Spinosaurus

06.02.2015 18:05

Strašlivý teropod Tyrannosaurus rex byl zdaleka tím nejimpozantnějším predátorem v dějinách naší planety, se všemi svými schopnostmi zdaleka překonával všechny ostatní příbuzné i současné suchozemské predátory. Jenže už přes sto let nedrží ve svých dvouprstých opeřených prackách titul největšího scuhozemského predátora. Vzal mu ho gigantický svrchnokřídový teropod nazývaný Spinosaurus aegyptiacus ("Egyptský trnitý ještěr"), největší suchozemský masožravec všech dob. Ačkoliv tohoto giganta známe již přes sto let, jeho pravá podstata byla dešifrována až v posledních letech. Jednalo se o obra lovícího převážně velké ryby, žraloky, krokodýly i mořské plazy, úžasně se pohyboval ve vodním prostředí díky pružnému svalnatému ocasu, který se podobal krokodýlímu. V posledních několika letech se nám pohled na toto zvíře rapidně změnil, z dvounohého robustního na souši lovícího monstra se změnil v úžasného vodního predátora s krokodýlí čelistí a adpatacemi pro vodní život a lov ryb. Byl nesporně gigantickým tvorem, nově nalezené exempláře nedospělých jedinců dokazují délku zhruba 15 m a jejich dospělá stádia mohla být okolo 17-18 m dlouhá, nejvášnivější odhady mluví dokonce o 21 metrech délky (mohou být však notně přehnané). Hmotnost zvířete se různí, od nepříliš působivých sedmi tun po fantastických dvacet tři tun, což už je značně za hranicí únosnosti pro dvounohé zvíře. Ve své podstatě ale nebyl tento tvor dvounohý, měl poměrně krátké zadní končetiny a pohyboval se převážně po čtyřech! Nejen kosti pánve a nohou to potvrzují, ale dokonce i stavba zápěstí, které by se mohlo otočit tak, že by kráčel po ohnutých prstech. Přitom na vnitřním prstu byly drápy tak masivní a silné, že by prorazily ocel. Nejznámější je však pro svou plachtu či hrb, který se mu rýsoval na hřbetě. Měřil zhruba 2 m na výšku, tedy více než dospělý člověk. Jeho význam je nejasný, mohl sloužit pro ochlazování či oteplování organismu či jako zásoba tuku a živin, potencionální rozsudek však nepadl. Následovala jeho ohromná lebka, která měřila 175-200 cm (ale mohla být větší, mohla mít až 250 cm). Na jeho lebce se nacházel malý hřebínek mezi očima. Nejspíše byl pestře zbarvený pro lákaní samic, podle některých pak dokonce tvořil pouze součást ještě většího hřebenu, který mohl mít podobn tvar jako u ornitopoda rodu Parasaurolophus. Podobně jako dnešní ptáci mohl mít pod krkem jakýsi vak. Ten mohl sloužit pro ukládání potravy a mohl být pestře zbarvený.

Moderní behaviorální studie poukazují na to, že spinosaurus žil a lovil jako krokodýli. Pohyboval se převážně ve vodě, jeho kůže mohla mít podobnou texturu jako má krokodýlí, na zadních končetinách měl plovací blány a je dokonce možné, že jeho ocas nesl ploutevní lem podobný tomu, který mají například žraloci nebo mořští plazi.

 

Proměnil se v prach

Spinosaurus jako rod má dlouhou a velmi spletitou minulost. Historie největšího predátora všech dob sahá až do roku 1910. Tehdy se německý aristokrat a paleontolog Ernst Stromer von Reinchenbach (1870-1952) rozhodl vidat do Egypta, aby prozkoumal horniny severní Afriky. Roku 1912 učinil velmi převapivý objev v egyptské poušti, v oáze nazývané Bahariya. Nalezl úlomky nezvykle dlouhé spodní čelisti teropoda, několik zubů, krčních obratlů, žeber a dlouhých tenkých obratlů dlouhých skoro 165 cm. Položil si proto otázku: "Mohly snad tyto obratle podpírat nějaký typ plachty?". Nalezené kosti, ještě s kostmi jiných dinosaurů, jako byl obří alosauroid Carcharodontosaurus a nebo stále záhadný Bahariasaurus, i dalších zvířat převezl do speciální expozice Mnichovského přírodovědného muzea. O tři roky později tento nález pojmenoval jako Spinosaurus, podle velkých obratlů s trnovými výběžky. Také předpokládal, že je mnohem větší než do té doby největší známý masožravec Tyrannosaurus rex. K tomuto názoru se klaněli i mnozí jiní paleontologové, ale záhadný teropod s dlouhou krokodýlí čelistí byl stále hádankou. Bohužel všechny tyto unikátní pozůstatky byly zničeny ještě předtím, než si je mohli řádně prohlédnou američtí nebo angličtí vědci. Při spojenckém náletu RAF (Royal Air Force) v roce 1944, který mířil na nedalekou nacistickou buňku, byly všechny tyto fosílie rozdrceny a rozpadly se. Po válce Ernstovi Stromerovi nakonec zůstaly jen jeho nákresy a fotografie, roku 1952 navíc umírá ve věku osmdesáti dvou let s vědomým, že jeho unikátní nález z oázy Bahariya v Egyptě už nebude nadále součástí vědeckého poznání.

