Snad tou nejzáhadnější skupinou teropodních dinosaurů, kteří byli objevováni a popisováni v průběhu minulého století, byli abelisauridi. Tito poměrně rychlí, ale přesto poměrně robustní, dravci patřili ke starým formám teropodů, jejichž předkové jsou spjati s ceratosaury a noasauridy, avšak různé formy z Indie, Madagaskaru nebo Afriky byly dříve řazeny k tyranosauridům, megalosaurům či alosauridům, a dokonce i k pachycefalosauridům. Právě jedním takovým mystifikovaným abelisauridem byl Majungasaurus ("ještěr z (provincie) Mahajunga"), největší známý teropod z území Madagaskaru a konkrétně oblasti souvrství Maevarano. Patřil s délkou 5-6 m ke středně velkým abelisauridním predátorům z postupně rozpadající se Gondwany, ačkoliv extrémně odrostlé exempláře mohly dorůstat délky až 8 m. Je však otázkou, do jaké velikosti mohl dorůstat, protože z velkých jedinců známe pouze menší fragmenty a kosti, a také je velice problematický fakt, že toto zvíře vykazovalo alometrii. Tento jev zapříčiňuje to, že u různých jedinců stejného rodu rostou stejné části těla do jiných velikostí, což znehodnocuje odhady velikosti založené na ostatních nalezených kostrách. Tak či onak ale šlo o předního predátora zdejších bažinatých pralesů a částečně vysychajících stepních oblastí, který si mohl dovolit lovit velké druhy sauropodů, jako byl 15 m dlouhý Rapetosaurus, menší teropody včetně svých příbuzných, ale i zástupce svého vlastního druhu, jak prokazují dosud nalezené fosílie. Oproti ostatním zástupcům své čeledi měl navíc více zubů, které byly poměrně silné a zahnuté, dovolovaly mu tak trhat větší kusy masa z ještě hýbající se kořisti. Byla to jeho hlavní lovecká zbraň, roh na jeho hlavě byl pravděpodobně pouze pro vnitrodruhové souboje či signalizaci mezi jednotlivými jedinci. Podporují to navíc i studie ornamentace některých jedinců, kteří vykazují jinou strukturu lebky než ostatní exempláře, dle toho pak vědci usuzují, že se jedná o jasný případ pohlavního dimorfismu. Pravděpodobně pak více ornamentované lebky patří samcům, kdežto ty méně ornamentované samicím.

Celková tělesná stavba majungasaura se velmi podobala ostatním zástupcům čeledi Abelisauridae, krátká ornamentovaná lebka s mohutnými čelistmi, dlouhý ocas, robustní stavba těla a především krátké přední končetiny, ačkoliv z hlediska systematiky šlo spíše o poměrně starý typ abelisaurida. Spolu s rody Arcovenator z Francie, Rajasaurus a Indosaurus z Indie, a s ještě několika dalšími rody dalších míst někdejší východní Gondwany a jižního cípu Laurasie, totiž patří do podčeledi Majungasaurinae, kteří nebyli tak diverzifikovanou skupinou, do které patřil například jihoamerický Carnotaurus sastrei. Jednalo se pravděpodobně o potomky starých větví abelisauridů ze střední křídy Nigeru, jako byli Rugops a Kryptops.

Mozek dělá kanibala

Většina laické veřejnosti zná majungasaura jako nelítostného kanibala, který útočil a požíral zástupce svého vlastního druhu. Jenže tato vize má své opodstatnění, které sahá do minulosti svrchní křídy a také do tajů evoluce abelisauridů. Nutno podoknout, že se původně paleontologové domívali, že Majungasaurus neměl na Madagaskaru přirozeného nepřítele. To vše se změnilo, když bylo postupně od roku 2003 do roku 2007 nalezeno jednadvacet jedinců majungasaura, kteří měli podivné rýhy na kostech a obratlech. Nikdo nedokázal přešně určit, co je mohlo způsobit vrcholovému predátoru na ostrově, který už nejméně dvacet milionů let nebyl soušástí Indie, kde v tu dobu žili o něco málo větší predátoři. Byly předloženy různé teorie o původu těchto zřetelných kousanců, ať se týkaly grotesktního teropoda rodu Masiakasaurus, třímetrového příbuzného kaprosucha rodu Mahajangasuchus či dubijního krokodýlovitého druhu Trematochampsa oblita (dnes rod Miandasuchus). Jejich zuby nezapadaly do rýh na kostech a pomalu se začalo spekulovat, zda se nejedná o rýhy zanechané zuby majungasaura. Když byly provedeny srovnávací analýzy rýh na kostech a zahnutých vroubkovaných zubů v jeho čelistech, před vědci stála poměrně děsivá, ale přesto naprosto reálná, pravda. Byl to první dinosaurus, u kterého byl prokázán kanibalismus, požíral tak zástupce svého vlastního druhu. V období sucha si tak nejspíše kompenzoval nedostatek potravy, nicméně dosud není zcela jasné, zda pouze odklízel mršiny či přímo zabíjel.

