Neptačí dinosauři neomezeně vládli všem kontinentům po dobu více než 135 milionů let a jejich vyhynutí znamenalo pro světové ekosystémy větší rozšíření a diverzifikaci některých skupin a, jak dokazují nové výzkumné studie, u jejich přímých potomků ptáků pak dokonce odstartovalo rychlejší evoluční adaptace a některé rody a skupiny obnovily padlou slávu jejich předků. Ať to byl ohromný francouzský Gastornis, severoamerický Teratornis, tak snad nejznámější skupinou velkých ptáků třetihor jsou forusracidi. Této čeledi krutých pernatých predátorů dal jméno jejich miocénní zástupce Phorusrhacos (někdy také Fororachus nebo Phorusrhacus, "zloděj cárů (masa)"), velice nepříjemný dravec středního miocénu oblasti dnešních argentinských pamp dosahující výšky zhruba 2,5 m s hlavou velkou jako kůň. Jedná se o druhého největšího a také nejslavnějšího zástupce své čeledi, mírně ho překonává pouze jeho behaviorální konkurent Kelenken, obývajícího pampy argentiny společně s notoungulátními savci a vačnatými predátory před 15 miliony let. Tělo bylo poměrně agilně stavěné oproti jeho starším příbuzným, lehké (vážil zhruba 130-145 kg), s dlouhými končetinami zakončenými třemi ostrými drápy usazené na suché šupinaté kůži s adaptacemi pro běh (tenké tarsometatarzální kosti byly zhruba 37 cm dlouhé a 70 % z nich tvořil tibiotarsus jako u dnešních pštrosů) a jeho silná lebka zakončená zahnutým zobákem ho přetvořila v dokonalého lovce, který byl vrcholovým predátorem své doby. Forusrakus útočil tak, že svou kořist dobíhal a rychlým výpadem silných krčních svalů a koncem zobáku ji prorazil lebku. Dobré vidění zajišťovala dvojice uhrančivých očí, které nejspíš skvěle odhadovaly hloubku. Někteří vědci předpokládají, že alespoň samci měli na hlavě výrazně zbarvenou chocholku ze vztyčených per. K manévrování při běhu pomáhaly dvě krátká přídla. Postupně tyto pahýly zakrněly do podoby malých křidélek. Naopak zadní končetiny končily pařáty párajícími mršiny i čerstvě zabitou kořist. Kromě hlavy, jež mohla být výrazně zbarvena, byl na tom podobně i ocas, jež tvořil vějíř výrazných per. Samci forusraka je nejspíš využívali k vnitrodruhovým soubojům.

Naneštěstí většina fosílií rodu Phorusracos je díky sedimentům, ve kterých byly nalezeny, poměrně fragmentálních, což v minulosti znemožnilo jak jejich přesné časové a velikostní určení. Mnohokrát bylo zmiňováno, že se vyskytoval i v průběhu pliocénu a pleistocénu, kde si konkuroval se šavlozubými šelmami jako Smilodon. Pravdou je, že žil pouze ve středním miocénu tedy nejméně 10 milionů let před tím než, sem tyto šelmy dorazily. Také se původně předpokládala výška až 3 m a váha až 200 kg, kdežto původní rozměry byly menší.

Ačkoli byla dříve známa kompletní lebka forusrakose, tak se vlivem času a neopatrného zacházení rozpadla na menší fragmenty, které nám nemohou poskytnout dostatečné informace pro její plnou rekonstrukci, proto některé ilustrace a zobrazení ho zobrazují s úzkou a dlouhou hlavou, jiné dlouhou, vysokou a mohutnou hlavou.

Počátek "ptáků teroru"

Phorusrhacos je prvním nalezeným a uznaným zástupcem čeledi tzv. hrůzoptáků nebo děsoptáků, tedy čeledi Phorusrhacidae. Jeho historie je však poměrně spletitá, začíná však roku 1887 v argentinské patagonii. Legendární argentinský paleontolog Florentino Ameghino zkoumal fosilní faunu na území dnešního souvrství Santa Cruz, když nalezl bezzubou ale poměrně dlouhou čelist. Nález se nepodobal ničemu, co tehdy vědecká obec znala a byl tedy velkou neznámou. Navzdory tomu ho však Ameghino popsal jako blíže nespecifikovaného edentátního savce s názvem Phorusrhacos longissimus. Složil ho z řeckých slov phoros ("nosiš") a rhacos ("vrásek"), což mělo vystihovat podobu tvora, ale v literárních překladech to pak bylo vykládáno i jako "držitel větví" (odvozené od řeckého rhachis tedy "větev"). Naopak druhové latinské jméno je odvozeno od neobvyklé délky spodní čelisti, holotyp dnes uložený v Museo de La Plata pod číslem MLP-118.