Před rokem 2014 byla kostra sponosaura zobrazována zhruba takto, nahoře jsou pak zobrazeny kosti původního holotypu z Britského Egypta nalezeného roku 1912.

Na rod Spinosaurus se však úplně nezapomělo, roku 1955 byla francouzskými paleontology a kolegy, pátrajícími právě v severní Africe po dinosaurech, Albertem de Lapparentem a Reném Lavocatem "složena" kostra spinosaura z údajů, které nashromáždil Stromer. Vyšel jim z toho teropod podobný jurskému megalosaurovi se čtyřprstými předními končetinami a pouze zvláštním hřebenem na hřbetě. Jinak se příliš od jiných teropodů nelišil, tento obraz zůstal až do konce 20. století, tehdy už byl srovnáván se svými příbuznými a jeho vzhled pozměněn.

Až do roku 1975 byla nalezena částečná nová lebka a to v jižním Maroku, východně od města Tazoua. Ta ale byla zaprodána do soukromé sbírky v Itálii. Tam ležela netknutě dalších 27 let. Pak až v roce 1996 byla nalezena další fosílie. Tu nalezl Paul Sereno a jeho tým. Ta byla nalezena v Kem Kem Beds v severním Maroku. Byla však silně poškozena erozí. Nejdříve ji určili a pak až do roku 2002 ležela ve sbírkách Chicagské univerzity. Zde ji katalogizovali pod číslem USPC-2. Nález z roku 1975 získalo Městské přírodovědecké muzeum v Miláně, kde ho zaevidovali pod číslem MSNM V4047. Ujal se ho zde Cristiano Dal Sasso a jeho kolegové. Tito autoři rovněž zkoumali a popsali exemplář USPC-2. Tento nález je považován za hřeben na vrchní straně spinosaurovy tlamy.

A konečně v roce 2005 Dal Sasso se svými kolegy publikoval výsledky svého výzkumu, který dokládá, že se Stromer v žadném ohledu nemýlil - Spinosaurus byl mnohem větší než Tyrannosaurus rex. V tu dobu už byl spinosaurus slavný, bylo to především díky filmu Jurský park 3, kde vystupoval jako nelítostný predátor útočící na i T-rexe (které také pomocí náhody zabil). Stále však jeho příběh někončí.


Další nálezy

BM231- Tento kus leží ve sbírkách kolekce Oficiální národ horníků, Tunis a byl nalezený v roce 2002 a popsaný tentýž rok Buffetautem a Ouajaou. Jednalo se o 11,5 cm dlouhou dentici se čtyřmi zubními lůžky. Její stáří určili na raný Albian. Pochází ze souvrství Chenini v Tunisku. Prý je "extrémně simetrická" a velmi podobná druhu S. aegyptiacus.

NMC 50791- Tento byl nalezen v Kem Kemských vrstvách v Maroku. Jedná se o cervikální obratel dlouhý asi 19,5 cm. Pak byly nalezeny ještě 2 další cervikální obratle (NMC 41768 a NMC 50790), dva fragmenty čelistí (NMC 50832 a NMC 50833) a jedna neurální klenba (NMC 50813). Tyto pozůstatky leží ve sbírkách Kanadského národního muzea. Popsal je Dave Russel v roce 1996 a prý se jedná o nový druh S. marrocanus. Stáří určil na "pravděpodobný" Albian.