Před děsivým zloduchem rodu Majungasaurus si nemohl být na pozdně křídovém Madagaskaru nikdo jistý. Dokonce ani zástupci jeho vlastního druhu. Tento úplný oblitek kostry je dnes vystaven v Japonsku, ačkoliv kompletní fosílie dosud neznáme, a tato je zrekonstruována pomocí několika fosílií různých jedinců.

Ačkoliv známe případy kanibalismu u dnešních živočichů, jako jsou tygří mloci či komodští varani, u neptačích dinosaurů jsou zatím vzácné. Kromě majungasaura byl za kanibala dříve považován také ještě primitivnější teropod Coelophysis z pozdního triasu a rané jury Arizony, Nového Mexika a pravděpodobně také Zimbabwe a Jihoafrické Republiky. Právě na slavném nalezišti Ghost Ranch byly nalezeny kostry koelofyzů s údajnými pozřenými mláďaty téhož rodu. O zárodky jít nemohlo, nacházely by se ve vaječných skořápkách, a proto byl považován za kanibala. Zevrubné přezkoumání však odhalilo, že jde převážně o ještěry, krokodýly, ale i mláďata samotného koelofýza, kteří se však do někdejší břišní dutiny dostali náhodou při fosilizaci. Na druhou stranu ale víme, že Daspletosaurus torosus a dokonce i Tyrannosaurus rex (jak prokazuje studie vědců z University of Baltimore z roku 2018) prokazatelně byli kanibalové, kteří požírali zástupce svého vlastního druhu. Dokazují to fosílie daspletosaurů, na kterých jsou patrné rýhy po jejich zubech, či humerus (kost pažní) T-rexe, který mohl být utržený pouze jiným tyranosaurem. Co však bylo, kromě jasných změn v prostředí jako úbytku potravy či jiných, příčinnou těchto jevů?

Rekonstrukce samice majungasaura, která právě zabíjí samce stejného druhu jako potravu pro svá mláďata. Tato scéna je z dokumentu Planeta dinosaurů (v originále Planet Dinosaur) z roku 2012.

 U majungasaura by to mohlo vyplývat ze stavby mozku a středního ucha. Je patrné, že se mozek tohoto dinosaura podobal spíše mozku krokodýla nebo varana (jež se obecně často uchylují ke kanibalismu), než-li ptáka a odpovídá to i jeho evolučnímu postavení. Patří ke starým typům skupiny Neotheropoda, která sdružuje všechny tvory, jež byli potomci posledního společného předka rodu Ceratosaurus a rodu Passer (vrabec). Vývoj mozku u teropodů se zdá být jiný než u pernatého pokryvu, který mohli mít již primitivní teropodi jako Dilophosaurus nebo Coelophysis, a je pravděpodobné, že první vyvinutější mozky měli především malí teropodi, kdežto jejich vzdálení evoluční potomci ve střední juře spíše dbali na svou mohutnost a sílu. Strategie začala převládat až u célurosaurů jako byli T-rex, Utahraptor nebo Troodon, ale to už se abelisauridům na jižní polokouli osvědčil model útočení čelistmi a silou jejich těl. Díky této jednoduché strategii nepotřebovali složitější mozky a bylo pro ně jednodušší zabíjet i jedince vlastního druhu. U tyranosauridů, stejně jako u lvů či šimpanzů, to mohlo být pouze při nutném nedostatku potravy.

Systematika

Zařazení tohoto dinosaura bylo po mnoho let velmi spekulativní. Nejdříve byl podle holotypu (nese označení MNHN.MAJ 1) popsán Reném Lavocatem v roce 1955 jako první ostrovní pachycephalosaurid. V některých starších knihách je stále popisován jako ostrovní verze pachycefalosaura. Později bylo zjištěno, že se jedná o abelisaurida z příbuzenstva karnotaura. Fylogenetické testy ale odhalily, že se jedná spíše o blízkého příbuzného indických rodů jako byli např. Rajasaurus nebo Indosaurus a také je v jeho blízkém příbuzenstvu záhadný abelisaurid z Pourcieux. Proto v roce 2013 dr. Tortosa et al. vytvořili nový subtaxon Majungasaurinae.

Ornamentace lebky

Klenbě lebky majungasaura dominoval malý roh mezi očima. Většina ostatních ceratosauridů měla rohy dva nebo naopak žádné. Jeho podčeleď však měla jeden roh ve středu čela. Podle vědců tyto rohy sloužily k soubojům mezi samci. Některé lebky ale vykazují jinou ornamentaci než jiné. Proto je docela dobře možné, že se jedná o případ sexuálního dimorfismu.

Odlitek lebky

Systém vzdušných vaků

Ceratosauridi byli primitivní skupina pokročilých teropodů. Byli tedy jen vzdáleně příbuzní ptákům. Bližší jejich příbuzní jsou tenaturani. U těchto byl dokonce prokázán systém vzdušných vaků jako u dnešních ptáků. Jenže u jednoho obratle tohoto druhu (UA 8678) byly nalezeny stopy po vzdušných vacích. U jeho lebky byla dokonce prokázána pneumatické foramifera. Takže i tento druh byl pravděpodobně vytrvalým běžcem a vzdušné vaky mu pomáhaly s kyslíkem.