Jenže o dva roky později Ameghino dospěl k závěru, že se ve skutečnosti jedná o čelist ohromného druhu nelétavého ptáka, a proto chtěl název změnit na Phororhacos, ale zoologická nomenkatura to nedovoluje, a tak mu původní název zůstal (nicméně v románu Ztracený svět od Arthura Conana Doyla se objevuje jako fororachos). Po dalších dvou letech byl vědeckou veřejností akceptován jako obří masožravý nelétavý pták a započal tak spletitou historii těchto dravců. Dále bylo z forusraka nalezeno několik obratlů, žebra, kosti končetin a lebky, ale mnoho z nich dostalo jiná jména, některá jsou dnes nomen dubia, ale dnes známe zhruba sedm, které řadíme pod tento rod. Jsou to rody Darwinornis, Stereornis, Owenornis, Titanornis, Liornis, Callornis a Eucallornis, jež všechny pocházejí z provincie Santa Cruz. Většina z nich byla popsána samotným Ameghinem, jiné význačným paleontologem Franciscem Monerem.

Rekonstrukce forusraka z roku 1901 od Charlese Knighta.

V průběhu let byla také často měněna velikost, někdy byl označován za menšího tvora vysokého 1,5-2 m, jindy jako 3 m vysoký obr. Po celý svůj čas byl však Phorusrhacos řazen, stejně jako jeho ostatní příbuzenstvo, mezi příbuzné seriem, zvláštních ptáků žijících v dnešní Patagonii. Jsou posledním pozůstatkem zaniklé slávy jejich hrůzných příbuzných.

Nikdo a nic v bezpečí

V souvrstvích Santa Cruz a Monte Léon byli forusrakové loveční opurinisti, znamená to, že se živili čímkoli živým, na co přišli. Samozřejmě hlavní kořistí pro ně byli velcí meridiungulátní savci, například koni podobný Diadiaphorus nebo podsadité Adinotherium, kteří byli proti jeho útokům prakticky bezbranní. Někteří (Homalodotherium sp.) si proti němu i jiným lovcům vytvořili i účinnou obranu v podobě velkých drápů a robustní stavbě těla. Mimo těchto zvířat ale nepohrdl ani menšími savci a ptáky, snad i rybami a určitě ani mršinami. Naopak někteří vačnatci jako Thylacosmilus mohli představovat nebezpečí pro ptáčata nebo vysláblé jedince forusraka, ale předpokládáme, že matka o mláďata pečovala a bránila.

Vymírají ptačí obři

Phorusrhacos se stal poměrně populárním prehistorickým živočichem, objevuje se hned v několika různých dokumentech a seriálech nebo v knihách. Na svých malbách ho zvěčnil například Zdeněk Burian nebo Jan Sovák, bylo zhotoveno i několik jeho soch v životní velikosti, objevil se v několika knihách nezávisle na sobě například v knize Pravěké obludárium, Dinosauři a jiná prehistorická zvířata nebo již zmíněný Ztracený svět a zahrál si kupříkladu v předposledním díle dokumentárního cyklu Putování s pravěkými zvířaty jako odklízeč mršin po smilodonech. Podobně byl prezentován i ve čtvrté části trikového dokumentu Prehistorický park, kde se do rezervace podařilo dostat jednoho dospělého samce.

Phorusrhacos po dosažení maximálního levelu ve hře Jurassic World : The Game.

Pravděpodobně byl i v sedmé epizodě čtvrté série Pravěk útočí, kde ve staré věznici zabil jednoho z návštěvníků. Není to ale jisté, v oficiálním vyjádření je tvor označen jako "Terrorbird", což je označení i pro ostatní forusracidy. Phorusrhacos ještě figuruje jako jedno z "nových" kenozoických zvířat ve hře Jurassic World : The Game, kde však jeho poslední fáze vypadá velice bizardně, podobně jako ve hře Jurassic World. Je také jedním ze zvířat, které se dají stáhnout do hry Zoo Tycoon 2, ale pouze jako remake původní textury hadilova písaře. Za pomocí určitých modů je ho také možné potkat a ochočit i ve hře Minecraft.

Naleziště: provincie Santa Cruz, Argentina                      Prostředí: Pampy

Druh: P. lognissimus                                                    Váha: 130-140 kg

Strava: Od mršin a malých savců po kopytníky                Význam: "Zloděj cárů" podle mrchožravosti

Doba: stupeň Burdigulian až Tortonian, před 20-11 mil. l. Sok: Větší příbuzní, vačnatci

Délka: zhruba 3 m                                                        Zařazení: Dinosauria, Aves, Neognathae, Cariamiformes,

Popsán: Ameghino, 1887                                              Phorusrhacoidea, Phorusrhacidae, Phorusrhacinae

Výška: 2,2-2,5 m                                                         Synonyma: viz výše

Zdroje obrázků:

2. a 3. https://en.wikipedia.org/wiki/Phorusrhacos

1. https://hyrotrioskjan.deviantart.com/art/Phorusrhacos-582481424

4. https://www.deviantart.com/tag/phorusrhacos