Červovití a kenozoičtí predátoři - Tchajwanské ichnofosilie dravých bezobratlých
Mořští predátoři jsou, od chvíle vývoje první predace, velice variabilní, co se týče jejich tělesných tvarů, systematického zařazení i velikosti. Toto nepsané pravidlo platí především pro bezobratlé živočichy, kteří jsou velmi různorodí v jejich fyzickém vzhledu uzpůsobeném pro zabíjení kořisti, a nemusíme se ani přesouvat hlouběji do minulosti. Svět po hladinou světového oceánu je v určitém ohledu značně odlišný od toho na “suché zemi” a také se v něm vyskytují zástupci čeledí buď v terestrických ekosystémech značně zmenšených nebo se vůbec nevyskytujících. Jmenovitě jde například o dravé hlavonožce (Cephalopoda), žahavce (Cnidaria) nebo korýše (Crustacea), kteří jsou dnes také jedněmi z lákadel pro zájemce o nepoznané mořské predátory. Vedle nich samozřejmě existují i dravci mezi obratlovci (Vertebrata) jako žraloci (Selachii), kteří jsou také velmi různorodí, co se týče jejich tělesné velikosti i morfologie, ale v konečném počtu druhů nad nimi jasně vedou bezobratlí. Konečně, tito živočichové dokázali, jako dravci, obsadit i oblasti mořského dna a některé fosilie ukazují, že v minulosti tomu tak nebylo jinak - již v období devonu existovali mořští mnohoštětinatí červi (Polychaeta) rodu Websteroprion, kteří dokázali lovit široké spektrum živočichů včetně obratlovců. I dnes podobné druhy existují a skvěle je reprezentuje druh Eunice aphroditois z oblasti Atlantiku a Indo-Pacifiku, přezdívaný Bobbitův červ, a nové nálezy z oblasti západního Tichého oceánu ukazují, že tento poměrně nebezpečný druh měl své blízké předky nebo zástupce téhož rodu už v době miocénu, před 22 miliony let. Poukazovaly by na to fosilie na mořském dně u ostrova Tchaj-wan, které byly popsány v půlce ledna tohoto roku. Představují pravděpodobně fosilie až dvoumetrového dravce, který lovil na mořském dně, a mohlo jít o prvního z moderních zástupců moderních masožravých červů.
Snímek druh Eunice aphroditois, dravého mnohoštětinatce z oblasti Indického a Tichého oceánu, při rychlém opuštění nory vyhloubené v sedimentu dna. Pravděpodobně stejný vzhled měl i jeho dávný příbuzný z doby spodního miocénu a fosilní nálezy jeho stop ukazují, že se choval a lovil prakticky stejným způsobem jako tento recentní druh. Patrně byl ovšem menší. Kredit: Jenny, převzato z Wikipedie
Červi jsou dnes, z kladistického a systematického hlediska, chápáni jako odpadkový taxon souhrnně označující kroužkovce (Annelida) a popřípadě některé další, a i to neblízko příbuzné taxony. Nutno podotknout, že přesto mají poměrně dlouho evoluční historii pramenící v době kambria až ordoviku, možná ještě v době před ní, a už od prvohor se úspěšně rozvíjejí ve velké spektrum druhů. Byli a stále jsou jedním z velice důležitých půdotvorných aspektů, jelikož aktivně přispívají ke tvorbě humusu a edafonu, ale značná část jejich druhů se vyskytuje ve vodním nebo mořském prostředí. Jde o jak druhy přisedlé, například riftie hlubinné (Riftia pachyptila), tak o druhy aktivně se pohybující, jako druhy Hesiocaeca methanicola a Alvinella pompejana. Uzpůsobení se velkému spektru okolních podmínek, od hlubokomořských hřbetů po dna šelfových moří, také dovolilo přejít na široké spektrum potravy skupiny. Dravé formy jsou také často vázány na substrát mořského dna, kde si hrabou nory, odkud loví svou kořist. Zmíněný Bobbitův červ si dokáže vytvořit až 3 metry dlouhou noru pro své tělo a v ní dokáže svou kořist poměrně snadno zpracovat.
Jelikož, jak plyne z nálezů v geologických vrstvách devonu, že se podobné dravé druhy vyvíjely po poměrně dlouhou dobu a byly součástí mořských ekosystémů už od doby prvohor. Kvůli jejich převážně měkkému tělu, výjimku tvořily například ústní ústrojí, se ovšem špatně zachovávají, a tedy nemáme o případných liniích těchto predátorů z mladších dob informace. Dle nových nálezů z mořského dna poblíž ostrova Tchaj-wan se však zdá, že se tito dravci vyskytovali v době mladší a pouze, v geologickém čase, nedaleko vzdálené od současnosti.
