Vítejte na mém webu

Zdravím všechny návštěvníky na mém blogu, který se jmenuje Prehistoric World. Zajímám se o pravěk a tímto blogem bych chtěl odkrýt tajemství pradávných tvorů ukrytých mliony let pod povrchem Země. Ač jsou tito tvorové dávno mrtví, kdyby jsme se prošli nočním muzeem, možná by se nám podařilo alepsoň na krátkou chvíli slyšet ozvěny minulosti. Pokud se nám toto podaří, tak jsme o krok blíže k poznání tajemství pravěku. Pamtujte však na tuto moudrou větu:

Minulost není mrtvá, dokonce ještě neskončila.

Wiliam Faulkner (1897-1962)

Chci tímto říct, že pravěk není mrtvý a jeho dávné obyvatele můžeme oživit pouhou myšlenkou na to, že jsme nezapoměli na ně, na ty které pohltil čas.

 

Upozornění návštěvníkům

Vážení návštěvníci, na tomto webu je možné kopírovat fotky živočichů a rostlin, ale nikoli text.

Novinky

Trus polského draka - Co prozradil Smok wawelski

02.02.2019 22:29

Velmi důležitými stopami po pohybu a existenci prehistorických živočichů je zkamenělý trus, koprolit. Tento fosilizovaný pozůstatek pohybu nějakého druhu živočicha nám může říct, čím se živil, jak byl velký nebo jak fungoval jeho trávící systém. Polská lokalita poblíž Lisowic ve Slezsku už vydala na světlo světa mnohé úžasné objevy, ten další nám trochu objasnil stravování a fungování trávícího traktu jednoho z nejzáhadnějších archosaurů pozdního triasu.

Pravý polský drak vědeckého jména Smok wawelski, tajemný obří archosaurus z konce triasu dnešního Polska. Navzdory jeho vzeření nejspíš nešlo o neptačího dinosaura z příbuzenstva primitivních teropodů, ale spíše nějaký zatoulaný druh archosaura s nejasnými kořeny. Kredit: Apsaravis, převzato z DeviantArt

Koprolity jsou cenným zdrojem informací o živočišných formách určitých geologických dob. Mezi ty nejslavnější patří obří koprolit ze svrchní křídy Saskatchewanu s nadrcenými úlomky kostí triceratopse nebo edmontosaura, zanechal ho tam téměř s jistotou obří teropod Tyrannosaurus rex. Jeho původce se neostýchal požírat svou kořist i kostmi a veškerými těmito elementy. A stejný mechanismus osteofágie, tedy požírání kostí i s masem, praktikoval i velmi zvláštní druh triasového archosaura již takřka 140 milionů let před ním.

Paleontologové z Uppsalské univerzity ve Švédsku publikovali studii, která ukazuje výsledky výzkumu deseti koprolitů velkého masožravého plaza z oblasti dnešního Slezska o stáří pozdního triasu, stupně Rhaetian. Přiřadili je k druhu archosaura známého jako Smok wawelski, dnes je tento pět až šest metrů dlouhý živočich řazen spíše k primitivním předkům dinosaurů než přímo k nim a naznačují to rysy na dosud nalezených pozůstatcích.

Tři z nalezených koprolitů podrobili vědci výzkumu pomocí synchrotronové mikrotomografie, vyjímečného skenovacího aparátu pro velmi přesné skenování i skrytých částí fosilií. Právě tato metoda ukázala velmi zajímavou vnitřní strukturu zkamenělého trusu.

Ukázalo se, že Smok sežral několik mladých dicynodontů, pravděpodobně rodu Lisowicia, temnospondylních obojživelníků a překvapivě tam vědci našli i několik zlomených zubů vylámaných z čelisti původce koprolitů. To, že za jejich původce můžeme považovat tohoto velkého predátora, naznačuje i jeho velmi velká hlava s mohutnými čelistmi a masivním stiskem. Smok se tedy živil podobně jako pozdější tyranosauridní teropodi, rval z kořisti velké kusy i s kostmi, které hltal vcelku. Nalezené rýhy a stopy na kostech tuto teorii potvrzují.

Evoluční početí letu - Anchiornis znovu na scéně

30.01.2019 15:05

Studie a objevy některých zástupců skupiny Avialae v průběhu uplynulých dvou let ukázaly, že pravděpodobně skutečně prvním předkem ptáků, ptačích dinosaurů, je německý Archaeopteryx. Konkrétně studium jeho nově popsaného druhu Archaeopteryx albersdoerferi by tento názor podporovalo, každopádně přesto to neřeší otázku, kdy se neptačí dinosauři naučili aktivně létat, a jakým způsobem to ovlivnilo vývoj peří. Na tuto otázku by měl odpovědět nový výzkum mezinárodního paleontologického týmu, jež provedl molekulární analýzu jeho per.

Malý teropodní dinosaurus Anchiornis huxleyi patří k vůbec nejzajímvějším a nejzvláštnějším druhům neptačích dinosaurů nalezených v souvrství Tiaojishan. Studium melanozomů z jeho fosilizovaného peří ukázalo, že jeho barva se podobala dnešním ptákům jako strakapoudům. Kredit: Matt Martyniuk, převzato z webu Dinosaurus Blog

Americké North Carolina State University a University of South Carolina spolu s čínským Nanjiangským Institutem Geologie a Paleontologie vytvořily vědecký tým, který zkoumal fosilie rodu Anchiornis.

Tento malý, zhruba třicet čtyři centimetrů dlouhý a asi sto deset gramů vážící, teropod obýval dnešní provincii Liaoning před 160 miliony let, předběhl slavného "praptáka" o skoro deset milionů let, přičemž jeho zařazení je i dnes velmi sporné. Čeleď Anchiornithidae, kam patří s několika dalšími rody, je střídavě řazena mezi skupinu Avialae a neptačí troodontidy, některé adaptace na kostře mnohých jedinců by ale odpovídaly prvnímu závěru.

