Konec křídy byl poznamenán čtyřmi roky mrazu
Vědecké týmy z University of Colorado Boulder, NCRA (zkratka pro National Center for Atmosferic Research) a dokonce i z americké agentury NASA použily pro simulaci podmínek, které přišly po dopadu asteroidu Chicxulub před zhruba 66,04 miliony let, jeden z nejvýkonějších světových počítačů a přišly s dalšími zajímavými poznatky, které dotvářejí náš pohled na vymírání, při kterém zmizela jedna z nejúžasnějších skupin živočichů.
Navzdory četným zprávám o spatření neznámých tvorů, kteří velice věrně připomínají neptačí dinosaury, jsme přesvědčeni, že jejich světovou populaci zdecimovaly série špatných klimatických podmínek, které velice rychle změnily naši planetu na kouli obalenou neprostupnou vrstvou prachových částic.
Toto, dosud poslední, hromadné vymírání odstartoval náraz asteroidu Chicxulub před zhruba 66,0380 miliony let na dnešní Yucatánský poloostrov. Tato zhruba 10 km široká planetka se pravděpodobně po kolizi v hlavním pásu asteroidů vychýlila ze své trasy a letěla snad 160 milionů let, než se srazila se Zemí.
To odstartovalo sopečnou činnost Dekkánských trapů v Indii, vlny tsunami, zemětřesení, požáry a zastínění atmosféry prachovými částicemi v tak rychlém sledu, že se tomu nedokázali přispůsobit ani vysoce adaptabilní živočichové jako neptačí dinosauři.
"Domíváme se, že většina velkých druhů zvířat vyhynula krátce po nárazu, kdežto menší tvorové, kteří se dokázali ukrýt v norách či ve vodě, mohli přežít podstatně déle," řekl Dr. Charles Bardeen vedoucí autor z NCAR.
Autoři studie použili Community Earth System Model, který dokáže simulovat účinky sazí a prachových částic v atmosféře na globální klimat. Tento velmi komplexní systém se nachází právě v NCAR.
"Naše studie simuluje, jak asi vypadal život a ekosystémy krátce po počátečních účincích dopadu - zemětřesení, vlnách tsunami a sopečné činnosti. Chtěli jsme se podívat na účinky sazí, které zůstaly po dopadu v atmosféře, na zvířata," dodal.
Vyhynutí, nejspíš však dobře pro nás savce, postihlo i právoplatného krále druhohor, druh Tyrannosaurus rex.
Díky tomu, že po odeznění dopadových účinků jsme nalezli ve vrstvách zhruba 15 000 milionů tun hornin vymrštěných do atmosféry, bylo možné rekonstruovat klimatické účinky a rozsah požárů po dopadu. Vědci provedli hrubý odhad, který vypovídal o tom, že fotosyntéza nemohla být rostlinami prováděna okolo 2 až 3 let. Už "jen" při 5 000 milionů tun by nemohla být prováděna další rok.
"Když byla Země v prachovém obalu, tak byla viditelnost zhruba stejná jako při měsíčním světle," uvedl spoluautor Owen Tood z Katedry Atmosférických a Oceánských Věd a výzkumník Atmosférické a Kosmické Fyziky na University of Colorado v Boulderu.
Největší dopad však ztráta slunečního svitu měla ale nejspíš na fytoplankton, většina rostlin shořela při rozsáhlých požárech. Omezení fotosyntézy ve vodě pak zdecimovalo i populace a ekosytémy velkých mořských zvířat.
Pak také trvala zima zhruba 3-4 roky, nad zemí klesla teplota o 28 stupňů a nad oceány o 11 stupňů, jak dokázaly simulace. Svrchní vrstvy atmosféry ale byly mnohem teplejší, než kontinety a oceány pod ní, což spolu s vypařováním a tvořením vodíkových sloučenin dokonale ničilo ozonovou vrstvu. Pak také hrozilo, že UV paprsky zničí celou atmosféru, k tomu naštěstí nedošlo.