Hříčky evoluce : Dinosauři budoucnosti 6. část

Poslední kontinent, na který se podíváme, je Severní Amerika. Zde se zachovaly četné fosílie a uloženiny z přelomu K-T, proto se právě zde dá odhadovat, jak by asi pokračoval vývoj třetihorních dinosaurů. Zároveň je toto poslední část naší výpravy za poznáním třetihorních dinosaurů.

Nivesaurus yetiforme. Tento potomek thescelosaurů se ze strachu před predátory přemístil do hor. Nabyl proto vrstvy podkožního tuku a peří, celkově nabyl na mohutnosti. Jednalo se o stádní zvíře.

Sprnitosaurus quadribullus. Tento hadrosaurid patří do nové čeledi sprintosaurů. Jednalo se o stejně lidného býložravce jako byli jeho druhohorní předchůdci, v příbuznenstvu však měl i plně kvadrupední a plně bipední sprintosaury.

Pterocolum nibicundum. Tento pterosaurus se přizpůsobil na život v bažinách. Zde, kvůli stromům nad ním, nemusel používat stejnou metodu lovu jako volavky, proto dokázal křídla skládat takto nad sebe.

Monocornus occidentalis. Toto masivní zvíře je potomkem ceratopsidů, jako byli Triceratops, Centrosaurus či Einiosaurus. Narozdíl od nich však začal být opravdu býčím ještěrem, jelikož vedl podobný způsob života. Límec mu tentokrát poskytl maximální ochranu, dosahoval až na záda.

Necrosimulacrum avilaquem. Tento potomek troodona prošel částečnou sapientací, zvětšil se mu také mozek. Využíval lovecké taktiky, že se mu nafouklo břicho, takže přitahoval mrchožrouty haním na mrtvého. Pak blížícího se pterosaura či ptáka bodl drápem na dlouhém prstu.

Takže závěrem je důležité říci, že Dixon rozhodně v některých případech byl ovlivněn tehdejším pohledem na pravěk. Některé z nových druhů jsou dosti archaické, některé naopak předběhly dobu. Je to každopádně velmi zajímavé sledovat třetihorní vývoj dinosaurů a jiných skupin. Takže závěrem podvědomě děkuji výmírání K-T, protože nebýt jeho, tak bychom tu možná ani nebyli. Zároveň děkuji Dixonovi, jelikož nám ukázal, že pravěk není jednotvárný, založený na fosíliích.