články budou doplněny a tedy inovovány. Toto oznámení je tedy pouze informační, takže se prakticky nic nemění, pouze to, že je možné, že nějaký článek zde bude "dvakrát", čili upravený, ovšem se stejným obsahem.

Křídový hříbek starý 125 milionů let

10.06.2017 11:05

Vědci předpokládali, že houby, které by se vzdáleně podobaly dnešním hříbkům a muchomůrkám se mohly objevit již v době střední jury, ovšem až donedávna nebyly nejstarší známé druhy suchozemských hub starší než 100 milionů let. Ovšem vědci, kteří pracují v souvrství Crato v Brazílii ovšem nalezli o hruba 25 milionů let starší druh houby, který tak přepisuje jejich vývoj.

Houby mne ve zkoumání prehistorie až tak neuchvacují jako úžasná zvířata, která kdysi Zemi obývala, ovšem do mapování jejich ekosystémů to patří, takže jsem byl překvapený, jak dobře je nový druh houby z Brazílie zachován.

Všechny druhy mladších hub jsou totiž nalezeny v barmském jantaru, takže tento křídový "hříbek" zvaný Gondwanagaricites magnificus je ještě o to víc unikátní a zvláštní. Je vysoký zhruba 5 cm, takže pravděpodobně netvořil jídelníček živočichů obývající souvrství Crato, pravděpodobnější je, že to byl parazit na stromech a jejich kořenech.

"Je úžasné, že tato houbička má veškeré znaky dnešních moderních hub a je přitom tak stará," řekl Sam Heads z Univerzity of Illinois. Tato houba však opravdu všechny tyto znaky sdílí, má póry pod kloboukem a pravděpodobně také i otvory pro výtrusy.

Tento převratný objev je mineralizován, podobně jako většina mnohem mladších fosilních hub. Je také zajímavé, že tento exemplář je mineralizován pyritem (falešným či kočičím zlatem), podle čeho se dá usuzovat i složení tamnější půdy.

Nový severoamerický potomek purgatoria

04.06.2017 13:36

Vědecký tým vedený dr. Stephenem Chesterem z Městské univerzity v New Yorku zkoumal 62 milionů let starou fosilní kostřičku novéhu druhu severoamerického primáta, který obýval v období středního paleocénu dnešní Nové Mexiko. Podle jejich výzkumu se první zástupci primátů nepohybovali téměř nikde jinde než v korunách stromů.

Souvrství Nacimiento nám vydalo 62 mlionů let starou kostru nového druhu plesiadapidního primáta druhu Torrejonia wilsoni. Tyto nepatrné, okolo 20 cm dlouhé, pozůstatky nalezl dr. Thomas Wiliamson, kurátor paleontologických sbírek Muzea Přírody a Vědy v Novém Mexiku, a jeho synové Tom a Ryan. Fosílie sestává z kostí lebky, spodní čelisti a zubů a také postkraniální kostry.

Po přezkoumání řadí vědci tohoto tvora mezi skupinu Plesiadapiformes, konkrétně do čeledi Palaechthonidae, což byli jedni z prvních primátů. Tato skupina se objevila na samém začátku paleocénu v době, kdy po Zemi vymřeli poslední neptačí dinosauři.

Původní pohled na tyto stromové živočichy byl takoví, že se pohybovali převážně nízko nad zemí, živili se hlavně brouky a hmyzem a nebyli tak dobře přizpůsobeni na plnohodnotný život na stromech. Ovšem Torrejonia toto tvrzení podstatně vyvrací, protože když vědci zkoumali svalové úpony a stavbu kotníků a kostí končetin, tak došli k závěru, že se u již prvních těchto primátů vyvíjely evoluční adaptace pro lezení po stromech.

Pliosauří obr z Ruska

27.05.2017 12:02

Paleontologický tým zkoumající fosilní úlomky z oblasti dolního toku řeky Volhy v Rusku uvedl v platnost nový druh velkého pliosaurida, který dokazuje, že velikostně se křídoví příbuzní velkých typů pliosaurů z jury moc nelišili. Tento nový druh se tak řadí k vůbec největším příslušníkům své skupiny.

Pliosauridi patřli k největším mořským dravcům všech dob, jejich největší představitelé mohli dosahovat délky i 17 m. Moc za nimi nezaostává ani nově popsaný druh Luskhan itilensis. Toto zvíře obývalo oblast dnešní řeky Volhy před zhruba 130 miliony let v odbě spodní křídy, kde to byl hlavně lovec ryb a olihní.

