Darwin měl pravdu - Vývoj sluchového aparátu u hominidů a lidoopů

Hned na úvod - Charles Darwin měl nejen pravdu se svou teorií o přírodním výběru, ze kterého vzešli i lidé, ale v podstatě popsal jako první ucelený mechanismus, kterým se tento děj uskutečňuje. Evoluční teorie, je i přes své odpůrce i některé jiné skutečnosti, přítomná v mnoha aspektech našeho všedního života a pohledem do geologických vrstev za fosiliemi různých druhů vyhynulých organismů se nám její střípky z minulosti doplňují a propojují. Nikdy je ovšem nebudeme znát všechny a to ani v daleké i blízké lidské budoucnosti, jde o něco neuskutečnitelného, pokud bychom se nedokázali do dob minulých nějakým zázrakem přenést. Teď se ale vraťme zpátky na začátek, k vývoji evoluční teorie a její rekonstrukci spjaté s rodem Homo a jejímu postupnému doplňování s nálezy 19., 20. a také 21. století. Paleoantropologie ale vyvíjí stejně rychlým tempem jako paleontologie a tedy využívá moderních technik výzkumu a lomí své limity, které ji byly dříve nastaveny. Tentokrát se týká rekonstrukce vestibulárních kanálků v lebkách lidoopů a hominidů (Hominidae) v průběhu jejich vývoje a jaké dopadu z tohoto plynou pro vývoj člověka jako takového.

Před více než 10 leti se do chápání evoluce primátů vložil saudskoarabský druh Saadanius hijazensis ze svrchního oligocénu starý přibližně 29 až 28 milionů let, který představuje jeden z tranzitů mezi "pravými" opicemi Starého světa, tj. oddělení Catarhini, a jejich staršími evolučními předky - představuje druh se zvláštní směsicí znaků. U těchto druhů bychom patrně ještě velké změny v utváření vestibulárních kanálků neviděli, ale u jejich evolučních potomků mladších pouze o několik milionů let byly změny zřejmější. Kredit: Nobu Tamura, převzato z Wikipedie

Paleoantropologie moderní doby je na tom nesrovnatelně lépe než ta samá vědecká disciplína před více než 100 let, tehdy v roce 1892 se začaly rýsovat první znatelnější známky vývoje lidstva a jeho předků při objevech fosilních hominidů, lidí druhu Homo erectus, na nizozemské Jávě pod vedením paleoantropologa a badatele Eugéna Duboise. Veškeré pozdější nálezy, jako věhlasný "Pekingský člověk", vedly badatele, paleontology a paleoantropology do Asie, navzdory tomu zde nalezli ale fosilie prehistorických eócenních savců (Mammalia) a četné konglomeráty fosilií neptačích dinosaurů (Dinosauria) a jiných svrchnokřídových obyvatel regionu východní Asie. Další známky, že evoluce lidského druhu směřovala z Afriky, byly vyslyšeny až o desetiletí později a rekonstrukce evolučního stromu lidstva ještě nepřestala, právě naopak - neustále se zabýváme novými nálezy z mnohých lokalit světa a doplňujeme znalosti o evoluční cestě našeho druhu. Ty by mohly být výrazněji zpřesněny i novým výzkumem španělských paleoantropologů ze začátku března.

Studie se opírá o některé poměrně nepřehledné příbuzenské vazy mezi vyhynulými čeleděmi a recentními zástupci nadčeledi Hominoidea, tedy gorily (Gorilla sp.), šimpanze (Pan sp.) předky člověka a člověka samotného (Homo sp.) vdružené do čeledi Hominidae, gibony (Hylobatidae) a široké spektrum jejich vyhynulých příbuzných. Podle autorů by k jejich přehlednějšímu rozřazení mohl pomoct systém jimi navrhnutý, který je orientuje dle stavby jejich vestibulárních kanálků a celkové morfologie středního ucha.

Je obecně známým faktem, že nám, jakožto vyšším obratlovcům jako neptačím a ptačím dinosaurům (Aves), pomáhají vestibulární kanálky pro udržení rovnováhy celého těla. Není zcela vyjímečné, že jejich výzkum u fosilních druhů nám pomáhá zjistit, jaký typ lokomoce daný živočich vykonával a jsou, v určitých mezích, spolehlivější způsob než proporce končetin nebo poměrná délka jednotlivých částí těla. U primátů (Primates) a hominidů ale uplatnění podobného stylu výzkumu nacházíme spíše neobvykle a jeho uplatnění pro představu vývoje hominidů dosud chybělo.

Hlavní autor studie, španělský paleoantropolog Alessandro Urcioli z Katalánského paleontologického institutu Miquela Crusafonta, bývalého španělského odborníka na savčí fosilie, uvedl, že tento systém nám u vyhynulých druhů může pomoci podobně jako analýzy DNA u žijících taxonů. Dodal ovšem, že musíme být více opatrní, abychom zamezili určitým přehmatům a ukvapeným závěrům.

K rekonstrukcím jednotlivých lebečních dutin u různě vývojově vyspělých druhů primátů použili vědci snímkování, které promítlo skenované elementy ve 3D a lépe se s nimi dalo pracovat. Mezi 27 různými druhy opic, lidoopů a hominidů byl i italský druh Oreopithecus bambolii ze svrchního miocénu, který byl poměrně dlouhou dobu hádankou pro zkušené paleontology a paleoantropology a to ještě ke konci 20. století, a také rod Australopithecus, který je pravděpodobně naším přímým evolučním předkem.

Výsledek byl poměrně překvapivý, protože ukázal spíše na evoluční rozdíly ve vyspělosti mezi jednotlivými taxony než na způsoby jejich pohybu. Potvrdily tedy, že australopitékové si po této stránce stáli velmi blízko moderním lidem a rozhodně blíže, než veškeré ostatní zkoumané taxony, naopak se také potvrdila zvláštní kombinace archaických a pokročilých znaků u oreopitéků, která je zasazuje mezi moderní druhy hominoidů a jejich předky.

Paleoantropologům se také podařilo odhadnout přibližnou podobu vnitřního ucha evolučních předků zkoumaných taxonů a to na základě nashromážděných dat. Na základě nich také můžeme další nálezy fosilií prehistorických hominoidů řadit s větší přesností, pokud tomu bude dostatečně kvalitní fosilní materiál.

Studie je důležitá především z hlediska své praktičnosti a ověřitelnosti na sobě nezávislých systémech a do budoucna se dá uvažovat o jejím širším využití v praxi, pokud nám to dovolí zachované fosilie lebek a právě této zkoumané části. To je také jediná praktická nevýhoda, vedle ne všude dostupné techniky snímkování, protože z praxe víme, že z lebek lidoopů a hominidů se zachovávají především čelisti a zuby, daleko častější jsou fosilie pánve, kostí končetin a chodidel.

Vědecký tým se ovšem nechal slyšet, že jejich dalším předmětem výzkumu budou fosilní druhy velkých lidoopů z doby miocénu, takže o další podobné výzkumy patrně do budoucna nebude nouze.