Temnospondylové byli velcí obojživelníci, kteří prožili hlavní rozkvět v triasu, kde dorůstali až desetimeterové délky (Mastodonsaurus), ale v juře začali ze zatím neznámého důvodu vymírat. Je možné, že to způsobila diverzita pravých krokodýlů, ale to s jistotou nevíme. Každopádně poslední známý temnospondyl Koolasuchus zastával jejich funkci v jezerech, která pokrývala dnešní jižní Austrálii. Tehdy však tato oblast ležela za jižním polárním kruhem, léto se zde podobalo středomoří, zima kanadě. Nejvýraznějším rysem tohoto obojživelníka byla velká dozadu rozšiřující se lebka s ostrými zuby pro pojídání ryb, a také nepozorných dinosaurů, kteří se přiblížili moc blízko vodní hladině. Hlavní poháněcí silou jeho půl tunového těla byl dlouhý ocas, malé končetiny sloužily nejspíše k manévrování. Na souši byl jenom pokud se přemisťoval z řek do tůní na hibernaci.
Koolasuchus se zatím objevil jen v dokumentu BBC Putování s dinosaury v epizodě Duchové polárního lesa.

Trocha stačí

Než byl v roce 1997 popsán jako Koolasuchus cleelandi (rodové jméno je úcta paleontologovi Lesleymu Koolovi, druhové geologovi Miku Cleelandovi), byly po celé jižní Victorii nalézány pozůstatky vélkého obojživelníka, kterého se zatím nepodařilo přesně identifikovat. Pak v roce 1997 se ve formaci Wonthaggi podařilo nalézt žebra, lebeční kosti, lýtko, obratel a další kosti velkého obojživelníka, který byl poměrně velký a byl nakonec popsán jako dnes známý taxon.

Poslední z prvních

Temnospondylové byli jedni z vůbec prvních obojživelníků. Velice prosperovali v období karbonu, permu a triasu, ale na začátku jury se objevli krokodýlovití, kteří nejspíš nakonec vytlačili tyto dokonalé predátory. V juře je už známo jen 5 rodů, například Siderops, který s posledním křídovým koolasuchem patří do čeledi Chigutisauridae. Temnospodylové však nejsou poslední skupina, která v křídě mizí (nepočítáme-li neptačí dinosaury), z křídové Austrálie také pochází pravděpodobně zbytky lebky dicynodonta.