Elafrosauři z jižního pólu - Australské nálezy podčeledi Elaphrosaurinae a jejich dopad

Ne zcela nadarmo se některé oblasti Jižní Ameriky, jako valvidiánské lesy v západním Chile, a Austrálie, která se v jižní části kontinentu pyšní unikátem v podobě výskytu lesa jehličnanů druhu wolemie vznšená (Wollemia nobilis), přezdívá "gondwanská flóra" a odkazuje na relikty vzniklé po rozpadu gondwanského kontinentu ve spodní až svrchní křídě. Musím přiznat, že oblast bývalé Gondwany je pro mě zajímavá z několika důvodů, mezi které i gondwanská flóra patří, a především proto, že se zde vyvíjelo či rozvíjelo množství skupin v době mesozoika a mnoho z nich z této oblasti není tak dobře dokumentovaných na to, aby se zde dalo jejich šíření dobře podložit. Ještě stále malé množství záznamů o evoluci některých skupin dinosaurů (Dinosauria), obojživelníků (Lissamphibia), některých savců (kupříkladu Monotremata) i plazů (Sauropsida). Odráží se to i od faktu, že stále jsou pro paleontologii oblasti jako Antarktida nedostupné, a proto zde bude i do budoucna chybět důležité údaje o vývoji skupin v určitém čase v Gondwaně. Narazily na to i některé příspěvky publikované na tomto blogu, které se se zabývaly například oblastmi existence neptačích dinosaurů na konci křídového útvaru v oblasti někdejší Gondwany, šíření a přečkání svrchní křídy u stegosauridů (Stegosauridae) v současné Indii a také vývojem ornitomimosaurů (Ornithomimosauria) v těchto oblastech. V době sepisování poslední jmenované práce jsem ovšem nezanesl v potaz poměrně zásadní fakt, vedle nich se totiž mohli ve stejných oblastech vyskytovat teropodi velmi podobné stavby těla, kteří mohli být za skutečně "pštrosí dinosaury" zaměnění. Šlo o podčeleď Elaphrosaurinae v rámci čeledi Noasauridae, kteří se svou stavbou ornitomimosaurům podobali natolik, že i typový druh Elaphrosaurus bambergii byl za zástupce skupiny považován. Je tudíž důležité, že objev tohoto kladu přišel z místa, odkud byly fosilie ornitomimosaurů hlášeny nejméně od 80. let minulého století a tento nález by jejich zaměnění mohl lépe objasnit.

Rekonstrukce vzhledu nově objeveného zástupce podčeledi Elaphrosaurinae ze souvrství Eumeralla v australské Victorii. Zde vidíme tohoto živočicha pokrytého krátkým, srsti podobným prachovým peřím, které mu slouží jako tepelná izolace, ačkoliv nevíme jistě, zda tato podčeleď mohla podobný integument vlastnit. Jednalo se o štíhle stavěného živočicha, který pravděpodobně do velké míry plnil niky malých až středně velkých dravců menší kořisti, ovšem známe z něj pouze cervikální obratel, a proto se o něm nedá zatím říct více podrobností. Kredit: Ruairidh Duncan

Neptačí dinosauři byli mimořádně úspěšnou skupinou a za dobu více než 170 milionů let svého vývoje nabyli tak velkého množství forem, že se některé staly příkladem konvergentní evoluce. Tento jev lze pozorovat u mnohých, navzájem neblízko příbuzných čeledí, ovšem velmi zřejmým se stává u kladu nám velmi známých teropodů (Theropoda). Můžeme u nich sledovat především vesměs stejné nebo podobné anatomické plány, především u velkých druhů těchto masožravců, a také určitou podobnost mezi primitivnějšími zástupci a naopak poměrně pokročilými, kteří stojí evolučně blíže k ptákům (Aves). Velmi dobře se dá tento jev prezentovat na zástupcích nadčeledi Coelophysoidea, kteří svou tělesnou stavbou poněkud připomínali lehce stavěné teropody z čeledi Compsognathidae a nadčeledi Alvarezsauroidea (s tím rozdílem, že se vyznačovali větší tělesnou velikostí). Ještě více jsou v tomto ohledu podobní zástupci čeledí Noasauridae a Dromaeosauridae, kde zástupci první jmenované byli považováni za zástupce té druhé, a také podčeledi Elaphrosaurinae, která se do paleontologického světa zapsala teprve nedávno. Její zástupci, druhy Elaphrosaurus bambergii, Limusaurus inextricabilis a tento rok recentně popsaný Huinculsaurus montesi, byli transkontinetálně rozšíření po oblasti bývalé Gondwany i Laurasie v Jižní Americe, Africe a také Asii, kde se také patrně poprvé objevují. Nově k nim ovšem přibyl zatím ojedinělý nález z druhého konce světa, který byl vyzvednut z křídových hornin v oblasti Cape Otway v australské Victorii.

Elafrosaurus byl dříve považován za primitivního a prvního nalezeného zástupce kladu Ornithomimosauria, který se objevil ve fosilním záznamu. Paleontologickou veřejnost k tomu vedla gracilní stavba jeho těla, stáří a především nepřítomnost jeho lebky u původních fosilií. Tento názor byl ovšem přehodnocen v posledním desetiletí 20. století a počátku tisíciletí, následně byla rekonstruována jeho lebka podle příbuzného rodu Limusaurus a objasněna jeho skutečná podoba, která se ve skutečnosti podobala ornitomimosaurům poměrně přesně. Vývojově šlo ovšem o značně primitivnějšího teropoda.

Nové nálezy ukazují, že tato podčeleď byla rozšířena po patrně až 70 milionů let na nejméně třech kontinentech, ale stále je její fosilní záznam nekompletní, poměrně nekonzistentní a jsou v něm dosud mezery. Patrně šlo o specializované rané zástupce noasauridních teropodů, kteří z nich také byli dosud největšími objevenými zástupci, zastávající niky středně velkých až malých omnivorů a herbivorů a svou ekologickou nikou tedy také byli poměrně podobní ornitomimosaurům, ačkoliv jejich celkový vzhled se od nich patrně lišil.

Do této podčeledi teď přibyl zcela nový nález popsaný paleontology vedenými hlavním autorem popisné studie tohoto taxonu, Stephenem F. Poropatem. Byl objeven ve spodnokřídovém souvrství Eumeralla, které už mnohokrát poskytlo fosilní materiál neptačích dinosaurů, kteří tuto lokalitu obývali v době geologického věku apt až alb, tedy před zhruba 120 až 100 miliony let. Stratigraficky pod něj spadá i lokalita Dinosaur Cove a nově objevený druh tedy obýval tuto oblast za jižním polárním kruhem spolu s poměrně známými druhy Leaellynasaura amicagraphica nebo Timimus hermanni.

Zatím tento zástupce podčeledi nemá své vlastní binomické pojmenování, je znám z jediného cervikálního obratle, který pochází ze střední části krční páteře, ale jde zároveň o diagnostický materiál díky typickým znakům na obratlech, které mezi sebou elafrosaurini sdílejí.

Pokud se toto zařazení potvrdí i do budoucna, pak se nám otevírá další významná kapitola evoluce těchto teropodů. Také můžeme z nálezu vyvodit, že tito živočichové nebyli adaptováni pouze na horký, tropický a subtropický klimat, ale dokázali odolat i v mnohem těžších, na poměry mesozoika, podmínkách.

Zdejší půlroční období trvající chlad a zima i s množstvím sněhu už byla na blogu také před nedávnem zmíněna, je potom otázkou, jak na ní tito živočichové byli adaptovaní. Nabízí se možnost redukce své tělesné velikosti, ale ta není průkazná z nalezené fosilie a i potom by mohla být zpochybněna jako efekt konkurence jiných menších herbivorů a omnivorů. Další možností je potom evoluce pernatého integumentu, který by nesporně byl vhodný jako tepelná izolace. Vzhledem k bazálnosti evoluční linie tohoto druhu je ovšem otázkou, zda vůbec je pravděpodobný výskyt těchto struktur. Nedá se ovšem ani úspěšně vyloučit.

Z hlediska paleogeografie je tento živočich také zajímavý, protože obýval oblast, která byla ve spojení s Antarktidou ještě ve stejnou dobu. Je tedy pravděpodobné, že se elafrosauři šířili i zde, pokud byli schopní ustát zdejší podmínky a to bychom se mohli dozvědět právě díky objevům dalších fosilií podobné této. Naštěstí je popsaný obratel, jak už bylo řečeno výše, diagnostickým materiálem, takže do budoucna je možné, že se dočkáme i jeho vlastního pojmenování.

Studie jako taková otevřela také prostor pro spekulace ohledně systematiky a evoluční historie podčeledi Elaphrosaurinae, kterou tento nález může posunout znovu dále. Podobně jako jiné zvláštní fosilie vyzvednuté ze zdejších hornin, jako druhy Serendipaceratops arthurcclarkei, zmíněný Timimus hermanni nebo dorzální obratle údajného spinosaurida (Spinosauridae), je u něj na místě se ptát, kdy a jakým způsobem se zde elafrosaurini šířili, a jak dlouho se zde udrželi. Je na místě se také domívat, že tito živočichové mohli využít i migrační trasy vedoucí přes Antarktidu, ale toto zatím nelze potvrdit.

Širší výskyt elafrosaurinů od doby svrchní jury po ranou svrchní křídu po celé Gondwaně také značně koreluje s výskytem fosilií údajných ornitomimosaurů hlášených především z Austrálie a také Afriky. Na základě těchto nálezů je velmi pravděpodobné, že část z nich může ve skutečnosti patřit právě těmto specializovaným noasauridům, protože jejich anatomické znaky jsou z velké části podobné. Elafrosaurini mohli v Gondwaně zastávat jejich niky poměrně rychlých omnivorů a herbivorů a nálezy, podobné tomu z Cape Otway, nám o jejich existenci v této oblasti mohou prozradit více.