MNHN SAM 124- Z tohoto byly nalezeny čelistní fragmenty, radličitá kost, částečná premaxila a částečná maxila. Leží ve sbírkách Muséum national d'histoire naturelle. Tento alžírský pozůstatek popsali Taquet a Russel v roce 1998 a určili, že byl asi 13,4 až 13,6 cm široký, délka však nebyla ustanovena. Údajně se jedná o fragment z doby albianu. Nakonec je určili ještě jako příbuzného kusu NMC 50791.

FSAC-KK 11888- Je jedne z nejkompletnějších exemplářů spinosaura. Z této kostry, která byla nalezena v jižním Maroku, se nám zachovaly obratle, zadní a přední končetiny, další trnové obratle, krční obratle a části lebky. Díky této kostře, která byla popsána roku 2014 se ukázala překvapivá věc, největší suchozemský predátor Spinosaurus aegyptiacus pochodoval na souši převážně po čtyřech a jeho hřbetní "plachta" čněla do výše více jak dvou metrů s vykousnutým prostředkem. Pouze dva velké obratle nad hrudníkem a pánví dosahovaly velké výšky, ostatní se svažovaly dolů od nich nebo naopak k nim výše. Vypadala tak jako hřbet velblouda dvouhrbého. Jedná se o jeden z nejpřekvapivějších objevů posledních let, byly zpřesněny jeho velikostní míry (dosahoval délky nejméně patnácti metrů) a to ještě nebyl plně dorostlý.

Fragmenty dalších exemplářů spinosaura byly nalezeny na více místech severní Afriky, například jeho zuby byly nalezeny v souvrství Echkar v Nigeru nebo také na nalezišti Turkana Grits v Keňi. Je velmi pravděpodobné, že jeho fosilní materiál bude nalezen i na dalších místech někdejšího rozsáhlého systému křídových bažin.

 

Kdo byla oběť?

O spinosaurově jídelníčku nebylo dlouhou dobu nic známo. Paleontologové původně předpokládali, že se živil především na velkých ornitopodech jako byl Lurdusaurus, Ouranosaurus nebo v té době také uznávaný Iguanodon (dnes je fosilní materiál tohoto rodu ze severní Afriky diskutabilní). Byl mu totiž přisuzován stejný vzhled jako u většiny teropodů. Jenže roku 1983 byly v anglickém jílu nalezeny pozůstatky bizardního predátora s dlouhou krokodýlí tlamou. Vědci netušili, kam ho mají zařadit, jeho končetiny byly opatřeny hákovitými drápy jako u některých jiných teropodů a původně byly přisuzovány zadním končetinám. Tvor, kterému by patřily by tak připomínal gigantického dromeosaura jako byl Velociraptor, jen o mnoho větší. Navíc jeho dlouhá krokodýlí tlama byla uspůsobena k lovu ryb. Po zjištění, že jde o blízkého příbuzného spinosaura, se začalo uvažovat o tom, že možná i tento dravec lovil ryby. Tomuto bizardnímu megadravci by navíc na souši překážel jiný obrovský predátor, gigantický příbuzný alosaura karcharodontosaurus. Byly tak provedeny podrobné studie jeho dlouhých zubů, které ukázaly překvapivý nález. Zuby totiž nebyly schopny účinně chytat a trhat dinosaury, na to byly příliš kónické a hladké. Takže k čemu tedy používal tak zvláštní chrup v lebce podobné krokodýlovi? Laika možná odpověď překvapí, ale byly dokonalé pro lov ryb, žraloků či jiných vodních obratlovců. Navíc existují pro tuto, zdánlivě nesmyslnou, teorii dobré důkazy.

Především jde o studie provedené na spinosaurově čenichu. Cristiano Dal Sasso publikoval roku 2009 nález malých smyslových políček na čenichu spinosaura. Porovnal je s těmi, které mají krokodýli pro vnímaní vibrací a vjemů ve vodě. Zjistil, že jsou si neuvěřitelně podobné a to nebylo náhodou. Spinosaurus velice dobře cítil veškeré podněty ve vodě a musel tak tyto nervové body využívat shodným způsobem. Navíc získal další překvapivý důkaz, ve stejné čelisti, kterou zkoumal jeho tým, byl nalezen zaseknutý cizí osten. Přímo v čelisti byla zaseknuta kost patřící do rostra (prodlouženého čenichu) obrovského osmimetrového pilouna rodu Onchopristis, který křižoval mělká moře a bažiny v oblasti spinosaurova výskytu ve stejnou dobu. A jiná fosílie spinosaura zase obsahovala i obratel této paryby, z toho se dá jednoznačně soudit, že šlo o jeho obvyklou kořist. O rok později pak zkoumal francouzský vědec Romain Amiot z Lyonské univerzity izotopy kyslíku v kostech spinosaura. Ty odhalily jejich výrazně vyšší hladinu, která se vyskytuje převážně u vodních živočichů. Žil tedy kolosální spinosaurus pouze z vodních živočichů a ryb?

Rekonstrukce gigantického křídového pilouna rodu Onchopristis, který se i přes délku osmi metrů stával častou kořistí o deset metrů delšího spinosaura.

 Na tuto skutečnost poukazují i fosílie většiny druhů jeho příbuzných. Například jejich fosílie se nacházejí prakticky pouze v sedimentech vodních toků, mořských delt nebo bažin, často v sousedství krokodýlích fosílií. Navíc v žaludku příbuzného rodu Baryonyx z anglické spodní křídy byly nalezeny šupiny metrové ryby rodu Lepidotes. I tento tvor měl výraznou krokodýlí čelist. Navíc ještě u stejného rodu provedla dr. Emily Rayfieldová z Bristolské univerzity srovnávácí zátěžovou zkoušku na CT skenu. Druhým zkoumaným živočichem nebyl nikdo jiný než klasický gaviál. Analýza zjistila stejnou zátěž při zkusu a kousání, což ještě více podporuje teorii o rybožravosti těchto dinosaurů.


Způsob lovu

Spinosaurus byl mocný rybožravý dravec, otázkou však zůstává jak lovil. Až do 80. let 20. století si vědecká komunita myslela, že spinosauridi lovili tak jako volavka. To znamená, že by se díval na kořist se shora a pak zaútočil. Tato teorie má však dvě zásadní chyby. První je ta, že spinosaurovy oči nemohly vidět pod hladinu a neměl moc ostrý zrak. Druhá je taková, prostě jednoduše by se spinosaurovy leskl je ho vlasní stín ve vodě a také slunce. V 2009 byl Christianem Dal Sassem proveden CT sken exempláře MSNM V4047 a na čenichu byla objevena čidla tlaku. Podobné jsou u dnešních krokodýlů a aligátorů. Ty zaregistrují, byť jedinou kapku vody spadnutou o několik metrů dále. Spinosaurus tedy v klidu položit čenich do vody a když něco zaznamenal, bleskově vytáhl kořist z vody. Nebo ( a to mnohem častěji) plaval ve vodě a lovit rovnou tam. S ulovenou rybou po té vyšel z vody a sežral ji na břehu. Ve vodě plaval poměrně rychle a neměl moc velkou konkurenci. Jedinné nebezpečí a konkurenci mu představoval Sarcosuchus

Měnící se vyzáž

Za tu dobu co známe spinosaura se objevilo nesčetně rekonstrukcí o jeho vyzáži. První rekonstrukce byly s dlouhou lebkou. Po zničení fosílií v roce 1944 byl však zapomenut původní vzhled. Proto byl zobrazován s krátkou hlavou. Dlouhá lebka se pak poprvé objevila v roce 2001 ve filmu Jurský park 3. V posledních letech byly odkryty i kyčle a části zadních končetin. Také se začala objevovat celá řada bizardních rekonstrukcí. Nová teorie z roku 2014 uvádí, že ve vodě plaval pomocí 4 končetin a na souši chodil převážně po čtyřech. Já ale nepředpokládám, že by měl krátké zadní nohy, aby se nemohl vztyčit na zadní. Jiné teorie tvrdí to, že Spinosaurus měl na čelisti jakýsi chobot. Prý si jím mohl cpát ryby přímo do tlamy. Jedna možná ještě střelenější teorie tvrdí dokonce to, že Spinosaurus úplně přišel o nohy. Z ocasu by se mu vyvinula ploutev a měl by chobot. Pak by asi vypadal jako jakýsi prastarý rypouš. A snad ta nejstřelenější uvádí, že měl 6 nohou ! Možná byl macatější a nižší, než se původně předpokládalo, ale já si myslím že to byl i tak nebezpečný a vrcholový predátor. V září roku 2014 bylo uvedeno, že chodil po čtyřech nohou. Pak když lovil a plaval mohl mít jakousi kamufláž. Když chtěl zaútočit na nějakého dinosaura (jako třeba Ouranosaurus nigeriensis) z vody, mohl jeho vršek působit hnědě jako klády dřeva, jen např. hrb byl vícebarevný.

