Ledumahadi mafube: Prosauropod z hranic Lesotha
Tento rok je poměrně přelomový, alespoň, co se týče systematiky sauropodních dinosaurů. Na základě nových nálezů (Ingentia prima z Argentiny) byla totiž určena nová čeleď Lessemsauridae, která sdružuje první velké druhy sauropodů, a ukazuje tak, že vývoj velkých forem neptačích dinosaurů je daleko starší, než jsme předpokládali. A patří do ní i nově nalezený spodnojurský obr z hranic Lesotha a Jihoafrické republiky, Ledumahadi.
Přibližná podoba nově objeveného druhu sauropoda, který se před 200 miliony let procházel po oblasti dnešní Jihoafrické republiky a nejspíš také Lesotha.
Jak už s paleontologickými nálezy bylo, je a nejspíše ještě dlouho bude, fosílie ledumahadiho byly objeveny již v roce 1988 na území provincie Svobodný stát v souvrství Clarens, datujeme ho do nejspodnější jury stupňů hettangu a sinemuru, tedy do doby před 200-195 miliony let. Toto jihoafrické souvrství leží jen několik stovek metrů od hranic státu Lesotho. Pozůstatky dlouho ležely pozapomenuté v depozitáři, než se na ně v tomto roce zaměřil paleontologický tým, jež přišel se zajímavými poznatky.
"Toto zvíře nám ukazuje, že sauropodi měli našlápnuto k největším suchozemským živočichům už ve spodní juře před dvě stě miliony let," vyjádřil se k popisné studii prof. Johan Choiniere z Evolutionary Studies Institute, která spadá pod Witwatersrandskou univerzitu.
"Mnoho velkých dinosaurů chodilo po čtyřech, ačkoliv jejich předkové byli dvounozí. Paleontologové vždy chtěli přijít na to, kdy se tento evoluční trend změnil, ale dosud to nebylo možné. Teď už ale můžeme učinit jasné závěry," řekl prof. Roger Benson ze stejného institutu jako jeho výše zmíněný kolega.
Poprvé bylo držení ledumahadiho těla pro paleontology tak trochu záhadou. Toto zvíře vážilo zhruba 12 tun, v bocích měřilo 4 metry na výšku (tedy více než u největšího dobře známého tyranosaura), ale jeho končetiny se nepodobaly končetinám jeho příbuzných, dokonce se nepodobaly ani končetinám vyspělejších sauropodů. Nebyly totiž umístěny přímo pod tělem, aby rovnoměrně nesly váhu, ale vybočeny trochu do strany a byly také velmi robustní. Podobaly se proto spíše končetinám prosauropodů.
Pomohly až zátěžové testy na kosti končetin, které odhalily, že šlo o primárně čtyřnohého tvora, kterému však nedělalo problém se chvílemi vztyčit na zadní. Vědci také dodávají důležitý fakt, toto zvíře bylo ve své době jedním z největších, ne-li vůbec největší, živočichů, kteří se pohybovali po souši.
"Teď už jasné, že evoluce sauropodů nebyla přímá, jak jsme si dříve mysleli. A fakt, že se kvadrupedalita u sauropodů vyvinula dvakrát přinejmenším potvrzuje, že tento evoluční trend byl velmi užitečný a rozšířený," dodává prof. Choiniere.