Endennasaurus

19.08.2019 21:23

První tetrapodi, kteří se znovu vrhli do mořských hlubin ze souše, jsou prokazatelně již ze svrchního karbonu a výrazněji se začali projevovat v pozdějším permu. Stále ale šlo o relativně nepočetné a stále převážně semiakvatické tvory pohybující se hojně i na pobřeží. Mořští plazi se skutečně s velkou vervou rozrůznili až ve spodním triasu, kdy se objevovali první zástupci skutečně specializovaných a plně vodních tvorů, které nedlouho na to začali doplňovat další nové vývojové linie, které experimentovaly při březích moře Tethys nebo Paleo-Tethys. Mezi těmito "pionýry" námořní plavby byli i zvláštní talatosauři (Thalattosauria), o kterých se zatím na blogu nemihla žádná větší zmínka, přitom právě Endennasaurus ukazuje jejich širokou ekologickou variabilitu a tělo přizpůsobené životu v mořské vodě. Tento zástupce nadčeledi Askeptosauroidea je zvláštní biologickou skládankou, protože vykazuje specializované znaky pro vodní způsob života a zároveň určité adaptace k dobrému pohybu na skaliskách a březích. Od veškerých jeho příbuzných se odlišoval bezzubou čelistí naprosto atypickou pro ostatní mořské plazy té doby, tedy snad až na obrovské zástupce ichtyosaurů, kteří měli ovšem bezzubé pouze zadní části čelistí, a možná sloužila k pojídání jiné stravy než u jeho příbuzných. Jeho příbuzní se živili převážně rybami, na které byly jejich čelisti přizpůsobené sadou ostrých zubů, které u tohoto rodu chyběly. Patrně mu tedy nedělalo problém drtit schránky malých vodních bezobratlích, zatímco se mohl živit i rybami, a pojídat daleko různorodější stravu než ostatní talatosauři. V jeho době to představovalo velkou ekologickou výhodu, jelikož současná Itálie tehdy ležela na severu uzavírající se Paleotethydy a existoval zde velký počet jiných mořských plazů jako notosaurů, jiných talatosaurů, plakodontů nebo prvních plesiosaurů a pliosauroidů - právě mezi ostatními masožravými plazy a měkkýše či korýše požírajícími plakodonty se tento živočich uživil. Ze stran zploštělý a nesmírně dlouhý ocas, představující více než polovinu délky těla sloužil jako hlavní pohon, nicméně docela pružné končetiny mu pomáhaly v regulování směru plavání a také sloužily jako pádla. Drtivou většinu času trávili tito tvorové ve vodě, kde se sháněli po vhodné potravě nebo se skrývali před suchozemskými dravci, a byli na to svým hydrodynamickým tělem náležitě uzpůsobení. I jeho bezzubá lebka byla trojúhelníkového tvaru a při pohledu ze strany zploštělá, krk byl docela dlouhý a trup úzký, žebra a gastralia v něm ale byla neobvykle zesílená. Existuje možnost, že to byla adaptace na tlak mořské vody ve větších hloubkách, ale jeho oči nebo jiné vlastnosti tomu neodpovídají. Neobvyklá stavba jeho končetin ale činila rod Endennasaurus jako vhodného obojživelného mořského plaza, jelikož byly lépe stavěny na chůzi po souši než u jeho příbuzných. Robustní paže a stehna se zbytnělými kostmi poukazují na docela dobrého chodce, mnohem obratnějšího než jeho příbuzní.

Jelikož známe endenasaury pouze na základě dvou nalezených exemplářů pocházejících z jediné lokality známé jako Zorzinské vápence v severoitalské Lombardii, můžeme předpokládat, že šlo o živočichy obývající pouze cosi jako uzavřenou lokalitu nebo omezený prostor limitovaný například zdroji potravy nebo mořskými proudy. Možná právě proto vykazuje jeho kostra takové množství zvláštních adaptací, které nenacházíme u jeho dosud vědecky známých příbuzných. Vzhledem k tomu, že tato oblast představovala severní výběžek Paleotethydy, který tvořil malá souostroví s klimatem podobným Galapágám, můžeme tvrdit, že mohlo jít o obdobu proslulých leguánů mořských (Amblyrhynchus cristatus). Do budoucna ale musíme nalézt více hmatatelných indicií pro podporu podobného tvrzení.