 

V populární kultuře

Spinosaurus se stal slavný díky filmu Jurský park 3. Zde se objevil jako dravec schopný zabít i tyranosaura. Jinak se potom objevil ve nespočtu dalších dokumentů a filmů, jako jsou například Planeta dinosaurů nebo Pravěk útočí. Také objevuje ve většině dinoparků a existuje spousta rekonstrukcí a hraček. Z dinoparků ho vystavuje např. Dinopark Praha.

Jak by se měl chovat ?

O spinosaurově chování se dlouhou dobu vedly spory. S novou potrvrzenou teorií o tom, že chodil po čtyřech se spory ještě více rozhořčily. Spinosaurus pravděpodobně vylézal z vody jen několikrát za týden a lovil ve vodě. Jednalo se nejspíše o teritoriálního živočicha a jedinnou a máločastou hrozbou byli krokodýlové, vlastně jedinný krokodýlovitý Sarcosuchus imperator. Agresivitu mohl vidávat pronikavým syčením jako to dělají dnešní krokodýli. Vlastně se způsobem života a i tělesnou stavbou podobal krokodýlům natolik, že se dá říct, že kdyby nevymřel tak by za několik millionů let byl zcela vodním živočichem.

 

Rybožravci

Spinosaurus patřil společně s dalšími 12 rody do nadčeledě Spinosauroidea. Byli to hlavně rybožraví živočichové žijící okolo zátok, řek či velkých jezer a bažin. Nejstarší spinosauroid se objevil v africké Tanzanii (Ostafrikasaurus) a spinosaurin spinosaurus byl posledním a také největším zástupcem. Rozdělují se na dvě hlavní skupiny a těmi jsou Barynonychinae (Baryonyx, Suchosaurus, Cristatusaurus, Ichthyovenator, Baryonyx) a Spinosaurinae, kam patří jeho nejbližší příbuzní.

Mapa znázorňující rozšíření spinosauridů.
Spinosaurovi byli nejvíce příbuzní jihoamerické rody Irritator a Oxalaia. Společně s nimi tvořil podčeleď Spinosaurinae.

 

Páření

Spinosauří páření bylo nejpíše obtížné, kvůli hrbu. Je možné, že probíhalo ve vodě. Pak by se odlehčila váha 12ti tunových kolosů. Samec by se nejspíše držel za samičin hrb. Možná, že samici kousal lehce do krku aby se necukala.

 

Proč byl tak velký ?

Myslím, že jsem na tuto otázku našel odpověď. Spinosaurus trávil více života ve vodě než jiní zástupci jeho čeledi. Dnes je též známo, že vodní živočichové jsou mnohem větší než suchozemští. Spinosaurus byl obojživelný živočich a proto mohl dorůst takové velikosti, protože voda odlehčovala jeho tělo.

 

Byl to hrb, ne plachta

Spinosaurovy vysoké obratle byly po druhé světové válce považované za oporu plachty. Sám Stromer ale předpokládal, že podpíraly hrb, jako u dnešních bizonů, velbloudů nebo pravěkých brontotherií. Po válce však byla tato myšlenka zapomenuta. Platila doměnka, že se jednalo o plachtu na regulaci teploty. První doměnka o hrbu byla vyslovena až v roce 1997. Vyslovil ji Jack Bowman Bailey. Svůj argument podpořil tím, že údajná "plachta" byla dlouhá jen 2 m a lebka byla v porvnání s tím moc velká. Navíc dinosauři s "plachtou" jako Ouranosaurus žili v drsných odbobích sucha. Hrby jim tedy vystačily alespoň na část tohoto období. Roku 2014 byla tato teorie potvrzena, ale hrb nejspíš nebyl tak tlustý jako u dnešních kopytníků.

 

Období sucha

I v tak velkých tropických bažinách, které lemovaly sever afriky byly čas od času období sucha. Spinosaurus byl velice specializovaný predátor. Navíc jen párkrát za týden opustil vodu. Proto se nám nabízí otázka: Dokázal tuto situaci přežít ? Už jen pomyšlení na 19ti tunového dravce jak po čtyřech klusá za rychle běhajícími uranosaury nebo jak chytá létající pterosaury je celkem směšný. Přesto však existují důkazy o tom, že mohl lovit i tyto plazy.

