Paleozoikum

Prvohory neboli Paleozoikum ("Staré období") je geologická éra zahrnující 6 dalších období. Je to první dlouhá éra fanerozoika, která trvá až do dnes. V prvním geologickém období, kambriu se vyvinuli první obratlovci, členovci, hlavonožci a brachiopodi. Tato velká diverzita života nese označení "Kambrická exploze". Významnými nalezišti z této doby jsou Burgesské břidlice z Britské kolumbie nebo Č"tianská fauna z Číny. Z této čínské fauny také pochází zvláštní skupina ostkonožců, zvaná graptoliti. Souš byla pustá bez života, protože v ovzduší bylo příliš oxidu uhličitého. I přes tuto překážku se vydali na zem zatím neznámí členovci asi před 500 mil. let. Koncem kambia se objevili i první hlavonožci. V kambriu se také objevila zvláštní skupina členovců, tzv. Radiodonta. Byli to vrcholoví dravci kambrických moří, ale jejich počet začal klesat na začátku ordoviku, ale přežili až do spodního devonu. Ve spodním kambriu se objevili živočichové jež dali vzniku nejvyspělejším dnešním živočichům. Byli to strunatci. Jedni z vůbec prvních byli čínský Cathaymyrus nebo Pikaia. Později, asi před 535 miliony let, se v Číně objevili první obratlovci mylokunmingidi. V kambrických mořích plných archaeocyatů, pradávných příbuzných živočišných hub, se asi před 505 miliony let objevili první hlavonožci. Konec kambria byl poznamenán menším vymíráním při kterém vyhynuli archaeocyati, pralilijice a některé jiné skupiny.

 

Kambrium

- Exploze života započala

Jak už značí název, v kambriu se objevila drtivá většina dnešních moderních skupin živočichů. Byli to první členovci včetně trilobitů, kteří se v mořích pohybovali až do konce prvohor. Dále byla moře zaplněna podivnými druhy bezobratlých což byli archaeocyatidi a pralilijice. Období počátku kambria je označováno jako kambrická exploze života, kdy se vlastně vyvinulo nejvíce forem nových druhů. Pro nás velmi cenným nalezištěm jsou Burgesské břidlice v Britské Kolumbii. Ty nám postupně začaly odkrývat počátky současného života. Pochází odsud velké množství členovců včetně masožravých druhů, kteří byli zdatnými lovci. V Číně naopak vznikala první populace strunatců a později i obratlovců (Haikouichythys). Život byl tedy značně "přikořeněn" novými druhy organismů. Stále to ale nebylo vše. Ve středním kambriu se objevili i graptoliti, zvláštní skupina ostnokožců. Velmi zajímavý je také nález stop jakéhosi členovce na souši. S tím se pojí také to, že souš v té době byla nehostinným místem pro život, jelikož zde byla největší koncentrace oxidu uhličitého v celé minulosti Země. Nic zde tedy nežilo či nemohlo dlouho přežívat. Tato velká biodiverzita byla také na konci kambria částečně utlačena menším vymíráním, při kterém vyhynuly například archaeocyáti nebo pralilijice.

Živočichové kambria

Yawunik

12.04.2015 10:07

Ordovik

- Život se musí postavit první velké zkoušce

V mořích život rašil velice rychlým tempem a vlastně, i pro naše štěstí, se v ordoviku vyvíjejí první pokročilejší předci všech ryb, obojživelníků, plazů, ptáků a savců. Byli to požírači zdechlin, kalu a drobných věcí u dna. Tato skupina se jmenovala arandasidi, byli transkontinentálně rozšířeni od Austrálie po Bolívii, ovšem něměli žádné ploutve, kromě ocasu, a proto se pohybovali pomalu a omezeně. Měli za nepřátele hlavně velké bezobratlé. Právě bezobratlí tomuto světu vládli. Byli tu ve velkém počtu zastoupeni koráli, mořské živočišné houby a lilijice. Tito tvorové převzali místo po kambrických pralilijicích a archaeocyatidech. Další početnou skupinou byli hlavonožci. Ti, v podobě ortoceridů, se stali největšími dravci moří. Měli i se svou schránkou na délku i 10 m a neměli moc přirozených nepřátel. Jedním z těch největších byl Orthoceras. Ten mhl lovit prakticky vše, co si zamanul. Další skupinou, která prosperovala, byli graptoliti. Tito ostnokožci se ve velkých a mnohdy i podivně vypadajících koloniích vznášeli na mořských proudech. Jejich příbuzné hvězdice se v tomto období objevily před zhruba 475 miliony let. Nautiloidi v tu dobu získali potravní konkurenty. Byli to první mořští šíři, eurypteridi. Tato monstra dosáhla v pozdějším siluru délky i 2,6 m, zde však představovali max. 2 m lovce. Byli utlačováni velkými hlavnožci, ale dokázali si vydobít své místo v ekosystému. Tito tvorové také dokázali krátkou dobu přežívat na souši. Kromě nich se na souši pohybovaly jejich davné příbuzné mnohonožky. Jejich stopy byly nalezeny ve 450 milionů let starých horninách v Austrálii společně s jejich norami. Konec ordovického období byl poznamenán prvním velkým vymíráním v historii Země. Jeho příčiny jsou stále nejasné, ale existuje spekulace o vzdáleném výbuchu supernovy a následnému gama záření na naši planetu.


Živočichové ordoviku

Michelinoceras

14.08.2017 14:17

Promissum

24.07.2017 15:40

Silur

- Členovci jsou králi moře i souše

V siluru proběhla obrovská diverzita života v mořích i na souši. Po masovém ordovickém vymírání se zvětšili predátoři jako eurypteridi (Jaekelopterus 2,5-3 m, Pterygotus 3-3,5 m ?) a ortoceridi. Znovu se pak obnovily rozsáhlé korálové útesy, kde žila spousta druhů živočichů. Pevniny tvořily jižní Gondwanu, severní Siberii, Eurameriku, Baltiku a malou Kazachtanii. Od konce ordoviku se však snižoval počet diverzity graptolitů. Na počátku siluru se objevily 3 nové skupiny bezčelistnatých ryb. Byly to skupiny: Galeaspida, Pituraspida a Heterostraci. Před zhruba 435 mil. l. se objevili první thelodonti, bezčelistnaté ryby s vroubkovanými šupinami. Za dalších 5 mil. let se k nim přidaly další dvě evolučně důležité skupiny nových ryb. Byli to první čelistnaté ryby a to skupiny Acanthodii a Placodermi. Akantodi byli trnoploutví "pražraloci" a měli první čelisti se zuby. Plakodermové byli naopak chráněni kostěnou schránkou, která utvářela i čelisti ostré jako břitva. Jejich rozkvět měl ale přijít až v devonu. Poslední skupina čelistnatých ryb se objevila před 420 mil. let a byli to paprskoploutví. Ve stejnou dobu, kdy se objevily tyto pokročilé ryby se objevily i první lucinidní mlži. Stonožky na souši známé už z ordoviku se na zem usídlily před 425 mil. l. nadobro. Na souši se totiž objevila první pokročilá rostlina Cooksonia. Byla vysoká asi 5 cm, ale tvořila významnou složku při vývoji rostlin. Se stonožkami se před 420 miliony let objevili první pavoukovci a první suchozemští štíři. Jedním z nich byl např. 4 cm dlouhý Proscorpius osborni.

Živočichové siluru

Brontoscorpio

24.09.2017 11:39

Mixopterus

20.01.2017 19:11

Devon

- Obratlovci dobývají souš

Když na souši začaly rašit první rostliny a ovzduší bylo dýchatelnější, přešli na zem první bezobratlí. Byli to stonožky, škorpioni, pavouci a chvostoskoci. To vše se odehrálo již v siluru. V devonu, který se často popisuje jako "věk ryb", se na souši objevily vůbec první přesličky a kapradiny. Ve vodě byly hojné pancéřnaté ryby, které se staly hlavní složkou devonských ekosystémů. Byly jak malé, tak velké. Jednou z vůbec největších byl predátor Dunkleosteus, který v extrémních případech dorůstal délky i 11 m. Jeho ostré čelisti bez zubů byly nabroušeny jako dýka. Požíral svou kořist vcelku a poté vyvrhoval nestravitelné části. Také ještě existovali hlubinní požírači zdechlin. Jiné druhy se živily korýši, měkkýši či rostlinami. Rozvinula se také skupina, která se vyvinula již v siluru a to paprskoploutvé ryby. Původně tvořily jen nevýznamnou část ekosystémů, ale již na konci devonu představovali největší skupinu obratlovců. Početné byli také dvojdyšné ryby, které se objevily ve spodním devonu. Dnes je jich poskromnu a dříve byly povážovány za předchůdce obojživelníků. Skupina lalokoploutvých ryb dala vznik prvním obojživelníkům. Mezi tzv. "živé fosílie" patří i latimérie podivná, ryba patřící právě k této skupině. Má velmi archaické rysy těla a celkově se podobá těm, které vyhynuly před 70 miliony let. Zvířata značně podobná obojživelníkům, Elpistostege a Tiktaalik, (dokonce někdy mezi ně řazena) jsou jim velmi podobní a jsou to de facto první ryby s krkem. Samotný vznik obojživelníků není už tak úplně přesně datován. Některé indicie jako například stopy a rýhy mezi nimi napovídají, že obojživelníci vznikli již ve středním a ne pozdním devonu. Každopádně první fosilní zástupci se vyskytují zhruba před 380 miliony let. Ti dali základ všem dalším obratlovcům, přes synapsidy, želvy až po dinosaury a savce. Velmi známými obojživelníky jsou Ichthyostega a Acanthostega, pocházející z Arktidy. Prvním obojživelníkům pomohla i franso-famenská krize. Tehdy se jednalo vyhynutí některých rybovitých obratlovců a naopak obojživelníci se přesunuli více na souš.

