Vítejte na mém webu

Zdravím všechny návštěvníky na mém blogu, který se jmenuje Prehistoric World. Zajímám se o pravěk a tímto blogem bych chtěl odkrýt tajemství pradávných tvorů ukrytých mliony let pod povrchem Země. Ač jsou tito tvorové dávno mrtví, kdyby jsme se prošli nočním muzeem, možná by se nám podařilo alepsoň na krátkou chvíli slyšet ozvěny minulosti. Pokud se nám toto podaří, tak jsme o krok blíže k poznání tajemství pravěku. Pamtujte však na tuto moudrou větu:

Minulost není mrtvá, dokonce ještě neskončila.

Wiliam Faulkner (1897-1962)

Chci tímto říct, že pravěk není mrtvý a jeho dávné obyvatele můžeme oživit pouhou myšlenkou na to, že jsme nezapoměli na ně, na ty které pohltil čas.

 

Upozornění návštěvníkům

Vážení návštěvníci, na tomto webu je možné kopírovat fotky živočichů a rostlin, ale nikoli text.

Novinky

Lidé na Kajmanských ostrovech - Staronoví vyhynulí endemité

06.03.2019 20:20

Je všeobecně známo, že tam, kam vstupila lidská noha, se rapidním tempem snížila diverzita megafauny a velké množství druhů vyhynulo právě vinou lidských rukou. Na veškeré větší přesuny lidské populace připadají stovky vyhynulých druhů živočichů a rostlin, velmi zasažena byla i oblast současného Karibiku. Právě odsud ale tým amerických a britských vědců popsal tři nové poddruhy relativně nedávno vyhynulých savců z Kajmanských ostrovů.

Subfosilní pozůstatky nově nalezeného poddruhu hlodavého savce, příbuzného současné hutie kubánské (Capromys pilorides). Dříve tito savci obývali daleko větší areál než dnes a k úbytku celé jejich populace výrazně přispěli lidé. Kredit: převzato z webu Science Daily

Kajmanské ostrovy jsou dnes tropickým rájem v Karibském moři, v jejich sousedství se objevují větší ostrovní celky jako Kuba nebo Jamajka. Dříve, v pozdním pleistocénu a po dlouhou část holocénu, byly domovem zvláštních druhů vyšších obratlovců jako velkých nelétavých sov, trpasličích pozemních lenochodů nebo právě velkých hlodavců a hmyzožravců. Jejich existence ale ohrozil příchod člověka a příchod bílých osadníků tento proces, s jejich kočkami, liškami a krysami, dovršil.

Kosti a kůstky, o kterých pojednává nová popisná studie, byly posbírány již mezi 30.-90. lety minulého století a uloženy v mnoha britských i amerických muzeiích a univerzitách, konkrétně třeba ve Floridském Muzeu Národní Historie a sbírkách Floridské univerzity. Tyto subfosilie byly nalezeny v závrtech, různých rašeliništích a jeskyních na ostrovech.

Vědecký výzkum přinesl zajímavé zjištění, popisná studie totiž představila vědecké veřejnosti tři nové druhy endemických savců. První z nich je poddruh současné hutie kubánské, respektive Capromys pilorides lewisi. Jeho evolučním bratrancem pak byl druhý popsaný druh jiného rodu, který je v češtině také zvaný hutie, přesněji Geocapromys caymanensis.

Tyto druhy jsou vědecky popsané pouze na základě pozůstatků, které byly vědcům i obyvatelům známé již delší dobu a kromě toho se zdá být pravděpodobné, že je známe i z jiných pramenů. Konkrétně jde o spisky napsané Sirem Francisem Drakem z roku 1586, ty se týkají právě savců na Kajmanských ostrovech, které pozoroval, když je navštívil.

Popisoval je jaké "coneys" (tedy "zajíci") nebo "little beasts like cats" a považoval je tedy nejspíš za obdobu evropských králíků a koček. Celkem se tedy trefil, alespoň, co se týče jeho pozice v systematice savců. Už tehdy ale mohly být tyto druhy na ústupu, podle autorů popisné studie vymřely tyto druhy někdy okolo roku 1700.

Třetím druhem, kterého popisná studie předkládá, je nový druh malého hlodavce nezofonta (rod Nesophontes), konkrétně tedy Nesophontes hemicingulus. Za jeho vyhynutím, stejně jako za vyhynutím snad všech druhů tohoto rodu, mohou zavlečené krysy a také kočky a lišky.

