Morturneria seymourensis jako velrybí plesiosaurus
Když byl roku 1994 popsán indickým paleontologem Sankarem Chatterjeeim a americkým paleontologem Bryanem Smallem, kteří v dobu nalezení fosilizovaných pozůstatků na Seymour Island v antarktidě pracovali pro Texaskou Technickou Univerzitu, popsán nový rod Morturneria z pozdní křídy, paleontologvé jej přehlíželi jako "řadového" zástupce své skupiny, skupiny rybožravých mořských dravců. Jenže přezkoumání odhalilo, že i tento živočich má stále čím překvapit.
Přibližný vzhled hlavy rodu Morturneria. Kredit: Texas Tech University
Plesiosauři byli prakticky po celou dobu od popisu a uvedení v platnost skupiny vnímáni jako elegantní a neobvyklí mořští plazi, kteří obývali moře až do samého konce druhohor, kde lovili v hejnech ryb a hlavonožců. Jenže právě pomerně nenápadný antarktický rod Morturneria (o jehož validitě se dá pouze spekulovat, jelikož je některými vědci považován za zástupce rodu Aristonectes) se vymyká těmto "pravidlům".
"I dlouhokrcí plesiosauři měli poměrně velké kónické zuby vhodné pro zabíjení menších i větších mořských zvířat. Když jsme roku 1989 publikovali studii o nalezeném plesiosauridovi, tak jsme poukázali na jeho zvláštní rovné a štíhlé zuby," řekl Dr. Chatterjee. Ve stené studii také bylo nadhozeno, že spíše než aktviní lov praktikoval lapaní ryb a jejich polknutí vcelku.
"Ovšem náš nový tým složený z několika světových odborníků na tyto plazy, který se zúčatnili výzkumu, byli ohromeni zvláštním tvarem a posazením zubů," přiznal.
Pravdou je, že Mortureria se vyznačuje velmi velkou tlamou, ostatně podobně velká byla i u mnoha jiných druhů, ale zvláště zvláštním pozasením zubních baterií, které byly atypické oproti ostatním příbuzným. Její zuby totiž byly vykloněny tak, že se nepřesahovaly vedle sebe, ale dolní řada vytvářela souvislou se spodní. Toto tedy opravdu nebyl příliš účinný nástroj k chytání ryb.
"Když čelist sklapla, tak vytvořila velice účinnou past na ryby a malé vodní tvory," říká Chatterjee. "Ve své podstatě, když zavřel čelisti, tak v nich uvěznil mnoho krylu a vodu vypustil, ale potravu dále polykal. Takto choulostivě uspůsobené zuby by se nedokázaly vypořádat s potravou typu amonitů či ryb, které převážně požírali jeho příbuzní," dodal.
Systém krmení tak byl obdobný jako u kosticových velryb a u žádného dalšího známého mořského plaza se nevyskutuje (ačkoli byl dříve za filtrujícího považován čínský Atopodentatus).
"Morturneria nám ukazuje, že se stejnými evolučními cestami jako dnešní kytovci vydali už o 30 milionů let dříve někteří mořští plazi. Koneckonců kytovci a plesiosauři toho mají hodně společného a otvírají nám tak nový případ konvergentní evoluce mezi plazi a savci," dodal Dr. Chatterjee.