Živočichové devonu

Rhizodus

21.10.2017 10:00

Zenaspis

10.07.2017 20:37

Terataspis

30.08.2016 14:45

Rhamphodopsis

26.06.2016 09:33

Hyneria

04.06.2016 16:59

Franso-famenské vymírání


Karbon

- Nejedno tajemství jeho močálů

V médiích je karbon označován často za období močálů a velkého hmyzu. Je to sice všechno pravda, objevil se zde obří hmyz jako vážky, stonožky nebo pavoukovci, rostliny byly hlavně obří plavuně, kapraďorosty a přesličky, které vyrůstaly i do výšek 40 m, ale méně lidí ví, že karbon měl i svou druhou stránku. Bylo to také období, kdy se za posledních 320 milionů let poprvé zalednila i do té doby teplá jižní Gondwana. Ta nabrala ledové čepičky, ale je docela zajímavé, že pod ní byly svěží teplé pralesy. Ty obívali obojžívelníci, velké ryby a také obrovský hmyz typu vážky meganeury. V karbonu se také začaly spojovat světové masy Gondwany a Laurasie do první Pangey. Tyto pevninské hmoty obklopoval oceán Panthlassa, ve kterém na východě ležely ostrovy tropického pásu. Některé okrajové části však představovaly velmi suché oblasti s minimem srážek. Zde žili už jen někteří členovci a vůbec se to nepodobovalo klasické představe o karbonu. Většina země vša byla pokryta bujnými pralesy, které představovaly domov pro mnoho druhů rostlin a živočichů. Z živočichů to byli hlavně obří obojživelníci, kteří se opravdu začali rozvíjet od začátku karbonu. Někteří z nich byli malí (Eucritta), jiní velcí (Greererpeton) a další velmi podivní (Crassigyrinus). V tomto období se objevila také první skupina temnospodylů a lepospondylů. První jmenovaná skupina, jejíž zástupci byli velmi mohutní a masožraví lovci, kteří přežili až do křídy (Koolasuchus sp.), dala pravděpodobně vzniknout moderní obojživelníkům. Druhá vytvářela některé podivné skupiny obojživelníků (Aistopoda, Microsauria, Lysorophia...), kteří pripomínali třeba hady nebo scinky. Byli nalezeni i v našich uloženinách na Plzeňsku a Ostravsku. Sám jsem byl v Nýřanech v černouhelném lomu a nalezl jsem zde zkameněliny stromů z pozdního karbonu. První praví plazi se objevili na konci tohoto období a rozdělili se na synypsidy a diapsidy. Nemůžeme však zapomenout na to, že nám zde toto období nechalo spoustu uhelných uloženin po celém světě. Před 299 miliony let však tyto pralesy zmizely docela a zůstaly pouze na okrajích nově utvořené Pangey.

