Aragorn, král Elessar Telcontar, má svého vlastního ještěra - Elessaurus gondwanoccidens

Názvy prehistorických organismů, které odkazují na moderní pop-kulturu, nejsou dnes ničím neobvyklým a vyskytují se poměrně běžně v současné paleontologii. Vědeckým pojmenováním, binomickým jménům, jako Tianchisaurus nedegoapeferima, Gojirasaurus quayi nebo Sauroniops pachytholus se dnes už prakticky nikdo nepodivuje, občas se právě kvůli svému názvu stanou hledáčkem médií, ale ve své podstatě jsou běžné. Ačkoliv je známe především u neptačích dinosaurů (Dinosauria), protože jde o nejlépe veřejnosti známou skupinu fosilních obratlovců, tak občas nalezneme i nedinosauří druhy se jmény inspirovanými některou z hlavních postav ság z žánru sci-fi nebo fantasy. V tomto případě jde ovšem o živočicha, který svůj název získal velmi zvláštním způsobem i na paleontologii zvyklou používat názvy z tradičních afrických, australských nebo jihoamerických jazyků, a  k tomu představuje tento živočich obratlovce, který by mohl osvětlit evoluci raných archosauromorfů (Archosauromorpha) na jihu někdejšího pangeyského superkontinentu v době krátce po začátku geologického období trias. Jeho rodové jméno, podobně jako u zmíněního karcharodontosaurida (Carcharodontosauridae) saurinopse, se vztahuje k trilogii Pána prstenů od J.R.R. Tolkiena, ovšem ne ke králi zla, ale k postavě lidského hrdiny a pozdějšího krále Aragorna. Popisná studie byla uveřejněna kolektivem paleontologů před 10 dny ve vědeckém magazínu PLoS ONE a zvláštní jméno bylo zvoleno z důvodů, které budou představeny níže.

Přibližná rekonstrukce archosaurimorfa druhu Elessaurus gondwanoccidens obývajícího současnou jižní Brazílii před přibližně 249 miliony let, krátce po velkém permském vymírání druhů, v sousedství některých druhů teplomilných jehličnanů. Tento živočich do určité míry mění a upravuje naše představy o evoluci některých zástupců archosaurů a jejich předků v jižní Gondwaně na počátku spodního triasu a to velmi krátce po přelomu geologických ér paleozoika a mesozoika. Kredit: Márcio Castro, převzato z Wikipedie

Ve světě pozdního permu převažovali mezi zástupci suchozemské megafauny synapsidi (Synapsida) a to s poměrně velkým náskokem, po nich následovali temnospondylní obojživelníci (Temnospondyli) a parareptilní plazi (Parareptilia) až se za nimi se nacházela většina ostatních skupin včetně diapsidních plazů (Diapsida), kteří ovšem několik milionů let přřed velkým vymíráním začali obsazovat nové potravní i ekologické niky. Tato přizpůsobivost je do určité míry zvýhodnila při přelomu permského a triasového geologického útvaru a především klad Archosauromorpha už od konce permu začal vytvářet stále více forem různých velikostí a ty nabyly svého významu v prvních milionech let triasu. Můžeme zde, v rozmezí geologického věku induan až olenek, pozorovat poměrně rychlou diverzifikaci mnohých zástupců tohoto kladu a je tudíž pravděpodobné, že k ní byly předpoklady už na konci paleozoika. Ke skupinám, které se objevily už na počátku triasu v nových nebo neobsazených nikách patřila i čeleď Tanystropheidae, která se vyznačovala především prodlouženými krčními obratli a gracilní stavbou těla. Její počátky jsou datovány do doby před zhruba 251 až 249 miliony let na severní polokouli (Augustaburiania), ale nový nález z jižní Brazílie ukazuje, že jejich evoluční stopy možná pocházejí ze zcela opačného konce světa.

Geologická skupina Rosario do Sul ve svazovém státě Rio Grande do Sul sdržuje několik souvrství s datací od svrchního permu po přelom spodní a svrchní křídy, souvrství Sanga do Cabral, kde byly fosilie nového druhu archosauromorfa nalezeny, už před pár lety poskytlo fosilie, o kterých panuje obecné přesvědčení, že jde o zkamenělin zatím poměrně vzácného zástupce čeledi tanystrofeidů z jižní části Pangey. Stáří tohoto souvrství se pohybuje okolo 252 až 247 milionů a představují tedy ekosystémy velmi krátce po začátku triasu.

