Dnes si snad každé malé dítě dokáže představit největšího suchozemského masožravého tvora všech dob, přes šestnáct metrů dlouhého predátora rodu Spinosaurus. Tento gigantický predátor brázdil bažiny severoafrického močálového systému ještě před třiadevadesáti miliony let, méně lidí ale ví, že jeho vzhled byl rekonstruován až právě díky nálezu tohoto tvora. Anglický rybožravý obr Baryonyx ("Těžký dráp" či "těžký pařát") patřil k prvním prokazatelně rozpoznaným spinosauridům, jeho fosílie od záčatku vědce fascinovala, a ukázal nám tak zvláštní ekologickou niku, jež tvořila tato zvířata. Narozdíl od ostatních teropodních predátorů totiž nelovili na souši rychle běhající tvory, v případě baryonyxe například rody Hypsilophodon a Valdosaurus či dokonce desetimetrového býložravce rodu Iguanodon, ale pohybovali se v řekách a jezerech, u vodních toků či bažin. Bylo to jejich přirozené prostředí, kde byli skvěle přizpůsobeni k lovu své rybí i plazí kořisti, a skvěle tak konkurovali krokodýlům i posledním velkým temnospondylům (tzv. Aussie spinosaur z jižní Victorie v Austrálii). Sám baryonyx pak vědce velmi překvapil už při svém objevu, měl dlouhou krokodýlí tlamu ukončenou zahnutým čenichem vhodným pro lapání kluzkých obratlovců, tento krokodýlí dojem ještě více umocňovaly rovné zuby bez vroubků a dva velké drápy na předních končetinách, které zaživa dosahovaly délky přibližně 31-35 cm a skvěle se hodily k párání ryb a obojživelníků. Překvapením ale nebylo konec, dinosaurus vlastni ještě jakýsi roh nebo tvrdý výčnělek na místě před očima ve střední části hlavy. Dnes se vědci domívají, že mohl mít rituální význam, samci si tak mohli dokazovat své vzájemné mužství a předvádět se tak před samicí. Nahrává tomu i fakt, že jeho hřbetní plachta z vyvýšených obratlů byla oproti dalším zástupcům čeledi spinosauridů malá, ostatní ji také nejspíše využívali pro předvádění se samicím. Toto zvíře pravděpodobně patřilo mezi dobré plavce, rozměrné zadní tlapy a téměř krokodýlí ocas mu poskytovaly pohon ve vodním prostředí, ačkoliv se nejspíš také brodil v říčních tocích jako medvědi nebo volavky.

Tělesné rozměry baryonyxe řadí mezi největší teropody na území Velké Británie, jeho délka je v současné době odhadována na 7,5-10 m, váha na 1,3-1,5 tuny. Překovánavl ho pouze neovenatorid Neovenator o neště něco větších tělesných rozměrech, ačkoliv dříve se předpokládala délka i 12 m a váha okolo 3 metrických tun.

Model kostry baryonyxe dnes vystavený v Přírodovědeckém muzeu v Londýně. Na této rekontrukci je skvěle patrná protáhlá lebka i dlouhý pružný krk včetně s drápy na předních končetinách.

Původně byl výskyt rodu Baryonyx kladen pouze do oblasti dnešní jižní Anglie, dříve se rozkládal ohromný záliv Wealden s menšími kousky pevniny a ostrovů. Pod celým dnešním Londýnem se kupříkladu také rozkládají naleziště ze spodní křídy, zdejší prostředí před 130 miliony let představovalo teplé subtropické bažiny s množstvím různých druhů živočichů. A navíc fosílie baryonyxe byly nalezeny i v Portugalsku a ve Španělsku. Právě odsud pak pochází exemplář, který odhalil, kdy a jak rychle tito dinosauři rostli. Rozbor kostí dodatečně potvrdil nejen to, že drtivou většinu času trávil ve vodním prostředí, ale také fakt, že pohlavní dospělosti dosáhli zhruba ve věku 15-18 let a dožívali se přibližně 23-25 let. Paleontologové také pozorují podobný efekt, jako u dalších převážně vodních prehistorických obratlovců, jako temnospondylů či plesiosaurů.

