Spinosaurus

06.02.2015 18:05

Spinosaurus aegyptiacus ("Egyptský trnitý ještěr") je největší suchozemský masožravec všech dob. Všechny jeho rozměry byly impozantní. Délka tohoto kolosálního dravce byla dříve odhadována až na 18 až 21 m, ale nové exempláře potvrdily délku nejméně přes 15 m a tedy celkově dorostlé exempláře mohly dosahovat i délky 18 m. Výška se pohybovala asi kolem 3 m u lebky a 5 m u vrcholu jeho hrbu. Sám hrb pak měřil 2 m, tedy více než dospělý člověk. Následovala jeho ohromná lebka, která měřila 175 cm (ale mohla být větší, mohla mít až 250 cm). Nejen rozměry byly obrovské. Když drápy jeho evropského příbuzného baryonyxe měly 34 cm a to byl dlouhý 9 m, tak Spinosaurus, který byl dvakrát větší musel mít ohromné drápy. Na jeho lebce se nacházel malý hřebínek. Nejspíše byl pestře zbarvený pro lákaní samic. Podobně jako dnešní ptáci měl pod krkem jakýsi vak. Ten mohl sloužit pro ukládání potravy a mohl být pestře zbarvený.

 

Proměnil se v prach

Spinosaurus má dlouhou minulost. Historie největšího predátora všech dob sahá až do roku 1910. Tehdy se německý aristokrat a paleontolog Ernst Stromer von Reinchenbach (1870-1952) rozhodl vidat do Egypta, aby prozkoumal horniny severní afriky. Roku 1912 učinil velmi převapivý objev. Nalezl úlomky nezvykle dlouhé lebky teropoda, několik zubů a tenkého obratle dlouhého skoro 165 cm. Dal si otázku: "Mohl podpírat nějaký typ plachty ?" O tři roky později tento nález pojmenoval Spinosaurus, podle velkého obratle. Také předpokládal, že je mnohem větší než Tyrannosaurus rex. Pak byly všechny fosílie nalezené jeho expedicí převezeny do Mnichovského muzea a byly vystaveny ve zvláštní expozici. Bohužel všechny tyto unikátní pozůstatky byly zničeny při spojenckém náletu ARAF (Allied Royal Air Force) v roce 1944. Ernstovi Stromerovi nakonec zůstaly jen jeho nákresy a fotografie.

 

Lepší něco nežli nic

Spinosaurus byl zapomenut až do roku 1975. Tehdy byla nalezen nová lebka a to v jižním Maroku, východně od města Taouz. Ta ale byla zaprodána do soukromé sbírky v Itálii. Tam ležela netknutě dalších 27 let. Pak až v roce 1996 byla nalezena další fosílie. Tu nalezl Paul Sereno a jeho tým. Ta byla nalezena v Kern kernských vrstvách v severním maroku. Byla silně poškozena erozí. Nejdříve ji určili a pak až do roku 2002 ležela ve sbírkách Chicagské univerzity. Zde ji katalogizovali pod číslem USPC-2. Nález z roku 1975 získalo Městské přírodovědecké muzeum v Miláně, kde ho zaevidovali pod číslem MSNM V4047. Ujal se ho zde Cristiano Dal Sasso a jeho kolegové. Tito autoři rovněž zkoumali a popsali exemplář USPC-2. Tento nález je považován za hřeben na vrchní straně spinosaurovy tlamy. A konečně v roce 2005 Dal Sasso se svými kolegy publikoval výsledky svého výzkumu, který dokládá, že se Stromer nemýlil- Spinosaurus byl mnohem větší než Tyrannosaurus rex.

 

Další nálezy

BM231- Tento kus leží ve sbírkách kolekce Oficiální národ horníků, Tunis a byl nalezený v roce 2002 a popsaný tentýž rok Buffetautem a Ouajaou. Jednalo se o 11,5 cm dlouhou dentici se čtyřmi zubními lůžky. Její stáří určili na raný Albian. Pochází z formace Chenini. Prý je "extrémně simetrická" a velmi podobná druhu S. aegyptiacus.

NMC 50791- Tento byl nalezen v Kem Kemských vrstvách v Maroku. Jedná se o cervikální obratel dlouhý asi 19,5 cm. Pak byly nalezeny ještě 2 další cervikální obratle (NMC 41768 a NMC 50790), dva fragmenty čelistí (NMC 50832 a NMC 50833) a jedna neurální klenba (NMC 50813). Tyto pozůstatky leží ve sbírkách Kanadského národního muzea. Popsal je Dave Russel v roce 1996 a prý se jedná o nový druh S. marrocanus. Stáří určil na "pravděpodobný" Albian.