Endennasaurus acutirostris sdílel prostředí dnešní severní Itálie spolu s mnohými dalšími vodními plazy a živočichy obývajícími příbřežní oblasti. Podle všech indicií se po pobřeží toulal spolu s plakodonty jako byl rod Psephoderma, který se vzhledově podobal želvám, tanystrofeidními plazy z rodu Langobardisaurus a také s dosud nepopsaným druhem, mělkomořskými fytosaury (Mystriosuchus) a možná sem zavítaly i jiné druhy mořských plazů, které dosud z fosilií neznáme - například notosauři nebo pistosauři. Při pobřeží se také četně vyskytovali pterosauři zastoupení rody Eudimorphodon, Peteinosaurus, Bergamodactylus a možná také Preondactylus, poslední jmenovaný je reprezentován fosiliemi nalezenými také v jeskyni Endenna. Vnitrozemí naopak opanovali stromoví i hrabaví plazi.


Obvyklí příbuzní

Fosilie rodu Endennasaurus jsou původem z pouze jediného místa, kterým je jeskyně Endenna, podle které je i pojmenován, a představují vlastně dva exempláře, které jsou k sobě navzájem pravé opaky. První holotypní je složen z relativně kompletní kostry, které chybí větší část ocasu a distální část pravé zadní končetiny, a druhý exemplář představuje naopak kompletní ocas, pánevní pletence, levou zadní končetinu a část hrudníku. Dozajista jde také o odlišné exempláře a ne pouze jeden, jehož druhou část mohli do okolí roznést mrchožrouti.

Odlitek fosilního holotypu endenasaura velmi dobře ukazuje, jak byl tento živočich přizpůsoben životu v moři, a jak zvláštní jeho tělesná stavba byla. Můžeme si všimnout dlouhého krku a lebky s bezzubými čelistmi, poměrně dlouhých končetin a také zvláštního hrudníku s nahuštěnými žebry, který je docela úzký. Těžko říct, zda byly tyto adaptace výsledkem dlouhodobého života v oceánu a hlubinách, neboť stále šlo o tvora velmi dobře pohybujícího se na souši. Kredit: převzato z Wikipedie

Jako rod byl formálně popsán roku 1984 italským paleontologem S. Renestem a v roce 1992, při revizi taxonu, zdůraznil odlišnosti od všech ostatních mořských plazů tehdejší doby. Považoval ho tedy za specializovaného bazálního diapsida, který přešel na vodní způsob života. Endennasaurus byl také omezen výskytem na pouze jedinou lokalitu, narozdíl od většiny ostatních mořských plazů pozdního triasu, takže nebylo lehké stanovit jeho blízké příbuzné. Podrobnější výzkum a další studie ale ukázaly, že šlo zástupce nadčeledi Askeptosauroidea v rámci řádu talatosaurů, pravděpodobně patřil mezi bazálnější zástupce.

Paleontologové se ho ale rozhodli zařadit do samostatné čeledi Endennasauridae s pouze jediným zástupcem. Jedná se o sesterskou čeleď k askeptosauridům (Askeptosauridae) a tato klasifikace byla podpořena několika studiemi, kupříkladu těmi z let 2005 (Müller et. al.) a 2009 (Wu et. al.). Ovšem roku 2013, při popisu nového rodu Concavispina, byla tato klasifikace zpochybněna a tento rod byl zařazen k askeptosauridům. Pravděpodobnější je ale jeho zařazení do samostatné čeledi, protože skutečně vykazuje řadu zvláštních znaků, které se odlišují od všech askeptosauridů a odpovídají spíše formě prošlé vlastním nezávislým vývojem.

Naleziště: jeskyně Endenna v Lombardii - severní Itálie | Biotop: Mělká moře při pobřeží, ostrovní průlivy

Druh: E. acutirostris                                                      Váha: několik desítek kilogramů

Strava: Pravděpodobně menší obratlovci a bezobratlí       Význam: "Ještěr z (jeskyně) Endenna" dle naleziště

Doba: stupeň Norian, před zhruba 215-210 mil. l.          | Sok: Žraloci, jiní mořští plazi

Délka: mezi 1,5-2 m                                                     Zařazení: Diapsida, Neodiapsida, Thalattosauria,

Popsán: Renesto, 1984                                                 Askeptosauroidea, Endennasauridae

Výška: zhruba 0,25-0,5 m                                           | Synonyma: Žádná

Zdroje snímků a rekonstrukcí: