Eogyrinus
Skotsko je velmi malebná a nespoutaná část Britských ostrovů, její většina je přitom tvořena uloženinami a sedimenty z doby karbonu. Stejně je na tom i severovýchodní část Anglie, odkud pocházejí i fosilie a pozůstatky velkého druhu obojživelníka prohánějícího se po močálech končícího karbonu před třemi sty deseti miliony let. Obrovský, přes čtyř a půl metru dlouhý a půl tuny vážící, labyrintodont Eogyrinus patřil k největším živočichům své doby a zároveň mezi vrcholové predátory svrchokarbonských ekosystémů dnešní severní části Anglie a snad i Skotska, kdy se toto místo proměnilo v rozsáhlý systém močálů a říček mezi několika kousky vlhké země. Při váze a tělesné stavbě eogyrina jsou paleontologové obecně jednotní v tom, že se na zemi pohyboval velmi nemotorně a neohrabaně. S chutí se uvádí, že pokud se pohyboval po zemi, tak své břicho neodlepil od povrchu, a tak musel působit jako nějaká obdoba obřího mloka. Ploutevní lem, který měl na ocase, aby vyvíjel větší rychlost při pohybu, hadovité silné tělo s krátkýma nohama a zvrásnělá vlhká kůže by dotvářila tenhle dojem, nicméně patřil do skupiny embolomerů a tedy tetrapodů blízkých dnešním suchozemským plazům. Životní styl tohoto tvora se velmi podobal tomu, jaký vedou současní krokodýli, pravděpodobně číhal v mělčinách na své příbuzné, ostatní obojživelníky a snad i velký hmyz, členovce a také sladkovodní eurypteridy. Fosilie byly nalezeny v oblasti někdejšího karbonského močálu a sedimenty ukazují, že zde byla hluboká voda. Další fosilie obojživelníků a především potom šestimetrových lalokoploutvých ryb nám dávají dost dobrou představu o tom, kde tento tvor žil. Stisk jeho masivních čelistí s robustními zuby mohl být srovnatelný s aligátorem, Eogyrinus měl podlouhlou lebku s velkou spodní čelistí. Je možné, že měl oči umístněné jako dnešní druhy obojživelníků a také krokodýlů, vykukovaly z hlavy, aby, když se vynořil, měl rozhled nad břehem. Svalové úpony na lebce a čelistech šly až ke krku, ten byl krátký, silný a omezeně pohyblivý, přesto zvíře mohlo pohybovat hlavou. Obratle a celková tělesná stavba tohoto zvířete naznačuje, že se vodě a kalných mokřadech mohl vlnit podobně jako anakondy, krátké končetiny mohly dělat kormidla a hlavní hnací silou byl ocas tvořící až polovinu délky celého živočicha. Na souši byl tedy docela pomalým a neohrabným živočichem, ale pod vodou se proměnil ve smrtícího dynamického predátora, jež kraloval svým ekosystémům po pět milionů let.
Celé jméno tohoto živočicha zní Eogyrinus attheyi a odkazuje na horníka a amatérského paleontologa Thomase Attheye, jež vědce na nález upozornil již roku 1860 a později roku 1880 v hrabství Northumberland asi kilometr jižně od Blythe. Paleontology ale byly považovány za jeho příbuzné, rody Anthracosaurus a později Pteroplax, ale přezkoumání paleontologem Davidem Watsonem ho potvrdily jako samostatný rod. To však až v roce 1926, o tři roky později vytvořil pro jeho příbuzné čeleď Eogyrinidae. Nálezy, jež by mohly patřit eogyrinovi, pocházejí také z hrabství Staffordshire ve střední Anglii a Lanarkshire ve Skotsku.
S validitou eogyrina se to vlastně nemá tak jednoduše, protože recentní studie britské paleontoložky Jennifer E. Clackové předkládá, že se jedná o zástupce menší a staršího rodu Pholiderpeton. Jelikož byl popsán již roku 1869 Thomasem Henrym Huxleyem, tak by platilo právě toto rodové jméno, Eogyrinus by patřil pouze mezi jeho synonyma. Na druhou stranu je tento obojživelník pouze dva metry dlouhý, o skoro deset milionů let starší a výzkum jejich fosilií stále pokračuje, takže tato problematika není dosud vyjasněna.
Červ z řeky
Navzdory tomu, že eogyrina můžeme znát především z různých knih jako jou Dinosauři: Speciální průvodce nebo Dinosauři a jiná prehistorická zvířata, je možné, že objevil také na televizních obrazovkách. Britský sci-fi seriál Pravěk útočí jsem již na blogu zmínil mnohokrát, nicméně mnoho živočichů, kteří se v něm objevili, neneslo žádný oficiální rodový název. Podobně na tom byl i tzv. labyrinthodont z pátého dílu čtvrté série, kde se anomálie rozevřela při pobřeží u jednoho malého města a tam se rozšířila pověst o červovi, kterým záhadným obojživelník byl. Zvíře sedm a půl metru dlouhé s velmi dlouhým pružným tělem a obrovskou tlamou zde také měl své mládě, anomálie byla proměnlivá, a proto se nemohli vrátit. Za dobu, co pobývali v oblasti, sežrala samice minimálně tři lidi, Connor i Matt potvrdili, že se jedná o labyrintodonta.
Úskalím je, že nebylo určeno o který druh obojživelníka se jedná a také to, že název Labyrinthodon již není platný a označuje obojživelníka s naprosto jinou stavbou těla. Některé zdroje uvádějí, že i přes vnější odlišnosti jako nesprávný tvar lebky, drápy na prstech a absenci hladké kůže by mohlo jít právě o eogyrina.
Starší zobrazení skeletu rodu Eogyrinus. Na první pohled je zřejmé, že jeho hrudní koš a hřbetní páteř obecně jsou velmi protáhlé, otázkou je, jestli by to skutečně mohlo budit dojem červa. Kredit: převzato z Wikipedie
Pokud by skutečně o něj šlo, tak ho filmaři zvětšili skoro dvakrát, navíc má tento živočich z pozdního karbonu blíže k předkům plazů, jednalo o zástupce embolomerů, kteří jsou řazeni mezi plazotváré (skupinu Reptiliomorpha). Oficiální zdroje ho ale ponechávají jako neznámý druh prehistorického obojživelníka.
Naleziště: severní Anglie a snad i jižní Skotsko Biotop: Mokřady, bažiny s hlubší vodou
Druh: E. attheyi Váha: 340-560 kg
Strava: Velké ryby, obojživelníci, příbuzní a členovci Význam: "Dávný pulec" odráží dobu a dřívější zařazení
Doba: stupeň Moscovian až Kasimovian, před 311-306 mil. l. Sok: Pravděpodobně žádný
Délka: až 4,6 m, některé zdroje uvádějí až 5 nebo 6 m Zařazení: Tetrapoda, Reptiliomorpha, Anthracosauria,
Popsán: Watson, 1926 Embolomeri, Eogyrinidae
Výška: zhruba 0,3-0,5 m Synonyma: Anthacosaurus russellii
Zdroje obrázků: