Vítejte na mém webu

Zdravím všechny návštěvníky na mém blogu, který se jmenuje Prehistoric World. Zajímám se o pravěk a tímto blogem bych chtěl odkrýt tajemství pradávných tvorů ukrytých mliony let pod povrchem Země. Ač jsou tito tvorové dávno mrtví, kdyby jsme se prošli nočním muzeem, možná by se nám podařilo alepsoň na krátkou chvíli slyšet ozvěny minulosti. Pokud se nám toto podaří, tak jsme o krok blíže k poznání tajemství pravěku. Pamtujte však na tuto moudrou větu:

Minulost není mrtvá, dokonce ještě neskončila.

Wiliam Faulkner (1897-1962)

Chci tímto říct, že pravěk není mrtvý a jeho dávné obyvatele můžeme oživit pouhou myšlenkou na to, že jsme nezapoměli na ně, na ty které pohltil čas.

 

Upozornění návštěvníkům

Vážení návštěvníci, na tomto webu je možné kopírovat fotky živočichů a rostlin, ale nikoli text.

Novinky

Sauropodi nežili v bažinách, rebbachisauridi už vůbec ne

22.11.2018 14:39

Samozřejmně dnes velmi bezpečně víme, že sauropodi nebyli vodní živočichové a ani semiakvatičtí, jak se o nich dříve s oblibou tvrdilo. Tito plně suchozemští tvorové byli největšími živočichy, kteří se procházeli po suché zemi, ačkoliv někteří jejich zástupci byli podstatně menší. Až na gigantický nově popsaný druh Maarapunisaurus fragilimus byla například čeleď Rebbachisauridae plejádou poměrně menších sauropodů, o to však byli zvláštnější a jeden nový rod objevený v Argentině to potvrzuje.

Rebbachisaurid Lavocatisaurus agrioensis se svými mláďaty. Nově objevený druh malého sauropoda z Argentiny představuje další dobrý důkaz rodičovské péče sauropodů. Převzato z webu Sci-News

Paleontologický tým vedený Josém Canundem popsal nový druh Lavocatisaurus agrionensis na základě fosilních zbytků ze souvrství Rayoso v Argentině. Podle autorů šlo o živočicha dlouhého přibližně 12 metrů, fosílie mláďat v okolí dospělce ukazují na délku přibližně 6-8 metrů. Výzkum dalších fosilních mláďat sauropodů dokládají, že při růstu značně připomínala zmenšené verze dospělců, tento tvor nebyl vyjímkou.

Navzdory tomu, jak může působit objev tohoto tvora nenápadně, se dá říct, že je vlastně docela zajímavý, jelikož poskytuje o něco bližší představu o stavbě lebky, končetin a krčních obratlů a také o možné rodičovské péči těchto zvířat. V tuto chvíli se jeví jako pravděpodobné, že narozdíl od svých diplodocidních příbuzných se rebbachisauridi pohybovali spíše samotně jako dnešní nosorožci nebo žirafy, pečovali o mladé spíše v rodinách než ve stádech.

"Nalezli jsme mnoho kostí lebky, čenichu, čelistí a také spousty zubů, nalezli jsme také kosti očních důlků, a díky tomu jsme mohli provést detailní rekonstrukci lebky. Mimo nich byly nalezeny i kosti obratlů krční páteře, ocasní páteře, kosti končetin a několik žeber," k nálezu řekl dr. José Carballido z CONICET-Egidio Feruglio Museum.

Není asi velkým překvapením, že fosílie byly nalezeny v provincii Neuquén, která již vydala mnoho fosilních zbytků nejen sauropodů. Přesná lokalita je poblíž městečka Agrio del Medio, v tom samém souvrství byly ještě nalezeny fosílie sauropoda rodu Rayososaurus a zdejší horniny vydaly také fosílii nějakého nespecifikovaného ceratosauriana.

Přinejmenším zajímavé je také to, že narozdíl od většiny svých příbuzných žil v poměrně suchém prostředí. Sedimenty, ve kterých byl dospělý jedinec s dvěma mláďaty nalezen, představují vyschlou lagunu, kde pravděpodobně zemřeli suchem a nedostatkem potravy. A navíc je sem nemohla přenést voda, všichni tři jedinci zde pošli snad ve stejný čas a voda je překryla až později. Zbytek prostředí byl před 110 miliony let velmi suchý. Vědce biotop lavokatisaura vysloveně překvapil.

"Sice se odhaduje, že rebbachisauridní sauropodi dokázali přežít v daleko drsnějších podmínkách než jiné druhy jejich příbuzných, ale nemysleli jsme, že by to moho zajít do takových extrémů. Byli jsme překvapeni, když jsme fosílie našli v těchto sedimentech, jelikož by se sem paleontologové jen tak nepodívali," vyjádřil se paleontologický tým.

Slovenská palentologie přepisuje historii ptactva

29.10.2018 20:47

Po více než 160 let říkáme tvorovi, jež podpořil ještě tehdy čerstvou evoluční teorii jako spojnice mezi ptáky a neptačími dinosaury, Archaeopteryx lithographica a jeho "bratrovi" Archaeopteryx siemensii, německy pak oba nazývání jako první pták neboli urvogel. U obou druhů se vědci shodovali, že mají velmi blízko k počátku ptáků, zdánlivě primitivní prapták byl ale považován spíše za blízkého příbuzného předka ptáků. Jenže nová popisná studie slovenského paleontologa dr. Martina Kundráta toto tvrzení poupravuje, možná i vyvrací.

Rekonstrukce druhu Archaeopteryx lithographica podle moderních zjištění. Dnes například víme nejen to, že ve zbarvení se podobal vráně nebo vlaštovce, ale také výzkum z března tohoto roku potvrzuje, že uměl létat o něco hůř než dnešní ptáci. Třepotavě ale přece. Kredit: Christopher DiPiazza

Dodnes je známo 12 exemplářů urvogela, leží v muzeích po celé Evropě, ale jeden je mezi nimi vyjímečný. Číslo 8, známý jako Daitingský exemplář, byl totiž prozkoumán týmem paleontologů z Univerzity Pavola Josefa Šafárika v čele s již zmíněným Martinem Kundrátem pomocí synchrotronického mikrotomografického snímání. Přinesl zajímavý výsledek, tento exemplář totiž vůbec nepatří druhu A. lithographica, ale naprosto novému druhu. Druhu Archaeopteryx albersdoerferi, který tak mohli popsat.

"Na tomto jedinci jsme odhalili, že je fyzicky daleko bližší ptákům než ostatní známé exempláře. Odlišné evoluční znaky a zjištěné odchylky v anatomii tohoto exempláře potvrdily, že jde o nový druh, který jsme se rozhodli pojmenovat Archaeopteryx albersdoerferi," vyjádřili se vědci k objevu.

Zmíněné anatomické znaky zahrnují spojení lebečních kostí, odlišné uspořádání pektorálních kostí a kostí křídel a také metakarpálních a karpálních kostí, tedy zápěstí. Tyto znaky jsou daleko patrnější u dnešních ptáků, ale u ostatních exemplářů archeopteryxe schází, čímž u Daitingského jedince dostávají punc jedinečnosti. Také je nejmladším ze všech dosud známých exemplářů, což značně podporuje zavedení nového druhu.

"Tento vzorek se dost liší od všech ostatních, nalezené adaptace poukazují na daleko efektivnější let," uvedl spoluautor popisné studie dr. John Nudds z Manchesterské univerzity.

"Ve své podstatě jsme jen objevili ptáka, který byl daleko lépe přizpůsoben k létání, než jeho evoluční předchůdce. A proto jsme ho popsali jako nový druh archeopteryxe. Když jsme ho zkoumali, mohli jsme poprvé vidět všechny kosti a zuby i jejich vnitřní struktury," řekl dr. Kundrát.

Vědci také vyzdvihávají velmi užitečnou metodu synchrotroní mikrotomografie, která dokáže zjistit velmi detailní struktury, které jsou ukryty i ve velmi tvrdých horninách.

