Evoluční početí letu - Anchiornis znovu na scéně
Studie a objevy některých zástupců skupiny Avialae v průběhu uplynulých dvou let ukázaly, že pravděpodobně skutečně prvním předkem ptáků, ptačích dinosaurů, je německý Archaeopteryx. Konkrétně studium jeho nově popsaného druhu Archaeopteryx albersdoerferi by tento názor podporovalo, každopádně přesto to neřeší otázku, kdy se neptačí dinosauři naučili aktivně létat, a jakým způsobem to ovlivnilo vývoj peří. Na tuto otázku by měl odpovědět nový výzkum mezinárodního paleontologického týmu, jež provedl molekulární analýzu jeho per.
Malý teropodní dinosaurus Anchiornis huxleyi patří k vůbec nejzajímvějším a nejzvláštnějším druhům neptačích dinosaurů nalezených v souvrství Tiaojishan. Studium melanozomů z jeho fosilizovaného peří ukázalo, že jeho barva se podobala dnešním ptákům jako strakapoudům. Kredit: Matt Martyniuk, převzato z webu Dinosaurus Blog
Americké North Carolina State University a University of South Carolina spolu s čínským Nanjiangským Institutem Geologie a Paleontologie vytvořily vědecký tým, který zkoumal fosilie rodu Anchiornis.
Tento malý, zhruba třicet čtyři centimetrů dlouhý a asi sto deset gramů vážící, teropod obýval dnešní provincii Liaoning před 160 miliony let, předběhl slavného "praptáka" o skoro deset milionů let, přičemž jeho zařazení je i dnes velmi sporné. Čeleď Anchiornithidae, kam patří s několika dalšími rody, je střídavě řazena mezi skupinu Avialae a neptačí troodontidy, některé adaptace na kostře mnohých jedinců by ale odpovídaly prvnímu závěru.
Anchiornis se dostal do povědomí laické veřejnosti krátce po svém popisu, rok na to vědci zjistili přibližnou barvu jeho peří ze zkamenělých melanozomů. Pravé na zkamenělé peří se výzkum zaměřil, vědci se rozhodli prozkoumat jeho strukturu a srovnat ji s tou, kterou známe od vyhynlých i moderních ptáků.
Výzkumu se účastnila i známá paleontoložka Mary Schweitzerová, která také poukázala na fakt, že peří moderních ptáků se chemicky skládá hlavně z beta-keratinu. Tato látka je také obsažena v zobácích, drápech a kůži, v peří se ale v průběhu evoluce změnily její částice ve velikost pro lepší flexibilitu per při letu. Právě to paleontologové zkoumali u tohoto čínského dravce, šlo jim o to zjistit, kdy se velikost těchto částic začala měnit a tím se peří stalo únosné pro aktivní let. To by pomohlo poznat přechod mezi neptačími a ptačími dinosaury.
Vědecký tým vedl Yanhong Pan, čínský paleontolog z Nanjiangského Institutu, paleontologové použili technologie elektronové mikroskopie s velmi vysokým rozlišením, několik chemických a imunologických technik pro určení chemické podstaty fosilního peří. Stopové množství zkamenělých původních tkání odhalilo přítomnost nejen beta-keratinu, ale také alfa-keratinu a tato množství vědci posléze porovnávali.
Došli k velmi zajímavému závěru, Anchiornis sice disponoval peřím schopným primitivního letu, ale jeho pera a letky ještě nebyly tak dobře vyvinuté pro nějakou formu lepšího a efektivnějšího letu. Odpovídala by tomu koncentrace obou typů keratinu v perech, ještě nebyly v takové jako je u moderních ptáků. Podle vědeckého týmu začala evoluce skutečně letuschopných per před více než 145 miliony let, i to by podpořilo teorii, že jejich předkem byl německý archeopteryx nebo jeho blízký příbuzný.
Zakončují to tím, že lepším pochopením přítomnosti keratinů v perech dinosaurů můžeme lépe určit genetický čas, kdy se jejich neptačí předkové změnili v aktivní letce.