Allosaurus

30.01.2015 11:58

Allosaurus patří mezi největší dravce svrchní jury a spodní křídy, tedy z doby před 154 až 140 mil. let. Je podle nových výzkumů vnímán, jako rychlý, ve smečkách lovící dravec, který mohl mít konkurenci jen u tří predátorů. Jeho tělo mohlo u výjmečně dlouhých jedinců dosáhnout délky až 13 metrů a váhy 4-5 tun. Jinak průměrná délka byla okolo 10 m a váhy 3 tun. Jeho velké drápy sloužily k řezání do těla kořisti. Tou se stávali camptosauři, stegosauři, dryosauři, othnielosauři, apatosauři a diplodokové. Na jeho lebce jsou velice patrné hřebínky nad očima. Samci je měli víc barevné a větší něž samice, takže je asi používal k předvádění. Alosaurova kůže mohla hrát jasnými barvami, stejně tak však mohla mít barvení maskovcí. Tento dinosaurus patří k vůbec nejslavnějším a nejlépe známým.

 

Historie

Allosaurus byl popsán v roce 1877 Othnielem Marshem. Jeho pozůstatky byly ale pravděpodobně objeveny již dříve. O to se pravděpodobně postaral Ferdinand V. Hayden v roce 1869. Byly nalezeny v Coloradu, v budoucí formaci Morrison. Tyto pozůstatky (obratel) byly tak podobné evropskému megalosauridnímu dravci poekilopleuronovi a tak byly pojmenovány Poicilopleuron valens. Tento druh určil Joseph Leidy, ale později byl přejmenován na Antrodemus valens. O formální popis se nakonec postral již zmíněný Othniel Ch. Marsh. Ten popsal první typový druh Allosaurus fragilis. Při pracích na vykopávkách v Morrisonském souvrství v 70-80 letech 19. století bylo objeveno několik desítek jedinců. Někteří z nich ale dostali jiná jména. Marshem byly popsány ještě 2 rody velkých masožravců. Byli to Creosaurus atrox (dnes je synonymem druhu A. amplus) a Labrosaurus ferox (dnes je synonymem druhu A. ferox). Kreosaurus byl popsán v roce 1878 a labrosaurus o rok později. V souvrství Morrison byla ke konci 19. století nalezena zvláštní dentice (čelistní kost). Byla podivně zakroucená a ze začátku se vůbec nevědělo do jakého rodu patří. Nakonec byla přiřazena k rodu Labrosaurus. Později se ukázalo, že jde o podobně zvrásněnou kost podobnou jedinci "Broken Jaw".

Allosaurus je často zobrazen na dobových ilustracích. Zde tahá ocas po zemi a tělo má spíše ve vertikální poloze. Nejnovější výzkumy ukázaly spoustu nových skutečností, které nám pomohly objasnit nejedno tajemství jednoho z největších predátorů pozdní jury.


"Velký Al" a "Velký Al Dvě"

V roce 1991 byla ve Wyomingu nalelezena výborně zachovalá kostra alosaura. Popsali ho švýcarští paleontologové v čele s Kirbym Siberem. Tata kostra (MOR 693) byla pojmenována "Big Al", což znamená česky "Velký Al". Na jeho kostře byly nalezeny zlomeniny žeber, přední končetiny, infekci středního prstu pravé zadní nohy a asi 16 dalších zlomenin a nemocí. Některé kosti končetin vykazují známky osteomyelitidy, nemoci kostí. Jeho byl bouřlivý a krátký. Bylo mu asi 6 nebo 8 let, když zemřel. Na jeho příběhu byl založen dokument BBC, Balada o Allosaurovi. Jedná se o jednoho z nejlépe zachovaných jedinců. Pozůstatky jsou z 95 % kompletní. Na jednom místě byl dokonce nalezen otisk kůže. Život tohoto alosaura byl velmi krutý. Zajímavé je ale také to, že navzdory svým zraněním a nemocem přežil docela dlouho. Podle odhadů, mohl žít ještě 6 měsíců po infekci.

