Velkých dinosauřích dravců bylo na světě od pozdní jury mnoho, ale početně nejvíc jich měla skupina karcharodontosaurů. Dosud známe zhruba sedm až devět druhů těchto kolosální predátorů, kteří dosahovali délky přes deset metrů. Byli rozšířeni hlavně v Jižní Americe, ale podstatná část jich žila také v severní Africe. Ve zdejších říčních sítích a močálech také po dobu 7 milionů let zabíjel a proléval krev živočich, jehož jméno zní Carcharodontosaurus ("Ještěr se žraločími zuby"). Délka tohoto kolosálního masožravce se pohybovala kolem 13 m, tedy délkou se vyrovnal i tyranosaurovi. Hlavní útočnou silou však nebyly silné čelisti které by dokázaly drtit kosti. Jeho zuby však byly velmi štíhlé a slabé (maximální stisk zhruba 424 kg), dokázaly jen řezat měkké tkáně. Metoda zabíjení byla nejspíš "zraň a čekej", tedy že kořist nejprve zranil, aby měla co nejvíce řezných ran, a pak počkal až vykrvácí. Je možné, že několik jeho lebek vykazuje sexuální dimorfismus. Je to pravděpodobné, jelikož některé lebky mají jinou ornamentaci než jiné. Samotná lebka pak představuje jednu z nejdelších známých mezi karcharodontosaury, jelikož největší doložený údaj představuje 1,6 m. Lebka byla velmi výrazná i z celkového zjevu. Tělo bylo velmi robustní s dlouhými zadnými končetinami, které dokázaly vyvinout vysokou rychlost.

Podle studií mozků a vnitřního ucha teropodních dinosaurů víme, že tento severoafrický teropod neměl příliš vyvinutý mozek, přestože byl srovnatelný s T-rexem, tak jeho mozek byl zhruba dvakrát menší. Nedisponoval ani příliš vyvinutým sluchem, jeho polokruhové kanálky vykazovaly velkou podobnost s těmi, které mají želvy nebo jiní plazi. Dá se tak konstatovat, že sluch nebyl jeho předním smyslem podobně jako u jeho příbuzného ze svrchní jury, nebyl jím nikdo jiný než Allosaurus. Možná tak, že alosauroidi celkově neměli příliš vyvinuté sluchové aparáty, s jistotou to však nemůžeme říct. Naopak jeho velké oční nervy ukazují dobře vyvinutý zrak, pak také měl poměrně dobře vyvinutý čich.

Prosperita kvůli obrům?

Podle dostupných zdrojů žil tento predátor od doby střední křídy před asi 112 miliony let až po její samý konec před 93 miliony let, jeho velikost mu dovolovala lovit i velmi velká zvířata. Pro většinu velkých karnosaurů či megalosauroidů z doby od střední jury po střední křídu se používá velmi jednoduchá rovnice, kde se nacházejí sauropodi velkých až gigantických rozměrů, najdeme tam i nejméně jednoho predátora z těchto dvou zmíněných skupin. Takové příklady jsou známé z celého světa (např. Yangchuanosaurus/Sinraptor x Mamenchisaurus, Neovenator x Pelorosaurus/Ornithopsis, Giganotosaurus/Mapusaurus x Argentinosaurus) a předkládají před nás otázku, zda se i tento africký gigant živil na sauropodních dinosaurech.

Dosud víme, že původně se pravděpodobně karcharodontosaurus neživil velkými sauropodními dinosaury, alespoň neznáme dosud žádného ze stejných vrstev stejného stáří jako jsou první exempláře ze spodní křídy. Dával tak nejspíš přednost lovu ornitopodních dinosaurů, jako byl "hrbatý" Ouranosaurus nigeriensis ze stejných vrstev. Od toho se následně odvíjela i jeho velikost, původně dosahoval délky "pouze" deset metrů a váhy okolo čtyř tun. Tento odlišný morfotyp se udržel v Nigeru, kde se vyvíjel druh C. iguidensis, kdežto na severu se vyvinul o tři metry delší a zhruba čtyři tuny těžší C. saharicus. I zde se totiž objevil gigantický sauropod, dnes je známý pod jménem Paralititan stromeri. Toto zhruba šedesát tun těžké zvíře se pohybovalo po bažinách severní Afriky zhruba před 100-93 miliony let, kdy vymírá spolu s karcharodontosaury nebo spinosaury.