"Luskhan patří pravděpodobně k těm větším pliosauridům, jen jeho lebka měří 1,5 m, čímž je jasné, že patřila velmi velkému zvířeti. Má také velmi šíhlé a špičaté rostrum, které poukazuje na skutečnost, že lovil převážně ryby. Jeho ekologická nika se tedy podobala gaviálům či říčním delfínův," vyjádřl se dr. Valentin Fisher z Univerzity v Liegu.

Tento nález byl uskutečněn již roku 2002 dr. Glebem Uspenskym, popis byl uskutečněn však až letos. Ukazuje nám také, že se pliosauři rozšířili i do jiných paleoekologických nik, než moří a oceánů.

Londýnské muzeum, mořský svět a útesy Seven Sisters

22.05.2017 17:37

Jsem vcelku rád, že jsem se vrátil ze své cesty po jižní Anglii, kde jsem za celou dobu prošel několik velmi zajimavých a pro milovníky prehistorie i biologie přitažlivých míst. Ještě předtím však chci poděkovat za Vaši velkou podporu ohledně sledovanosti a pozitivních reakcí na můj blog. Jsem si vědom, že v poslední době jsem velmi polevil v přidávání článků, ale bohužel to nešlo jinak.

První den ztrávený v Londýně jsem měl tu čest podívat do Muzea Přírodní Historie a Darwinova Centra. Tento komplex mne zaujal snad ještě více, než Národní muzeum v Praze, jelikož zde byly vystaveny kostry a exponáty, které jsem dosud viděl pouze v knihách či na obrázcích. V sekci Dinosauři (Dinosaurs) jsou až na tři vyjímky všechny kostry zavěšeny nad hlavami návštěvníků. Cestu vyznačují informační tabule vztahující se k chovaní, paleoekologii, zbarvení, společenskému životu a rozmanitosti skupiny Dinosauria.

Fosilní lebky nejznámějších druhů neptačích dinosaurů, Tyrannosaurus rex a Triceratops prorsus, kteří se dožili samého vrcholu a sklonků jejich světa před 66,038 miliony let.

Jsou tu vystaveny kostry rodů Gallimimus, Allosaurus, Triceratops, Scolosaurus, Dromaeosaurus, Camarasaurus či Tuojiangosaurus, dále lebka a robotický model druhu Tyrannosaurus rex, robotický model rodu Deinonychus a replika původního holotypu rodu Baryonyx. V menších sbírkách jsou zde fosílní části pancířů, rohů, lebek, drápů a zubů teropodů, nodosauridů, ornitopodů a marginocefalianů. Je tu také sekce věnovaná výchově a mateřské péči neptačích dinosaurů a lokomočním (pohybovým) funkcím.

Tyto fosilní lebky představují rody Deinotherium (nahoře), Phiomia (pod ním) a Gomphotherium (nalevo) a také model rodu Moeritherium, v pozadí je model plejtváka.

V další sekci historické budovy muzea je sekce Savci (Mammals), kde se nám představují kostry i vypaní jedinci žijích nebo nedávno vyhynulých druhů savců. Je zde k vidění model plejtváka obrovského v životní velikosti, steně jako hroch či lední medvěd, kostry vorvaně či jelenů či vycpaný slon. Z fosilních druhů jsou zde například rody Arsinoitherium, Sivatherium, Megaloceras, Titanohyrax, Saghatherium, Phenacodus či Giraffa jumae. Většina z nich pochází ještě z doby velké koloniální říše Britského impéria. Popisují se zde také různé evoluční etapy jednotlivých větví savců.

Slavná "Lucy".

V druhé modernější části muzea je kladen hlavní důraz na geologii, ovšem i zde se nacházejí menší fosilní sbírky a kostry (jsou zde vystaveny exempláře jako Toxodon, Stegosaurus "Sophie" - jeden z nejlépe zachovaných jedinců stegosaura, Pterodatylus, Scaphognathus, Coelodonta antiquitatis - odlitek "mumie" pseudofosílie exempláře Staturnia a model pterodaktyloida rodu Pteranodon). Nejznámější sekce této nové části muzea je však Human Evolution, kde máme před očima rozsáhlé sbírky prvních hominidů a lidí, kteří postupně vedou až k našemu druhu. Je zde věrně zobrazen i společenský život, růstové kategorie a celková existence prvních hominidů. Jsou zde i vzácné exempláře jako "Lucy" či první lidé. Osobně jsem si tuto část cesty užil nejvíce.

Dále jsem ještě měl tu čest podívat se do Mořského Světa v Brightonu. Toto živé muzeum mořského světa je nejstraší na světě, bylo založeno roku 1872, je tedy starší než londýnské muzeum. Hlavním lákadlem jsou tu hlavně žraloci útesoví a karety obrovské, kteří spolu plavají v největším zdejším akváriu. Dále tu jsou k vidění krásní mořští koníci, obří krabi pavoučí a velké plodožravé piraně. Velkým lákadlem je zde také nově otevřená sekce deštného pralesa, kde jsou k vidění tropické želvy, anakondy, masožravé piraně a pralesničky.

Mojí poslední zastávkou po paleontologicko-biologicko-geologické cestě po anglii byly útesy poblíž Doveru. Zdejší uloženiny jsou křídově bílé, pocházejí z uloženin okrajového moře, které zde bylo ve spodní křídě. Jelikož vím, že zde je jedno z největších nalezišť spodněkřídových živočichů na světě, tak jsem se rozhodl, že bych zde mohl trochu zapátrat a s trochou štěstí i něco nalézt. Vezu si odsud několik zajímavých úlomků, podle předběžného rozboru by se mělo jednat nejspíš o osten polakanta, zub pelorosaura, možnou část pažní kosti menšího tvora a část čelisti. Nevím, zda jsou to skutečné nálezy, ale rozhodně to stojí za to tato místa navštívit.

Výprava do pramáti dinosaurů

15.05.2017 12:27

Drazí a vážení návštěvníci a blogeři,

uvědomuji si, že jsem v poslední době polevil od přidávání článků, ale mám své osobní starosti, takže jsem moc času neměl. Nicméně mám na tento víkend již připraveno pár článů, takže určitě zase něco přibyde. Naneštěsí však dnes odpoledne odjíždím do Anglie, kde budu až do soboty. Velice se tam těším, ovšem díky tomu nebudu moci přidávat další články. Určitě však přinesu nějaké informace, pokud objevím na Jurském pobřeží v Dorsetu něco zajímavého nebo se možná podívám do Londýnského muzea.

Děkuji za pochopení a zase nashle v minulosti...

Univerzita v Cambridge přisla s novou systematikou dinosaurů

27.03.2017 17:27

Vědecký tým z univerzity v Cambridge a z Národního Historického Muzea v Londýně přišli se zajímevým kladogramem, který o něco pozměňuje naše rozdělení hlavních skupin dinosaurů. Vědci údajně zkoumali okolo desetitisícovek různých exemplářů a přišli se zajímavou teorií.

Nový kladogram fylogeneze nám známých dinosauřích skupin. Zde se do skupiny plazopánvých řadí pouze sauropodomorfové a hererasauři, ostatní skupiny se řadí do nově vzniklého taxonu Ornithoscelida. Kredit: Nobu Tamura.

Skupinu Dinosauria poprvé definoval roku 1842 britský anatom a paleontolog sir Richard Owen. Tito jedineční živočichové existují zhruba od doby před 249 miliony let až do teď. Do nedávné doby jsme je řadili do dvou hlavních skupin, Saurischia a Ornithischia, podle systematiky, kterou roku 1887-1888 určil Harry Seeley. Dnes chtějí vědci z Cambridge tento dosavadní kladogram předělat.

Podle tohoto vědeckého týmu, ve kterém je i paleontolog David Norman, sloučili skupiny Ornithischia a Theropoda do kladu, který roku 1870 zařadil skvělý evoluční biolog a paleontolog Thomas Henry Huxley. Proto tito vědci určili, že dosud známí první teropodi hererasauři se mají řadit spolu se sauropodomorfy do společného kladu saurischianů.

Podle tohoto paleontologického týmu mají ornitoschiani blíže k ptákům než sauropodní dinosauři a hererasauři. Vědci se také opírají o stáří taxonu Ornithoscelida a o množství znaků, které mají tyto dvě skupiny podobné. Úskalí však začíná v době, kdy se do debaty dostává fakt, že všichni dinosauři měli stejného předka, takže mnoho čeledí a skupin sdílelo i miliony let po svém vývoji stejné či podobné znaky.

Podle mého mínění se tím i komplikuje zařazení prvotních forem dinosaurů, takže kde je pravda ? Možná bychom neměli předbíhat událostem, rozhodně to bychom měli alespoň jetě jednou uvěřit.