Anchiornis se dostal do povědomí laické veřejnosti krátce po svém popisu, rok na to vědci zjistili přibližnou barvu jeho peří ze zkamenělých melanozomů. Pravé na zkamenělé peří se výzkum zaměřil, vědci se rozhodli prozkoumat jeho strukturu a srovnat ji s tou, kterou známe od vyhynlých i moderních ptáků.

Výzkumu se účastnila i známá paleontoložka Mary Schweitzerová, která také poukázala na fakt, že peří moderních ptáků se chemicky skládá hlavně z beta-keratinu. Tato látka je také obsažena v zobácích, drápech a kůži, v peří se ale v průběhu evoluce změnily její částice ve velikost pro lepší flexibilitu per při letu. Právě to paleontologové zkoumali u tohoto čínského dravce, šlo jim o to zjistit, kdy se velikost těchto částic začala měnit a tím se peří stalo únosné pro aktivní let. To by pomohlo poznat přechod mezi neptačími a ptačími dinosaury.

Vědecký tým vedl Yanhong Pan, čínský paleontolog z Nanjiangského Institutu, paleontologové použili technologie elektronové mikroskopie s velmi vysokým rozlišením, několik chemických a imunologických technik pro určení chemické podstaty fosilního peří. Stopové množství zkamenělých původních tkání odhalilo přítomnost nejen beta-keratinu, ale také alfa-keratinu a tato množství vědci posléze porovnávali.

Došli k velmi zajímavému závěru, Anchiornis sice disponoval peřím schopným primitivního letu, ale jeho pera a letky ještě nebyly tak dobře vyvinuté pro nějakou formu lepšího a efektivnějšího letu. Odpovídala by tomu koncentrace obou typů keratinu v perech, ještě nebyly v takové jako je u moderních ptáků. Podle vědeckého týmu začala evoluce skutečně letuschopných per před více než 145 miliony let, i to by podpořilo teorii, že jejich předkem byl německý archeopteryx nebo jeho blízký příbuzný.

Zakončují to tím, že lepším pochopením přítomnosti keratinů v perech dinosaurů můžeme lépe určit genetický čas, kdy se jejich neptačí předkové změnili v aktivní letce.

Eretmorhipis carrolldongi - Čínský ptakopyskatý ještěr

26.01.2019 21:23

Čínská paleontologie bezpochyby patří k těm nejúžasnějším a nejrozrostlejším ve světě, každoročně odsud přibyde několik desítek až někdy i stovek významných objevů v rámci evoluce a paleoekologie vyhynulých živočichů. Jeden takový nález se nově týká i zvláštního spodnotriasového plaza rodu Eretmorhipis o stáří zhruba 250 milionů let. Tento zvláštní živočich měl nejen záda krytá kostěnými hroty a osteodermy, ale nový objev ukázal i jeho zvláštní hlavu, kterou měl nejpodobnější s dnešním ptakopyskem.

Rekonstrukce zvláštního mořského plaza rodu Hupehsuchus ze spodního triasu Číny. Tito zvláštní živočichové jsou považováni za příbuzné ichtyosaurů, ale ve spodním triasu tvořili své vlastní ekologické niky. Zdroj: převzato z Alchetronu

Původně byl zvláštní příslušním skupiny Hupehsuchia, již zmíněný Eretmorhipis carrolldongi, známý pouze z kusých zkamenělin bez lebky. Přesto představoval velmi zvláštního živočicha, jeho záda nesla kostěné hroty na pouze semdesát centimetrů dlouhém těle tohoto tvora. Nový exemplář z oblasti Yuan´an v Číně ale znovu tuto problematiku otevřel.

Podle vědců to byla "skládanka z biologických puzzlí" a označují ho kvůli jednomu zvláštnímu znaku, utváření lebky tohoto živočicha se nejvíce podobá dnešnímu vejcorodému ptakopyskovi (Ornithorhynchus anatinus) a to nejen vnejšími podobnostmi. I celková stavba metamorfovaných lebečních kostí je takřka totožná s tímto zvláštním australským savcem.

Spoluautor studie, profesor palentontologie Ryosuke Motani na Kalifornské univerzitě a amerického Davis Department of Earth and Planetary Sciences, poukázal na fakt, že utváření horní čelisti naznačuje chrupavčitou pochvu pro cezení drobných korýšů, červů a vodních bezobratlých.

Na lebce se také nacházel otvor jako u moderních ptakopyska, který v něm má uložené receptory pro zaznamenaní pohybu na dně. Podobnou vlastnost můžeme předpokládat i eretmorhipise, který tím pádem předběhl dnešního vejcorodého savce o přibližně 239 milionů let. Zvláštní mořský živočich ze spodního triasu Číny se ale pohyboval spíše v mělkých mořích, lagunách a při mořském pobřeží.

Jak poukázali paleontologové, tento živočich byl pravděpodobně dost špatným plavcem. Jeho kostra byla totiž příliš bitelná a tvořena velkým množstvím tvrdých a robustních kostí. Hlavně ocasní obratle, žebra a přední končetiny byly skutečně velmi těžké, podle vědců by také v dnešním světě velmi rychle vyhynul a to kvůli jeho nedostatečným plaveckým schopnostem.

Ve své době, tedy po začátku triasu, ale neměl přirozené nepřátele a to podobně jako jeho vzdálení příbuzní ichtyosauři. Na eretmorhipisovi také vědci pozorují rychlou obnovu ekosystémů mořských obratlovců po velkém permském vymírání, čímž také tuto studii uzavírají.

<< 9 | 10 | 11 | 12 | 13 >>