Japonský prapták z Fukui - Když jste více ptákem, než Archaeopteryx
Nejúžasnější objevy přicházejí vždy odtamtud, odkud je paleontologové ani vědecká veřejnost nečekají. Nicméně kupříkladu u představitelů prehistorického ptactva sázíme vcelku jasně na severní polokouli - buď na západní Evropu nebo na východní Asii a pokud si vsadíme i teď, tak se nespleteme. Jenže nově popsaný prehistorický prapták připomínající daleko více ptáka, než jakým je slavný Archaeopteryx litographica z německého Solnhofenu, ale nepochází z čínských vápenců a jiných usazených hornin. Tento zajímavý a netradiční nález popsali paleontologové z Japonska a pochází také z jejich domoviny a sice ze souvrství Kitadani datující se do spodní křídy, ale vypadá na svou evoluční pozici i stáří pokročileji než všichni jeho ostatní přibuzní. Sice má ještě drápy na rukou, ale za to má zobák, krátký ocas a postavu podobnou současné vráně nebo robustnímu malému havranovi. Kým je tedy Fukuipteryx prima?
Ptáci mají ve svém prapočátku velmi mnoho rysů teropodních dinosaurů z čeledí jako jsou dromeosauridi nebo troodontidi, takže se předpokládalo, že ještě zcela primitivní ptáci jako Archaeopteryx nebo Alcmonavis si neosvojili znaky jako je krátký rigidní ocas, zobák nebo stejná délka prstů na zadních končetinách. Fukuipteryx prima ze "země vycházejícího slunce" ale představuje přesný opak tohoto tvrzení a naznačuje, že si ptáci tyto znaky mohli vyvinout už v raném stádii vývoje celé skupiny. Kredit: Masanori Yoshinda, převzato z webu Sci-News
Krása ptactva se začala násobit už v době, kdy mořeplavci z raného novověku mohli obdivovat nádherné papoušky na ostrovech Karibiku a ve střední Americe, pávy a bohatě zdobené bažanty v Číně nebo Zadní Indii a také později stejně úchvatné druhy v Oceánii. Ve chvíli, kdy byl objeven a pojmenován slavný archeopteryx v německém nalezišti Solnhofen v Bavorsku, tak se odborné kuloáry hemžily teoriemi o původu takto krásných a rozmanitých teplokrevných organismů, kteří mnohdy zdobily šlechtické dvory jako exotické dárky. Vyrojilo se hned několik spekulací, odkud vlastně ptáci pocházejí.
Vlastně se ale nebylo čeho pořádně chytit - Charles Darwin, který od 2 roky dříve publikoval knihu O původu druhů, tímto způsobem řekl, že i tento zdálivý "polo-pták" se musel vyvinout z nějakého dalšího živočicha a všechny znaky ukazovaly na plazy. A, alespoň z mého pohledu, je úžasné, že se takovém názoru shodli i dva vědci s úplně odlišným pohledem na vyhynulé druhy, sir Richard Owen a Thomas Henry Huxley, kteří se shodli na názoru, že se Archaeopteryx a ostatní ptáci vyvinuli z tehdy ještě málo známých dinosaurů. Tento názor byl ale na dlouhou řadu let opuštěn.
Dnes samozřejmě víme, že se oba vědci nepletli a předky ptáků, které už za ně můžeme označit, včetně archeopteryxe řadíme jako klad Avialae. Zahrnuje, včetně třepotavě létavých, i formy robustní a pozemní (Balaur bondoc), ale všechny se doposud shodovaly na několika znacích jako je zubatá čelist a dlouhý rigidní ocas. Japonští paleontologové ale přišli s popisnou studií nového druhu velmi primitivního ptáka z prefektury Fukui, který tyto znaky postrádá a přesto není příliš vývojově daleko od živočichů jako je zmíněný Archaeopteryx nebo Rahonavis.
Vědecká skupina vedená hlavním autorem, dr. Takuyou Imaiem, popsala nový druh prehistorického zástupce kladu Avialae ze souvrství Kitadani, které leží v japonské prefektuře Fukui. Leží zde i Fukuiské prefekturální dinosauří muzeum, ve kterém hlavní autor studie působí, a které z nálezů v souvrství Kitadani ve velké většině čerpá. Nově popsaný pták sdílel ekosystémy se sauropody, pokročilými ornitopody a také teropodními příbuznými, jeho nález by tu ale patrně jen tak někdo nečekal.
Obýval tuto oblast před přibližně 120 miliony let a zhruba jako holub velký živočich nese jméno Fukuipteryx prima - odkazuje na prefekturu objevu a druhový přídomek prima zvolili paleontologové kvůli tomu, že jde o prvního primitivního ptáka (nepatřícího do kladu Ornithothoraces) objeveného mimo Čínu nebo Korejský poloostrov ve východní Asii. Jen krátce z historie objevu, byl učiněn v roce 2013 v lomu Kitadani Dinosaur Quarry u města Katsuyama v podobě malého lůžka lehkých ptačích kostí.
Naštěstí se ale fosilie zachovala v původním prostorovém tvaru, takže, i přes její promíchanost a vzhled neuspořádaných nahodile poskládaných kostí, mohli paleontologové zkoumat veškeré diagnostické znaky. Mimo nich také provedli histologický rozbor kostí a holotypní exemplář byl v době smrti ještě subadultní, věk byl odhadnutý na jeden rok. V dospělosti by tedy byl patrně ještě mírně větší.
Paleontologové ale detailně zkoumali všechny dostupné znaky, které mohli z fosilie odhalit, a skutečně se jim podařilo objevit množství znaků více pokročilých než u archeopteryxe. Vlastně má množství znaků, které třeba i u pozdních pozdně křídových avialanů nenajdeme (nicméně Balaur ani Rahonavis nejsou všemi paleontology uznáváni jako ptáci) a je tedy možné, že tento živočich si je vyvinul zcela nezávisle na jiných ptácích.
Jmenovitě jde o přítomnost pygostylu, tedy srostlých obratlů ocasu, které nacházíme převážně u dnešních ptáků, ale také mnohých méně "ptačích" dinosaurů. Podle interpretace dr. Imaie pak Fukuipteryx ovládal i aktivní let, přestože byl od toho, který mají dnešní ptáci, primitivní a neohrabaný. Podle všeho také neměl zuby jako ostatní avialané.
Znaky nalezené na fosilii shrnuli autoři popisu tím, že jde o první doklad evoluce primitivního ptáka v jiných stanovištích, než jaké panovaly ve spodní křídě v severní Číně, kde byla hlavní emergence vývoje primitivních i pokročilých ptáků. Naznačuje to jejich širokosáhlejší rozšíření, než jaké dosud paleontologové předpokládali. Japonský taxon totiž obýval spíše nízko položené subtropické lesy, než výše položené plošiny s kolísajícími teplotami.
Zajímavé ovšem je, že tento živočich vlastnil skutečně řadu znaků, které evolučně byly napřed před jeho příbuznými. Otázkou je, jestli šlo o lokální adaptaci k jinému způsobu života a tedy vyvinutou na základě okolních podmínek, nebo zda se vyvinula nezávisle na okolí a svým způsobem tedy byla nezávisle podobná současným ptákům. Na tyto otázky budou moci odpovědět až případné další výzkumy a nálezy, zatím si na ně můžeme počkat.