Tunelové vidění

2 roky po události 2508/2015

Praha 18, Beladova

15:43, odpoledne 20. června 2017

Stanice HZT, Praha SV

Projekt mapy anomálií opět ožil, to co bylo zdárně nenávratně ztraceno, bylo opět zpět. Středisko už bylo zcela funkční, fungovaly všechny jeho části. Největší pozornost poutal však velký glóbus, který opět zářil malými světelnými body. Bylo to neuvěřitelné, radary už téměř nebyly potřeba, osvědčilo se to i v praxi. Dal jsem totiž příkaz k tomu, ať se před potencionální anomálie v celé evropě postaví hlídky. V několika připadech se anomálie skutečně otevřela, bylo to například v Bernu, odkud se do městských ulic dostala menší skupina entelodontů, na pobřeží Lisabonu, kudy do Atlantiku vplul hybodont, či ve Skopje, kde se na periferii města objevil jeden středně velký abelisaurid. Byl to velký pokrok, ale jeho lepší využití nebude zasetak dlouhé...

Od 17. června se středisko neslo spíše v klidném stavu, neobjevovaly se žádné nové anomálie. Ikdyž už mapa byla úplná, tak stále Petr slídil na různých diskuzních fórech po neznámých zvířatech. Zatím však na nic nepřišel. Ten den se však na sídlišti v oblasti Praha Černý most, provádělo hubení škůdců, tamnější sklepy jsou propojeny. Když jeden z deratizátorů procházel úzkou cestu mezi sklepy tak, ho upoutal zvuk, který vycházel seshora, z oblasti, kde se nacházely plynové trubky. Když se tam otočil, tak ostatní z jeho oddílu uslyšeli pouze jeho táhlý křik. Po té, co k němu doběhli, tak uviděli, že má hlubokou bodnou ránu v oblasti hrudi.

"Do nemocnice na Černém mostě přivezli nějakýho chlápka, kterej má bodnou ránu v plicích," řekl týmu Petr. "A...," odpověděl Alex. "Jenže podle rozboru je v tý ráně hmyzí jed," odpověděl. "Možná, že se anomálie otevřela a my o tom nevíme," řekla Lena. "Každopádně bysme to měli jít prokoumat," řekla Nikky. Když dorazili do nemocnice, tak zjistili, že ten dotyčný právě zemřel. Rozhodli se tedy, že se nejdříve zeptají ošetřujícího lékaře, ten jim však nemohl sdělit nic bližšího, pouze místo, kde se mu to stalo. Na nic neváhali a vydali se na místo.

Kvůli tomuto incidentu však policejní složky uzavřely vstup do veškerých sklepů a tunelů. Ovšem jeden přecejen hlídán nebyl. Tam se právě náš tým dostal. "Rozdělíme se, volejte na vysílačky," řekl Julio. Pomalu procházeli zdárně nekonečné systémy chodeb a tunelů. Zhruba první půlhodinu se nic nedělo, ale při průchodu jednou z cest Alex objevil něco jako částčně vyhloubenou cestičku, která byla vykopaná nějakým zvířetem. "Velkej krtek," poznamenal ironicky. "Haloo..., našel jsem nějakou cestu, kterou muselo vykopat zvíře, a...," řekl Alex do vysílačky, ale rázem se odmlčel. Když došli na místo, tak ho našli s podobnou ránou v hrudi, jak leží na zemi.

"Co se mu stalo," ptal se jeden z doktorů, když náš tým dorazil do nemocnice. "To samý, co tomu deratizátorovi z rána," odpověděla Nikky. "Musíme dostat vzorek jedu z toho živočicha, jinak zemře," dodal jeden z doktorů. "Ty tady zůstaň, my si jdeme pro ten jed," řekl Julio Nikky. Urychleně tedy dorazili zpět do tunelů. Když se jim podařilo dostat se zpět, tak se šli podívat k tomu tunelu, kde byl Alex napaden. "Ten tunel vede do metra, možná se ta zvířata dostala ven," řekl Julio. "Jestli jo, tak máme vcelu velkej problém," řekla Lena. Po stranách toho tunelu ležely menší kostřičky a těla myší a krys. Náš neúplný tým měl takříkajíc štěstí v neštěstí.

Ti živočichové se totiž právě vraceli. Byli to zhruba 0,5 m dlouzí pavoukovci. Naši hrdinové neváhali a začali do nich pálit. Většinu z nich pozabíjeli, o ty další se měla postarat hlídka. "Skvěle vyvinutý predátoři, v těch klepetech mají jedovatý osten, který se pomocí svalů vystřelí pokaždý, když se klepeto zakousne do kořisti. Patrně se jedná o nějakou evolučně primitvní formu skupiny mesotelů," řekl Petr. "Teď toho nech, potřebujeme hlavně ten jed," řekla Lena. Rychle se vraceli do nemocnice, aby jejich přítel nepodlehl jedu.

Několik hodin po události už bylo vesmeš vše v pořádku. Petr později zjistil, že anomálie se v této oblasti objevila zhruba před třemi lety, z čehož se dá usuzovat, že tento karbonský pavoukovec své larvy nechává několik let v zemi, než dospějí. Přesto však vysela ve vzduchu jedna menší záhada, když hlídka po deseti minutách dorazila na místo, tak i po důkladném prohledání žádné další pavoukovce nenašla. Zatím zůstala nevyřešena...