Mesozoikum

Po velkém permském vymírání se zdál svět prázdný. Ovšem již za asi 0,5 milionu let se na Zemi vyskytlo několik velkých skupin živočichů. Bylo to přibližně před 251 milionem let, v období triasu. Někteří velmi přizpůsobiví živočichové, však velkou katastrofu přežili. Jedním z nich byl například obří obojživelník Uranocentrodon, archosaur Proterosuchus nebo terapsidi Lystrosaurus a Thrinaxodon. Některé linie však v tomto období také vymírají. S inostrancévijí vyhynuli před zhruba 251 miliony let gorgonopsidi a s uranocentrodonem poslední rhinesuchidi. Po uvolnění místa velkých predátorů na souši se někteří archosauři zvětšili a zmohutnili. Za příklad stačí dát obřího 5ti metrového erythrosucha z jižní afriky a také se objvili vůbec první krokodýlotváří. Jejich dávní příbuzní protorosauři se přemístili jak na stromy (drepanosauři) tak do vody jako tanystrofeidi. Prvním z těchto vodních lovců ryb byla Augustaburiania. Ve vodě nebyla sama, moře brázdili již první ichtyosauři. Když se jižní část Číny připojila k té severní a k také s asijské desce, tak se utvořil oceán Tethyda. Na superkontinentu Pangea se drželo vlhké klima pouze při okrajích oceánů, ve vnitrozemí se tvořily rozsáhlé pouštní oblasti. Zalednění Gondwany pominulo, a proto toto místo oplývalo životem. Ať už to byl již zmíněný Erythrosuchus nebo Cynognathus, rozrůznilo se zde několik archaických skupin plazů i obojživelníků. Také Polsko se stalo dobrým útočištěm pro tvory zvané silesauři, a možná dokonce už 249 miliony let zde pobíhali dinosauři (viz Sphingopus ferox). Dinosauři se potom sami osobě vyvíjeli v jižní americe, zde (ale i jinde na světě) čelili nátlaku velkých předků krokodýlů zvaných rauisuchiani. To dorůstali i do délky 10 m. Ke knoci triasu představovali dinosauři velkou složku ekosystému. Když nastalo velké vymírání druhů před 201 milionem let, dinosauři (i když se ztrátami) ho přežili. V juře se velmi rozrůznili a začali tvořit svou vlastní říši. Rozrůznili se do všech možných velikostí, barev a tvarů. Ve střední juře už byli vládnoucí skupinou. Vyvinuli se znich obři jako, Supersaurus, Diplodocus, Brachiosaurus, Girrafatitan nebo Amphicoelias. Po planinách vlhkých lesů pobíhali také malí býložravci, třeba Dysalotosaurus, menší druhy masožravců a nesčetné množství savců, hmyzu, pterosaurů, obojživelníků a dalších zvířat. V době spodní jury se také objevily první moderní žáby a červoři, ve střední potom mloci. Koncem jury dinosauři spustili další šlahoun jejich vývoje. Byli to první ptáci. Ptačí dinosauři se objevili asi před 160 miliony let v oblasti buď Číny nebo Německa. Jejich první typy byly spřízněny s deinonychosaury, plachtili spíše mezi stromy než aktivně létali. Nejlépe známými formami byli Archaeopteryx, Anchiornis nebo Xiantongia. Savci ve svém vývoji také nezaostávali. Vyvinuli se do zajímavých forem, které se podobaly vydrám (Castorocauda), letuchám (Volaticotherium, Argentoconodon) či hmyzožravcům (Fruitafossor, Docodon). V pozdní juře se ke stávajícím ramforynchoidům připojila skupina