Podle prof. Samuela Turveya, spoluautora studie, je téměř jisté, že za vyhynutím těchto endemitních savců mohly zavlečené druhy savců. Odráží se to také na faktu, že z celého Karibiku také zmizely různé druhy opic, lenochodů a netopýrů. Autoři poukazují na to, že pokud chceme ochránit i zbytek druhů původních karibských savců, co zde zbyl, tak musíme pochopit i to, jak vyhynuli tyto druhy.

Na závěr příspěvku bych ještě chtěl zmínit zajímavost ohledně těchto fosilií nebo subfosilních pozůstatků. Jejich struktura a celková povaha ukazuje na to, že všechny tyto fosilie prošly trávícím traktem velkých krokodýlů kubánských (Crocodylus rhombifer) a tito plazi je trávili.

Skládačka žabích fosilií - Když Triadobatrachus nepomůže

28.02.2019 21:54

Za nejstarší známé prokazatelné moderní obojživelníky ze skupiny Lissamphibia dnes považujeme zástupce malého druhu Triadobatrachus massinoti ze spodního triasu Madagaskaru, jde o malého předka dnešních žab. Moderní výzkumy ale ukázaly, že ještě nejde o první pravou žábu, za tu byly donedávny považovány rody Vieraella z Argentiny a Prosalirus ze souvrství Kayenta v Arizoně. Výzkum paleontologů Michell Stockerové a Sterlinga Nesbitta ale přinesl zajímavé výsledky ohledně evoluce těchto obojživelníků.

Rekonstrukce primitivního předka dnešních žab rodu Triadobatrachus ze spodně triasového Madagaskaru. Ačkoliv recetní studie zkoumaly spíše původ moderních obojživelníků jako takových, původ dnešních žab se zatím uspokojivě vysvětlit nepodařilo. Kredit: Christopher DiPiazza

Souvrství Chinle na jihozápadě Spojených států nabízí cenné okno do světa pozdně triasové Severní Ameriky, za dlouhé roky vědeckého výzku zde byly objeveny tucty exemplářů různých druhů živočichů, od velkých krokodýlovitých rauisuchianů přes obrovité dicynodonty po primitivní druhy neptačích dinosaurů. Existují ale i zdejší nálezy, které by výrazně mohly přispět k pochopení evoluce recentních skupin živočichů. V tomto případě žab.

Michelle Stockerová, odborná asistentka z Virginia Tech College of Science, je spoluautorkou nové studie popisující několik malých pánevních kostí z tohoto souvrství. Byly nalezeny již v květnu roku 2018, ale dosud nebyly podrobeny žádnému řádnému výzkumu.

Tato vědkyně poukázala především na fakt, že tyto skutečně malé fosilie jsou ve své pravé podstatě velmi dobrým zdrojem poznání složek zdejší fauny, která nepatří mezi archosaury. Podle jejích slov tento objev minimálně dokazuje to, co se ještě o tomto souvrství musíme dozvědět.

Neformálně se tomuto obojživelníkovi přezdívá Chinle frog - doslova "žába z Chinle". Dosud nalezené fosilie představují pouze slabé, duté a dlouhé sedací kosti, její celková velikost se údajně pohybovala jen okolo tří až pěti centimetrů. Zatím se ale nejedná o žádný konkrétní druh, studie se spíše zaměřuje na popis fosilií jako takových. Podle vědeckého týmu se také chystají ještě do terénu, aby mohli odkrýt další diagnostický materiál.

Spoluautory studie jsou ještě vědecké instituty z University of Florida Museum of Natural History a Petrified Forest National Park, spoluautorem je také význačný paleontolog Sterling Nesbitt. Uvádí, že teď je již nad světlo jasné, že v pozdním triasu před 215 miliony let už v Severní Americe existovaly první druhy pravých žab.

Na fosiliích nalézají daleko více charakteristik, které jsou typické pro skupinu Anura než pro primitivní předky ze skupiny Salientia (tedy již výše zmíněného triadobatracha a ještě polský rod Czatkobatrachus). Jedná se nejspíš o blízkého příbuzného prosalira ze spodní jury, je tedy jen vzdáleně příbuzný třeba současné ropuše obecné (Bufo bufo), ale stále je prvním skutečně "žabím" obojživelníkem.

Jak jsem již zmínil v několika předchozích aktualitách, i na výzkumu této fosilie se podíleli hlavně studenti z Virginia Tech. Právě oni fosilie naskenovali CT skenem a také je nasbírali v terénu. Někteří odborníci jsou toho názoru, že bude velmi užitečné podobné technologie použít pro odhalení tajů evoluce dalších skupin relativně malých živočichů jako primitivních savců, ještěrek nebo želv.

Jak Tyrannosaurus k velikosti přišel - Moros intrepidus

23.02.2019 21:42

V evoluci tyranosauroidů stále nemáme zmapované všechny úseky jejich vývoje, ačkoliv relativně dobře známe taxony z doby svrchní jury a spodní křídy, v době cenomanu a turonu zatím nemáme příliš mnoho informací o jejich vývoji. Kusé informace máme z této doby z rodů jako je Timurlengia z Uzbekistánu nebo dalších nekompletních a dosud nepopsaných druhů z Kazachstánu, nový pohled na tuto problematiku ale vrhl popis dalšího tyranosauroida z doby této ztracené evoluční větve. A překvapivě není z Asie.

Vědecky podložená rekonstrukce nového druhu tyranosauroidního teropoda ze souvrství Cedar Mountain. Moros intrepidus je pro pochopení evoluce tyranosauroidů velmi důležitý, jelikož vědcům ukazuje vývojové směry, kterými se severoameričtí zástupci nadčeledi ubírali. Kredit: převzato z News and Observer

Paleontologové se už nějaký čas snaží přijít na to, jaké formy tvořili tyranosauroidi v době mezi stupni cenomanem a santonem před asi 100 až 80 miliony let. Právě zde bychom měli hledat předky slavného T-rexe, ale bohužel chybí údaje a rody, které by tuto evoluční mezeru vyplňovaly. Přesto by nový tyranosauroid Moros mohl poodhalit, jak se předkové pozdějších obřích tyranosauridů jako byli Zhuchengtyrannus, Tarbosaurus nebo legendární Tyrannosaurus.

Paleontologický výzkumný tým vedený americkou paleontoložkou Lindsay Zannovou publikoval popisnou studii, která se týká popisu několika kosterních fragmentů nového druhu tyranosauroida z Utahu, konkrétně ze souvrství Cedar Mountain. Jeho jméno zní v překladu docela příhodně, znamená totiž "předzvěst zkázy". Demonstruje tak to, za co je paleontology považován.

Mimo jiného se na vědeckém popisu podíleli také dalš významní paleontologové jako Terry Gates nebo Peter Makovicky ze Stellenbosch University. Publikovali, že dosud chyběl jakýkoli dostupný fosilní materiál severoamerických tyranosauroidů z doby mezi 105-81 miliony let. To byl také hlavní impulz ke zkoumání sedimentů a pozůstatků ze známých souvrství této doby.

Deset let strávených vykopávkami v terénu přinesl své ovoce v roce 2013, kdy vědci objevili několik zubů a zadní končetinu jakéhosi teropoda. Paradoxně do bylo na stejném místě, kde o tři roky dříve nalezli Zannová a Makovicky fosilie ohromného neovenatorida druhu Siats meekerorum dlouhého přibližně dvanáct metrů a vážícího až čtyři tuny.

Fosilie morose byly o poznání menší, podle vědců šlo asi o tři až čtyři metry dlouhého predátora vysokého jen okolo jednoho a půl metru a vážícího asi sedmdesát osm kilogramů. V době smrti byl tento jedinec přibližně sedm let starý a téměř dospělý. Jeho proporce ale ukázaly překvapivý fakt, daleko více se jeho končetiny podobaly rychlým ornitomimosaurům a je tedy oprávněný předpoklad, že šlo o hbitého lovce schopného pohybu o vysoké rychlosti.

Podle Zannové šlo o velmi mrštného a obratného lovce, který dokázal vyvinout velkou rychlost a svou úskočností dokázal zmizet před očima i těm největším dravcům.

Výzkum fosilií rodu Moros ukázaly, že tyranosauroidi období tzv. střední křídy byli pravděpodobně těmi nejdůležitějšími druhy v evoluci celé nadčeledi. Právě tito živočichové totiž zažili největší změny v globálních teplotách, zvedání a klesání hladiny oceánů a celkové změny v ekosystémech.

Moros odhalil, že to, aby se tyranosauroidi změnili ve vraždící stroje s ohromnými čelistmi jim stačilo méně než 15 milionů let.

<< 10 | 11 | 12 | 13 | 14 >>