"Kdykoli objevíme takzvaný chybějící článek, ptáme se, co bylo předtím, a co bylo po něm. Vlastně vytváří jen dvě další prázdné evoluční vazby, které musíme vyplnit. Nový druh archeopteryxe potvrzuje, že byl prvním ptákem a ne pouze nějakým proto-ptákem nebo opeřeným neptačím teropodem, jak se někdy tvrdí. Teď to víme jistě," dodali vědci.

Vačnatého lva zlikvidovala změna klimatu, říkají vědci

26.10.2018 13:40

Obří varan druhu Megalania prisca se vyskytoval v Austrálii ještě před čtyřiceti tisíci lety, byl zde vrcholovým predátorem ne nepodobným třeba křídovému druhu Tyrannosaurus rex. V jeho pozadí se ale rozvíjel i jiný nebezpečný lovec, predátor, který snad byl ještě účinnějším dravcem než tento obří ještěr. Mezi veřejností se mu říká lev vačnatý nebo vakolev, odborný název však zní Thylacoleo carnifex. O tomto živočichovi jsem již psal v souvislosti s jeho loveckou taktikou, vědci se však donedávna přeli o to, zda za jeho vyhubení může změna klimatu nebo nástup člověka. Podle moderních výzkumů se zdá, že platí spíše první předpoklad.

Takto nějak mohl Thylacoleo útočit na své oběti, často se jimi stávali právě velcí vačnatci jako Diprotodon nebo Zygomaturus jako na obrázku. Byť to byl jejich o dvakrát menší a nejméně desetkrát lehčí příbuzný, zabíjel velmi rychle a nemilosrdně. Převzato z Wikipedie.

Vědecký tým Vanderbiltské Univerzity v čele s paleontoložkou dr. Larisou DeSantisovou detailně chemicky zkoumal kosti známých exemplářů vačnatého lva a jejich rozbor přinesl možné vysvětlení, proč tento predátor navždy zmizel z australského území.

 Dříve vědci předpokládali, že toto zvíře padlo za obšt bezohlédnému vpádu člověka jako drtivá většina megafauny v Austrálii, před 40 000 tisíci lety odsud zmizela prakticky všechna velká zvířata. Lidský faktor je tu na místě, to nepopiratelně, ale dosud nebylo jasné, jak moc přispěl k vyhynutí tylakolea.

"Chemický rozbor kostí a zubů jen potvrdil, že Thylacoleo byl lovcem ze zálohy. Vrhal se na svou kořist ze stromů a to se mu právě mohlo stát osudným. Když se vlivem sucha změnila krajina, stal se méně účinným predátorem, kterému hrozilo vyhynutí," vyjádřila se dr. DeSantisová.

Studie přináši další fakta, zmíněný chemický rozbor jasně ukázal, že obýval lesnaté porosty s vyššími stromy a v otevřené krajině se prakticky nepohyboval. Tomu odpovídá i stavba kostry, jeho přední i zadní končetiny nejsou stavěné na rychlý běh a hnání se kořistí, navíc i protistojný prst předních končetin by mu spíše překážel a byl by mu přítěží.

Autoři zároveň poukazují na to, že změna klimatu může být smrtelná i pro ty nejsilnější predátory. Pro další vačnaté lovce australského kontinentu a Tasmánie pravděpodobně nebyla zhoubným faktorem malá specializace, u vakovlka neboli tasmánského tygra fungovala díky možnosti lovu v otevřené krajině a jeho většímu potravnímu rozpětí. Tohoto predátora ale prokazatelně vyhubili lidé.

Naopak Thylacoleo byl daleko specializovanější než dnešní afričtí lvi, díky jeho zvláštnímu chrupu a velkým drápům je dokonce považován za nejspecializovanějšího masožravého savce všech dob. Přes jejich poměrově větší mozek a daleko strašlivější způsob zabíjení by asi oproti dnešnímu králi zvířat neobstáli. Faktor přílišné specializace se znovu potvrdil, vačnatý lev, který nejen přežil příchod prvních lidí na Australský kontinent, ale dokonce je snad i lovil, vyhynul díky masivní změně klimatu, která zahýbala ekosystémy celého světa.

<< 14 | 15 | 16 | 17 | 18 >>