Mezi nejvýznamější skupiny neptačích dinosaurů z dob pozdní křídy patří určitě ankylosauridi a nodosauridi, z pozdní jury pak jejich příbuzní stegosauridi, avšak tyto "živé tanky" mají své skroměji obrněné předky již ve spodní juře, kdy se objevila široká škála různých typů primitivních tyreoforanů. Emausaurus ("Ještěr z (univerzity) EMAU") byl jedním z posledních známých typů pokročilých tyreoforanů, jelikož tvořil slepou evoluční linii, ale velmi se podobal staršímu rodu Scelidosaurus, který už vedl k stegosaurům a ankylosaurům. Byl to menší opancéřovaný býložravec, který křižoval zalesněné ostrovy, které ležely v pásu teplého obratníkového moře tvořícího dnešní severní Německo. Tvořil další část velmi různorodé fauny, která se v oblasti celé evropy vyvinula, avšak narozdíl od většiny ostatních neptačích dinosaurů z této olasti neprojevoval výrazné znaky ostrovního nanismu. Přirozeným prostředím těchto tvorů byly hlavně hojné jehličnaté s porosty nízkých kapradin a cykasů, které tvořily hlavní součást jeho potravy. Dokázal je zpracovat ostrý zobák s menšími kolínkovitými zuby, jež byly usazeny v rozměrných čelistech v lebce ve tvaru hrušky. Ta byla proporčně poměrně velká k tělu, ovšem nebyla chráněna žádným pancířem či kostenými destičkami. Strava, kterou tento mechanismus zpracoval, pak střídmě živila i svalstvo upnuté na agilních kostech. Poměrně lehkou stavbu těla zatěžovalo mnoho osteodermů usazených po celém těle ve vrásčité kůži, dokonce byly pravděpodobně zespodu na ocase. Jejich velikost se lišila, každopádně největší se nacházely na hřbetě a páteři, kde tvořily velké páteřné výběžky. Emausaura nesly čtyři agilní nohy, které byly zakončeny mohutnými tlapami, vpředu byly pětiprsté a vzadu byly tříprsté. Jeho výše zmíněný příbuzný skelidosaurus však pravděpodobně uměl chodit pouze po zadních, takže je možné, že tuto schopnost ovládal i jeho německý protějšek.

Fylogeneze prvních druhů tyreoforanů jsou v dnešní době poměrně diskutabilní, protože stále neznámé jejich přímé předky, nejspíš se ale jednalo o živočichy podobné prvním ptakopánvým, jak dokládá například venezuelská Laquintasaura. Mimojiné z nich vyplývá, že Emausaurus je diverzifikovanější rod než kupříkladu arizonský Scutellosaurus, ale primitivnější než skelidosaurus.

Ernstovo jurské děťátko

Emausaurus je znám na základě jedinného holotypního jedince (nesoucí označení SGWG 85) byl nalezen geologem Wernerem Ernstem roku 1963 v tehdejší NDR poblíž města Grimmen. Tvoří jej především kosti končetin, žeber a lebky, obralte, horní čelist a čtyři osteodermy. Jedná se o juvenilního jedince, který v době jeho smrti dosahoval délky okolo 2 m, v dospělosti pak okolo 4 metrů. Popsán však byl až roku 1990 Harmutem Hauboldem a jméno mu zvolil jako zkratku od Ernst-Moritz-Arndt-Universität, která leží v blízkém městě Greifswald. Na této univerzitě studoval například i německý kancléř Otto von Bismarck.

Naleziště: severní Německo                  Prostředí: Ostrovní lesy

Druh: E. ernsti                                    Váha: zhruba 480 kg

Strava: Větvičky, jehlice, cykasy            Význam: "Ještěr EMAU" podle univerzity blízkosti nálezu

Doba: stupeň Toarcian, před 176 mil. l. Sok: Teropodi, krokodýlovití

Délka: dospělý 4 m                             Zařazení: Dinosaurimorpha, Dinosauria, Ornithoscelida,

Popsán: Haubold, 1990                       Ornithischia, Genasauria, Thyreophora

Výška: okolo 1,35 m                          Synonyma: Žádná