Dromaeosaurus
Určitě jsem se již na blogu zmiňoval o tom, že k hlavním objektům mého zájmu patří tzv. raptoři tedy dromeosauridní teropodi, jejichž stratigrafický výskyt spadá od střední jury po samý konec křídy. Těmto úžasným, vražedným a někdy i značně velkým a inteligentním živočichům přitom dal název poměrně nenápadný teropod pohybující se po Kanadě a severu Spojených států od středního kampánu snad až po samý konec křídy, dnes známý jako Dromaeosaurus ("Běhavý" nebo "běhající ještěr"). Nalezené fosilní pozůstatky ukazují, že šlo o živočicha asi dva metry dlouhého a nadaného nesporně zajímavými vlastnostmi, které mu pomáhaly při lovu kořisti. Jeho zahnuté drápy na zadních končetinách se dokonale hodily k proseknutí průdušnice a krčních tepen, nebyly vhodné pro sápání se po kořisti, jelikož jejich spodní strana byla tupá. Naproti tomu ostrá špička dokonale projela i tvrdou tlustou kůží větších křídových býložravců jako ceratopsů, menších i větších ornitopodů nebo možná i jiných teropodů. Svůj útok tento dinosaurus násobil ještě zahnutými drápy na předních končetinách, ty připomínaly křídla, kterými se zaryl a mohl se zavěsit na velkém těle. Čelist, plná menších ostrých zubů, byla o dost robustnější než u většiny jeho příbuzných, dovolovala silnější zkus a mohla trhat větší kusy masa. Tuhý ocas, tvořící téměř polovinu délky zvířete, byl povětšinou rovně natažený, aby ho vývažil při běhu nebo útoku, byl ale také velmi pružný. Pojmenování Dromaeosaurus nebylo paleontology Barnumem Brownem a Williamem Matthewem zvoleno náhodně, poměr kostí v nohách ukazuje, že šlo o tvora schopného bežet i velmi vysokou rychlostí a odhady rychlosti běhu menších dromeosauridů sahají až ke 40-45 kilometrům v hodině. Je také možné, že tento živočich lovil v menších smečkách, pohybovaly se v prostředí sezónně deštivých lesů východní Laramidie. Ačkoliv o tom dosud nemáme zprávy, je oprávněné si myslet, že tento teropod byl opeřený stejně jako jeho příbuzní. V jeho případě navíc nemuselo mít funkci pro upoutání partnera, ale spíše krycí a patrně ne nepodobné dnešním dravcům. Četné nálezy malých teropodních dinosaurů z oblasti jeho výskytu poukazují na to, že musel být velmi přizpůsobivým živočichem, jelikož často musel soupeřit s ostatními dromeosauridy nebo troodontidy, v neposlední řadě také s mláďaty velkých teropodů.
Dromaeosaurus je skutečně unikátním, alespoň co se týče jeho lebky v porovnání s jeho příbuznými. Výše bylo nadhozeno, že jeho zkus byl mimořádně silný a roku 2005 potvrdili vědci v čele s paleontologem Françoiem Therrienem, že byl třikrát silnější než u stejně velkého příbuzného, třeba rodu Velociraptor. Lebka obecně vypadala spíše jako lebka miniaturního T-rexe, zuby byly silné, dozadu zakřivené a robustní čelist byla skutečným zkázonosným nástrojem. Tento dravec měl také vynikající zrak, jak naznačuje sklerotikální prstenec, a také sluch i čich.
Ačkoliv spolehlivá datace fosilií tohoto druhu se pohybuje okolo 76,5-74,8 milionů let, některé nálezy by kladly jeho výskyt do daleko mladších dob. Fragmentární jedinci známí především ze zubů, ale i dalších kostí, jsou totiž známí i ze souvrství Lance a Hell Creek. Zuby tohoto nebo velmi příbuzného rodu jsou známy i ze stejně starého souvrství Aguja. Není úplně vyloučena ani možnost, že malý Dromaeosaurus prošel evolučním vývojem do větší formy a Dakotaraptor tak není jeho sesterským taxonem, ale potomkem.
Začneme historií, protentokrát
Kdo by dnes neznal raptory, každé malé dítě je zná jako vražedné zabijáky s ostrým drápem na noze, kterým útočí na jiné dinosaury. Celé čeledi pak kraluje Velociraptor, známý je i obří Utahraptor nebo plachtící Microraptor, ale vlastně ji dal název tento malý a zprvu docela řadový teropod. Příběh dromeosaura začíná jako každý jiný, paleontologická expedice pod hlavičkou Amerického Přírodovědného Muzea se roku 1914 vydala do oblasti svrchokřídových sedimentů v okolí Red Deer River v Albertě, dnes se na tomto místě nachází souvrství Dinosaur Provincial Park a souvrství Oldman. Paleontolog Barnum Brown, objevitel T-rexe, zde nalezl pozůstatky asi 22 centimetrů dlouhé lebky malého masožravce, kosti krku, zuby, prstní články a kosti čelistí. Bylo mu jasné, že před ním leží fosilie nějakého malého teropoda, ale dosud nebyl žádný takový znám z fosilních záznamů, snad až na evropského kompsognata. Oproti němu byl ale daleko robustnější, Compsognathus měl také lehčí stavbu lebky a tento dinosaurus nikoliv.
