Ichtyosauři a teplokrevnost - Jak obstáli ryboještěři oproti velrybám

Ichtyosauři neboli ryboještěři jsou jednou z ikonických skupin prehistorických obratlovců, velmi se podobají některým dnešním druhům živočichů jako delfínům a jejich největší druhy jako Shastasaurus nebo nepopsaný obří ryboještěr ze Skotska zase dnešním velkým kytovcům. Nová analýza jednoho nálezu ichytosaura ale ukazuje, že přinejmenším jejich menší zástupci se podobali ozubeným kytovcům nejen vzhledem, ale i celkovou anatomií celého těla včetně podkožních vrstev a krevního oběhu. Co tedy výzkum sto osmdesát milionů let starého jedince rodu Stenopterygius přinesl?

Rekonstrukce samice druhu Stenopterygius quadriscissus s dvěma mláďaty. Dnešní rekonstrukce podoby ichytosaurů se prakticky vůbec nepodobají těm úplně prvním z doby viktoriánské Anglie, kdy byli zobrazováni jako obří krokodýli s ploutvemi. Jak by asi Mary Anningová viděla tyto mořské tvory se současnými poznatky? Kredit: Christopher DiPiazza

Výzkumný tým ze Severokarolínské a Lundské univerzity publikoval studii týkající se podrobné anatomie středojurského druhu ichytosaura, zmíněného stenopterygia. Palentologové, mezi nimiž byla i známá Mary Higby Schweitzerová, zjistili, že se tito plazi příliš nelišili od dnešních mořských savců. Skvěle zachovalá fosilie nekompletního, asi 85 centimetrů dlouhého, jedince z Holzmadenu v Německu odhalila mnohé taje jejich anatomie a evoluce.

Paleontolog Johan Lindgren, který celý tým sestavil, uvedl, že na fosilii jsou pod mikroskopem vidět i jednotlivé buněčné vrstvy kůže. Uvnitř hrudního koše jsou potom dokonce patrné i obrysy vnitřních orgánů, jedna ze struktur připomíná játra živočicha.

Výzkumný tým identifikoval i mikrostruktury ve fosilizované kůži, obsahovaly pigmentové buňky s barvivem. Materiál, který je považovaný za zkamenělý organický kus stenopterygia, ukazuje chemické složení jako zbytek živočicha. Jinými slovy to znamená, že toto zvíře bylo teplokrevný živočich.

Zdá se to tařka neuvěřitelné, nicméně výzkumný tým provedl všechny potřebné testy pro prokázání něčeho takové, jako je hmotnostní spektrometrie daných vzorků a imunohistologická analýza tkání. Navíc konzultace s uznávanou paleontoložkou a jistou expertkou v oblasti fosilních proteinů a fosilizovaných měkkých tkání Mary Schweitzerovou toto přelomové zjištění podporuje.

Tato kapacita zároveň se svou asistentkou Wenxiou Zhengovou provedly právě výše zmíněné analýzy a panel protilátek, aplikovaný na vzorky, ukázal, že se v nich nachází keratin a hemoglobin. Tím, že se nachází například v našich játrech nebo jiných orgánech, jasně ukazuje, kde byly původní orgány tvora.

Vědci také našli vrstvu pod kůží, která odhaluje, že se zde nacházel podkožní tuk. Je to až neuvěřitelně podobné současným kytovcům, potvrzuje to přinejmenším teplokrevnost stenopterygia a jeho příbuzných. Současně se potvrzuje, že jeho zbarvení bylo také podobné jako u kytovců, světlé břicho a tmavší tělo s různými vzory.

Morfologicky a chemicky navíc vědci potvrdili, že podobně jako dnešní kožatka velká ztratil šupiny a jeho tělo bylo hladké. Pomáhalo to lepšímu manévrování pod mořskou hladinou a zároveň tak mohl Stenopterygius nabrat větší rychlost. Vědci říkají, že technicky vzato by neměl být považovaný za plaza.

Potvrzení studiem vzorků ještě několika dalšími laboratořemi nezávisle na sobě ukazuje, že nejde o omyl. Německý exemplář rodu Stenopterygius prezentuje, že totožné evoluční trendy s dnešními ozubenými kytovci započaly o nejméně 150 milionů let dříve a novinka podkožního tuku u dnešních kytovců je rázem ta tam. Autor si ještě dovoluje poznamenat, že i plesiosauridi a elasmosauridi se v průběhu své evoluce v některých rysech začali velmi podobat kytovcům a nepovažuje tuto skupinu mořských savců za příliš vyspělou. Jejich anatomické trendy sdílely jiné skupiny již o miliony let dříve.