pterosaurů pterodaktyloidům. Byli to pokročilejší druhy krátkoocasích pterosaurů. Přechod do křídy nebyl tak dramatický jako v triasu, ale několik skupin v něm zaniklo, kupříkladu právě ramforynchoidi. V křídě se objevili obří pterosauři (Ornithocheirus, Quetzalcoatlus, Hatzegopteryx, Tropeognathus...) a stali se spolu s ptáky vládci oblohy. Objevily se s nimi také první kvetoucí rostliny, první včely, vosy, mravenci a pokročilí motýli. V době spodní křídy také vymírají poslední dicynodonti. Dinosauři se v průběhu tohoto období rozrůznili do největších a nejbizardních forem. Krajinami všech kontinentů se pohybovali různí velcí ornitopodi, jako například evropský Iguanodon, africký Lurdusaurus nebo australský Muttaburasaurus. Ti dále pokračovali ve svém vývoji z menších jurských forem jako byl například Draconyx, ovšem po jejich boku se vyvíjeli například i dromeosauridi a troodontidi nebo tyranosauridi. První dvě jmenované skupiny se později stali velmi inteligentními lovci, kteří patřili k vůbec nejinteligentnějším prehistorickým zvířatům. Snad jejich nejznámějším zástupcem byl Velociraptor mongoliensis. Po celou dobu jejich vývoje v jejich sousedství však žily nové vývojové formy savců jako placentál Eomaia, vačnatci jako Sinodelphys nebo Deltatheridium nebo ptakořitní jako Steropodon, ale vývojově staré typy savců jako Zhangheotherium nebo Repenomamus, jenž se živil i mláďaty dinosaurů. Tyranosauroidi se také dále vyvíjeli a po svém úspěšném evolučním boji se na konci křídového období stali těmi nejstrašnějšími a nejinteligentnějšími velkými suchozemskými predátory s jejich posledním zástupcem, který se jmenoval Tyrannosaurus rex. Vymírali však poslední diplodocidi a brachiosauridi, je nahradila ta největší zvířata, která kdy po zemi chodila, pokročilejší titanosauři. Dosud existují dva největší rody těchto kolosů a sice Argentinosaurus huinculensis (zhruba 42 m, váha okolo 85-90 t) a bezejmenný obr, který mohl být ještě o něco větší. Vývojem také prošla skupina ankylosauridů a nodosauridů, ze kterých se staly opravdové "živé tanky". Podobně vyzbrojeni byli i ceratopsidi, kteří na konci křídy představovali spolu s hadrosaury největší složku zvířeny severních kontinentů. Jejich největší zástupci (Eotriceratops, Triceratops) dosahovali délky přes 9 m a váhy přes 8 tun. Mimo nich se však také vyvinuli první pěvci, pelikáni a tučňáci, mimo nich i obří druhy žab jako madagaskarská Beelzebufo, která dosahovala délky okolo 0,5 m a také krokodýlů jako Sarcosuchus (14 m, 18 t) nebo Deinosuchus (12 m, 14 t). Tato úžasná fauna však byla postižena posledním velkým vymírání na samém konci křídy. Před zhruba 66,038 miliony let na Zemi dopadl meter Chicxulub a způsobil vlnu změn, které výrazně zmenšily populaci velkých neptačích dinosaurů a zredukovala jejich počty natolik, že už nedokázali znovu vytvořit životaschopnou populaci. Poslední však přežili až do nejstarších třetihor. Toto vymírání zažili však například i první primáti a šelmy, kteří ho přežili a profit z něj měli i žáby či krokodýli.

