Eretmorhipis carrolldongi - Čínský ptakopyskatý ještěr
Čínská paleontologie bezpochyby patří k těm nejúžasnějším a nejrozrostlejším ve světě, každoročně odsud přibyde několik desítek až někdy i stovek významných objevů v rámci evoluce a paleoekologie vyhynulých živočichů. Jeden takový nález se nově týká i zvláštního spodnotriasového plaza rodu Eretmorhipis o stáří zhruba 250 milionů let. Tento zvláštní živočich měl nejen záda krytá kostěnými hroty a osteodermy, ale nový objev ukázal i jeho zvláštní hlavu, kterou měl nejpodobnější s dnešním ptakopyskem.
Rekonstrukce zvláštního mořského plaza rodu Hupehsuchus ze spodního triasu Číny. Tito zvláštní živočichové jsou považováni za příbuzné ichtyosaurů, ale ve spodním triasu tvořili své vlastní ekologické niky. Zdroj: převzato z Alchetronu
Původně byl zvláštní příslušním skupiny Hupehsuchia, již zmíněný Eretmorhipis carrolldongi, známý pouze z kusých zkamenělin bez lebky. Přesto představoval velmi zvláštního živočicha, jeho záda nesla kostěné hroty na pouze semdesát centimetrů dlouhém těle tohoto tvora. Nový exemplář z oblasti Yuan´an v Číně ale znovu tuto problematiku otevřel.
Podle vědců to byla "skládanka z biologických puzzlí" a označují ho kvůli jednomu zvláštnímu znaku, utváření lebky tohoto živočicha se nejvíce podobá dnešnímu vejcorodému ptakopyskovi (Ornithorhynchus anatinus) a to nejen vnejšími podobnostmi. I celková stavba metamorfovaných lebečních kostí je takřka totožná s tímto zvláštním australským savcem.
Spoluautor studie, profesor palentontologie Ryosuke Motani na Kalifornské univerzitě a amerického Davis Department of Earth and Planetary Sciences, poukázal na fakt, že utváření horní čelisti naznačuje chrupavčitou pochvu pro cezení drobných korýšů, červů a vodních bezobratlých.
Na lebce se také nacházel otvor jako u moderních ptakopyska, který v něm má uložené receptory pro zaznamenaní pohybu na dně. Podobnou vlastnost můžeme předpokládat i eretmorhipise, který tím pádem předběhl dnešního vejcorodého savce o přibližně 239 milionů let. Zvláštní mořský živočich ze spodního triasu Číny se ale pohyboval spíše v mělkých mořích, lagunách a při mořském pobřeží.
Jak poukázali paleontologové, tento živočich byl pravděpodobně dost špatným plavcem. Jeho kostra byla totiž příliš bitelná a tvořena velkým množstvím tvrdých a robustních kostí. Hlavně ocasní obratle, žebra a přední končetiny byly skutečně velmi těžké, podle vědců by také v dnešním světě velmi rychle vyhynul a to kvůli jeho nedostatečným plaveckým schopnostem.
Ve své době, tedy po začátku triasu, ale neměl přirozené nepřátele a to podobně jako jeho vzdálení příbuzní ichtyosauři. Na eretmorhipisovi také vědci pozorují rychlou obnovu ekosystémů mořských obratlovců po velkém permském vymírání, čímž také tuto studii uzavírají.