Objev velkého pařátu

Ač by se mohlo zdát, že tento spinosaurid má velmi jednoduchou historii, zdání nás tentokrát zklame. První prokazatelný objev druhu Baryonyx walkeri byl učiněn 7. ledna roku 1983 poblíž vesničky Ockley v oblasti Surrey v jižní Anglii, dnes se toto místo nazývá Smokejacks clay pit. Tehdy nalezl amatérský sběrač fosílií Wiliam Walker obrovský dráp, který trčel ze země, která je tvořena pískovci z rané křídy. Byť byl původně instalatér, došlo mu, že musel určitě patřit nějakému neznámu obřímu teropodovi, nedokázal ale říct jakému. Dosud totiž nebyl nalezen žádný známý teropod s takovýmto pařátem. Nález tedy ohlásil Přírodovědeckému muzeu v Londýně, kde se ho chopili paleontologové Alan Charig a Angela Milnerová z oblasti vertebrátní paleontologie tohoto muzea. Přesně o měsíc později, tedy 7. února, se na místo sjeli paleontologové a začaly vykopávky, které pokračovaly až do června, kdy byla zdejší hornina více tvárná a lépe se z ní fosílie dolovaly.

Na výkopu velkém zhruba 5x2 m ležela fosílie dosud neznámého velkého predátora o délce skoro školního autobusu, charakteristickým znakem mu přitom byly jeho velké drápy na předních končetinách a krokodýlí lebka. Bohužel, ikdyž byla vyzvednuta sedmdesátiprocentní část kostry, byla velká část pozůstatků zničena těžkou technikou, paleontologové využili práci buldozerů, jež zničily některé části kostry. Tato "pomoc" ale paleontology přesto neodradila, vyzvednuli pozůstatky a převezli je do muzea, kde je Charig a jeho kolegyně Milnerová zkoumali po tři roky. Udivovala je podivná anatomie masožravce, jež ležel před nimi, nebylo pochyb, že to byl velký teropod, který se ale nejspíš živil rybami nebo vodními živočichy. Nic podobného předtím palentologové neznali. Roku 1986 tak vstoupil v platnost nový druh ohromného predátora, jež díky své zachovanosti patří mezi jedny z nejzachovalejších západoevropských teropodů vůbec, s názvem Baryonyx walkeri. Druhový název odkazuje práve na jeo nálezce Walkera, bez něj by možná zůstala ještě dlouhou dobu nepochopená jedna z nejúžasnějších čeledí dinosaurů.

Dnes známá část kostry z původního holotypu. V současné době jsme přesvědčeni, že tento tvor se vyskytoval také na Pyrenejském poloostrově a to na základě mnohých pozůstatků.

K původnímu holotypu přibylo později několik dalších úlomků, zprvu se jednalo pouze o zuby nalézané v severním Španělsku a Portugalsku. Jenže pak, roku 1995, byla nalezena horní čelist spinosaurida v provincii La Rioja. Byla dost velká na to, aby patřila baryonyxovi a některé znaky tomu odpovídaly. A další objevy se jen hrnuly, roku 1999 byla v provincii Burgos nalezena další částečná kostra spinosaurida představující lebeční kosti, zub, části obratle, metakarpály a prstní článek. Navíc poblíž byla nalezena i série stop přisuzovaná práve baryonyxovi. Konečný verdikt, zda se vyskytoval na Pyrenejích, přišel roku 2011 ze souvrství Papo Seco v Portugalsku. Byla zde nalezena nekompletní kostra, jež prokazatelně patří rodu Baryonyx.
 

Kam zařadit těžký dráp?

Jelikož byl Baryonyx walkeri na svou dobu neobvyklým teropodem, dlouho si vědci lámali hlavu s tím, jaké zaujímá místo v systematice teropodů. Jeho čelisti a především zuby se totiž podobaly starobylým typům plazů jako byli čeledi Rauisuchidae nebo Prestosuchidae, tehdy byli známí jako tekodontní plazi. Mnozí paleontologové pak poukazovali na spojitost se spodnojurskými teropody, například primitivním rodem Dilophosaurus, se kterými sdílel i mnohé podobnosti ve stavbě horní čelisti (kupříkladu podobné vykrojení a stavbu zubů). Následně ho paleontologové jako Eric Buffetaut, Gregory Paul nebo Philippe Taquet srovnali s nákresy pozůstatků jeho většího příbuzného spinosaura, protože kosti byly zničeny roku 1944 při spojeneckém bombardování Mnichova, a vyšla jim podivuhodná shoda. Byli přesvědčeni, že jde o blízké příbuzné, a na sklonku 80. let se domívali, že mohou být skutečně posledními potomky dilofosauridů ze spodní jury. Samotní autoři popisu to ale popírali.