Rekontruované kostry tří jedinců druhu Dromaeosaurus albertensis v Britském přírodovědeckém muzeu vyfocené autorem. Z vlastní zkušenosti musím řict, že ikdyž jde jen o modely původní fosilie, tak je docela nepříjemné uvědomit si, že tento tvor s ostrými zuby a drápy je zavěšen nad Vámi.
Fosilie byly posléze převezeny do muzejních sbírek a uloženy pod katalogovým číslem AMNH 5356, osm let ležely v depozitáři poměrně klidně, když je roku 1922 Brown vyzvedl a spolu s paleontologem Williamem Matthewem popsali jako nový rod teropoda známý jako Dromaeosaurus albertensis. V tu dobu byl ještě rok do popisu velociraptora z Mongolska, takže pro paleontology byl tento malý a evidentně dost rychlý dravec záhadou.
Někteří, při pohledu na jeho lebku a silné zuby, vyřkli názor, že jde o malého karnosaura příbuzného tyranosaurovi (v tu dobu byl jako velký teropod řazen k těmto zvířatům). Jiní naopak zastávali názor, že jde přímo o mládě nějakého velkého teropoda, v oblasti jeho výskytu by připadala volba na rody Albertosaurus, Gorgosaurus nebo Deinodon. Někteří ale znovu poukazovali na spojitost s evropským kompsognatem, podle nich šlo spíše o nějakého neznámého celurosaura, další byli toho názoru, že je célurid nebo dokonce megalosaurid. Značnou podobnost měly jeho zuby i s těmi, které byly připisovány rodům Troodon a Stenonychosaurus a podpořil to i objev velociraptora. Paleontologové proto zavedli novou čeleď Dromaeosauridae, kam byl tento tvor zařazen a rok po něm i velociraptor.
Pravá podstata těchto zvířat byla ale zjištěna až ke konci šedesátých let při popisu rodu Deinonychus, tehdy vědci pomalu přicházeli na to, že šlo velmi svižné, dravé a hbité masožravce, kteří byli velmi blízcí ptákům.
Vnitrodruhové tahanice
Autoři popisu zařadili tohoto živočicha do vlastní podčeledi Dromaeosaurinae (ještě předtím, než pro něj vytvořili vlastní čeleď) a ta měla patřit do čeledi Deinodontidae, ta je v moderní systematice synonymem čeledi Tyrannosauridae. Po nálezech jeho příbuzných byl ale spojován s ostatními srpodrápými lovci a záhy se z rodu známého jen z lebky, zubů a pár dalších kostí stal odpadkový rod do něhož byly v pozdější době řazeny mnohé druhy svrchokřídových teropodů. Autory byly k tomuto rodu ještě přiřazeny druhy D. laevifrons, D. cristatus a D. gracilis. Posledním jmenovaným si nebyli jistí ani Brown a Matthew. Dalšími byly D. explanatus přiřazený roku 1939 německým paleontologem Oscarem Kuhnem, D. minutus přiřazený Dallem Russellem roku 1972 a dnes považovaný za alvarezsaurida a také D. falculus a D. mongoliensis (dnes Adasaurus mongoliensis).* I přesto se ale nikdy nejednalo o nomen dubium, protože zachovalost jeho lebky a nalezené pozůstatky ho dostatečně odlišovaly od jiných druhů.
Rekonstrukce dromeosauridů napříč křídovým obdobím. Přestože například Utahraptor a Austroraptor byli obrovští a dozajista vražední, Dromaeosaurus mezi nimi přesto vynikal. Kredit: Fred Wierum, převzato z Wikipedie
Fylogenetické analýzy posledních let řadí tento druh do blízkého příbuzenstva rodů Utahraptor, Achillobator, Deinonychus a také Atrociraptor a Yurgovuchia. Nejnovější výzkumná studie z roku 2015 provedená paleontology Robertem DePalmou, Davidem Burnhamem, Larrym Martinem, Peterem Larsonem a Robertem T. Bakkerem po popisu obřího dromeosaurida rodu Dakotaraptor ho řadí přímo jako sesterský taxon tohoto giganta. Buď měly oba druhy společného předka již před 76 miliony let nebo, jak jsem nadhodil výše, může jít o jeho evolučního potomka.
Silnější vyhrává
Překvapivá robustnost lebky, kterou jsem omýlal již několikrát, dává tomuto tvoru punc jedinečnosti. Dromaeosaurus pravděpodobně vedl docela jiný behaviorální život než jeho příbuzní a další menší masožravci v jeho ekosystémech. Ukazuje se totiž, že ačkoliv dal název celé čeledi teropodních dinosaurů se zahnutými drápy na zadních končetinách, sám je vlastně používal o dost méně často než jiní raptoři. Fosilizované kosti prstů a kotníků vykazují menší adaptace pro aktivní používání srpového drápu, podle již zmíněné studie z roku 2005 ji právě kompenzoval silnějším zkusem. Zuby ukazují, že třeba narozdíl od velociraptorů používal zuby k rychlému roztrhání kořisti a rvaní větších kusů masa. Trhal a drtil kusy svaloviny podobně jako větší druhy teropodů, studie paleontoložky Angeliky Toricesové prokázaly stejné opotřebení jako u tyranosauridů nebo troodontidů, kteří obecně zabíjeli spíše čelistmi než drápy a kopanci. Dromeosauři také lovili větší kořist a to nejspíš bylo tajemstvím jejich úspěchu.
Stejná studie zhodnotila i stav a mikroskopickou strukturu zubů u příbuzného ze stejného souvrství, rodu Saurornitholestes, a také troodontidů. Ukázalo se, že dromeosauři dokázali lépe zvládnout kořist, která bojuje s lovcem, kdežto jejich příbuzní měli slabší čelisti bez adaptací vhodných pro zabíjení velkých zvířat. Spíše se specializovali na savce, ještěry, bezobratlé a malé dinosaury, nepohrdli ani plody a rostlinami. Malý Dromaeosaurus byl vlastně nebezpečnější, než se zdal, malý, ani ne dva metry dlouhý a patnáct kilogramů vážící, tvor schopný zabít kořist dvakrát nebo třikrát větší, než byl on sám.
Chytrý, rychlý, vražedný
Souvrství Dinosaur Provincial Park bylo sezónně vlhkým klimatem podobné současným pláním amerického středozápadu nebo subtropickým lesům. Mimo dromeosauridů a troodontidů se zde vyskytovali i velcí tyranosauridní teropodi jako Daspletosaurus (v extrémech snad až 11 metrů dlouhý), Gorgosaurus a diskutabilní nomen dubia Deinodon nebo Aublysodon. Jejich kořistí se stávali i někteří ankylosauridi, kupříkladu Euoplocephalus a Scolosaurus, ceratopsidi jako známý Styracosaurus nebo jejich menší příbuzný Unescoceratops, pachycefalosauridi, obrovské zastoupení druhů hadrosauridů včetně známých jako Brachylophosaurus, Corythosaurus nebo Parasaurolophus. Samozřejmně se kolem nich pohybovala spousta ještěrů, varanů, savců, dva známé druhy ptakoještěrů (Montanazhdarcho, Piksi), ryb nebo potápivých ptáků, terizinosaurů a ornitomimidů. Ze souvrství jsou známy i vejce jakéhosi malého teropoda, popsány jsou jako ootaxon Prismatoolithus a sestávají z dvanácti vajec malé velikosti. Někteří paleontologové si myslí, že je snesl právě tento živočich, jiní v jejich původci vidí troodontidy.
Mezi zvířenou středního kampánu byl Dromaeosaurus vlastně docela inteligentním tvorem, na lebce jsou vidět stopy po původních cévách, které zásobovaly mozek velkou spoustou krve. V současné přírodě by šlo spíše o "průměrně" inteligentní zvíře, ale na svou dobu šlo o malého génia.
Konec dynastie
Na filmovém plátně se tento druh objevuje poprvé v dokumentáním cyklu Putování s dinosaury v poslední epizodě, kde jsme ho mohli vidět v sousedství tyranosaura před 66 miliony let. Byl tam jako poměrně malý nenápadný masožravec, ale velmi rychlý a hbitý. Dále jsme ho mohli vidět v dokumentu Když dinosauři putovali Amerikou (v originále When Dinosaurs Roamed America), kde smečka těchto dravých teropodů zaútočila na ceratopse známého jako Zuniceratops před asi 90 miliony let. Ačkoliv bylo špatné umístění do časové doby, přesto byl zobrazen poměrně dobře, snad až na sápání zahnutým drápem a chybějící peří na předních končetinách. Mimo toho ho zvěčňují mnohé ilustrace a je také poutavou složkou mnoha knih o dinosaurech a pravěku.
Rekonstrukce smečky rodu Dromaeosaurus u zabitého malého ceratopsida. Zobrazení barevně i vzhledově odpovídá tomu, jak byl roku 1999 ztvárněn ve známém trikovém dokumentu, dnes víme, že byl opeřený a také dosti úskočný. Kredit: DinosaurPictures
Naleziště: Alberta a snad také Montana a Nové Mexiko Biotop: Sezónně vlahé lesy
Druh: D. albertensis Váha: 15-17 kg
Strava: Vše, co je schopný najít a ulovit, větší zvířata Význam: "Běhající ještěr" podle rychlosti pohybu
Doba: stupeň Campanian až Maastrichtian (?), před 76-66 mil. l. (?) Sok: Tyranosauridi, větší dravci
Délka: 1,8-2,1 m Zařazení: Dinosauria, Theropoda, Coelurosauria,
Popsán: Matthew a Brown, 1922 Dromaeosauridae, Eudromaeosauria, Dromaeosaurinae
Výška: 0,7-0,9 m Synonyma: Žádná
* úplnější výčet všech druhů a jejich systematika je ucelenější na španělské a nizozemské Wikipedii
Zdroje obrázků: