Linka smrti

2 roky po události 2506/2017, 4 roky po události 2508/2015

Praha 18, Beladova

19:12, večer 3. července 2019

Středisko HZT, Praha S/SV

Ukazuje se, že nebezpečí může přijít odkudkoli a nemusí mít zrovna podobu obřích teropodních dinosaurů nebo těch nejzákeřnějších zabijáků z říše hmyzu, ale i klasických úředníků, kteří jsou schopni pouze vydávat rozkazy pro jejich blaho. Bohužel již právě tito lidé již téměř zapomněli na to, jak se nám podařilo již dvakrát odvrátit kolizi našeho světa s jinými. To, s čím přišli dnes, však možná zpečetilo osud celého světa.

Jeden z prvních prázdninových večerů byl velice příjemně naplněn pohodovou letní atmosférou. Ve středisku už nepanovalo takové napětí jako před dvěma dny, ovšem stále nebylo jasné, kdo či co způsobil tu paseku po městě. Julio se však stále ještě plně nezotavil po těžké ráně do hlavy, kterou mu způsobil osmimetrový tetraceratops. "Teď už se nedivím, proč mi kolem hlavy běhali dinosauři," povzdechl si, když procházel kolem prosklenné kopule výběhu tohoto tvora ve Zvěřinci.

Takto poměrně klidnou atmosféru přerušilo až notoricky známé houkání radaru, "nalezena anomálie, "nalezena anomálie". "Kde leží tentokrát," zeptala se Nikky. Když se na glóbu přiblížilo místo, kde se může nacházet, všem se zatajil dech. "Leží přímo v metru," řekl se zatajeným dechem Petr. "Musíme se dostat, kdyby tam vjelo metro, tak to nám to dost ztíží práci," řekl Julio. "Tak to teda ne, ty zůstaneš tady, máš marodní," osočila ho Anička. Julio se zatvářil dost otráveně, jak sám říkal byl spíše "muž činu". "Prosím, zkuste docílit co nejmenších škod. Nevím, jak budou daňoví poplatníci reagovat na to, že peníze jdou do ztracena," vmísil se do hovoru Koh.

Jednotka neprodleně po té vyrazila v klasické sestavě na místo, tedy přesněji na Střížkov. Doufali, že metro tam ještě nedorazilo, ale věděli, že mohou opravdu jenom doufat. Obavy se potrvdily, jelikož z rádia znělo: "...a celá souprava metra na trase C v něm zmizela". Dorazily na místo a dostali se přímo do prostorné haly nástupiště. Ačkoliv zde byla jasně viditelná světla, všechny předčila jasná záře anomálie. Byla ohromná, naštěstí otevřená pouze v jednom směru. "Dobrou zprávou je, že teď jsou všechny linky zastavený," předala zprávu ze střediska Lena. "Špatná, že je tam tolik lidí," dodal Alex. "Média se na nás sesypou jako vosy na mrtvolu," řekl výstižně Petr.

Z jasného světla se však hrnul také vysoce okysličený karbonský vzduch, souprava se propadla přímo na okraj mocných karbonských bažin. Když náš tým prolezl skrz, znovu na ně dýchlo horké a vlhké klima. Všude kolem se do výše zhruba 40 m tyčily impozantní kapraďorosty a kordaity. Bylo to nejméně 50 milionů let před prvními dinosaury a do člověka to bylo ještě dál. Jejich nohy se zabořily do měkké bahenní půdy, která byla poznamenána vlečením celé soupravy metra. Bylo poznat, že se zde předtím byla mělká voda plná různých mikroorganismů a sinic. Okolo vlečné dráhy ležely pahýly uhnilých kmenů odhozených nárazem. Z dálky se v horkých slunečních paprscích leskla kovová plocha, která patřila jednoho vagónů.

