Gobihadros mongoliensis - Hadrosaurid, co nebyl hadrosaurid

Evoluce ornitopodních dinosaurů vedla skrze střední a pozdní juru k formám, které později daly vzniknout velmi účinným a rozšířeným křídovým býložravcům z podskupiny Styracosterna. Přestože v průběhu jury a rané křídy převažovali jako hlavní herbivoři tyreofoři, iguanodontidi a také menší druhy ptakopánvých dinosaurů, jasnou převahu v druhé polovině získali ornitopodi ze kladu Hadrosauromorpha. Ačkoliv by to málokdo čekal, z mongolské pouště Gobi popsali paleontologové nového zástupce kladu, který také patří mezi nejstarší známé. Popisná studie v magazínu PLoS One ho jmenuje novým druhem Gobihadros mongoliensis.

Rekonstrukce hlavy a především velmi výrazného "kachního" zobáku nově popsaného hadrosauromorfa rodu Gobihadros. Přestože byli hadrosauridní dinosauři v poušti Gobi na konci křídy poměrně vzácným jevem (ve druhové rozmanitosti, nikoliv v počtu jedinců daného rodu), tak jejich předkové z těchto míst přišli do Severní Ameriky a právě tento nový druh má být dalším dílem skládačky jejich evolučních cest. Kredit: Joshua Knuppe, převzato z DeviantArt

Už od doby, kdy byli první ornitopodní dinosauři z čeledi nebo příbuzenstva hadrosauridů objevováni, se spekulovalo o jejich evolučním původu. Vědci velmi dlouhou dobu předpokládali, že se první zástupci tohoto kladu se objevili někdy na přelomu spodní a svrchní křídy a to pravděpodobně někde v oblasti Asie či Evropy. Některé taxony, zejména Bactrosaurus, Gilmoreosaurus nebo Levnesovia, to velmi výrazným způsobem podporovaly, naopak některé další (Huehuecanauhtlus, Claosaurus či Eolambia) kladly jejich původ do Severní Ameriky.

Slavná poušť Gobi, která vědcům vydává fosilie neptačích dinosaurů již od 20. let 20. století, ale ukázala odlišný scénař o příchodu předků hadrosauridů z Asie do Severní Ameriky. Tým vědců z Mongolské akademie věd a ještě několika dalších institucí revidovali materiál ze souvrství Bajan Šireh nalezený mezi lety 1993-2004. Překvapilo je zdjištění, že patří velmi starobylému příbuznému hadrosauridů, a také jeho stáří odhadované na 100-85 milionů let.

Dr. Khishigjav Tsogtbataar, hlavní autor popisné studie, poukázal na velmi skromné (zhurba tři metry na délku, rozměry však stanoveny pro nedospělý exemplář) a také velmi dobré zachování lebky i postkraniální kostry. Především kosti lebky jsou nedeformované, což velmi ulehčuje podrobný výzkum.

Gobihadros je tedy v tuto chvíli znám z fosilních pozůstatků subadultního jedince, jednotlivé kosti jsou v dobrém stavu a celková tělesná stavba vykazuje některé velmi archaické znaky. Sám osobě tedy není přímým evolučním předkem linií vedoucí k pozdějším druhům svrchokřídových hadrosauridů.

Za tyto znaky se dá uvést například trnu podobný zkostnatělý palec, je téměř shodný s tím, který nacházíme u starších iguanodontidů, které považujeme za předky hadrosauridů.

Stanovisko paleontologů, kteří se účastnili popisné studie, je tedy takové, že hadrosauridi se jako čeleď vyvinuli na území dnešní Severní Ameriky v době před zhruba 100-97 miliony let. Odtud začali přes pevninské mosty pronikat do Asie při regresi mořské hladiny v době pozdního cenomanu.

Jak sami říkají, primitivní znaky na rodu Gobihadros by poukazovaly na fakt, že nedokázal odolat konkurenci svých nově příchozích příbuzných. Obecně, tito ornitopodi měli dokonalejší příjem a zpracování potravy, stádní kulturu apod., takže se toto tvrzení za považovat za relevantní. Tímto také paleontologové tuto popisnou studii zakončují.

Nicméně přesto se úplně nedají vyloučit i některé další faktory, které by způsobily jejich vyhynutí ve stejné době. Například samotná změna podnebí mohla ovlivnit přírodní poměry vnitrozemské Asie, což mohlo samo osobě znamenat ústup starších forem býložravců. Toto jsou však již jen věcné připomínky, do kterých se popisná studie přímo nepouští.