Nový pohled na evoluci prvních tetrapodů

19.03.2017 09:36

Vědci z Northwestern University přišli v nedávné době s velmi zajímavou teorií, která může pozmněnit náš pohled na evoluci prvních tetrapodů. Tento tým vědců totiž přišel s tvrzením, že první tetrapodotváří živočichové, kteří vstoupili na zem potřebovali k následnému vývoji na souši hlavně dobrý zrak, nikoli, že se v průběhu několika dalších milionů let vyvinuly končetiny.

Hyneria byla obří lalokoploutvá ryba, která patřila k těm druhům, které své ploutve používaly i pro kratší pochody po zemi.

Podle prof. Malcolma Maclvera, který tento vědecký tým vedl, se první obojživelní tetrapodotváří museli při prvních cestách na zem adaptovat nejdříve v oblasti jejich vidění. Jakožto polorybovití obratlovci se jejich zrak musel nejdříve přizpůsobovat na okolní prostředí, kde nebyla voda. S tím se musela upravit i stavba sítnice, periferní vidění a zvlhčování očních bulev.

Tento tým reprezentuje tuto velmi zajímavou teorii o vývoji prvních obojživelníků slovy "nejdříve oči, pak až nohy". Ruší to také dosavadní myšlenku, že pro vývoj prvních obojživelníků se nejdříve musely přizpůsobit ploutve na končetiny s prsty a až poté očnice.

Masožraví červi nejsou jen z Pravěk útočí

27.02.2017 17:50

Většina z nás si určitě vzpomíná na masožravé prekambrické červy, kteří byli představeni v populárním britském seriálu Pravěk útočí čili Primeval. Existence těchto prekamrických masožravců je pouze hypotetická, ovšem tým vedený Matsem Erikssonem z Royal Ontario Museum v Torontu popsal podobného podivného červa z bristolských devonských uloženin.

Červni jsou dnes skupinou převážně neškodných zvířat, která obývají většinu zemských biotopů. Existují i přisedlé hlubokomořské typy, které obývají okolí hlubokomořských vývěrů, ovšem nedávno popsaný Websteroprion armstrongi nám dokazuje, že to v minulosti byli i nelítostní predátoři brakických a slaných vod.

Původní holotypní fosílie byly nalezeny v okolí kanadských Hudson Bay Basin v 90. letech minulého století, tehdy však nebyly spolehlivě určeny a nález byl pozapomenut. Teprve v tomto roce se ho ujmuli vědci z bristolské a lundské univerzity a z výše zmíněného muzea. Podle vědeckého týmu tento živočich patří k příkladům toho, že na začátku a ve středním devonu živočichové obsazovali tůzné ekologické niky do těch forem, že nabývali i gigantických forem.

S délkou jednoho metru se řadí k vůbec největším druhům červů, kteří kdy žili. Podstatně větší velikosti dosahují už jen obří formy australských žížal. Jednalo se o obávaného lovce menších zvířat při mořském dně, s tímto mu pomáhal jeho silný ústní aparát, která vypadal jako klepeta.

Jedovatá Euchambersia

18.02.2017 11:24

Před dvěma dny byl na webu Sci-News publikován článek, který je studií prováděnou dr. Julienem Benoitem z Univerzity ve Witwatersrandu. Toho vědce jsem zmiňoval v nedávném článku o možné jedovatosti u druhu Euchambersia mirabilis. Právě touto otázkou se tento vědec zajímal a přišel se zajímavým faktem.


Příběh jedovatého terapsida druhu Euchambersia mirabilis jistě známe, když byla roku 1932 nalezena lebka tohoto tvora, tak baron Franz Nopsca poukázal na fakt, že tento tvor měl na zubech podobné jedové kanálky jako hadi. V tu dobu byla přijmuta myšlenka, že tento tvor zabíjel jedem. V průběhu 20. a 21. století tato myšlenka byla několikrát vyvrácena i potvrzena, a proto se dr. Benoit rozhodl této myšlence přijít na kloub.

Dr. Benoit použil CT sken pro dvě lebky euchambersie a zjistil, že tento tvor měl velmi velké otvory v lebce, které byly blízko špičáků. Tyto velké jámy byly podle jeho slov zaživa spojeny se zubními kanálky. Tento fakt je velmi překvapující, vědecký tým se však nemůže shodnout, zda ho predátor používal k lovu či pouze k obraně.