Baryonyx patřil tehdy patřil do čeledi Baryonychidae a kvůli jeho gigantickým drápům byl řazen jako zvláštní druh maniraptorana. Toto více než tunové zvíře si vědci dávali do souvislosti s agilními mrštnými rody jako Velociraptor, Deinonychus, Dromaeosaurus nebo Oviraptor, ještě v dětských knížkách z přelomu tisíciletí je baryonyx takto prezentován. Dokonce v několika z nich se objevují teorie, že jde o obřího zástupce troodontidů.

Tehdy už se ale dával do souvislosti s nálezy ostatních spinosauridů z Brazílie (Irritator, Angaturama), Nigeru (Suchomimus, Cristatusaurus) nebo Thajska (Siamosaurus), čímž už se paleontologové dozvídali více o jeho vzhledu a chování. V roce 1997 pak oba autoři popisu předložili návrh, že čeleď Spinosauridae by měla být přejmenována na Baryonychidae, a to kvůli lepšímu zachování nového typového jedince. Zoologická nomenklatura to ale zamítla, dnes se používá název Baryonychinae pouze pro podčeleď zahrnující rody Baryonyx a Suchomimus. Tak či onak bylo ale jeho spojení se skoro dvojnásobně větším spinosaurem se severoafrického záplavového systému prokázáno, "náš" evropský spinosaurid se ale mohl pouze krčit v jeho sedmnáctimetrovém stínu.

Jdeme na ryby!

Anatomie tohoto predátora k tomuto názoru pobouzí, jelikož Baryonyx měl několik dokonalejších přizpůsobení k lovu vodních živočichů než jeho starší příbuzní jako byli Ostafrikasaurus, Sinopliosaurus a Siamosaurus. Tyto staré typy měly většinou kratší lebku, která byla stále ještě dobře uzpůsobena k lovu suchozemských zvířat, nebo o něco delší lebku bez intermaxilárního zářezu. Tato část čelisti je patrná i u dnešních krokodýlů, u baryonyxe je však vidět ještě lépe a sice je to ta ohnutá část na konci horní čelisti. Její konec byl zahnutý dovnitř a s ním i zuby, takže kořist, jako kluzká ryba nebo menší krokodýl, nemohla vyklouznout. Byl to skvělý nástroj pro lov vodních obratlovců, zároveň mu k tomu dopomáhaly i jeho velké drápy, které mohl využívat jako harpuny. Menší ryby na ně mohl nabodnout, kdežto ty větší nabral do čelistí a jejich mrskající se ocas rozdrásal předními končetinami. Důkaz o tom máme v podobě obsahu jeho žaludku.

Roku 1997 totiž Charig a Milnerová znomu zkoumali holotyp baryonyxe a všimli si, že v místě někdejšího žaludku se nacházely rybí šupiny zhruba půlmetrové ryby rodu Scheenstia mantelli. Když tyto šupiny prozkoumali po mikroskopem, došlo jim, že na místo nemohly dostat náhodně při fosilizaci, jelikož nesly stopy po leptání žaludečními kyselinami. Byl to jeden z největších objevů konce 20. století, protože to byl první dinosaurus, u kterého bylo prokázáno rybožroutství. Na základě dalšího objevu se také oba paleontologové domívali, a dodnes to patří k základním poznatkům o spinosauridech, že spinosauridi nebyli vyhranení pouze na zdroje potravy, které se nacházely ve vodě, ale patřili k potravním oportunistům. V jeho břišní dutině totiž byly nalezeny i dva obratle a lopatka mladého iguanodonta. Tento mladý Iguanodon mohl být zdechlinou, na kterou Baryonyx jen narazil, ale není vyloučeno, že ho ulovil sám. Další překvapivým objevem bylo nalezeny gastrolitů v trávicím traktu, ty mohly nejen sloužit k drcení šupin a křehkých kostí, ale i k jinému a velmi praktickému účelu.

