Basilosaurus promluvil - Obsah žaludku velryby zabijáka

Přezdívka velryba zabiják se dříve vžila pro kosatky, které jsou známé především pro svou velikost a také chuť na maso. Jak ale ukázal objev zkamenělého obsahu žaludku eocénní velryby rodu Basilosaurus, tak proti tomuto obru byly vlastně jen požíračem zbytků. Tento obrovský masožravý kytovec měl jídelníček pestřejší, než jsme dosud mohli spolehlivě dokázat.

Rekonstrukce menšího eocénního kytovce rodu Dorudon. Ačkoliv se jednalo o relativně rychlého živočicha s délkou do pěti metrů, pořád se mohl stávat kořistí jeho daleko většího příbuzného. To potvrzují i nové nálezy. Kredit: Nobu Tamura, převzato z Wikipedie

Basilosaurus isis je, s délkou zhruba 20-25 metrů, dosud největším známým masožravým kytovcem prehistorie, v současné době ho překonává jen dnešní vorvaň (Physeter macrocephalus) u něhož byl největší zdokumentovaný jedinec dlouhý 28 metrů. Oproti němu měl ale archeocet ze staršího kenozoika štíhlejší a protáhlejší tvar těla, vypadal podobně jako bájný mořský had, a nedělalo mu problém lovit vše od velkých ryb, korýšů, hlavonožců až po žraloky a také své menší příbuzné.

Na lokalitě Wadi al Hitan (v překladu "Údolí velryb") v Egyptě vědci nalezli kostru dospělého jedince basilosaura, překvapil je ale objev i jeho zachovaného obsahu žaludku. Na místě jeho někdejšího trávícího ústrojí nalezli vědci kosti velkých ryb rodu Pycnodus a potom také fosilii mláděte kytovce dorudona.

Za studií, která popisuje jídelníček obrovského basilosaura, stojí paleontoložka dr. Manja Vossová z německého Museum für Naturkunde v Berlíně, které vypravuje expedice od oblasti Egypta již od konce 19. století. Při vykopávkách 15 metů dlouhého jedince basilosaura však nenašli vědci pouze jednoho jedince dorudonta, ale dokonce několik.

Vědecká obec již dříve předpokládala, že se basilosauři nezaměřovali pouze na lov velkých ryb a žraloků, ale také svých menších příbuzných. Dostatečné důkazy o tom ale dosud chyběly.

Kosti v někdejším zažívacím traktu basilosaura nesou známky po jeho děsivých pilovitých zubech a masivním stisku, spolu s rybími kostmi jsou rozlámané a zůstaly z nich fragmenty pokryté rýhami, když je kytovec trhal. Nemohly se tam dostat náhodou při fosilizaci, nebyly by poškozené a nenesly by stopy po zubech.

Jenže ani to by nemuselo nutně dokazovat, že by se Basilosaurus zaměřil na lov kytovců, stačilo by jen, že by Dorudon požíral zbytky ryb a náhodně se basilosaurovi připletl do cesty. Vědci s touto hypotézou pracovali, nicméně došli k závěru, že basilosaurus tyto jedince sežral záměrně. Jednalo se totiž o mláďata ještě stále sající mateřské mléko, drážky po zubech také svědčí o uchvácení oběti a její pozření ještě zaživa.

Paleontologové také došli k dalšímu důležitému faktu, lokalita Wadi al Hitan byla cosi jako porodnice nebo jesle pro samice dorudontů, které se zde shromažďovaly pro rození mláďat. Basilosauři sem pravděpodobně připlouvali v určitou dobu, když se zde zdržovalo co nejvíce matek s mláďaty a tehdy útočili.

Nová studie tak potvrzuje scénu ze slavného dokumentárního cyklu Putování s pravěkými zvířaty, kde samice basilosaura zavítala do laguny s mláďaty dorudontů, kde zaútočila. Slavnou krvavou lázeň teď máme doloženou i z paleontologických nálezů.