Který nelétavý pták byl největší?

Jistě si mnozí vzpomínají, že byl za největšího nelétavého ptáka všech dob označován novozélandský gigant moa. Tento mírumilovný, zhruba tři a půl metru vysoký obr obýval oba ostrovy ještě do nedávných dob, než ho vyhubili příchozí Maorové a jeho populace zdecimovala i nově příchozí zvířata jako psi nebo krysy. Naopak nejhmotnějším ptákem byl pravděpodobně madagaskarský Aepyornis, potkal ho podobný osud jako moa, ale zajímavé je, že na tomto ostrově, který dělí od Afriky jen Mosambický průliv, byly nalezeny pozůstatky jiného obra, který oba dva výše zmíněné ptáky mohl předčít.

Skoro čtyřmetrový moa druhu Dinornus maximus patří k vůbec největším nelétavým ptákům vůbec, není-li tím vůbec největším. Sebere mu ale snad nově popsaný madagaskarský druh tento titul? Kredit: Nobu Tamura

Z ostrova Madagaskar byli dosud známy dva rody nelétavých aepyornitidů, obřích nelétavých ptáků, konkrétně zmíněný epyornis a také jeho menší příbuzný Mullerornis, oba se zde procházeli do pleistocénu do sedmnáctého století.

Vědci James Hanford a prof. Samuel Turvey ze Zoologické společnosti Londýnského Institutu Zoologie však znovu prozkoumali holotyp údajného druhu Aepyornis titan, který byl roku 1894 popsán paleontologem C. W. Andrewsem a mělo se zato, že jde o notně přerostlého jedince druhu Aepyornis maximus. Jenže nová popisná studie toto vyvrací a přichází s novým zjištěním.

Oba vědci studovali mnoho fosílií madagaskarských sloních ptáků, po celém světě studovali a prozkoumávali stovky různých kostí a subfosilních pozůstatků, přičemž se začali domívat, že ve skutečnosti nežily na Madagaskaru dva druhy těchto obrů, ale rovnou tři. Toto značně pozměnilo pohled na taxonomii a evoluci těchto ptáků, za více než 80 let je to první velká změna, která se v této čeledi udála.

Nová studie popisuje druh Vorombe titan, sloního ptáka vysokého tři metry a vážícího zhruba od 730 do 800 kilogramů. Je tak daleko hmotnější, než dosud nejtěžší známý epyornis a přitom zhruba stejně velký, pravděpodobně tak nešlo o nijak atleticky zdatného tvora, ale spíše velkého pomalého býložravce, jež se na svou dobu podobal například mamutům v Eurasii a Americe, toxodonům na jihoamerickém kontinentě nebo velkým diprotodontům v Austrálii.

Autoři také poukazují na úpadek ostrovní megafauny po vymření těchto zvířat, důsledky si v podobě snížené diverzity a ostrůvkovitosti zdejších rostli nese Madagaskar dodnes. Vědci to připisují například tomu faktu, že velcí sloní ptáci dokázali svým trusem úspěšně rozšiřovat semena a rostlinnou biomasu po částech ostrova, kam by se jen za pomocí větru nedokázaly dostat. Spolu s tím dodávají, že je velmi důležité znát historickou biologickou rozmanitost, abychom mohli zachovat i dnešní ohrožené druhy.