Tchajwanští a kanadští paleontologové, s vedoucími autory Shashinem Dashtgardem z Univerzity Simona Frasera ve Vancouveru a Ju-Jen Panem z Tchajwanské národní univerzity, analyzovali drobné šlépěje a v podmořském substrátu vyhloubený tunel zanechaný v sedimentech o stáří 22 až 20 milionů let, geologického věku aquitan, při severovýchodní pobřeží ostrova. Jejich práce přinesla část do skládanky vývoje linie mořských červovitých dravců.
Autoři zmiňují, že referované fosilie jsou unikátní především svou velikostí, protože jiné zkameněliny podobného typu mají na délku maximálně pár desítek centimetrů. Tyto mají, naproti tomu, délku až 2 metry a jsou mezi 2 až 3 centimetry široké. Jsou na nich rozpoznatelné tunely i další drobné ichnofosilie vhodné zkoumání.
Výzkum se opíral o celkově 319 exemplářů ze stejného území, které představovaly zbytky po pohybu živočicha, jež se, dle morfologické studie, svými končetinami částečně podobal mnohonožce (Diplopoda). Podobné vlastnosti mají ichnofosilie mnohoštetinatých červů, jež vytvářejí parapodia se štětinkami, které se značně podobají článkovaným končetinám. Dalším rysem, který vedl k zařazení ichnofosilií mezi tuto skupinu, je přítomnost zvláštních kontur vedle do nory – jsou unikátní a podobají se otiskům peří.
K výslednému přesnému zařazení, mezi masožravé mořské červy, napomohlo až srovnání s podobnými typy stop, které jsou známé z nedávné minulosti i současnosti.
Zmíněná morfologická studie také potvrdila, že tyto znaky na ichnofosilii jsou unikátní a je tedy možné ji popsat jako typový exemplář nové ichnospécie. Autoři pro ni zvolili název Pennichnus formosae odkazující na přibližnou podobu původce v rodovém jméně a také na starší název ostrova Tchaj-wan, tedy Formosa, ve druhovém přídomku.
Nora vyhloubená v substrátu byla podrobena také sedimentologickému rozboru a u jejího ústí byla nalezena silná koncentrace železa. Autory toto zjištění utvrdilo v tom, že ji vytvořil dravý červ, který produkoval hlen či jiný typ slizu z natrávené kořisti. Původce ichnorodu Pennichnus tedy profitoval v neustálém koloběhu - ze své nory ulovil kořist, tu natrávil a zpracoval a z následných zbytků vyprodukoval hlen, který, díky zbytkům organických látek, zpevnil ústí nory. Ze stejného důvodu mohla být prodlužována, protože ústí bylo stále zpevňováno a červ tedy mohl stále růst.
Ekosystém kolem tchajwanského pobřeží doplňovala bentická fauna a původce zmíněné ichnospécie pravděpodobně požíral okolo lezoucí bezobratlé živočichy jako měkkýše (Mollusca) a pravděpodobně také aktivní plavce jako některé drobné druhy ryb (Euteleostomi).
Závěrem studie tedy autoři konstatují fakt, že nora a k ní příslušné další exempláře představují nejen první podobnou zaznamenanou fosilii v rámci výzkumu mnohoštětinatých červů, ale také v geologické historii ostrova Tchaj-wan. Pomáhají nám rekonstruovat fosilní zástupce této linie mořských dravců vedoucí z dřívějších dob až dodnes a také ekologické niky, které byly v geologické minulosti přítomny ve světových oceánech.
Dodatkem, podobnost zmíněných fosilií a výše jmenovaného Bobbitova červa (tato přezdívka je odvozena od tzv. Bobbitovy kauzy, tedy případu z roku 1993, když Lorena Bobbitová, manželka Johna Bobbita, uřízla svému muži ve spánku penis - mnohoštětinatec tuto přezdívku dostal kvůli silným kusadlům, díky kterým by podobnou část těla od zbytku snadno oddělil) vede některé zdroje k závěru, že by mohlo jít první zaznamenaný případ výskytu tohoto druhu v geologické minulosti. Vyloučit se tato spekulace nedá, nicméně autoři se ve studii o této problematice nezmiňují a tedy ji nelze dokázat ani uspokojivě vyvrátit. Konečně, z miocénu pocházejí fosilie druhů, které jsou dnes v oceánech stále, což by tuto domněnku podpořilo.