Orgány z proterozoika - Dickinsonia a její další odhalení

V nedávné době se mezi vědeckou veřejnost dostala studie popisující výzkum cholesterolu a organických sloučenin v měkkých tělech řazených rodu Dickinsonia, zvláštního organismu s velmi nejasným postavením, který se vyskytoval na mořském dně v době svrchního proterozoika. Právě zmíněná studie by měla dokazovat, že skutečně patří mezi živočichy, nicméně vzbudila také kritické ohlasy (cholesterol totiž obsahují i některé houby), takže tento výzkum by stanovisko ohledně zařazení mohl změnit.

Umělecká představa o vzhledu proterozoického organismu rodu Dickinsonia. Dnes, po více sedmdesáti letech výzkumu známe její fosilie z celého světa, její zařazení, stravovací návyky a celková paleoekologie je ale stále, ve většině směrů, velkou neznámou. Kredit: Nobu Tamura, převzato z webu Spinops Blogspot

Ediakarská, či chcete-li vendská, fauna je stále velmi málo prozkoumaným společenstvím záhadných a mnohdy nepříliš dobře známých organismů, které se na Zemi vyskytovaly v pozdním proterozoiku před asi 600-542 miliony let. Celkově je tato fauna velkým otazníkem v evoluci organismů a životních forem, drtivou většinu zdejších exemplářů se totiž nepodařilo přiřadit k žádné současné skupině. Objevily se dokonce názory, že nejde o skutečné živočichy, nicméně tento názor je dnes většinou opoušten.

Jedním z dosud nejlépe, dle možností, probádaných je potom rod Dickonsonia, který zároveň patřil k jedněm z největších živočichů své doby. Největší jedinci dosahovali velikosti asi metru a čtyřiceti centimetrů, co se týče stavby těla, šlo o segmentovaného živočicha, jehož článkované tělo bylo měkké.

Se zařazením se to nemá jednoduše, nicméně k pravé podstatě by mohl přispět výzkum vědců Australské národní univerzity a jejich ruských kolegů.

Hlavní autor nové studie, PhD. Ilja Bobrovskij, že náš současný pohled na fosilie těchto tvorů může být v zásadě velmi špatný. Ve výsledku není ani vyloučené, že tyto organismy měly ústní i řitní otvor a orgány, které se v záznamu nemusely dochovat.

Nechal se také slyšet, že vlastně dosud všechny zachované fosilie, a to nejen tohoto rodu, mohou vlastně představovat pouze původní svrchní část a vnitřek těla nám dosud zůstává utajen. Také celkový obtisk může obsahovat mnoho detailů, o kterých zatím nevíme.

Podle výzkumného týmu je podobná úvaha poměrně novátorská, původní předpoklad totiž byl takový, že veškeré složitější tělní soustavy se u živočichů vyvíjely až v následujícím kambriu.

Studium tkání a také okolních sedimentů, ve kterých se podařilo fosilie nalézt, vzbudil mezi vědeckým týmem diskuzi, za jakých podmínek se takto měkká těla mohla fosilizovat a do jakých detailů.

Bobrovskij odhaduje, že právě zodpovězení těchto otázek by nakonec mohlo výrazně přispět, či dokonce rozluštit, co za skupinu ediakarská fauna představovala.