Známí plesiosauři, skupina převážně dlouhokrkých mořských plazů, totiž požírali kameny pro vyrovnání vztlaku vody. Když je pozřeli, tak se jim vyrovnával tlak v těle a lépe se tak pohybovali ve vodě, protože nebyli ani příliš těžcí a ani příliš lehcí. Podobně to mohl využívat i baryonyx a to nás vede k tomu, jak toto zvláštní zvíře žilo. Studie dr. Emily Rayfieldové z roku 2007 totiž předložila před vědce, že tento dinosaurus měl čelisti o stejných biomechanických možnostech jako gaviál. Srovanala lebky těchto zvířat (ještě s aligátorem americkým) na CT skenu a zjistila, že tato zvířata měla stejnou zátěž při zkusu a kousání, čelisti baryonyxe se tak prakticky vůbec nepodobaly čelistem aligátorů s velmi silným stiskem. Další studie z roku 2013 ještě tento poznatek doplnila, tito živočichové měli velmi ohebné čelisti částečně odolávající zlomeninám, což podpořilo názor, že mohli aktivně lovit i suchozemské tvory. O potravě suchomima se dá ještě říct, že menší tvory požíral v celku, jelikož jeho hrdlo a jícen se mohl roztáhnout jako u dnešních pelikánů nebo například pteranodontidních ptakoještěrů. 

Vejce v dobrých rukou

Jak jsou mnohokrát omýlal výše, lebka baryonyxe byla velmi podobná lebce gaviála nebo tomistomy, a s tím i sociologie a etologie tohoto dravce mohla být těmto dvěma zvířatům podobná. Naznačuje to výše zmíněný CT sken lebky a mozku, dokonce i přibližná doba dospívání tohoto tvora se velmi podobá současnému krokodýlu. Vyvozujeme tak, že snad v případě hnízdění mohlo toto zvíře být něco jako dvounohý ekvivalent, samice navršily hnízdo z větviček, bláta, jehličí a trusu, kam pak nakladly vejce a přikryly je. O mladé se pak mohly starat ještě několik týdnů po vylíhnutí, podobně jako krokodýl mořský, nebo snad do té doby, než se naučila sama lovit.

Rekonstrukce samice rodu Baryonyx při kladení vajec do předem vytvořeného hnízda. Zda o potomky pečovali oba rodiče se neví, nicméně je možné, že samec snůšku opouštěl, aby mohl oplodnit jiné samice a zvýšit tak šanci na vlastní potomstvo.

Na druhou stranu se však dá tvrdit, že tento obrovský teropod byl v mnohých ohledech podobný vydrám, medvědům nebo jiným savcům. Samotná doba dospívání (tedy 15-18 let) pak naznačuje, že šlo spíše o teplokrevného tvora, jež dokázal sám regulovat svou tělesnou teplotu. Navíc výzkum izotopů kyslíku z roku 2010 potvrdil, že trávil ve vodě podobně času jako hroši a krokodýli, takže jistou tělesnou teplotu mít musel. Přesto pravděpodobně nebyl jako dnešní volavka nebo čáp, ti si tvoří clonu kvůli slunečnímu odrazu od vody, aby mohli lépe vidět kořist, ale spíše jako krokodýl nebo vydra, aktivní plavec lovící ryby rovnou ve vodě.

A toto úžasné zvíře nás překvapí přinejmenším podruhé, jeho přední končetiny totiž nebyly stavěny výhradně pro lov ryb nebo suchozemských obratlovců, jelikož daleko více se podobaly předním končetinám a drápům norujících zvířat. V roce 2017 paleontologové David Hone a expert na teropody Thomas Holtz Jr. podrobili výzkumu přední končetiny celé čeledi Spinosauridae a zjistili, že tato zvířata je využívala své masivní přední končetiny s obřími drápy k vytváření nor nebo pelechů ve vymletých březích řek. Byť je to těžké si představit, končetiny baryonyxe se mnohem méně hodily k lapání kořisti a daleko více k odhazování zeminy při vykopávání děr. Vzhledem k obrovské velikosti a zvláštní stavbě těla některých zástupců čeledi (obři Spinosaurus a Oxalaia) však můžeme spíše předpokládat, že si vytvářeli hnízda v podobě mělkých děr v zemi poblíž vodních toků nebo jezer.