Tvor na zabíjení

     Carcharodontosaurus byl určitě největší suchozemský dravec afriky, ovšem jeho délka a váha záležela na druhu a geografickému areálu rozšíření. První popsaný druh C. saharicus byl obou dvou druhů největší, celková délka jeho těla se pohybovala kolem 13,3 m a váha asi 8 metrických tun. Tento pochází ze severu Afriky, konkrétně z Egypta, Alžíru, Libye a Maroka. Druhý pochází o 10 stupňů níže, z bažin Nigeru a jedná se o druh C. iguidensis, který byl o něco menší. Délka byla zhruba 10 m, váha kolem čtyř tun. Každý z nich lovil jinou kořist, ale oba druhy žily v bažinatých krajích, které sdílely spolu se spinosauridy (Suchomimus, Spinosaurus), sauropody (Paralititan, Rebbachisaurus), ornitopody (Ouranosaurus, Lurdusaurus, Osmakasaurus), dalšími teropody (Rugops, Kryptops) a například i s hady, pterosaury, lalokoploutvými rybami a dalšími zvířaty.

Nahoře na obrázku vidíte slavné dílo "Dvojí smrt". Tento obrázek byl velmi projednávaným tématem na blogu dr. Sochy a ten zde publikoval, že tato skulptura nemůže být pravdivá, pokud by se jednalo o mládě paralititana. Nakonec však tvůrce změnil rod sauropoda na rebachisaura.

Klub rváčů

Na několika lebkách nalezených Paulem Serenem byly nalezeny podivné rýhy v kostech čelisti a lebky. Bylo zde na výběr pouze několik predátorů (Bahariasaurus), kteří by mohli způsobit tyto rýhy. Jejich lebky však byly moc krátké, na to, aby mohly zanechat rýhy na těchto exemplářích. Paleontologové však porovnaly tyto poničené lebky a vyzkoušeli tam zasadit lebky jiných karcharodontosaurů. Do rých přesně zapadaly zuby. Vypadá to, že se porvali a nabízí se otázka proč? Současně zde máme vysloveny zhruba čtyři hypotézy, které by mohly podivné drážkování a rýhy na lebkách vysvětlit.

1. Živý oběd

Snažili se snad zabít jeden toho druhého? Není to vyloučeno. Například u rodu Majungasaurus, který žil o 18 milionů let později, to bylo dostatečně dobře prokázáno. Pravdou je, že vlastně ani druhů jako byl Daspletosaurus torosus nebo i Tyrannosaurus rex to dnes vědci nevylučují, známe i fosilní exempláře těchto živočichů s rýhami na kostech. Je pravděpodobné, že většina velkých teropodů dokázala v období nepřízně potravy zabíjet zástupce vlastního druhu. Nicméně většina vědců říká, že pravda nemusí být tak přehnaně krvelačná. I tak však tato hypotéza není vyloučena.

2. Přátelské hrátky

Bylo to jen škádlení, které zašlo moc daleko? Dnešní velké kočky jako lvi a tygři to tak dělají jako mláďata. Tím se učí, co budou v životě potřebovat, a jak se ubránit vůči větším predátorům. Zdá se to být na jednu stranu pravděpodobné, nicméně tato teorie má jednu zásadní trhlinu. Kdyby se jednalo o zranění z mládí, u dospělců by se tato zranění již dávno zhojila a nebyla by tak patrná jako u nalezených exemplářů. Tito karcharodontosauři museli přijít k těmto ranám těsně před smrtí, pokud rány samotné nebyly její příčinou.