"Ze všech období, který kdy na Zemi byly, jsme museli skončit v tom nejbahnitějším a nejšpinavějším," trochu si postěžovala Nikky. "Ber to z tý lepší stránky, bez tohohle období bysme tu vůbec nebyli," opravil ji Petr. V bahnité půdě se jim šlo těžce, přesto se po chvíli dostali až k soupravě, ze které byly slyšet naříkající hlasy. Když došli přímo k soupravě, která ležela z poloviny pod vodní hladinou, tak se jim podařilo kovovými nůžkami podařilo roztříštit dveře a dostat se dovnitř. "Nebojte se, dostaneme vás odsud, všechno bude v pořádku," utěšovala pasažéry Anna. "Musíme se rozdělit na skupiny, někdo je bude vytahovat a předávat ven a ostatní je musí dovést zpátky," řekl jasně Alex. Většina cestujících měla oděrky a podlitiny na vrchní polovině těla, našla se tu však i mnohem vážnější zranění, například nadvakrát zlomená ruka, nebo otřes mozku.

Alex se vydal do kalné vody ke kabině strojvedoucího, narazil tam bohužel pouze na jeho mrtvolu, kterou už ožíraly menší sladkovodní ryby a byly na ni přisáty primitivní mihule. Když tu vypadalo, že vše půjde relativně hladce, ale s lidskými obětmi, z téměř zatopeného vagonu se ozvalo bouchání a naříkání. Okamžitě tam přiskočili Petr a Alex a chtěli se dostat dovnitř. Nakonec se Petr rozhodl protáhnout se úzkým oknem dovnitř a vytáhnout topící se ženu. "Pojďte, vytáhnu vás," křičel na ni. Když už ji držel za ruku a tak tak se mu ji podařilo vytáhnout, tak ji něco silného popadlo za nohu a vtáhlo pod hladinu. Petr se okamžitě vrhnul do kalné vody, kde se ji snažil najít.

Alex byl z toho nervózní, jelikož se ani jeden dlouho nevynořili. Zdálo, že krev rozkládající se ve vodě přilákala vodního predátora, který si radší vybral živou kořist. Náhle se kus od soupravy vynořilo tělo, které však nejevilo známky života. Petr to nebyl. Toho totiž chytil za ruku Ophiacodon, třímetrový semiakvatický synapsidní plaz, tentokráte mimořádně velký jedinec dosahující délky 3,2 m.

Toto zvíře bylo velmi úspěšným rodem, který se vyskytoval po dobu celých 27 milionů let v oblasti USA, Anglie a Francie. Lovil spíše ryby a menší vodní obratlovce, ovšem jeho vzdálený vývojový potomek ho upoutal natolik, že se rozhodl zaplnit jeho nenasytný žaludek právě jím. Petrovi docházel kyslík a postupně cítil, jak ztrácí vědomí. Zatím ho držely silné kuželovité zuby v čelistech monstrózního predátora, který s ním plaval rychle pomocí dlouhého ocasu v kalné vodě. Vypadalo to, že pomalu přichází konec.

V poslední vteřině však Petr naposledy ožil, popadl nůž, který měl v opasku a bodl ho synapsidovi do krku. Chabě cítil, jak čelisti pomalu povolují a následně už viděl jen temno. Probudila ho až masáž srdce a umnělé dýchání, které mu provedla Lena. "Co jsi sakra dělal tam tak dlouho," zaječela na něj s úsměvem Lena. Následně ho těžce objala, jeho ústa ještě vyplivla poslední přebytečnou vodu. Pak ještě vtáhl z bahna opodál nůž, kterým způsobil ofiakodonovi mohutnou tržnou ránu na krku. Jeho tělo pak bylo vyplaveno o kus dál na břehu močálu. "Kámo, dneska jsi hrdina dne ty," řekl na závěr Alex.

Když se však okolo půl deváté vrátili do střediska, které tedy mimochodem bylo celé na nohou, čekala je studená sprcha. Když došli do velkého sálu, tak spatřili, jak se v Kohově pracovně hádá tento zatrvzelý cynik s nějakými muži v kravatách a černých oblecích. Po dlouhém vyostřeném sporu si Koh sedl na svou velkou židli a rukou si mnul čelo a obličej. Bylo na něm vidět znechucení a obava. Mezitím ti muži vyšli z jeho pracovny a na chvíli zastavili tak chod střediska. "Toto je oficiální nařízení podepsané zástupci všech států světa, které jsou i na smlouvě s vaší společností A.R.S., o tom, že využití a těžba surovin v dobách prehistorických a budoucích již není ve vaší kompetenci," řekl jeden z nich povýšeně. "Odteď to přebírá AMI."

Pokračování příště...