Itasuchus

Když se ve spodní křídě rozšířili krokodýlové, vyvinula se jedna poměrně zvláštní skupina s názvem Notosuchia. Byli to většinou suchozemští krokodýlovití, kteří měli i zvláštní typy zubů a čelistí a dosáhli svého velkého rozmachu v období svrchní křídy a raných třetihor. Jedinou semiakvatickou čeledí byli trematochampsidi. Jedním z posledních známých před vymíráním na konci křídy je také brazilský Itasuchus jesuinoi. Krokodýlovití v jeho domovině, v oblasti formace Marília, byli velmi hojní, většina z nich však byla suchozemská. U tohoto živočicha však byly na jídelníčku hlavně ryby. Nikdo mu tedy nekonkuroval. Přestože zde nebyli zatím nalezeni žádní teropodi, měl stejně, ostatně jako většina krokodýlovitých, kostěné osteodermy na zádech. Měl také dlouhé čelisti s vpředu vyčnívajícími zuby, do kterých lapal malé ryby, bezobratlé a také mláďata svého druhu.