Trias-

Evoluční vítězové přebírají vládu

Trias je geologická perioda trvající asi 53 mil. let. Začala asi před 252 mil. l. a  skončila před 201 mil. let. Po spojení všech kontinentů v jedinou pevninu Pangeu mohli živočichové volně přecházet. Nejstarší plazi z období triasu žili v Číně, Argentině a Antarktidě. Jeden z nich, Lystrosaurus byl jeden mála štastlivců, kteří přežili. Na úplném začátku se ale objevili skupiny plazů, které po celý trias byly hojně rozšířené např. Ichthyosauria, Rauisuchia nebo Desmatosuchia. Objevil se také jeden z nejpodivnějších plazů všech dob, Atopodentatus unicus. Jeho zvláštní čelist byla unikátním znakem. V průběhu triasu se též snížil počet dicynodontů. Na začátku jich však bylo poměrně hodně. Počátek však už svítal u skupiny, která ovládla na příštích 140 milionů let svět. Byla to pokročilá skupina plazů, v triasu však omezována rauisuchiany. Jejich název zná snad i úplný laik. Je to Dinosauria, snad nejznámější skupina plazů. První dinosauři se objevili již před 240 miliony let v jižní americe, ovšem některé indicie (Sphingopus ferox) naznačují, že jsou podstatně starší. Začínali jako poměrně malé formy, jejich hlavními nepřáteli byli hlavně velcí příbuzní krokodýlů (rausichiani jako Prestosuchus, Saurosuchus či Batrachotomus). Vůbec prvními známými druhy neptačích dinosaurů byli teropodi jako Herrerasaurus nebo Zupaysaurus, saurischian Eoraptor nebo ornitoschian (?) Pisanosaurus. V průběhu triasu se vyvíjely další formy velké (první prosauropodi jako Euskelosaurus nebo Plateosaurus) i malé (jako velice účínný predátor Coelophysis). Dinosauři se tak postupně stali dominantní složkou v ekosystémech triasu a jejich diverzifikovanějších formy tak zaplňovaly prázdná místa třeba po dicynodontech či rauisuchianech. Ve středním triasu, asi před 232 miliony let, se objevila ještě jedna nová a velice známá skupina tentokrát mořských plazů. Byli to plesiosauři, latinsky Plesiosauria. Byli to mnohem diverzifikovanější plazi než ichtyosauři. Vyznačovali se dlouhým krkem a malou hlavou s ostrými zuby. První savci se také začali vyvíjet, ale první opravdoví savci se objevili až v juře. Jejich dávní předci mamaliformové a ještě starší cynodonti se začali ukrývat v norách, puklinách a úkrytech. Postupně se začali podobat krysám. Po té se asi před 220 mil. l. objevil první savcotvárný Adelobasileus. K mořským plazům ještě přibyli první předchůdci moderních želv. Jejich předkem byl pravděpodobně hrabavý permský ještěr Eunotosaurus, usuzuje se tak podle 240 milionů let starého jedince rodu Pappochelys z Německa a 220 milionů let starého rodu Odontochelys z Číny, kteří s tímto živočichem sdílí mnohé anatomické znaky. Naopak kromě velkého hmyzu se ve vzduchu objevili i bizardní létající plazi jako Longisquama, konvergentně se také vyvinuli zástupci čeledi Kuehneosauridae nápadně podobní s permskými weigiltisauridy a také první zástupci skupiny Pterosauria, tedy pterosauři nebo česky ptakoještěři. Tuto evolučně úspěšnou skupinu dravců vzduchu započal před 225 miliony let malý Preondactylus z Itálie. První skupina, která se vyvinuli byli ramforynchoidi (nadčeleď Rhamphorhynchoidea), což byli tzv. dlouhoocasí pterosauři, primitivnější a robustnější než jejich potomci z pozdní jury a křídy.

Konec triasu, který nastal zhruba před 201-199 miliony let, byl poznamenán dalším masovým vymíráním. Dosud však přesně nevíme, co bylo příčínnou tohoto vymírání. Patrně ale bylo spojeno s rozpadem superkontinentu Pangea, tím způsobené sopečné erupce a změna teploty ovzduší a oceánů. Díky tomu tak většina starých skupin konkurentích plazů vyhynula a na trůn nastoupila skupina zvaná Dinosauria.

Počátek triasové říše

Živočichové triasu

Saurosuchus

29.08.2017 18:40

Longisquama

16.07.2017 16:10

Yarasuchus

06.05.2017 19:09

Henodus

29.04.2017 09:19

Teyuwasu

19.03.2017 15:09

Kannemeyeria

19.02.2017 15:48

Paracyclotosaurus

08.02.2017 20:00

Atopodentatus

31.01.2017 20:50

Timanophon

22.01.2017 17:14

Mastodonsaurus

13.01.2017 16:46
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

"Velká pětka"

- Po něm přebírají vládu dinosauři

Zhruba před 201 milionem let se v důsledku rozpadu Pangey zvedla obrovská sopečná činnost. Jedná se o jednu z nejuznávanějších teorií o velkém vymírání, které se na Zemi odehrálo. Když se začaly lámat a tříštit o sebe litosférické desky pangeyského superkontinentu, začala rozsháhlá sopečná činnost. Unikání oxidu uhličitého, síry, metanu a jiných plynů do ovzduší značně zkomplikovalo život většině starých skupin plazů. Zároveň se již tak suché pouště staly ještě nehostinějšími místy pro život. Nejen, že byl nedostatek vody, ale (zvláště u rauisuchianů, rynchosaurů nebo etosaurů) někteří plazi ještě vylučovali značné množství vody. To byla výhoda dinosaurů. Další evoluční výhodou také bylo, že většina tehdějších druhů mohla požírat i jiné typy potravy, než jaké bychom do nich řekli. Když vysychaly vodní toky, problémy měli také velcí temnospondylové, třeba kapitosauři. Je pravda, že někteří zástupci temnospondylů přežili do mladších dob (Siderops, Koolasuchus), ti však také postupem času vyhynuli.

Kromě toho minulý rok přišli vědci s názorem, že v podmořských zlomových liniích se do vody dostávala vysoká koncentrace oxidu uhličitého a sirovodíku. To vysvětluje, proč byla výrazně oslabena i mořská fauna. V tu dobu vymřeli i praobratlovci konodonti. Celkově tehdy svět přišel o 50% diverzity fauny. Podle vědců však mohlo vymírání zapříčinit i srážka s kosmickým tělesem. Napovídal by tomu Rochechouartský kráter ve Francii s průměrem 25 km, který vznikl zhruba před 201 milionem let. Mohlo se jednat spíš o "spoluviníka" oné katastrofy. Každopádně většina starých plazů vyhynula a dinosauři se velmi krátce po ukončení vymírání stali pány souše.

Jura

- Čas obrů

Po vymírání na konci triasu se většina živočichů zotavovala. Dinosauři však neutrpěli takovou ztrátu jako jiné skupiny. Velice rychle se proto adaptovali na svět, který byl dříve obýván plazy, kteří představovali pro dinosaury velké nebezpečí. Kontinenty se navíc rozpadly na dvě velké pevniny, na Laurasii a Gondwanu. Rozpad kontinentů zapříčinil ke tvorbě mělkých moří a nového prostředí. To obsadili ryby, žraloci, ichtyosauridi a plesiosauridi. Lovci ryb jako plesiosauři nebo žraloci měli ve svých ekosystémech novou potravu, první jesetery jako byl např. Gyrosteus mirabilis. Většina predátorů souše se velmi rychle zvětšila a nabyla také velice podivných výrůstků na lebce, které byly většinou u zástupců čeledi Dilophosauridae. Také býložravci se zvětšili a objevili se předci prvních sauropodů. Mimo velkých prosauropodů se objevili i malí všežraví i býložraví heterodontosauridi. Podobali se ornitopodům, ale byli to předci prvních ceratopsidů. Pterosauři se začali formovat do podivných tvarů a velikostí. První toto uzpůsobení bylo učiněno u druhu Dimorphodon macronyx. Ten měl tlamu ve tvaru skoro mangovitého. Vývoj a adaptace dohnala pterosaury, dinosaury a mořské plazy k bizardnímu vzhledu. Z primitivních scelidosauridů se postupně stávali stegosauridi a ankylosauridi. Nejstarší ornitopodní dinosauři vznikli v Číně, patrně z živočichů, kteří byli příbuzní heterodontosaurům a čínští předci tyrannosauridů, celurosauři, se již modifikovali do forem tyranosauroidních. V Číně také začal vývoj ocasatých obojživelníků jako mloků, jedním z prvních byl například Chunerpeton tianyiensis. Ještě k obojživelníkům, na začátku jury se objevily první pravé žáby. První megasauropodi jako brachiosauridi nebo diplodocidi zaplnili vetšinu severní polokoule. Na jižní se už objevovali první abelisauridi. Ti zaplňovali niky dravců ze severní Laurasie, tedy druhů jako byli Allosaurus fragilis a lucasi, Streptospondylus altdorfensis či Sinraptor hepingensis. Objevily se i zvláštní druhy opeřených teropodních deinonychosaurů jako čínský Epidexipteryx hui nebo známý "prapták" Archaeopteryx litographica. Nebe kromě nich a pterosauřích ramforynchoidů také nový typ pterosaurů, krátkoocasí pterodaktyloidi. Tito noví letci, kteří se později stanou opravdoými vládci oblohy, lovili také nad anglickými lesy první hady, jako byl Eophis. Moře byly již plné nebezpečných zvířat jako žraloků, ale také novému typu plesiosauridů, řádu ohromných masožravců z řádu Pliosauroidea. Tito měli narozdíl od svých prapředků plesiosaurů krátké krky a masivní lebky. První se objevili již před 199 milliony let jako malé formy masožravců, jedním z prvních jejich zástupců je např. Meyerasaurus victor, ale později hlavně ve svrchní juře dorůstali rozměrů až 17 m. Byli to největší predátoři druhohorních moří. Postupně však byli vyhubeni jelikož se ve svrchní křídě objevila nová skupina mořských dravců. To ale až příště...