V posledních letech odsud byly popsány některé semiakvatického druhy obratlovců (temnospodylní obojživelník druhu Sangaia lavinai a další archosauromorf druhu Teyajagua paradoxa), takže zdejší ekosystém byl patrně tvořen systémem jezer, menších vodních zdrojů nebo mokřadů. Kvůli stáří byl nález fosilie cervikálního obratle, který se svou morfologií podobá čeledi tanystrofeidů poměrně překvapivý, přestože se tato oblast na počátku triasu shodovala s prostředím typickým pro tuto skupinu.

Ze Sanga do Cabral byl ovšem popsán zcela nový zástupce kladu Archosauromorpha, který s tanystrofeidy také sdílí mnoho společných znaků a podle alternativních způsobů klasifikace autory popisné studie mohlo jít i o zástupce kladu Crocopoda, Archosauriformes nebo nezávislé vývojové linie mezi tímto kladem a kladem Allokotosauria. Nese poměrně zvláštní pojmenování Elessaurus gondwanoccidus, odkazuje na postavu bojovníka Aragorna, korunovaného jako krále Elessara Telcontara, z věhlasné trilogie Pán prstenů, protože jméno této postavy znamená, přeloženo z quenijštiny užívané v této trilogii, zhruba "dlouhonohý" a tuto vlastnost tomuto nově objevenému druhu vědci předpokládají. Druhový přídomek gondwanoccidens pak v překladu z latiny znamená "ze západní Gondwany".

Fosilie tohoto druhu byla neméně překvapující skutečnost, ovšem má ekvivalent v podobě nálezu druhu Faxinalipterus minima ze stejné oblasti a pouze mladších uloženin. Podobně jako u tohoto nálezu, pokud se potvrdí předpoklad správného zařazení taxonu, tak může výrazně změnit náhled na evoluci a preferenci nik u své nebo příbuzné skupiny - u rodu Elessaurus by šlo o jiný pohled na evoluci čeledi Tanystropheidae.

Samozřejmě existuje poměrně dobře doložitelný doklad, že již první zástupci této čeledi se vyskytovali v oblastech pobřeží nebo delt, kterému se právě svými dlouhými krky a celkovou stavbou těla přizpůsobili. Ovšem fosilie ze souvrství Sanga do Cabral ukázaly, že se jejich první formy mohly rozvíjet nejen na zcela jiném místě, tedy jižní polokouli, ale ve zcela jiném a převážně suchozemském prostředí. Odkryté fosilie odhalily poměrně dlouhé končetiny, stavbu pánve a obratlů podobnou některým primitivním nebo specializovaným druhům tanystrofeidů.

Vedoucí autorka studie, Tiane De-Oliviera, spolu s ostatními paleontology popisuje množství chrakteristik na tomto druhu jako analogických k těm, které nalézáme u rodů Augustaburiania a Macrocnemus, ale lokace nálezu s ohledem na rozložení prostředí a kontinentů v této době ukazuje, že přes ně nelze upřít rozdílnost výskytu elessaura a dvou dalších zmíněných taxonů. Autoři tedy odkazují na skutečnost, že buď můžeme špatně chápat a vyložit si adaptace považované za určené pro mořský způsob života nebo se původně tanystrofeidi vyvíjeli v oblastech sladkovodních a později se přesunuli k mořskému pobřeží.

Obě možnosti jsou, vzhledem k výzkumu a nálezům, relevantní, ale autoři se na základě nálezu tohoto živočicha drží stanoviska, že tanystrofeidi se vyskytovali spíše u řek a rychle tekoucích vodních zdrojů namísto mořského pobřeží. Ačkoliv Elessaurus je dozajista zajímavou fosilií, musíme brát v potaz veškeré možnosti, které jsou, bohužel, velmi široké, takže nejvíce optimální možností by bylo čekat na další výzkum.