Živočichové karbonu

Palaeothele

13.03.2017 17:32

Diceratosaurus

24.02.2017 17:44

Limnoscelis

13.11.2016 13:23

Arthropleura

26.10.2016 09:27

Kashmirosaurus

09.08.2016 18:09

Cochleosaurus

11.07.2016 11:43

Erpetonyx

21.06.2015 18:27

Perm

- Kdo přežije v nejhorším vymírání planety

V permu prošla naše Země velkými kontinentálními změnami, jelikož se kontinenty spojily v jednu velkou pevninu, která se nazývá Pangea ("celá země"). Tu obklopoval jeden velký oceán Panthalassa. Z jižní Číny se však vytvořil ostrov, který se postupně posouval k severní části. Takto se tvořil oceán Tethyda. Na začátku tohoto období se svět ještě podobal vlhkému karbonu. Převládaly ještě rostliny typu Sigillaria či Glossopteris. Také v (hlavně v severoamerických a evropských) ekosystémech převládali obojživelní plazi jako Edaphosaurus nebo obojživelníci jako Lysorophis, Diplocaulus či Edops. Postupný ústup mořské hladiny v důsledku tvoření pangey však zapříčinil, že v permské éře později převládalo suché podnebí. Po vytvoření středopangeyského pohoři se severoamerický kontinent stal jedním z nejsušších míst na Zemi. Nešly tam totiž vydatné oceánské deště z Tethydy a Panthalassy. Nejlepším místem k životu se ukázaly být místa blíže k pólům. Velkými nalezišti z doby pozdního permu jsou Rusko a Jižní Afrika. Na přelomu spodního a středního permu převzali moc terapsidní plazi. Hlavími predátory kontinentů se stali gorgonopsidi. Jejich největší zástupci dosahovali délky až 4 m, ale z Volgogradské oblasti Ruska jsou známé i některé diskutabilní, ale mnohem větší exemláře (Leogorogon sp.). Před 270 miliony let se také objevili první brouci. Ty lovili první malí cynodonti. Byli to plazi, kteří již však sdíleli mnohé znaky moderních savců, jako například bránici či schopnost dýchat při žvýkání. Byli to předci prvních savců. Na severní polokouli se objevili první obrovští pareiasauridní plazi. Ti se stávali častou kořistí gorgonopsidů. V severní africe se vývoj obrátil. K moci se přihlásili především temnospondylové a gorgonopsidů tu bylo poskrovnu. Teplá Antarktida, Austrálie, Indie a jižní Afrika však nabila ledové čepičky. Odehrálo se to asi před 260 miliony let. V ustupujících mořích však také život prosperoval. Žili zde amoniti, žraloci či akantodi. Poslední velký rozkvět zažila také skupina trilobitů. V oblasti Karoo se objevili první předkové archosaurů a lepidosaurů. V africe se také objevili primitivní younginiformové. Vypadali trochu jako ještěrky, ale ve skutečnosti měli mnohem blíže k ichtosaurům nebo k další, byť primitivní, skupině plazů. Tito zvláštní živočichové naopak jako první plazi ovládli vzduch a dnes se jim říká weigiltisauři. Svým způsobem připomínali dnešní druh ještěra Draco volans (dráček létavý) z jihovýchodní asie. Dokázali mistrně plachtit ze stromu na strom pomocí svých prodloužených žeber. Byli to jakási náhrada za druhohorní pterosaury, ale i ti zde pravděpodobně měli své předchůdce. Jednalo se o malé tvory, kteří vypadali podobně jako svrchotriasový Scleromochlus. Byli to také jedni z prvních archosaurianů, tedy i předci krokodýlů nebo dinosaurů. Ti také přežili bouřlivé vymírání na konci této epochy, epochy savcotvárných plazů. Díky tomu také zažila rozkvět další skupina, která vládne až dodnes. Po něm vznikl úplně nový svět, svět druhohor, ale hlavně svět dinosaurů.

Kritická situace však nastala před zhruba 252 miliony, kdy končil perm. Na sibiři se totiž otevřely ohromné sopečné sluje a sopečná činnost stoupla do takové míry, že prach a popel zastínily atmosféru do také míry, že krz ni neprostoupily žádné sluneční paprsky. Na Zemi tak začala nukleární zima. Bylo to to největší a nejbouřlivější vymírání života v dějinách naší planety, protože se při něm probudila největší spočená činnost za poslední 4 miliardy let. A přesto, některé formy života ho úspěšně přežily. Tím skončily prvohory a začaly druhohory, období dalších bouřlivých změn.

Živočichové permu

Lanthanosuchus

01.09.2017 21:47

Texoceras

23.06.2017 20:11

Pristerognathus

23.03.2017 18:36

Leogorgon

05.02.2017 13:35

Orobates

07.01.2017 10:40

Endops

14.09.2016 19:36

Scylacosuchus

14.08.2016 09:10

Rautiania

01.08.2016 17:56

Wodnika

25.06.2016 09:09

Viatkosuchus

16.06.2016 13:27
1 | 2 >>