"Big Al" v Rockieském muzeu

O pět let později byl na stejném místě nalezen další, ještě lépe zachovaný jedinec alosaura. Byl nalezen stejným týmem a dostal jméno "Big Al Two" čili "Velký Al Dvě". Tento je dopusud nejlépe zachovaným jedincem alosaura. Prožíval ještě krutější život než předchozí jedinec.

 

“Broken Jaw“

Tento Allosaurus byl nalezen v Portugalsku. Jeho kostra byla téměř úplná. Při odkrývání lebky si paleontologové všimli, že spondní čelist je zvláštně ohnutá. Chybělo na ní také několik zubů. Po bliším přeskoumání vyšlo najevo, že tento alosaur měl zlomenou čelist už jako mládě, avšak žil a dorostl do plné velikosti.

Čelist mu pravděpodobně přelomil Dinhierosaurus, portugalský příbuzný diplodoka. "Broken Jaw" byl samec a žil zde spolu s miragaiami, lusotitany, torvosaury, stegosaury, kamptosaury a dalšími zvířaty. Tento jedinec si dokonce zahrál v jedné epizodě dokumentu Pravda o Dinosaurech. Jeho život byl velmi krutý, ale přežil, jelikož pobíval nejspíš kolem najekého shromaždiště zvířat, kde bylo jednoduší lovit.


Cleveland-Lloyd Quarry-hřbitov alosaurů

Toto místo v Utahu je známé tím,že se tu nalezlo velké množství dravců a menší množství býložravců. Pozůstatky mnoha druhů živočichů byly známé již v roce 1927, až od roku 1945, kdy toto místo popisoval Wiliam Stokes, bylo získávání fosílií soustavnější. První velké fosilní vykopávky zde byly provedeny mezi roky 1960-1965, kdy se spojilo téměř 40 institucí, aby zde byly vykopány fosílie. Mezi těmito roky bylo získano tisíce kostí. Byly zde nalezeny fosilie alosaurů, kteří zde mezi zvířaty převažovali (odhad je, že fosílie druhu Allosaurus fragilis jsou v počtu 46 ze 73 všech živočichů). Dokazuje to také částečně, že alosauři byly více mrchožrouti. Objevila se zde otázka, proč tu bylo tolik dravců a tak málo býložravců? Nabízejí se dvě hypotézy.

1. Smrt v bahně
Podle této teorie sem přicházeli býložravci k jezeru a uvízli v bahně. Puch z mršin přivábil mnoho masožravců. Když se vrhli do mazlavého bahna a přišli k mršině, tak se po chvíli nažrali a chtěli odejít. Bohužel už se jim to nikdy nepodařilo. Čím více bylo mršin, tím více bylo mrchožroutů. Jediní, kteří mohli v klidu pochutnat na tlejícím mase byli pterosauři.

2. Smrt suchem
V roce 2002 pronesl Terry Gates teorii o tom, že v období sucha sem přicházeli napít k posledním kalužím vody velcí býložravci a zdržovali se u posledního zdroje vody a potravy. Je možné, že voda byla infikovaná bakteriemi. 82 % alosauřích kostí patří mladým jedincům. Ti víc reagují na změny podnebí. Když tu zvířata uhynula přivábila masožravce z široka daleka. Když vyčerpali dostupné zdroje vody a potravy hynuli na dehydrataci, choroby, úpal a nedostatek potravy. Pak už bylo jednoduché hynout a umírat.           

                                                                                   

Způsob lovu

Původně se předpokládalo, že alosauři lovili tak, že silně stiskli krk oběti. Byla však provedena silová zkouška čelistních svalů alosaura. Jeho skus byl slabší než se myslelo, dokonce slabší než dnešního lva. Lev má stisk 420 kg a Allosaurus jen 360 kg. Jenže silová skouška odhalila další skutečnost a to, že lebka vládla silou 15 krát větší než jeho skus. Navíc krční svaly byly tak silné, že i za běhu dokázaly lebku držet ve stálé poloze a spodní čelist mohl držet až v devadesáti stupňovém úhlu. Tehdy vyšla na jevo děsivá pravda. Allosaurus používal lebku jako vroubkatou sekeru ! Běhal za kořistí a sekal do ní dokud strátou krve a šokem nepadla k zemi. Tento způsob zabíjení se ještě u žádného známého predátora neobjevil a zároveň to musela být strašná smrt. Mohl i lovit ve smečce, a tak zdolal i velké sauropody. Tyto "smečky" ale byly pouze příležitostné. Allosaurus, jakožto starý karnosaur, nevykazoval takové známky inteligence jako pozdější karcharodontosauři, či tyrannosauridi.

 

Jídelní lístek

Allosaurus měl ve svých ekosystémech velkou nabídku potravy. Žila zde velká populace malých až středně velkých ornitopodů, velkých sauropodů či tyreoforanů.

 

Průraz životem

Allosaurus je často znázorňován jako rovný sok "bodlinatého" stegosaura. Dlouho však nebyly dostatečné důkazy o tomto boji. V roce 2005 však byly Utahu nalezeny zvláštní fosílie alosaura a stegosaura. Jednalo se o jeden stegosaurův plát dlouhý asi 28 cm. Horní část však byla vykousnuta do tvaru písmene "U". Paleontologové vyzkoušeli několik čelistí velkých predátorů Morrisonského souvrství a jediná, která tam dokonale zapadla byla čelist alosaura.

Ještě překvapivější však byl nález alosaurova ocasního obratle, který měl levý výběžek rozpůlený na dvě části. Dokonale do něj zapadl ocasní trn stegosaura. Takže závěr je takový, alosauři se spolu se stegosaury potkávali a dokázali ulovit mladého či nemocného stegosaura. Dospělí však byly mnohem nebezpečnější a pokud se s nimi dali do křížku, skončilo to většinou smrtí.

 

Paleoekologie

V souvrství Morrison představoval Allosaurus jednoho z předních velkých masožravců. Žilo zde asi 10-11 rodů teropodních dinosaurů, ale asi jen 5 z nich představovali vrchol potravního řetězce. Allosaurus patřil do střední kategorie z těchto predátorů. Prvními byli pravděpodobně Epanterias amplexus a Saurophaganax maximus. Tito predátoři dorůstali délky až 12 m a tedy se vyrovnali délce i některých křídových karcharodontosauridů. Extrémně dlouhé exempláře se ale mohly vyrovnat i těmto dravcům. Pod alosaura spadal asi 10 m dlouhý Torvosaurus tanneri a kolem 7 m dlouhý Ceratosaurus nasicornis. V souvrství Lourinhã si ale Allosaurus a Torvosaurus vyměnili role. Dominantnímy predátory se tu stali torvosauři, jelikož dorůstali délky až 12 m a alosauři pouze asi 10 m. I přesto tvořili alosauři významnou složku jurského ekosystému. Patří jim totiž většina fosílií západu ameriky.

 

Velký dravec, malý mozek

Allosaurus měl velmi dobré útočné zbraně. Je možné, že lovil ve smečkách a ve smečce panovala jistá hierarchie. Na predátora této velikosti měl ale velmi malý mozek. Když byl proveden EQ (Encefalický Quocient) alosaurova mozku, zjistilo se, že měl EQ asi 0,358. Jeho mozek je tedy relativně malý. Přesto se jedná o jeden z největších mozků velkých predátorů.

 

Zvuky buše

Allosaurus se dorozumíval pravděpodobně řevem jež vydával. Tento zvuk byl tedy možná částým zvukem amerických a portugalských plání. Jeho řev mohl znít asi takto:

The Sound Effects of Allosaurus.wav (7592512)

 

Péče o potomky

U velkých masožravců se už dlouho předpokládala rodičovská péče. Ta se předpokládat i u alosaurů. Objevila se i v dokumentu Balada o alosaurovi. Tam se budoucí "Big Al" živil jako mládě buď menšími živočichy nebo tím co mu ulovila matka. Též je možné, že matka po lovu vyrhla již natrávené maso ze svého žaludku. Allosaurus tedy mohl vyrůstat za pomoci rodičů. Určitě je matka bránila před dravci jako torvosaury. Je dokonce možné, že žili v rodinách i s otcem. Na obrázku nahoře je alosauří matka, která nejspíš urvala nohu mrtvému sauropodovi a nese ji mláďatům. Je také pravděpodobné, že alosauří mláďata byla alespoň na některých místech opeřená.