Středomořská Anglie

Podnebí velkého zálivu Wealden bylo ve spodní křídě velmi podobné tomu, které dnes panuje v Itálii, víme to na základě zachování fosílií ze souvrstvích Weald Clay, Wadhurst Clay, Wessex a mnohých dalších. Jednalo o subtropickou krajinu s množstvím jezer, řek a bažinatého terénu s velmi vlhkým klimatem a tedy skvělým útočištěm pro mnoho živočišných druhů. Tato ohromná říční delta, ústící v záliv Wealden, byla součástí tzv. Anglo-pařížského záplavového systému, kde se vyskytovalo mnoho rozličných živočišných druhů včetně mnohých neptačích dinosaurů. Žili zde středně velcí (Mantellisaurus, Proplanicoxa) až velcí ornitopodi (Iguanodon), jejich menší příbuzní (Valdosaurus, Hypsilophodon), teropodi velcí (Neovenator, Megalosaurus?, Becklespinax) i malí (Ornithodesmus, Aristosuchus, ornitomimosauři, pravděodobně také oviraptorosauři a velociraptorinní dromeosauři). Největšími býložravci ekosystému byli sauropodi Pelorosaurus, Chodrosteosaurus, Eucamerotus a Xenoposeidon a obrněnci byli Polacanthus a Hylaeosaurus. Toto místo bylo skvělé útočiště pro nejrůznější druhy dinosaurů. V Portugalsku a Španělsku byl v ekosystémech vůbec největší masožravec, i když byl spíše obyvatel mokřadů. Byla tu podobná flora i fauna, jako v Anglii.

Baryonyx využíval "služeb" pterosaurů a primitivních ptáků pro čištění svých mohutných čelistí i kůže, ale zobrazení jeho tělesného opeřené je skutečně velmi hypotetické. Ačkoliv nelze vyloučit, že měl například primitivní typ peří v podobě tuhých štětin na některých částích těla, pravděpodobnější je, že jeho kůže se daleko více podobala krokodýlí.

Animatronické bestie

Díky svému nevšedními vzhledu se Baryonyx objevil již v několika populárně naučných filmech, dokumentech a v nespočtu knih. Na plátně jsme jej mojli vidět například v dětském anivaném seriálu Dinosaur King, kde však byl představen jako tvor s široce roztaženýma nohama, kde jeho hlavní hnací silou ve vodě byl dlouhý pružný ocas (ve skutečnosti to byly právě především zadní končetiny, jež ho dokázaly pohánět ve vodě). Navíc dokázal své nepřátele, v podobě například teropoda rodu Carnotaurus, pevně uchopit svými krokodýlími čelistmi tak silně, že málem dokázal lámat vaz. Byla tu patrná dávka fantazie, stejně to bylo i v populárním animovaném filmu Doba ledová 3: Úsvit dinosaurů. Zde byl představen jako gigantický albínský tvor, daleko větší a dravější než Tyrannosaurus, přezdívaný "Rudla". Agresivní tvor se po celou dobu chtěl pomstít lasičákovi Buckovi, který kvůli němu přišel o oko a na oplátku mu vyrazil jeho dlouhý krokodýlí zub (ten by mu ale za celou dobu od onoho boje dozajista dorostl).

Přes tuto, přehnaně dravou, skulpturu baryonyxe se dostáváme i k těm zdařilejším, jedna je například i z trháku Jurský svět: Zánik říše, kde tento dinosaurus figuruje hned v několika scénách. Nejpůsobivějším se nejspíš ukáže, kdy napadne Claire a Franklina v bývalé základně na Isla Nublar a částečně mu jeho krokodýlí kůži spálí lávové proudy jdoucí ze stropu. Tato rekontrukce se pak ještě nedávno objevila ve hře Jurassic World: Evolution, kde je ještě možné upravovat geny jeho agresivity, obranyschopnosti nebo délky života, včetně barev.

V zásadě se ale v mnohých rekonstrukcích odlišuje od skutečného chování a vzhledu tohoto spinosaurida (tedy alespoň od modelu, jež paleontologové považují za reálný), dalo by na druhou stranu poznamenat i to, že existují i daleko horší zobazení tohoto úžasného tvora.

Naleziště: Anglie, Španělsko, Portugalsko                                 Prostředí: Bažiny a písečné pláže        

Druh: B. walkeri                                                                    Váha: 2-4 t      

Strava: Ryby, korýši, menší dinosauři                                       Význam: "Těžký dráp" podle velkých drápů končetin    

Doba: stupeň Hautervian až Barremian, před 130 až 125 mil. l.  Sok: Neovenator, Megalosaurus

Délka: 8,5-10 m                                                                    Zařazení: Dinosauria, Theropoda, Megalosauroidea,    

Popsán: Charig a Milnerová, 1986                                           Spinosauridae, Baryonychinae 

Výška: 2,7 m                                                                        Synonyma: Suchosaurus cultridens ?