Velký zátah

2 roky po události 2508/2015

Dálnice D8, výjezd z Ústí nad Labem

23:14, noc 28. května 2017

Převoz VZT z Ústí

Převoz našich přátel probíhal vcelku klidně. Potřebovali však jisté utajení, proto jeli v několika různých vozidlech. Julio a Petr si vzali tmavomodrý sedan, Alex si vzal černé SUV a Lena, Nikki a Anna byly převáženy v prostorném transitu. Nic v tu chvíli nenasvědčovalo, že se tohle strhne v další akci, při které půjde o životy nejen jich, ale i dalších lidí.

"Myslíš, že to bude velká změna, když teď budeme v Praze," ptal se Julio, jež seděl na sedadle spolujezdce. "Možná, uvidíme, jak se to bude vyvíjet," odpověděl mu Petr. Noc se přelila přes půlnoc a Měsíc začal svítit na celé kolo. Dálnice byla osvícena pouze světlomety projíždějících aut a kamionů. Ve členech našeho týmu se probouzela naděje na nový začátek a napětí, tedy u těch, kteří nespali. Tři dívčí členky našeho týmu se totiž rozhodly trochu prospat. Dlouho jim to nevydrželo.

Když se přejela hranice mezi kraji, několik kilometrů od vesnice Ledčice, těsně před dálničními mosty se však vyskytly velké komplikace. "Akce začíná, můžete zaútočit," řekl hluboký hlas do vysílačky řidiče kamionu. Ten zařadil vysší rychlost a narazil do auto, kde seděli Julio a Petr. Ti se okamžitě otočili, aby se podívali kdo se do nich opřel. Plechy skřípaly, když je chtěl náklaďák převálcovat. Auto se jim otočilo napříč a kamion ho tlačil před sebou. Nemohlo to ale trvat dlouho, dříve nebo později se museli převrátit na střechu. Kus dál od nich ale bylo staveniště. "Potřebujeme helfnout, ten idiot v tom kamionu nás chce zničit, voláme veškerou pomoc," křičel do vysílačky Julio.

V tu chvíli jel za oným kamionem Alex, který se rozhodl využít skosený vlek dodávky, která jela za návěsem kamionu a rozhodl se jí využít jako rampu. Pořádně se tedy rozjel a vyletěl přímo do návěsu. K jeho překvapení ale návěs prázdný nebyl. Byl plný vysokých klecích se skupinou obřích nelétavých ptáků. Byli to už dávno vyhynulí kelenkeni. "Co tady tohle tohle dělá," zeptal se sám sebe. "Tak na to se zeptám řidiče," odpověděl si. Vylezl tedy na krz díru na plachtu a běžel k tahači. Pak ale uviděl další nebezpečí. Viděl další tahač, který se čím dál tím více blížil k transitu. Pak mu teprve došlo, že tohle vše ještě s dvěma osobními auty, je organizovaná skupina, která je chce mít z cesty.

Pak ale běžel dál dopředu a radší ohlásil, že jejich převoz je napaden. Petr a Julio v autě už se začali převalovat po dálnici a kamion přidával, ale pak se Alex dostal do kabiny a uhnul s kamionem do druhého pruhu. Petr a Julio přijeli těsně po dveře kabiny a Alex jim skočil na střechu. Kamion najel do železobetonových středových svodidel a převrátil se na bok. Do něj nabourala další auta. Když se podívali směrem za ně, viděli, že transit tahač převrací na bok a ujíždí pryč. V tu chvíli je zachváti strašný vztek a rozhodli se, že na staveništi před nimi tahač svoji pouť skončí. Přejel kolem nich a oni mu prostřelili zadní gumy, kamion najel do maringotky na staveništi, vyletěl a narazil na most. Problémy tím ale nekončily.

Z převráceného kamionu totiž vyšlo několik naštvaných kelenkenů. Byla to vskutku monstrózní zvířata. Měli velké oči a lebky, jejich výška dosahovala kolem 2,5 m. Byli podrážděni, jeli několik hodin zavřeni v malých klecích. Ostatní lidé vytvořili hromadnou nehodu a utíkali z aut. Kelenkeni v nich viděli kořist. Začali tedy běhat po celé šířce dálnice. Divoce klapali zobáky a skřehotali. Lidé hromadně křičeli, rozutekli se do lesa a polí. Dvě další velká černá auta se v místě nehody zastavila a vystoupili z nich velcí muži v tmavých oblecích se zbraněmi. Začla hromadná přestřelka. Julio se pořád rozhlížel po kelenkenech, ale už je nemohl nikde zaregistrovat. Rozhodl se tedy projít blíž k lesíku, kde by se podíval, zda se neskrývají v něm. Běžel tedy několik metrů, ale pak zařval bolestí, když dostal kulkou přímo do pravé plíce.

Začal tedy lapat po dechu, blížili se k němu nepřátelští bojovníci, a tak si myslel, že to byla jeho poslední hodinka. Pak ale uslyšel, jak jeden z nich řve, kdy ho do týlu praštil zobák jednoho z kelenkenů. Ptáci se objevili když viděli snadnější kořist. Ti muži začali utíkat zpět ke svým vozidlům, ale ptáci jim byli v patách a několik jich zabili. Pak už nasedli do aut a odjížděli dále po dálnici. Když projížděli kolem zničeného kamionu, tak jeden z auta vyhodil hořící zapalovač a kamion pohltil oheň.

Kelenkeni chvíli hodovali na zabitých tělech, ale pak se chtěli vrhnout i Julia, kterého odnášeli Alex a Petr za auto. Zastavily je až naše slečny, které sebraly munici a začly pálit po kelenkench. Většinu z nich se jim podařilo zneškodnit, dálnice byla potřísněna krví, pery, benzínem a naftou, vypadalo to tam jako na pravém bojišti. Dorazily tam také záchranné jednotky, které si převzaly Julia do Prahy. Odklížení nehody bude trvat další dva dny a případ kelenkenů už není jejich věc. Nejzvláštnější však bylo tetování nalezené na pravé ruce mrtvoly řidiče tahače. Ještě něvěděli do čeho se zapletli. To tetování byl to had obepínající raptoří dráp...