Krása jurského světa

Živočichové jury

Emausaurus

17.09.2017 22:26

Glyptops

06.09.2017 20:54

Antrodemus

27.07.2017 16:05

Brachiosaurus

19.07.2017 11:23

Notobatrachus

21.06.2017 20:12

Argentoconodon

21.06.2017 20:00

Fabrosaurus

24.04.2017 19:29

Deltapodus

14.04.2017 11:45

Lusotitan

02.04.2017 22:03

Condorraptor

26.03.2017 10:40
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Křída-

Zlatý věk dinosaurů

Křída byla zajímavé období, protože se vyvíjeli nové živočišné a rostlinné skupiny. Dinosauři v tu dobu dosáhli všech suchozemských biotopů. Nastal totiž zlátý věk éry dinosaurů. Plazi se zde rozšířili do všech biotopů. Vládci oblohy se stali zástupci skupiny Pterosauria a nově také ptáci a jejich předci teropodní maniraptoři. Voda patřila skupinám jako Plesiosauria, Pliosauria (před 89 mil. l. ale vyhynuli), Ichthyosauria (ti však také vyhynuli ve střední křídě před 90 mil. l.) a Mosasauria. Mosasauři byli i přes svůj vzhled příbuzní varanům. Byli to dravci, kteří nejspíš nakonec vytlačili pliosauroidy. Byli také mnohem větší, nejmenší dosahovali délky 3 metrů (Phosphorosaurus sp.) a největší měli kolem 18 m (Hainosaurus sp.). V tomto období se také vyvinuli první pokročilejší hadi a také jejich první obří druhy jako byla Madtsoia. Souš však patřila dinosaurům. V křídě se vyvinuli ti největší známí suchozemští živočichové všech dob. Jedním z největších a nejtěžších jsou například argentinský Argyrosaurus superbus, africký  Paralititan stromeri  nebo indický Bruhathkayosaurus matleyi. V severní Africe žili dva obrovští predátoři a to Carcharodontosaurus iguidensis a největší suchozemský predátor všech dob Spinosaurus aegyptiacus. Také v amerikách se objevili kolosální monstra. Byli to např. Tyranotitan chubutensis nebo známý Tyrannosaurus rex. Obrovští sauropodi putovali ve stádech po planinách v nebezpečí před největšími masožravci všech dob. Řečeno stručně, dinosauři ovládli celou souš, od Severní Ameriky po Austrálii a od Jižní Ameriky po Dálný východ a od Afriky přes Antarktidu až po Austrálii. Objevovaly se tak nové a nové formy různých druhů neptačích dinosaurů, plachtící teropodi jako byli Microraptor či Graciliraptor, plachtící jedovatý teropod Sinornithosaurus millenii nebo potápivý ceratopsid Koreaceratops. Navzdory této ohromné diverzitě některé čeledi či celé skupiny neptačích dinosaurů v tomto období mizí. Z těchto skupin to jsou např. heterodontosauři, diplodocidi nebo brachiosauři. S postupem krytosemenných rostlin se také od střední křídy snižovaly počty menších ornitopodních dinosaurů, ale přesto se křída dá označit za zlatý věk dinosaurů. Křída však nebyla jen věkem plazů. Objevily též se první krytosemenné (kvetoucí) rostliny. Jejich éra začíná před 145 mil. l. kdy se objevily jak dvouděložné i jednoděložné (trávy, orchideje a cibulovité) rostliny. S jejich nástupem se objevil i nový hmyz jako vosy, včely a mravenci, ale nejen bezobratlí se změnili. S krytosemennými rostlinami se z iguanodontidů vyvinuli hadrosauridi a ubylo megasauropodů. Do konce křídy přežil jen Alamosaurus sanjuanensis, který měl přes 30 m a malí nebo středně velcí sauropodi. Zato někteří ornithopodi se vyvinuli v obry. Například Lambeosaurus laticaudatus (15 m, 23 t (?) ), Olorotitan arhanensis (11 m, 6 t), Magnapaulia latucaudus (12 m, 7 t), Velafrons coahuilensis (16 m ?, 14 t ?),  Edmontosaurus regalis (13 m, 5 t), Shantungosaurus giganteus (15 m (18 m ?), 8 t) a snad největší ornitopod Zhuchengosaurus maximus (17 m, 24 t (?) ). Také pterosauři dosáhli obřích velikostí. Největší pterosauři jako Quetzalcoatlus měli rozpětí i 14 m ! Vyvíjeli se však i podivné útvary na pterosauřích hlavách jako byly hřebeny na hlavách pteranodontů nebo různé typy čelistí ornitocheridů. Koncem křídy, asi před 75 miliony let se objevili vůbec první pěvci, krátkokřídlí, brodiví ptáci a pravděpodobně také první předkové papoušků, pelikánů, kormoránů, tučňáků a dravců. V přítmí se však rozvíjely i savčí skupiny. První šelmy jako byl Cimolestes se rozvíjely už od kampánu, na samém konci křídy se vyvinuli primáti z veverovitých tvorů, jako byl Purgatorius, a také první kondylárti.

Konec křídy byl asi před 66,04mil. let. V tu dobu vymírali dinosauři, pterosauři, mořští plazi, amoniti a belemniti. Z rostlinných rostlin vyhynula primitivní skupina benetitů. Bouřlivé vymírání způsobil pád planetky o průměru zhruba 10 km do oblasti, kde dnes leží východní cíp poloostrova Yucatán. Asteroidu dnes říkáme Chicxulub, odvozený od vesnice, která se nachází blízko epicentru dopadu. Neptačí dinosauři vymřeli, ale jejich ptačí potomci se v kenozoiku vyvinuli do obřích býložravých i masožravých forem a své slavné předky rozhodně nezklamali. Dinosauři, snad nejdokonalejší ti živočichové, téměř zmizeli, ale svítalo však na nový svět, na svět savců.

