Ačkoliv jsou dnes ortoceridní hlavonožci s dlouhými schránkami vnímáni jako nedílná součást ordovických a silurských ekosystémů, tak stále přesně nevíme, kdy a kde se tito predátoři objevili. Ovšem jedním z prvních známých a nejdéle (v geologickém čase) žijících zástupců je Michelinoceras, který již od začátku ordoviku proplouval světovými oceány až do konce triasu. Dnes známe na tři stovky exemplářů kosmopolitně rozšířených v geologických érách i geografických vzdálenostech. Tento živočich tak přežil tři velká hromadná vymírání, proto je podivné proč vyhynul ještě před koncem triasu. Pravděpodobně to bylo ale kvůli nátlaku rozrůstajících se amonitů, kteří postupně přebrali ekologické niky velkých hlavonožců. Konkrétně tento rod lovil převážně ryby a rybovité obratlovce, případně své menší příbuzné a eurypteridy. Dokázal je velmi silně ovinout svými deseti chapadly, dvě z toho byly značně prodlouženy jako u krakatic. Ty kořist podaly dále k ústnímu otvoru, který byl opatřen ostrým zobanem. Jeden z druhů měl také uvnitř tlamy radulu (ústní orgán měkkýšů), která byla opatřena sedmi zuby v každé řadě. Tento hrůzný nástroj dokázal rozporcovat a sežrat prakticky jakéhokoli tvora menší velikosti. Měl také velké oči, jež sloužily k orientaci v hloubkách či k dobrému zaměření kořisti.

Michelinoceras obýval rozličné druhy slaných vod, od pobřežních až po hluboké mořské příkopy. S tím se také lišila jeho potrava. Vše pak strávily jeho orgány nacházející se v dlouhé schránce. Ta byla rozdělena na několik samostatných přepážek, těmi procházela dlouhá úzká trubice na vyvažování tlaku. Podle dostupných nálezů byla tato "trubice sifonu" potažena uhličitanem vápenatým

První a poslední

Michelinoceras primum je vůbec prvním ortoceridem, který se objevil již na samém začátku ordoviku před 485 miliony let. Za dobu své existence, tedy téměř 300 milionů let, se stačil vyvinout do 12 různých druhů. Jejich diverzita se projevila již ve středním ordoviku, kdy existovalo okolo 2-4 druhů, přičemž nejvíce prosperovaly v době před franso-famenskou krizí v siluru a devonu, kdy tento rod byl široce distribuován v 11 různých státech světa (kdybychom vzali v úvahu i státy jako Quebec či New York, tak okolo 17) a čítal okolo 5 druhů. Postupně jeho biodiverzita začala klesat, ale stále se udržel v několika různých refugiích i v karbonu a permu, jenže permské vymírání značně jeho populace zdecimovalo. Po něm se ovšem opět rozrostl jeho počet, byl však jedinným zástupcem skupiny, která neodmyslitelně patří k prvohorám. V triasu také obýval značné množství různých oblastí, hlavně západní okraj moře Tethyda a severozápadní oblast oceánu Panthalassa. Těsně před koncem triasu, zhruba před 205 miliony let, tento rod vymírá. Vymřel nejspíš kvůli nátlaku ze strany amonitoidních hlavonožců, kteří se v tomto období rozrůznili a zastali niky právě ortoceridních hlavonožců.

Červené body zde simbolizují pouze státy, kde byl tento živočich nalezen, jednotlivé nálezy nikoliv.

Jak už bylo řečeno, rod Michelinoceras čítal dvanáct druhů, kromě typového druhu Michelinoceras primum to byly ještě M. avelinii, M. campanile, M. currens, M. floridaense, M. guadalupense, M. melleni, M. michelini, M. palatum, M. richardsi, M. vandiverense a M. wapanuckense.

Naleziště: viz výše                                                            Prostředí: Od šelfových moří po hluboké vody

Druhy: viz výše                                                                 Váha: zhruba 200-700 kg

Strava: Ryby, členovci, menší příbuzní                                 Význam: "Michelinův roh" ?

Doba: stupeň Tremadocian až Rhaetian, před 485-205 mil. l. Sok: Eurypteridi, žraloci, mořští plazi

Délka: okolo 2-5 m ?                                                         Zařazení: Cephalopoda, Orthoceratoidea, Orthocerida,

Popsán: Foeste, 1932                                                       Orthoceratidae (Michelinoceratidae)

Výška: okolo 0,5-1 m ?                                                      Synonyma: Orthoceras michelini