Tyrannosaurus a Stegosaurus - Souboj dvou odvěkých rivalů

14.01.2019 13:18

Mezi nejčastější paleontologické omyly i dnešní moderní doby patří i představa obrovského masožravého monstra druhu Tyrannosaurus rex a relativně neškodného býložravého tyreoforana, který je známý jako Stegosaurus. Podobně to bylo vylíčeno i ve slavném filmu Cesta do pravěku od Karla Zemana z roku 1955, kde však ostatně mohl být ten velký teropod Ceratosaurus, kdy z řeky chlapci sledovali útok severoamerického dravého obrana na skoro bezbranného stegosaura. Ačkoliv představa těchto bojujících pravěkých ikon je velmi lákavá, fosilie jasně ukazují, že je od sebe dělí téměř devadesát milionů let. Existovala by ale možnost, že by se někdy tyto dva druhy setkaly?

Fosilie druhu Stegosaurus stenops a Stegosaurus ungulatus jsou známy ze západu Spojených států, například z Wyomingu nebo Colorada. Mnohé další druhy pokročilých stegosauridů se navíc vyskytovaly v této oblasti, za zmínku stojí třeba Alcovasaurus longispinus, Hesperosaurus mjosi a také poněkud problematický Hypsirhophus discurus. Mnoho dalších druhů se vyskytovalo i v oblasti dnešní západní Evropy a Číny, daleko menší zastoupení mají jejich fosilie na jižní polokouli tedy bývalé Gondwaně. Jenže právě odsud by mohly pocházet fosilie stegosauridů, kteří přežili až do samého konce křídy. Především je zajímavé, že drtivá většina fosilií údajných křídových stegosauridů pochází právě z jihu bývalého Gondwandského superkontinentu, tedy až na druh Wuerhosaurus homheni. Přinejmenším se dá tvrdit, že tato skupina přežila do spodní křídy, otázkou je, zda až do jejího konce.*

Skupina stegosaurů má své zastoupení v nálezech z Argentiny (Amargastegos), Jihoafrické republiky (Paranthodon), Tanzanie (Kentrosaurus) a fosilní stopy, připisované těmto neptačím dinosaurům, jsou známy i z Bolívie, Maroka, Austrálie a Chile. Drtivá většina z nich je spodnokřídového stáří, navzdory jistým výhradám vůči jejich systematickému zařazení byly některé z nich potvrzeny nezávisle na sobě několika paleontology. Dříve se za pozůstatky stegosauridů považovaly i zuby a fosilní fragmenty dnes nedeterminovaných ornitischianů, kupřikladu jedním takovým je Stegosaurus madagascariensis ze souvrství Maevarano o stáří sedmdesát až šestašedesát milionů let. Od zařazení ke stegosaurianům se u těchto exemplářů upouští.

Přibližná rekonstrukce fragmentárního rodu Paranthodon z jihoafrické spodní křídy. Ačkoliv existenci pozdně křídových stegosauridů nelze dost dobře prokázat, přesto se nedá vyloučit, alespoň podle fosilií a stop. Kredit: Alain Benéteau

Jeden z nejznámějších dokladů existence křídových stegosauridů na jižní polokouli a obecně celé této skupiny měl být indický Dravidosaurus blanfordi z pozdního turonu až raného koniaku, jeho fosilie mají stáří přibližně 89-85 milionů let. Při jeho popisu v roce 1979 vědci prohlásili, že jde o nejmladšího známého stegosaura vůbec, což se skutečně zdál být. Jenže silně erodované fosilní fragmenty byly některými vědci zpochybněny jako fosilie stegosauridů, uznávaný expert a paleontolog Sankar Chatterjee z Texas Tech University provedl revizi tohoto taxonu a poukázal na to, že nejde o fosilie suchozemského neptačího dinosaura, nýbrž mořského plaza plesiosaura. Tento názor podporoval i fakt, že fosilie byly nalezeny v mořských sedimentech, nutno ale dodat, že Chatterjee fosilie řádně neprozkoumal.

Pozdější přezkoumání ale odhalily, že přinejmenším část fosilie rozhodně nepatří mořskému plazu. Expert na ornitischiany Peter Galton a jeho kolega Paul Upchurch provedli další výzkum těchto fosilií, roku 2004 publikovali popisnou studii, kde je shledávají jako chiméru z pozůstatků neznámého plesiosaura a stegosauridního dinosaura. Hlavně lebka, zub a zádový plát se podle nich odlišovaly od fosilí známých mořských plazů a značně to podpořilo původní systematického zařazení dinosaura. Ostatně to potvrdila i další studie z roku 2017, také pochází od Petera Galtona a jeho indického kolegy Krishnana Ayyasamiho (který se podílel na popisu dravidosaura). Dokonce i fosilie pánevních kostí a zádových plátů, které byly přisuzované plesiosaurovi, se zdají být od stegosauridního dinosaura. Na druhou stranu vědci také zjistili, že zub u fosilie pochází od jakéhosi notosuchiana.

Dravidosaurus je tedy, alespoň z pohledu moderních studií, nedeterminovaným zástupcem skupiny stegosauridů. Dává to potom možnost i dalšího přežití stegosaurů na území Indického subkontinentu, vývoj těchto tyreoforanů by zde mohl probíhat endemicky a také díky absenci nízkých býložravců (fosilie údajných nodosauridů jsou z této oblasti ještě hůře prokazatelné). Zatím ale chybí dostatečné fosilní důkazy, přesto by je totiž od konce křídy dělilo nejméně třicet milionů let.

Velký abelisauridní teropod Rajasaurus narmadensis skládnějící se nad úlovkem ve vysoké trávě. Poslední léta ukazují, že výzkumy a paleontologické vykopávky na jihu a západě země rozhodně nejsou od věci a to především díky mnohým objevům ze samého konce křídy. Kredit: Dimitryj Bogdanov, převzato z Wikipedie.

Ve stejné studii z roku 2017 je ale zmíněno ještě několik nálezů z indického subkontinentu, jež by naznačovaly přežití stegosauridů až do samého závěru druhohor. V souvrství Kallamedu nalezli vědci fosilní fragment čehosi, co považovali za zádový plát nějakého druhu stegosaurida. Toto souvrství dokumentuje složení fauny a flóry jihu Indického subkontinentu v době geologického stupně maastricht asi před sedmdesáti až šestašedesáti miliony let. Jako fosilie dravidosaura ale šlo nedostatečně zachovalý fragment, který se nedal blíže diagnostikovat. Charakteristiky na fosilii ale ukázaly, že jde o pozůstatek části obratle neznámého druhu sauropodního dinosaura. Některé paleontologické autority (Maidment et. al.) postavení fosilie jako pozůstatek stegosaurida od začátku znevažovaly. Přesto Galtonův podpis pod studií dává celé problematice racionální význam, dobře ví o čem mluví, a navíc ještě některé fosilie z Indie by svědčily pro přežití stegosauridů do nejsvrchnější křídy.

Daleko slibnější je nález fosilních stop ze souvrství Lameta v západní Indii, mezi svazovými státy Madhjapradéš, Gudžarát a Maháráštra, protože tyto fosilní otisky nepocházejí od sauropoda ani teropoda.

Živočich, který je tu na konci křídy zanechal, se musel podobat nebo být velmi blízký příbuzný stegosaurida známého jako ichnorod Deltapodus. Tento název dnes označuje několik druhů stegosauridů, kteří se procházeli po severní polokouli mezi dobou stupně aalen ve střední juře a stupně barrem ve spodní křídě. Posléze byl indický nález určen paleontology jako zástupce právě tohoto rodu. Pokud tomu tak skutečně je, tak nejenže to otevírá nový pohled na evoluci tyreoforanů a jejich přežití v Gondwaně, ale zároveň to před paleontology klade dvě velké evoluční propasti u skupiny stegosaurů.

Ne všichni paleontologové uznávají přežití posledních ztracených bratranců stegosaura až do doby nejsvrchnější křídy, nicméně indicie v podobě nových nálezů a studií se jejich přežití nedá spolehlivě vyloučit. Závěrem tedy lze konstatovat, že se slavný T-rex a "oplátovaný" Stegosaurus rozhodně potkat nemohli. Podobný závěr ale nemůžeme učinit u masivních indických predátorů, jako byli Rajasaurus a Indosuchus, a původci stop ze souvrství Lameta. Indická svrchní křída ještě svá tajemství ukrývá, některá však už stačila vydat na denní světlo.


*dříve se předpokládalo, že za vyhynutím skupiny stegosaurů stála změna rostlinstva v době křídy, místo cykasovitých začaly převažovat kvetoucí rostliny. Ve světle nových objevů se ale zdá, že příčinnou bylo něco jiného, protože kvetoucí rostliny se objevily již ve střední juře a stegosauridi s nimi koexistovali