Největšími dnes známými obojživelníky jsou bezesporu kapitosauři a jejich příbuzní trematosauři. Tyto dvě skupiny měly společného předka, který žil pravděpodobně na konci permu, od té doby se vyvíjely odděleně. Zajímavým "trendem" mezi oběma skupinami jsou však zuby na konci dolní čelisti, které přesahují až do horní, kde vylézají dvěma otvory. Byť to mohlo působit zvláštně, tak se ukazuje, že jde o velmi účinný způsob, jak zavřít kořist, aby už nemohla uniknout z tlamy. Tento znak sdílí i největší obojživelník všech dob, Mastodonsaurus. Toto zvíře se vyskytovalo ve veškerých vodních tocích, které byly v době středního a pozdního triasu v oblasti Německa, Ruska, Anglie a také Walesu. Podle zkamenělých koprolitů (které jsou připisovány tomuto zvířeti) se hlavní složkou jeho potravy stávaly ryby. Na některých kostech menších druhů temnospondylů však byly nalezeny stopy po zubech, které byly způsobeny mastodontosaury nebo jimi podobnými tvory. Nevíme jistě, zda tato zvířata požíral Mastodonsaurus, každopádně se nedá říct, že by takové lovecké taktiky nebyl schopný. I dnešní obojživelníci se často uchylují ke kanibalismu nebo požírání svých blízkých příbuzných, navíc jen jeho lebka s masivními čelistmi plnými ostrých zubů byla metr a čtvrt dlouhá. Velmi se podobala lebce žab, jak ve vzeření, tak v celkové stavbě kostí, oproti žabám ale dokázala vyvinout velmi silný stisk. Ten mimoděk podporuje i názor, že by toto zvíře dokázalo ze zálohy lovit i nepozorné suchozemské tvory jako rynchosaury nebo dicynodonty, přecejen se v potravních nikách podobal převážně krokodýlům. Někteří paleontologové se také domívají, že toto zvíře neslo na svém hřbetu slabé kostěné destičky nebo podobné brnění, vzhledem k jeho šestimetrové velikosti ho ale chránilo pouze před ostatními mastodonsaury.

Někteří ichnologové v minulosti přisuzovali středotriasové stopy ichnorodu Chirotherium právě tomuto obojživelníkovi nebo jeho blízkým příbuzným. Většina vědců to ale dnes zásadně odmítá, dnes se má zato, že tyto stopy patří krokodýlímu pseudosuchianovi.

Existuje možnost, že Mastodonsaurus měl podobně utvářený jazyk jako dnešní žáby. Tento masitý orgán dokáže u dnešních žab polapit malou kořist, ale pokud ho vlastnil i obří temnospondyl, tak je možné, že jeho síla a velikost mu dovolovala chytat i menší až středně velké suchozemské tvory. Názor to není neoprávněný, soudobé výzkumy naznačují přítomnost velmi ohebného a dlouhého jazyka u primitivních temnospondylů a je možné, že ho zdědili i jejich potomci. Podporoval by to i fakt, že na souši byl mastodonsaurus nemotorný a tato strategie by mu umožnila neplýtvat energií.

Jaegerova obří žába

Mastodonsaurus je jedním z nejstarších popsaných fosilních obojživelníků, byl popsán německým paleontologem Georgem Friedrichem von Jaegerem roku 1828. Jaeger tohoto tvora popsal na základě zbytků lebky, předních končetin a obratlů které byly nalezeny v oblasti budoucího souvrství Erfurt. Prvotní rekonstrukce tohoto zvířete byly docela groteskní, mohutný mastodonsaurus byl zobrazován jak obývá kousky země v deltách moří a řek a stojí na nohou se lvími tlapami. Ty byly odvozeny právě od stop již výše zmíněného pseudosuchiana, tehdy vědci považovali za jejich původce právě tohoto obojživelníka. Jaeger zvolil jméno Mastodonsaurus z důvodu tvarů zubů, v překladu znamená "ještěr se zuby ve tvaru prsu", protože dostal do ruky zlomený zub tohoto tvaru. Až později zjistil, že se jeho zuby podobají zubům jiných temnospondylů a není mezi nimi příliš mnoho rozdílů.

Vyobrazení rodu Mastodonsaurus z roku 1878 v mořské deltě. Ještě v tuto dobu se jeho zobrazení podobaly těm úplně prvním, v celé kompozici hledí na velkého fytosaura rodu Belodon, který také patří k prvním popsaným zástupcům své skupiny.

Za zmínku také stojí, že fosílie mastodonsaura a tento rod celkově byly v minulosti známým "odpadkovým rodem". Proto do něj byly řazeny i další rody a druhy, které jsou dnes neplatnými synonymy. Jedním z nejznámějších je třeba Labyrinthodon, podle něj byla dokonce pojmenována celá skupina obojživelníků, kam patří většina vyhynulých a všichni dnešní obojživelníci. Z hlediska nomenklatury ale platí starší jméno, kdyby to tehdy paleontologové věděli, tak je dokonce pravděpodobné, že bychom obojživelníky dnes nazývali spíš "mastodonsauriany" než labyrintodonty. Podobného rázu jsou pak neplatné rody Batrachosaurus, Salamandroides a druhy Mastodonsaurus conicus, M. acuminatus, M. tantus a M. maximus.

Staří, noví a neplatní

Mastodonsaurus je bohužel jedním z "odpadkových rodů", což jednoduše znamená, že k němu byly přiřazovány veškeré nově objevené či špatně zachovalé fosílie obojživelníků. Dnes uznáváme z původních 23 druhů pouhé 3-4 druhy. První tři jsou M. jaegeri (typový), M. torvus, M. giganteus a čtvrtý diskutabilní je M. cappelensis (může se jednat o rod Heptasaurus).

A potom jsou zde druhy, které byly přiřazeny k novým platným rodům. 9 z nich jsou nomen dubia, druhy M. granulosus (Plagiosternum), M. cyclotis a M. robustus (Cyclotosaurus), M. arenaceus (Capitosaurus), M. durus (Eupelor), M. weigilti (Parotosuchus) a M. leptognathus (Stenotosaurus) jsou dnes platné rody a ten zbytek jsou buď nomen nuda či by se mohlo jednat o jiné neznámé mastodonsauridy nebo metoposaury. O to, aby byly druhy mastodonsaurů zařazeny správně, se roku 2007 zasloužili němečtí vědci Marcus Mosner a Rainer Schoch.

Naleziště: Německo, Rusko, Velká Británie              Prostředí: Jezera, řeky, mořské delty

Druhy: viz výše                                                     Váha: okolo 1,5 t

Strava: Ryby, obojživelníci, suchozemští obratlovci    Význam: "Ještěr se zuby ve tvaru prsu" podle tvaru zubů

Doba: stupeň Anisian až Norian, před 242-215 mil. l. Sok: Pouze vlastní druh

Délka: 4-6 m                                                         Zařazení: Amphibia, Temnospondyli, Sterospondyli,

Popsán: Jaeger, 1828                                            Capitosauria, Capitosauridae

Výška: 40 cm                                                       Synonyma: Labyrinthodon, Batrachosaurus