MNHN SAM 124- Z tohoto byly nalezeny čelistní fragmenty, radličitá kost, částečná premaxila a částečná maxila. Leží ve sbírkách Muséum national d'histoire naturelle. Tento alžírský pozůstatek popsali Taquet a Russel v roce 1998 a určili, že byl asi 13,4 až 13,6 cm široký, délka však nebyla ustanovena. Údajně se jedná o fragment z doby albianu. Nakonec je určili ještě jako příbuzného kusu NMC 50791.

FSAC-KK 11888- Je jedne z nejkompletnějších exemplářů spinosaura. Z této kostry, která byla nalezena v jižním Maroku, se nám zachovaly obratle, zadní a přední končetiny, další trnové obratle, krční obratle a části lebky.

Další fragmentální exempláře:

Potenciální materiál spinosaura byl nalezen v Turkana Grits v Keňi.

Další byl nalezen ve formaci Echkar v Nigeru. Jedná se o zuby.

 

Kdo byla oběť ?

O spinosaurově jídelníčku nebylo dlouhou dobu nic známo. Předpolkádalo se, že se živil stejně jako ostatní teropodi. Tomuto bizardnímu megadravci by, ale na souši překážel jiný obrovský predátor, Carcharodontosaurus. První pohled na tohoto predátora by budil dojem o tom, že by lovil kořist jako iguanodontidy. V odlišnosti lebky a hlavně zubů se ale nachází zajímavá odpověd. Jeho zuby jsou hladké, rovné a hlavně bez vroubků. Ty se nedají účinně použít pro chytání dinosaurů, ale pro chytání kluzké kořisti jako ryb je to přímo ideální. Existuje 5 důkazů, že se spinosauridi živili rybami:

 

1. důkaz

Fosílie spinosauridů se často nacházejí u řek a velkých jezer. Máločasto se nacházejí na suchých místech.

2. důkaz

V exempláři MSNM V4047 byl nalezen osten prehistorického pilouna známého jako Onchopristis. Byl to obrovský piloun dlouhý až 8 m. V jiné fosílii byl nalezen obratel onchoprista. Můžeme tedy předpokládat, že onchopristis byla jeho obviklá kořist.

3. důkaz

V jiné fosílii jeho příbuzného, druhu Baryonyx walkeri z Anglie byla nalezená zajímavá stopa. Jsou to rybí šupiny nalezené v oblasti žaludku. Šupiny patřily rybám rodu Lepidotes

4. důkaz

Doktorka z Bristolské univerzity, Emily Raifieldová fascinována baryonyxem provedla Ct sken lebky baryonyxe, teropoda a gaviála. Zjistila, že baryonyxovy a gaviálovy čelisti mají při skusu a kousání stejnou zátěž.

5. důkaz

Chemická analýza zubů provedená Romainem Amiotem z Lyonské univerzity a týmem mezinárodních spolupracovníků odhalila v roce 2010, že spinosauři opravdu trávili velkou část života ve vodě.

Takže důkaz je zřejmý. Spinosaurus, největší predátor všech dob opravdu jedl ryby !

 

Způsob lovu

Spinosaurus byl mocný rybožravý dravec, otázkou však zůstává jak lovil. Až do 80. let 20. století si vědecká komunita myslela, že spinosauridi lovili tak jako volavka. To znamená, že by se díval na kořist se shora a pak zaútočil. Tato teorie má však dvě zásadní chyby. První je ta, že spinosaurovy oči nemohly vidět pod hladinu a neměl moc ostrý zrak. Druhá je taková, prostě jednoduše by se spinosaurovy leskl je ho vlasní stín ve vodě a také slunce. V 2009 byl Christianem Dal Sassem proveden CT sken exempláře MSNM V4047 a na čenichu byla objevena čidla tlaku. Podobné jsou u dnešních krokodýlů a aligátorů. Ty zaregistrují, byť jedinou kapku vody spadnutou o několik metrů dále. Spinosaurus tedy v klidu položit čenich do vody a když něco zaznamenal, bleskově vytáhl kořist z vody. Nebo ( a to mnohem častěji) plaval ve vodě a lovit rovnou tam. S ulovenou rybou po té vyšel z vody a sežral ji na břehu. Ve vodě plaval poměrně rychle a neměl moc velkou konkurenci. Jedinné nebezpečí a konkurenci mu představoval Sarcosuchus