"Překvapilo nás, že tento živočich, jež je o 100 milionů let starší než první hadi, vlastnil jedové zbraně v podobě velkých špičáků. Dokazuje to přizpůsobilost byť primitivních synapsidů," vyjádřilise vědci. Je vcelu zajímavé, že nezávisle na tom jsem před časem napsal článek o možné jedovatosti tohoto tvora, takže jsem asi nebyl zase tak daleko od pravdy.

Nejstarším naším předekem je velkoústec

03.02.2017 19:10

Ano, i tak by se dal s nadsázkou popsat nový fosilní živočich ze skupiny dvouústých. Podle vědců tento 540 milionů let starý tvor, který obýval dno a útesy tropických moří je naším nejstarším předkem, přestože měří pouze několik milimetrů. Doufám, že se podobných úžasných objevů ještě v tomto roce dočkáme.

Vědci z Německa, Číny a Velké Británie popsali mikrofosílii z provincie Shaanxi. Nový druh živočicha Saccorhytus coronarius patří ke skupině dvouústých, mezi jejíž potomky se řadí i všichni obratlovci. Skupina dvouústých jsou malá zvířátka, která žijí ve vodě, vyznačují malou velikostí.

Anatomie sakoryta je vlastně velmi jednoduchá, má malá očka nad svou velkou tlamou, možná spíše ústním i řitním otvorem zároveň, na svém maličkém těle. Živil se pravděpodobně zbytky ze dna moří a oceánů, přímé nebezpečí, kvůli jeho velikosti mu pravděpodobně nehrozilo. "Saccorhytus nám ukazuje, jak vypadali první předci strunatců a obratlovců na začátku evoluční radiace na počátku kambria," řekli vědci.

Zajímavostí je, jak proběhl oběv tohoto úžasného tvora. Byl totiž objeven pomocí CT skenu v hornině, která tvořila dno kamrického oceánu. Vědci po oskenování zjistili, že se v ní nachází mikrofosílie. Podle toho vědci usoudili, že žil na listech pralilijic a chaluh.

Neuvěřitelný objev na kontě brachylofosaura

25.01.2017 16:24

Vědcům z Univerzity v Severní Karolíně se podařil úžasný objev, který už teď je jedním z nejúžasnějších z nového roku. Podobným je například nové zjištění, že vejce sauropodních dinosaurů se inkubovala 3-6 měsíců, tento objev ho nejspíš překoná. Jedná se o potvrzení teorie o nálezu kolagenu na femuru 80 milionů let sterém jedinci brachylofosaura.

Vědci z Univerzity v Severní Karolíně v čele se slavnou vědkyní Mary Schweitzerovou provedli nový výzkum fosílie druhu Brachylophosaurus canadensis, která byla objevena v roce 2009. Prvnotní výzkum uváděl, že na této stehenní kosti byly nalezeny zbytky kolagenu a peptinů. Později to ale bylo zpochybněno a Prof. Schweitzerová se to rozhodla přehodnotit. Její výzkum přinesl zajímavé výsledky.

"Uspěšně se nám podařilo uplatnit použítí hmotnostní spektrometrie a biologické informatiky, které nám potvrzují, že původní hypotéza z roku 2009 byla pravdivá. Kolagen se na fosílii skutečně nachází," vyjádřili se vědci. Očekávání ve fylogenetických analýzách se naplňilo pouze částečně, první vzorek z roku 2009 poukazoval na větší příbuznost s krokodýly, ovšem druhý vzorek poukazuje na větší příbuznost s ptáky.

Původních osm peptidů se vědců podařilo obnovit, dva se shodují s předchozími vzorky a šest z nich je zcela nových. "Jsme si jisti, že se nejdná o kontaminaci

a vzorky se schodují s předchozími," vyjádřila se k zjištění Dr. Elena Schroeterová z katedry biologických věd na North Carolina State University. Tento výzkum nám může dále pomoci v dalších otázkách paleogenetiky a vědci mohou dále bádat, jaké části původních tkání se ukládají, za jakých podmínek, na jakých fosíliích bychom mohli podobné vzorky najít a kam bude dál výzkum pokračovat.

Týden trpaslíků

15.01.2017 14:43

Od zítra až do příští neděle budu tvořit články o zvířatech, která budou ve velikostní kategorii 0-2 m. Je to trochu atypické, proto mě zajímá, jaké budou Vaše ohlasy. Každopádně se na tyto témata chystám dělat články častěji do měsíce. Doufám tedy, že se Vám zalíbí a zatím se loučím.


1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>