Ne tedy přímé, jsou totiž od jeho příbuzných, ale i tak nám davájí jistou představu o tom, jak zvádal krušné časy. V souvrství Santana na severovýchodě Brazílie byl nalezen krk pterosaura známého jako Tropeognathus. Po chemické analýze provedené Davidem Martillem z univerzity v Portsmouthu a francouzkými vědci Ericem Buffetautem a Francoisem Escuillém, zjistili, že je tam zaseklý zub. Ten byl hladký a bez vroubků. Mohl patřit jedině spinosauridovi. Víme že v souvrství Santana žil jeden druh spinosaurida a to Irritator challengeri. A navíc v roce 2004 byl v Anglii nalezen Baryonyx, který měl v břiše lopatku a dva obratle mladého iguanodona. Zdá se tedy pravděpodbné, že se i spinosaur mohl živit na krátko jinou potravou. Co se však stalo jestli se potkal spinosaurus a karcharodontosaurus?

 

Válka, vítězství, konec

Otázka ale zní jinak, co se stalo, pokud se setkali tito dva obrovští predátoři v souboji na život a na smrt? Někdo by si mohl myslet, že by se vlastně díky odlišným potravním návykům vlastně ani setkat ve vzájemném boji nemohli. Spinosauři si hledali potravu u řek a jezer, zatímco karcharodontosauři se živili na velkých sauropodech a menších ornitopodních dinosaurech dále ve vnitrozemí. Je však známé, že i dnešní predátoři se odchylují od zažitých loveckých taktik při nepřízni potravy, je tak pravděpodobné, že něco podobného mohl dělat i spinosaurus. Navíc byl roku 2008 v Kem Kem Beds byl nalezen zvláštní obratel, který patřil spinosaurovi. Zvláštní byl v tom, že měřil asi 24 cm a byl ulomený do tvaru písmene "U". Jednalo se dospívajícího jedince s podivnou deformací, která určitě nevznikla pčirozeným způsobem. Jenže pokud tomu tak bylo, kdo mu ji mohl způsobit?

Jedna z teorií hovoří o tom, že by mohl tento predátor pouze nešťastně upadnout obratel si jednoduše zlomit. Jenže obratel je nalomen tak zvláštním způsobem, že pouhý pád by nemohl být jeho příčinou. Dalším názorem je, že mršinu nebo ležícího spinosaura rozšlápl velký sauropodní dinosaurus a zvláštním způsobem ho zlomil. V souvrstvích a době, kdy toto zvíře žilo, se vyskytovalo několik sauropodů jako Rebbachisaurus, Paralititan nebo Aegyptosaurus, takže se to zdá pravděpodobné. Nicméně nalezená spodní část obratle vypadá spíš, jako kdyby něco horní část vytrhlo. To zranění sauropodem neodpovídá, možností je pouze ta, se spinosaurus snažil zpod tlapy sauropoda vytrnout a odtrhl tak horní část. Poslední teorie vysvětluje chybějící část jako pozůstatek kousnutí karcharodontosaurem, se kterým svedl tento obr souboj. Odpovídala by tomu vykousnutá část do tvaru písmene "U" a proto je tato teorie široce příjmána. Dnes se již bohužel nedovíme, zda spinosaurus vyhrál či ne, ale jedno víme naprosto jistě. Kolosální predátor totiž svůj souboj s evolucí prohrál.

Před 93 miliony let se totiž zvedla hladina moří a mělká moře a bažiny, ve kterých tento dravec lovil, zmizely. Spinosaurus, největší predátor všech dob ukončil svoji pouť po zemském povrchu. V posledních letech se objevila spousta nových poznatků, které nám odhalily nová tajemství největšího suchozemského predátora. Čím dalším nás ještě překvapí...

   
Naleziště: Egypt, Maroko, Tunis, Niger (?) Druh: S. aegyptiacus, S. marrocanus
Strava: Ryby, někdy i dinosauři a pterosauři, mršiny Doba: stupeň Albian až Cenomanian, před 112-93 mil. l.
Délka: 14-18 m (možná však až 21 m) Popsán: Stromer, 1915
Výška: 3-5 m Prostředí: Bažiny, mělká moře
Váha: 7-20 t (možná však až 23 t) Zařazení: Dinosauria, Saurischia, Megalosauroidea,
Význam: "Trnitý ještěr" podle trnových výběžků Spinosauridae, Spinosaurinae
Sok: Carcharodontosaurus, Sarcosuchus Synonyma: Sigilmassasaurus brevicolis

 

Spinosaurus