 Jak to je s druhy

Existuje několik druhů alosaurů, většina z nich je z pozdní jury. Ovšem tři možné exempláře rodu Allosaurus pochází ze střední jury a spodní křídy. Ten první je z formace Djaskoian v Rusku. Jde o nález 6ti zubů z doby před 160 mil. let. Mají označení PIN 4874/2. Přezkoumání však odhalilo, že se jedná o megalosauridního teropoda. Ten druhý je "Allosaurus robustus" z formace Wonthoggi. Tato formace je stará 125 mil. let a leží v Australské Victorii. Dostal označení NMV PI50070. Tento exemplář mohl být dlouhý až 6 metrů. Ale jeho postavení mezi alosaury je značně diskutabilní a někteří odborníci (např. Azuma a Philip J. Currie, 2000) si myslí, že je blíže příbuzný rodu Fukuiraptor a poslední výzkumy to také naznačují. Třetí pochází ze svrchní jury Tanzanie z oblasti Mtwara. Byl neformálně pojmenován "Allosaurus tendagurensis". Jednalo se pravděpodobně o velkého, asi 10 m dlouhého teropoda, možná alosaura, vážícího kolem 2,8 t. Původně byl považován za bazálního tetanurana, později bylo zařazení přehodnoceno, protože se jednalo o alosauroida.

Konkrétní druhy konečně jsou: Allosaurus fragilis, A. europaeus a Allosaurus „jimmnadesi“ . Minulý rok byl navíc popsán i nový druh z Ameriky Allosaurus lucasi. Dříve byl rozeznán i druh A. atrox. Výzkum ukázal, že nejčastější druh Allosaurus fragilis, je vlastně i A. atrox. A jelikož byl popsán dřív, byl uznán jako A. fragilis. Paradoxní je, že samotný první nalezený Allosaurus fragilis (katalogové číslo je YPM 1930) sestává z neuplných obratlů, zubu, kostí končetin a žeber. Potenciálně se tedy může jednat o nomen dubium (pohybné jméno) kvůli špatné klasifikaci a nedostatečnému vzorku. Možné řešení navrhli Kenneth Carpenter a Gregory Paul. Ti řekli, že by se "A. fragilis" mohl převést do neotypu kompletnějšího vzorku USNM4734. Tento návrh prozatím čeká na schválení.

 

Hvězda starých filmů

Allosaurus se objevil v nespočtu filmů a dokumentů. Jedním z nich je třeba Ztracený svět, Pravda o dinosaurech, Balada o alosaurovi nebo Putování s dinosaury. Dole je video z dokumentu Pravda o dinosaurech (omlouvám se za to, že je to anglicky). Dále se také objevil v černobílích groteskách jako byl Ztracený svět v roce 1925 či v trháku z roku 1969 Údolí Gwangi. Je také zastoupen v mnoha dinoparcích. Na základě mnoha desítek nalezených koster z Cleveland-Lloyd byl v roce 1988 prohlášen za oficiální státní fosílii státu Utah.

   
Naleziště: Utah, Colorado, Wyoming, Portugalsko a možná i jinde Doba: před 150-140 mil. let
Strava: Ornitopodi, stegosauři, mladí sauropodi (možná ale už před 160-125 mil. let)
Délka: 7-10 m, výjmečně až 13 m Popsán: Othniel Ch. Marsh, 1877
Výška: 3,5 až 4 m Prostředí: Lesy
Váha: 3 t, výjmečně 4-5 t Zařazení: Theropoda, Tetanurae, Allosauroidea,
Význam: “Cizí ještěr“ Podle zváštních obratlů  Allosauridae
Sok: Torvosaurus, Epanterias, velcí sauropodi Synonyma: Antrodemus, Labrosaurus, Creosaurus

 

Na videu nahoře je vidět vzájemný souboj alosaura a stegosaura. Mohl se odehrát zhruba před 149 miliony let v dnešním Coloradu.