Primeval Rampage 2. část
2 roky po události 2508/2015
Bratislavsko-Mlýnská dolina, Bratislava
16:59, pozdní odpoledne 25. června 2017
Kolona anomálních zásahových týmů, týmy Blue, Charlie, Echo a Delta
Po otevření časoprostorové trhliny nad centrem Bratislavy se rázem vše ztížilo. Celá skupina se roztrousila po městě a začalo zneškodňování. Několik aut se však vydalo vstříc Bratislavskému hradu po mostu SNP. Pak už ale začala pravá apokalypsa...
"Teď se musíme dostat na druhou stranu, přes Dunaj až k hradu, jinou možnost nemáme," řekl Alex. "Musíme to udělat rychle, podle vzdušnějch sil je tady několik naštvanejch stád větších zvířat, teropodi a hejno dorygnatů," odvětil Petr. O slovo se přihlásila i letecká podpora, byly to dva nákladní vrtulníky na jihu města a deset stíhacích letounů Raptor. Pak se ale stalo něco, co se stát rozhodně nemělo. Ačkoliv jsem dal pokyn, aby nebyla použita žádná vojenská obrana sestávající právě z raket či pum, tak se tento pokyn neuskutečnil a navždy to mohlo změnit svět...znovu...
"...sakra, musíte to zastavit, když všechny ty zvířata zabijeme, tak to může navždy změnit tok času," křičel jsem do komunikátoru. "To nemůžeme. Potřebujeme ta zvířata odrovnat a dostat se na summit. Teď se nedá nic dělat," odpovídal mi generál vzdušnýh sil. "Poslouchejte a poslouchejte dobře. Když je všechny zabijeme, tak svět jak ho známe nebude existovat," odvětil jsem přísně.
"Jdeme na to," zeptala se Lena. "Máme na výběr," dodal Julio. "Teď jsem dostal zprávu od týmu Delta, blíží se sem Embolotherium. Celý stádo," řekl Alex. Museli vyrazit, možná šlo o jejich poslední dějství. Ujeli sotva pár stovek metrů, když několik doprovodných vozidel převrátilo stádo centrosaurů. Tenhle 6 m dlouhý ceratopsid z pozdní křídy měl svá záda pokrytá štětinami, které ležely na šedobílém hřbetu. Auta byla nabrána jejich silnými rohy, které jim čněly z oblasti nosu a zobáku vpřed na výrazné lebce. Když projížděli městem, tak už bylo vidět, že se tu utvořilo bojiště bez pravidel. Viděli například to, jak Juratyrant trhá pomocí silnch krčních svalů ruku jednoho z civilistů nebo jak skupina pareiasauridů udupala k smrti skupinu lidí.
Pak začalo jít vážně do tuhého, mnohonásobně se shoršila katastrofa, která byla člověkem vytvořena. Kolem trhliny najednou létaly blesky. Už to začalo. Pak se z ní vyřítila část san franciského mostu Golden Gate. Miliony tun kovu tvrdě dopadly na zem a rozlétly se do perimetru cca 1 km. A to byl jen začátek... Náš tým spolu s dalšími auty dál pronikal do středu města, začalo to být ale mnohem horší. Chvíli je sledoval a pronásledoval 14ti metrový samec druhu Tyrannosaurus rex, pak také museli čelit útoku predátorů a několika dalších živočichů. Čím více se blížili k Bratislavskému hradu, tak tím více přibývalo záludností.
Z trhliny vypadla i sydneyská opera, Eiffelova věž a socha Ježíše Krista. Naše historie se začala pomalu, ale jistě rozpadat. Zanedlouho z trhliny vypadla i část Tádž Mahálu. Vše se už začalo naprosto hroutit. Bylo to dobré jedině k tomu, že tyto nádherné padající monumenty s nezměrnou kulturní hodnotou zasáhly i několik několik stíhacích letounů. Z časoprostorové trhliny však vypadávaly i různé přístoroje z minulosti i budoucnosti, auta a domy.
Náš konvoj se konečně dostal k mostu. Když na něj najeli, viděli, že pod nimi v Dunaji plavají mosasauridi a merové. Nad nimi kroužila obří hejna pterosauridních anurognatů, dorygnatů a anhanguer. Viděli také, že na druhou stranu města dopadla budova Time Square. Když už náš tým byl v polovině, tak zjistili, že za nimi na most dopadl samotný Titanic. Most se za nimi začal hroutit, padat do vody, která už tak byla prosycena krví. "Pořád to zvládneme," zeptala se úzkostlivě Nikky.
Pokračování příště...