Měnící se vyzáž

Za tu dobu co známe spinosaura se objevilo nesčetně rekonstrukcí o jeho vyzáži. První rekonstrukce byly s dlouhou lebkou. Po zničení fosílií v roce 1944 byl však zapomenut původní vzhled. Proto byl zobrazován s krátkou hlavou. Dlouhá lebka se pak poprvé objevila v roce 2001 ve filmu Jurský park 3. V posledních letech byly odkryty i kyčle a části zadních končetin. Také se začala objevovat celá řada bizardních rekonstrukcí. Nová teorie z roku 2014 uvádí, že ve vodě plaval pomocí 4 končetin a na souši chodil převážně po čtyřech. Já ale nepředpokládám, že by měl krátké zadní nohy, aby se nemohl vztyčit na zadní. Jiné teorie tvrdí to, že Spinosaurus měl na čelisti jakýsi chobot. Prý si jím mohl cpát ryby přímo do tlamy. Jedna možná ještě střelenější teorie tvrdí dokonce to, že Spinosaurus úplně přišel o nohy. Z ocasu by se mu vyvinula ploutev a měl by chobot. Pak by asi vypadal jako jakýsi prastarý rypouš. A snad ta nejstřelenější uvádí, že měl 6 nohou ! Možná byl macatější a nižší, než se původně předpokládalo, ale já si myslím že to byl i tak nebezpečný a vrcholový predátor. V září roku 2014 bylo uvedeno, že chodil po čtyřech nohou. Pak když lovil a plaval mohl mít jakousi kamufláž. Když chtěl zaútočit na nějakého dinosaura (jako třeba Ouranosaurus nigeriensis) z vody, mohl jeho vršek působit hnědě jako klády dřeva, jen např. hrb byl vícebarevný.

 

V populární kultuře

Spinosaurus se stal slavný díky filmu Jurský park 3. Zde se objevil jako dravec schopný zabít i tyranosaura. Jinak se potom objevil ve nespočtu dalších dokumentů a filmů, jako jsou například Planeta dinosaurů nebo Pravěk útočí. Také objevuje ve většině dinoparků a existuje spousta rekonstrukcí a hraček. Z dinoparků ho vystavuje např. Dinopark Praha.

Jak by se měl chovat ?

O spinosaurově chování se dlouhou dobu vedly spory. S novou potrvrzenou teorií o tom, že chodil po čtyřech se spory ještě více rozhořčily. Spinosaurus pravděpodobně vylézal z vody jen několikrát za týden a lovil ve vodě. Jednalo se nejspíše o teritoriálního živočicha a jedinnou a máločastou hrozbou byli krokodýlové, vlastně jedinný krokodýlovitý Sarcosuchus imperator. Agresivitu mohl vidávat pronikavým syčením jako to dělají dnešní krokodýli. Vlastně se způsobem života a i tělesnou stavbou podobal krokodýlům natolik, že se dá říct, že kdyby nevymřel tak by za několik millionů let byl zcela vodním živočichem.

 

Rybožravci

Spinosaurus patřil společně s dalšími 12 rody do nadčeledě Spinosauroidea. Byli to hlavně rybožraví živočichové žijící okolo zátok, řek či velkých jezer a bažin. Nejstarší spinosauroid se objevil v africké Tanzanii (Ostafrikasaurus) a spinosaurin spinosaurus byl posledním a také největším zástupcem. Rozdělují se na dvě hlavní skupiny a těmi jsou Barynonychinae (Baryonyx, Suchosaurus, Cristatusaurus, Ichthyovenator, Baryonyx) a Spinosaurinae, kam patří jeho nejbližší příbuzní.

Mapa znázorňující rozšíření spinosauridů.
Spinosaurovi byli nejvíce příbuzní jihoamerické rody Irritator a Oxalaia. Společně s nimi tvořil podčeleď Spinosaurinae.

 

Páření

Spinosauří páření bylo nejpíše obtížné, kvůli hrbu. Je možné, že probíhalo ve vodě. Pak by se odlehčila váha 12ti tunových kolosů. Samec by se nejspíše držel za samičin hrb. Možná, že samici kousal lehce do krku aby se necukala.

 

Proč byl tak velký ?

Myslím, že jsem na tuto otázku našel odpověď. Spinosaurus trávil více života ve vodě než jiní zástupci jeho čeledi. Dnes je též známo, že vodní živočichové jsou mnohem větší než suchozemští. Spinosaurus byl obojživelný živočich a proto mohl dorůst takové velikosti, protože voda odlehčovala jeho tělo.

 

Byl to hrb, ne plachta

Spinosaurovy vysoké obratle byly po druhé světové válce považované za oporu plachty. Sám Stromer ale předpokládal, že podpíraly hrb, jako u dnešních bizonů, velbloudů nebo pravěkých brontotherií. Po válce však byla tato myšlenka zapomenuta. Platila doměnka, že se jednalo o plachtu na regulaci teploty. První doměnka o hrbu byla vyslovena až v roce 1997. Vyslovil ji Jack Bowman Bailey. Svůj argument podpořil tím, že údajná "plachta" byla dlouhá jen 2 m a lebka byla v porvnání s tím moc velká. Navíc dinosauři s "plachtou" jako Ouranosaurus žili v drsných odbobích sucha. Hrby jim tedy vystačily alespoň na část tohoto období. Roku 2014 byla tato teorie potvrzena, ale hrb nejspíš nebyl tak tlustý jako u dnešních kopytníků.

 

Období sucha

I v tak velkých tropických bažinách, které lemovaly sever afriky byly čas od času období sucha. Spinosaurus byl velice specializovaný predátor. Navíc jen párkrát za týden opustil vodu. Proto se nám nabízí otázka: Dokázal tuto situaci přežít ? Už jen pomyšlení na 19ti tunového dravce jak po čtyřech klusá za rychle běhajícími uranosaury nebo jak chytá létající pterosaury je celkem směšný. Přesto však existují důkazy o tom, že mohl lovit i tyto plazy.

Ne tedy přímé, jsou totiž od jeho příbuzných, ale i tak nám davájí jistou představu o tom, jak zvádal krušné časy. V souvrství Santana na severovýchodě Brazílie byl nalezen krk pterosaura známého jako Tropeognathus. Po chemické analýze provedené Davidem Martillem z univerzity v Portsmouthu a francouzkými vědci Ericem Buffetautem a Francoisem Escuillém, zjistili, že je tam zaseklý zub. Ten byl hladký a bez vroubků. Mohl patřit jedině spinosauridovi. Víme že v souvrství Santana žil jeden druh spinosaurida a to Irritator challengeri. A navíc v roce 2004 byl v Anglii nalezen Baryonyx, který měl v břiše lopatku a dva obratle mladého iguanodona. Zdá se tedy pravděpodbné, že se i spinosaur mohl živit na krátko jinou potravou. Co se však stalo jestli se potkal spinosaurus a karcharodontosaurus ?

 

Válka, vítězství, konec

Pokud by se tito dva megapredátoři někdy setkali patrně by se prali o mršinu nějakého býložravce. Otázka ale zní jestli by se tyto dvě monstra mohla potkat. Někdo by si mohl myslet, že spinosauři hledali potravu jen u řek a jezer. Jeden důkaz ale tuto teorii spolehlivě vyvrací. V Kem kemských vrstvách byl nalezen zvláštní obratel, který patřil spinosaurovi. Zvláštní byl v tom, že měřil asi 50 cm a byl ulomený do tvaru písmene "U". Jednalo se mladého jedince, ale zároveň to nebylo mládě. Naskytly se asi tři teorie o tom jak mohl vzniknout :

1.

Spinosaurus spadl a zlomil si obratel (To podle mě není moc pravděpodobná možnost).

 

2.

Spinosaura rozšlápl velký sauropod, možná Paralititan nebo Aegyptosaurus (To podle mě taky není moc pravděpodobná možnost).

 

3.

Spinosaurus svedl souboj s karcharodontosaurem o mršinu dinosaura, tím by se vysvětloval tvar do písmene "U" (Podle mého je to nejpravděpodobnější možnost).

Ať už Spinosaurus tento souboj vyhrál nebo ne jeho čas se chýlil ke konci. Před 93 mil. l. se totiž zvedla hladina moří a mělká moře a bažiny zmizely. Spinosaurus, největší predátor všech dob ukončil svoji pouť po zemském povrchu. V posledních letech se navíc objevila spousta nových poznatků, které nám odhalily nová tajemství největšího suchozemského predátora. Čím dalším nás ještě překvapí......

   
Naleziště: Egypt, Maroko, Tunis, Niger (?) Druh: S. aegyptiacus, S. marrocanus
Strava: Ryby, někdy i dinosauři a pterosauři, mršiny Doba: stupeň Albian až Cenomanian, před 112-93 mil. l.
Délka: 14-18 m (možná však až 21 m) Popsán: Stromer, 1915
Výška: 3-5 m Prostředí: Bažiny, mělká moře
Váha: 7-20 t (možná však až 23 t) Zařazení: Dinosauria, Saurischia, Megalosauroidea,
Význam: "Trnitý ještěr" podle trnových výběžků Spinosauridae, Spinosaurinae
Sok: Carcharodontosaurus, Sarcosuchus Synonyma: Sigilmassasaurus brevicolis