Poslední řev titána

Souvrství Nemegt, Mongolsko, před 71 mil. l.

Poušť Gobi byla v pozdní křídě teplým a suchým místem, které bylo bičováno písečnými bouřemi. Dnešní údolí Nemegt jihozápadně od Ulaanbataru byla jedna z mála oáz. Zdejším královstvím písku se procházel starší příbuzný slavného "T-rexe". Byl to postrach zdejších plání. Nebyl to nikdo jiný než obáváný Tarbosaurus. Menší skupiny těchto dravců se toulaly krajem a mohly zabíjet i sauropody nebo nebezpečné býložravé terizinosaury. Tito byli jedinní, kteří ho mohli ochrozit. Teď vrcholí období sucha. Jedinný zdroj vody pro zdejší zvýířenu z širokého okolí bylo napajedlo, které leželo ve zvlněné písečné pláni s malými trávami a keři. Místy tu byly malé lesy, ty se však vyskytovaly jen zřídka. Vládcem zdejšího kraje byl starý asi 12 m dlouhý samec tarbosaura. Žije tu už 25 let a stal se tedy pánem zdejšího kraje. Byl však velice vyhladovělý a dnes se chystal zaútočit... Ráno v prvních paprscích slunce se pod stínem jehličnanů pohlo obrovské zvíře. Nejdříve z jeho nozder vyšel malý závan vzduchu. Když se otevřely jeho oči, snažil se rozkoukat. Konečně se mu oči nezačaly mlžit. Pak se pomalu od země odlepila jeho malá hlava na dlouhém krku. Jednalo se o nemegtosaura. Byl to asi 15 m dlouhý sauropod známý pouze z lebky a části páteře. Tento jedinec je samec, který vede malou skupinu čítající asi 10 členů. Mezi nimi jsou 3 mláďata a jejich matky. Dále zde jsou ještě 3 další samci. Procházel se svou skupinou těmito místy už po páté. Znal dobře toto místo a měl zde i starého přítele terizinosaura. Před 20 lety zde zachránil jeho mládě před matkou dnes již velkého tarbosaura. Tato cesta však byla jeho poslední. Se stále zvednutou hlavou větřil. Najednou ucítil pach velkého masožravce. Byl blízko. Když vstal, tak šel kolem skupiny, která odpočívala ve stínu korun stromů. Když chodil tak praskaly spadané větvičky. Tím vzbudil jednu samici. Samec tiše vydal hluboké troubení aby samici najevo ať zbudí ostatní členy. Hlavou samice šťouchala do mláďat i dospělých a nakonec se ji podařilo probudit i další členy stáda. Všichni ještě rozmrzelí šli za vůdcem. Vyšli z lesa na písečnou pláň. Vůdce věděl kudy se dostat k malému napajedlu. Pouštěmi zdejšího mongolska se ale toulala smečka velmi nebezpečných predátorů. Smečka těchto dravců byla snad více nebezpečná než tarbosaurus. Byl to obávaný lovec Velociraptor. Tato malá smečka hledala stádo protoceratopsů, které též mířilo k napajedlu. Oboum druhům těchto dinosaurů však hrozilo vyhynutí. U napajedla mezitím lovil v mokrém písku Conchoraptor. Tento malý opeřený "lovec mušlí" (jak zní i jeho rodový název) louskal svým trvdým zobákem schránky měkkýšu, ale i vejce. V tomto ho vyrušili noví příchozí k napajedlu. Byli to dva soci pachycephalosaura rodu Homalocephale, stará samice ankylosaura rodu Tarchia a čtyři jedinci rodu Barsboldia. Konečně došla k napajedlu i naše skupina. Tito dinosauři vyvovali kolem velký povyk. Přišel jsem ale i starý přítel Therizinosaurus. Vůdce ihned přivítal starého přítele hlubokým troubením. Ten naoplátku hlasitě zaskřehotal. Objevil se zde však jen na krátkou chvíli. Po chvíli však znovu odešel. K napajedlu však přišla i skupina protoceratopsů. Dinosauři poklidně pili drahocennou vodu. Velociraptoři byli ale velmi zmatení, protože ztratili pach skupiny. Jeden z nich ho ale znovu získal. Došli tedy k napajedlu. Byla zde poklidná atmosféra, ale v keřích se objevili velociraptoři. Najednou vyrazili ze zálohy. Nastala panika. Velociraptoři skákali po protoceratopsích a některé ušlapali utíkající barsboldie, jednoho srazili homalocephalové a tři sebral kyj tarchie. Terizinosaurus do teď poklidně spal, však rozruch ho vyrušil. Voda se naplnila krví rozlámaných mrvol ležících v písku. Tuto krev ale ucítil i tarbosaurus. U napajedla nakonec zůstali jen nemegtosauři. Jedno mládě se však oddělilo od skupiny. Požíralo keře asi 100 m od stáda. Bylo také trochu poškrábané, takže z něj také tekla krev. Pravě tu tarbosaur ucítil. Najednou rychle vyběhnul z poza duny a zaútočil. Otec mláděte se však rozeběhnul proti dravci. Udeřil ho velice silným úderem do boku. Dravec však byl silnější. Mládě se sice dostalo do bezpečí, ale vůdce byl velmi oslaben ztrátou krve. Tarbosaurus se připravil na poslední úder. Terizinosaurus který ale byl za dunou si vzpomenul na svoji záchranu. Tak pomohl příteli. Tarbosaurus už držel vědomí ztrácejícího nemegtosaura za krk a připravoval se na stisk. Ten však nepřišel. Tarbosaur zařval, ale vzápětí pustil vůdce a podíval se na svůj bok. Ten byl propíchnut terizinosaurovými drápy. Dravec zařval a byl to poslední řev titánského predátora. Padul na zem se smrtí v očích a terizinosaur odešel. Na rozloučení ale nezapoměl. Naposledy se potkal s tímto samcem. Stádo šlo v čele s kulhajícím samce, ale asi po 3 km upadl hlavou do vyschlého řečiště. Stádo poznalo, že je mrtvý. Muselo pokračovat tedy bez něj. Tímto skonali dva titáni druhohor.     

Údolí Nemegt je cílem paleontologických výprav už od 60. 20. století. Byly to hlavně polsko-americké výpravy, které odkryly většinu pozůstatků. Jedna z nejslavnějších paleontoložek které tu působily byla Halszka Osmólska (1930-2008). Popsala např. slavného ornitomimosaura rodu Deinocheirus, troodontida rodu Borogovia nebo gallimima.

Tarbosaurus bataar

Jednalo se o asi 12 m dlouhého dravce, který kraloval svrchokřídovému Mongolsku. Žádný z predátorů se mu zde nemohl vyrovnat. Původně byl považován za jiný druh tyranosaura z ameriky, ale později se ukázalo, že jde o jeho staršího příbuzného.