3. Láska

Tato teorie není úplně od věci, přecejen i na lebkách jiných teropodů byly nalezeny podobné zubní drážky. Lvi, hyeny nebo třeba varani komodští si dokáží i velice krutým způsobem vydobýt právo pářit se tím, že samice jsou samcem zakusovány zezadu do lebky. Utrpěná bolest je přitom výhodou pro samce, který předá svůj genetický materiál dál. Některá kousnutí by možná tomuto vysvětlení odpovídala, nicméně při současných rekonstrukcích pářících se teropodních dinosaurů se jeví jako méně pravděpodobná.

4. Ochrana teritoria

Vzhledem k tomu, že karcharodontosauři i jiní velcí teropodi měli pravděpodobně podobně utvářená teritoria jako dnešní druhy šelem, dá se tato teorie považovat za pravděpodobnou. Pokud totiž vládl jedinný samec teritoriu například o rozloze 500 kilometrů čtverečních, veškerá ulovená kořist i všechny samice, které se v této oblasti nacházely, náležely právě jedinému samci. Tato lukrativní nabídka volnému výběru potravy i samic k páření by stačila ke svedení souboje i se stanějším protivníkem za cenu zranění i smrti.

Zobrazení dvou bojujících samců karcharodontosaura z dokumentu Planeta dinosaurů (v anglickém originále Dinosaur Planet).

Smutný začátek a nový konec

Charles Déperet a Savorin nalezli v roce 1924 dva zuby v Severní Alžíru a o rok později určili nvý druh Megalosaurus saharicus. Později však bylo toto zařazení zpochybněno a sami tvůrci druh přesunuli do rodu Dryptosaurus. Nové světlo na nález vrhnul v roce 1931 Ernst Stromer, který na nalezišti Baharya v Egyptě nalezl drápy, zuby, lebeční kosti, kosti končetin a obratle velkého teropoda. Porovnal jeho zuby s nálezem v Alžíru a určil, že se jedná o stejný nový rod Carcharodontosaurus. Jméno vytvořil z latinského slova pro žraloka, podle jeho zubů.

Nahoře je vidět původní holotyp, který však byl žalostně ztracen v roce 1944 při spojenckém bombardování Mnichova. Nový příběh začíná v roce 1995, když v Kem kemských vrstvách, nedaleko od alžírského naleziště, v Maroku nalezl Paul Sereno nové pozůstatky, které byly mnohem kompletnější. Tak byl oživen druh C. saharicus a v roce 2007 byl ještě nalezen v nigerské formaci Echkar nalezen holotyp nového druhu Carcharodontosaurus iguidensis.

Krokodýlí svačina

V oblastech výskytu karcharodontosaura existoval ještě jeden živočich, který byl neuvěřitelně smrtící. Jednalo se o plaza, jež způsobil smrt mnohým živočichům, kteří obývali řiční deltu ve střední křídě. Byl to největší známý krokodýlovitý plaz vůbec, Sarcosuchus imperator. Je sice pravda, že karcharodontosaur lovil spíše na souši, ale nepohrdl ani mršinami, které ležely kolem řek. Na tuto příležitost obří krokodýl čekal. Stáhl celého teropoda pod hladinu, kde byl usmercen a následně posloužil jako potrava i dalším živočíchům.

Naleziště: Egypt, Maroko, Libye, Alžírsko                            Prostředí: Záplavové bažiny      

Druh: C. saharicus, C. iguidensis                                       Váha: 8 t      

Strava: Sauropodi, mršiny, ornitopodi, karcharodontosauři ? Význam: "Ještěr se žraločími zuby" podle podobnosti zubů 

Doba: stupeň Cenomanian, před 99-93 mil. l.                      Sok: Krokodýlové, jiní teropodi

Délka: 10-13,3 m                                                             Zařazení: Theropoda, Averostra, Allosauroidea,

Popsán: Stromer, 1931                                                     Carcharodontosauridae

Výška: 4,5 m                                                                   Synonyma: Megalosaurus saharicus, Megalosaurus africanus