Návrat do křídového ráje

Živočichové křídy

Bagaraatan

21.08.2017 17:29

Ponerosteus

02.08.2017 15:48

Velafrons

11.07.2017 14:12

Cretornis

08.07.2017 11:30

Incisivosaurus

23.05.2017 22:28

Protungulatum

02.05.2017 19:22

Cristatusaurus

12.04.2017 17:57

Woolungasaurus

21.03.2017 20:57

Hippodraco

09.03.2017 13:44

Ichthyodectes

16.02.2017 12:53
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

"Velká pětka"-

5. a poslední

Poslední velké vymírání pravděpodobně způsobily meteority, které na zem spadly před 67-66 miliony let. Jedním z nich je například meteorit, který dopadl do území Indického oceánu a kráter se jmenuje Šiva (Podle indickému božstva zkázy). Ten nejničivnější ze všech byl, ale pravděpodobně meteorit, který měl průměr asi 10 km (některé zdroje uvádí dokonce 14 km !) a dopadl do území dnešního poloostrova Yucatán. Kráter jím vzniklý má průměr 180 km a meteorit se jmenuje se Chicxulub. Jméno je podle přilehlé vesnice. Srážku podporuje i vrstva iridia, kovu, který se nachází často v meteoritech. Náraz vyvolal výbuh o síle 1 mld. atomových bomb. Jas výbuchu byl tak jasný asi jako 1 mld. sluncí. Teplota na místě srážky byla podle předběžných odhadů 10 000 až 20 000 *C. To je 3x více než na povrchu slunce. Je velice pravděpodobné, že po dopadu se zvedly obrovské vlny tsunami o výšce až 1 km. Dinosauři při pobřeží byli úplně smeteni. Výbuch zvedl obrovskou vlnu prachu. Vzdálenost 13 tisíc km do současného Mongolska prach překonal za necelou hodinu. Prach pak zastínil atmosféru a tím pádem bylo velmi málo slunečního světla. Tma trvala 6 měsíců nebo snad až rok. Potravní řetězec se úplně zhroutil. Býložravci umírali, ale masožravci měli na nějaký čas vystaráno. Hrozilo však jiné nebezpečí. Z mraků začaly pršet kyselé deště. Byla to příčina toho, že se v mracích objevila kyselina sírová. Žádný živočich, který neuměl hrabat nebo se neskryl zemřel. Na pólech však dinosauři mohli přežívat podstatně déle, kvůli jejich přispůsobilosti na tyto podmínky. Země se také v důsledku prachového mračna začala ochlazovat. Začalo sněžit a dinosauři také začali umírat na nemoci. Kvůli kyselým dešťům se staly kyselé i oceány a živočichové začali postupně hynout. Amoniti a belemniti začali hynou, protože byli přispůsobení na určitý typ slaných vod. V Indii navíc vypukla rozháhlá sopečná činnost, která dnes tvoří tzv. Dekánské trapy.

Neptačí dinosauři postupně hynuli. Některé nálezy, ale občas zpochybní vyhynutí během několika tisíc let. Jedním z nejznámnějších je kost sauropoda druhu Alamosaurus sanjuanensis. Stáří této kosti bylo stanoveno na 64,8 mil. let (+-0,9 mil. let). Tuto kost našel americký paleontolog a geolog James E. Fassett. Výsledek ale není všeobecně uznáván. Nelze, ale říci, že dinosauři (neptačí) vymřeli během několika tisíc let. Ale žádný druh tu není věčně. Neptačí dinosauři nakonec vymřeli společně s mořskými plazi, pterosaury a jinými druhy. Kolize s velkým mimozemským tělesem se za posledních 66 mil. let měla ale stát několikrát. Za to, že ještě pořád žijeme vděčíme našemu tichému ochránci Jupiterovi. Tato obří plynná planeta se svým velkým gravitačním polem přitahuje většinu velkých těles z vesmíru. Mohl by tedy teoreticky přitáhnou i poslední hrozbu z vesmíru: V roce 2020 se má k Zemi přiřítit meteor o průměru 1 km. I ten by mohl Jupiter přitáhnout. Paradoxně, kdyby sem asteroid nepadl, byl by pravděpodobně vývoj člověka opožděn. Nebýt meteoritu vznikli bychom vůbec ? Savci a ptáci však přežili a pomohli vytvořit nový svět ve kterém vládli. Bylo to ale poslední velké vymírání ?

Animace zde zobrazená ukazuje tvoření a důsledky vyvolané impaktem (srážkou).

Anketa

Jaké jsou tyhle články?

Dobré (15)
100%

Ucházející (0)
0%

Špatné (0)
0%

Celkový počet hlasů: 15