Nálezy odjinud - Stegosauridi míří ke kořenům

Někdy se stává, že paleontologická publikace nebo i vědecko-fantastická povídka funguje jako médium předpovídající další paleontologické nálezy v budoucnosti - jako se to již v historii několikrát stalo. Mně samotnému se na tomto blogu již přinejmenším jednou přihodilo, že název, který jsem pouze nadhodil v rámci některého příspěvku, se posléze objevil v seriózní popisné studii a živočich jím pojmenovaný nese tento název dál (jakoby to nebyla už tak velká náhoda, tímto tvorem je rod Patagotitan). Sám jsem byl proto překvapený, když byl před několika dny oznámen popis fosilního materiálu stegosauridního tyreoforana z doby střední jury, který spadá do podčeledi Dacentrurinae a je nejstarším dosud známým stegosauridem vůbec. Docela se totiž shoduje s představou "mého" stegosaurida z kontinuity Strážců času, kde se vyskytuje ve východní Etiopii v době svrchní jury a spadá do stejné podčeledi. Nicméně raději nás bude zajímat tento marocký zázrak.

Podoba nového druhu stegosauridního tyreoforana z marockého Atlasu, který nese vědecké pojmenování Adratiklit boulahfa, přepisujícího evoluční historii této skupiny. Jeho stáří a příbuzenské vztahy totiž ukazují zajímavou souhru okolností, které by mohly skutečně revolučním způsobem změnit náš pohled na vývoj této skupiny a její rozšíření v někdejší Gondwaně. Kredit: Joschua Knuppe, převzato z jeho Twitteru

Patrně nikdo z nás, kteří tady na blogu jsme, by nedokázal nerozpoznat stegosauridní dinosaury - často zavalité jurské býložravce se zvláštní stavbou těla a velmi výraznými hřbetními ostny nebo pláty. Samotný rod Stegosaurus je veřejnosti známý a častokrát se o něm zmiňují i odborné publikace, jeho nálezy jsou četné od západu Severní Ameriky až po Portugalsko. Právě v tomto evropském státě také existovalo několik jeho příbuzných, jako byl "dlouhokrký" stegosaurid Miragaia longicollum, jehož nového příbuzného se teď podařilo popsat z Maroka. A právě tento nový přírůstek do už tak velmi rozrostlé skupiny Stegosauria napomáhá pochopení jejich vývoje a také celkového rozšíření. Je přitom tím vůbec nejstarším.

Popisná studie britské paleontoložky Sussanah Maidmentové, vědkyně z Britského přírodovědeckého muzea v Londýně a také autorky několika dalších odbroných prací ohledně stegosauridů (jako je třeba britský Loricatosaurus), se opírá o několik obratlů a pažní kost nalezené na lokalitě Boulahfa severně od prosluslé Marrakéše. Zdejší sedimenty pravděpodobně spadají do geologické formace El Mers II., nicméně určitě se jedná o jurské sedimenty staré zhruba 169-166 milionů let.

A přestože byly v severní Africe, právě například v Maroku, již nalezeny fosilní otisky stegosauridů (Deltapodus), tak prokazatelné fosilie byly popsány až nyní a to zvláštním a trefným pojmenování Adratiklit boulahfa. V překladu z berberštiny jméno znamená "horský ještěr", což vystihuje lokalitu v místě nálezu. Bohužel není známé naprosto přesné místo nálezu, pouze víme, že fosilie byly nalezeny v okolí lokality Boulahfa. Kosti byly získány až z druhé od obchodníka s fosiliemi, pravděpodobně patří několika různým jedincům - zhruba pěti.

Vědecký tým ale tento fakt neodradil a stáří fosilií se určitě nedá upřít, jejich výzkum odhalil znaky unikátní pouze pro stegosauridy a místo nálezu bylo taktéž překvapivé. Maroko totiž v době střední jury - geologického věku bath - nacházelo na severu Gondwany, a málokdo by proto donedávna očekával nález podobného živočicha v této oblasti.

Adratiklit je druhem, který navíc patrně vůbec nejstarším stegosaurem vůbec (pokud oponeme diskutabilní druh Isaberrysaura mollensis z Patagonie), ale již dokonce patří do pokročilé podčeledi těchto živočichů. Fylogenetická analýza ukázala vazby na evropské rody Dacentrurus a Miragaia, se kterými společně tvoří podčeleď Dacentrurinae, a má tedy blíže k evropským rodům, než-li k těm africkým (Kentrosaurus z Tanzanie a Paranthodon z Jižní Afriky). Pro vědce je to ohromný přínos, jelikož dosud byly jakékoli pozůstatky stegosauridů na jižní polokouli vzácné.

Některé náznaky (stopy ichnorodů Deltapodus a Gabrina z Indie, Afriky a Austrálie) sice ukazovaly daleko širší rozšíření stegosauridů, než jaké bylo prokázáno z fosilií, ale celkově byly z Gondwany známé tři, maximálně čtyři druhy stegosauridů (mimo již výše zmíněných ještě indický Dravidosaurus s velmi diskutabilní pozicí). Nový marocký zástupce ale těmito názory zamával velmi silně.

Adratiklit totiž ukazuje, že počátky některých evropských stegosauridů bychom měli hledat v bývalé Gondwaně a také fakt, že pokud se jedná už o tak dosti porkočilého stegosaurida, původ celé skupiny může být daleko starší. Relevantní je v tom případě i předpoklad, že obě skupiny z kladu Eurypoda (ankylosauři a stegosauři) vznikly již v době spodní jury na území Gondwany a nikoliv v Laurasii. Naznačují to dokonce i některé nálezy (Galton, 2019) z Indie a tento marocký stegosaurid výrazně tento názor podporuje.

Podle Maidmentové bychom měli věnovat podrobnější a obsáhlejší výzkum i oblastem někdejší Gondwany, jelikož právě v těchto místech bychom mohli skutečně nalézt další stegosauridy, kteří by obohatili naší představu o jejich evoluci. Celkově můžeme závěrem poukázat, že v případě gondwandských tyreoforanů můžeme v příštích letech udělat velký krok dopředu. Stačí jen podrobně zkoumat.