Trus polského draka - Co prozradil Smok wawelski

Velmi důležitými stopami po pohybu a existenci prehistorických živočichů je zkamenělý trus, koprolit. Tento fosilizovaný pozůstatek pohybu nějakého druhu živočicha nám může říct, čím se živil, jak byl velký nebo jak fungoval jeho trávící systém. Polská lokalita poblíž Lisowic ve Slezsku už vydala na světlo světa mnohé úžasné objevy, ten další nám trochu objasnil stravování a fungování trávícího traktu jednoho z nejzáhadnějších archosaurů pozdního triasu.

Pravý polský drak vědeckého jména Smok wawelski, tajemný obří archosaurus z konce triasu dnešního Polska. Navzdory jeho vzeření nejspíš nešlo o neptačího dinosaura z příbuzenstva primitivních teropodů, ale spíše nějaký zatoulaný druh archosaura s nejasnými kořeny. Kredit: Apsaravis, převzato z DeviantArt

Koprolity jsou cenným zdrojem informací o živočišných formách určitých geologických dob. Mezi ty nejslavnější patří obří koprolit ze svrchní křídy Saskatchewanu s nadrcenými úlomky kostí triceratopse nebo edmontosaura, zanechal ho tam téměř s jistotou obří teropod Tyrannosaurus rex. Jeho původce se neostýchal požírat svou kořist i kostmi a veškerými těmito elementy. A stejný mechanismus osteofágie, tedy požírání kostí i s masem, praktikoval i velmi zvláštní druh triasového archosaura již takřka 140 milionů let před ním.

Paleontologové z Uppsalské univerzity ve Švédsku publikovali studii, která ukazuje výsledky výzkumu deseti koprolitů velkého masožravého plaza z oblasti dnešního Slezska o stáří pozdního triasu, stupně Rhaetian. Přiřadili je k druhu archosaura známého jako Smok wawelski, dnes je tento pět až šest metrů dlouhý živočich řazen spíše k primitivním předkům dinosaurů než přímo k nim a naznačují to rysy na dosud nalezených pozůstatcích.

Tři z nalezených koprolitů podrobili vědci výzkumu pomocí synchrotronové mikrotomografie, vyjímečného skenovacího aparátu pro velmi přesné skenování i skrytých částí fosilií. Právě tato metoda ukázala velmi zajímavou vnitřní strukturu zkamenělého trusu.

Ukázalo se, že Smok sežral několik mladých dicynodontů, pravděpodobně rodu Lisowicia, temnospondylních obojživelníků a překvapivě tam vědci našli i několik zlomených zubů vylámaných z čelisti původce koprolitů. To, že za jejich původce můžeme považovat tohoto velkého predátora, naznačuje i jeho velmi velká hlava s mohutnými čelistmi a masivním stiskem. Smok se tedy živil podobně jako pozdější tyranosauridní teropodi, rval z kořisti velké kusy i s kostmi, které hltal vcelku. Nalezené rýhy a stopy na kostech tuto teorii potvrzují.