Nannopterygius a ichtyosauři - Evoluce, vývoj a rozšíření na přelomu jury a křídy

Vývoj života na Zemi je provázen, po celý fanerozoický eon, dominancí určitých skupin živočichů ve specifických prostředích po povětšinou omezený čas. Velmi dobře můžeme tento mechanismus pozorovat u současných savců (Mammalia), kteří po konci mesozoika začali dominovat na veškerých kontinentech i v otevřeném oceánu. Právě v tomto biotopu jim předcházely další úspěšné nebo méně úspěšné skupiny už od počátku mesozoika, jednou z prvních a vůbec nejúspěšnějších byli delfínům (Delphinidae) či tuňákům (Thunnini) podobní ichtyosauři, ve starší české literatuře také zvaní jako ryboještěři (Ichthyosauria). Tito úžasní živočichové existovali, pokud k nim připočítáme i širší klad Ichthyosauromorpha, v mořích a také pobřežních oblastech i možná sladkých tocích po 176 až 180 milionů let a jejich evoluční adaptace se v mnohém podobali právě kytovcům (Cetacea) současnosti. Jejich zástupci prodělali svůj největší evoluční rozmach v době od svrchního triasu do spodní křídy a po celou juru byli miimořádně úspěšnou skupinou, která byla kosmopolitně rozšířena ve všech oblastech, včetně polárních, velikostech a velkém množství variací. A ke kritickému období od svrchní jury do spodní křídy, kdy jejich diverzita začala ubírat na síle, přidává informace i studie zaměřená na revizi jednoho z taxonů, které se v tuto vyskytovaly. Šlo o druh Nannopterygius enthekiodon.

Rekonstrukce menšího druhu ichtyosaura, taxonu Nannopterygius enthekiodon, jako elegantního střednějurského plavce obývajícího mělká teplá moře v západní Evropě. Nová revize tohoto tohoto taxonu ovšem dokládá poměrně zajímavé závěry, protože dle jejích výsledků šlo o úspěšného živočicha existujícího po několik desítek milionů let nejen v západní, ale i ve východní Evropě. Kredit: Nobu Tamura, převzato z jeho blogu

Moderní technologie neodmyslitelně patří k paleontologii dneška a také do určité míry i utvářejí významné části studií a výzkumů paleontologů i jiných odborníků po celém světě. Množství pokroku odvedeného ve výzkumu vyhynulých živočichů se odvíjí právě na základě použití moderních technik, přístrojů a postupů, například zcela věrným společníkem velkého množství výzkumů posledních let je CT sken a jiné zobrazovací techniky. Pravděpodobně by si ale málokdo z nás uvědomil, že podnítit seriózní výzkum může i spotřební předmět jako je selfie tyč. Tento aparát je dnes široce používaný po celém světě, přesto právě on dopomohl ruskému paleontologovi Nikolajovi Zverkovovi z Ruské akademie věd k odhalení podobnosti exempláře druhu Nannopterygius enthekiodon, který do té doby byl součástí expozice Britského přírodovědného muzea, a jedinců ichtyosaurů nalezených v Rusku. Tato podobnost byla zarážející a přinutila Zverkova k iniciativě výzkumu, který vedl k celkové revizi tohoto taxonu.

Dosud byl tento druh známý z geologického věku kelloway až berrias, tj, před přibližně 166 až 145 miliony let, považován za jednoho z nejméně známých a vzácnějších zástupců celé skupiny v oblasti současné Anglie i západní Evropy. Většina objevených exemplářů byla totiž zachována fragmentárně a pouze několik se zachovalo v lepším stavu. Sdílí tedy poměrně podobný osud jako některé další fosilie mořských plazů i neptačích dinosaurů (Dinosauria), jejichž fosilie byly objeveny v průběhu druhé poloviny 19. století a první poloviny 20. století, tedy jsou většinou fragmentární a někdy i velmi špatně diagnostikovatelné.

Konkrétně pro tento případ, Nannopterygius byl nalezen ve vrstvách souvrství Kimmeridge Clay a představuje přibližně 2,5 metru dlouhého živočicha, čímž se mezi ichtyosaury řadí k menším druhům. Svou ekologií se svým příbuzným podobal, ale lovil o poznání menší kořist sestávající patrně z ryb, korýšů (Crustacea) a hlavonožců (Cephalopoda). Vzhledem k předpokládaným nízkým počtům tohoto živočicha ve fosilním záznamu je pravděpodobné, že se nesdružoval do větších hejn se společnými tažnými trasami nebo návyky. Předpokládáno bylo také, že se vyskytoval spíše v oblastech mělkých moří a korálových útesů, než-li v otevřeném oceánu.

Zverkov je jedním ze dvou autorů studie revidující tento taxon, druhým je jeho americká kolegyně Megan L. Jacobsová z Baylor University, které snímky fosilie pořízené v muzejní expozici zaslal. Její kontaktování následně přerostlo ve společný výzkum a začala práce posuzující společné diagnostické znaky na fosiliích z lokalit v Anglii, v evropské části Ruska a ruské Arktidy.

Oba autoři nalezli na fosiliích, které byly zkoumány i pomocí pořízených a poměrně detailních fotografií, velmi podobné diagnostické znaky a jsou si na nalezených zkamenělinách, ruských i britských, podobné do té míry, že jde pouze o odlišnosti v rámci druhů a nikoliv vyšších taxonomických jednotek. Jinými slovy řečeno, fosilie z Velké Británie a Ruska nesou tak velké množství společných znaků, že jde o zástupce rodu Nannopterygius v obou případech.

Dokonce, podle závěrů revize, jde u jedinců z evropského Ruska o zástupce typového druhu Nannopterygius enthekiodon, zatímco exempláře z Arktidy ukazují výskyt druhého odlišného druhu Nannopterygius borealis, který byl v této studii popsán. Arktický zástupce je také nejmladším a nejsevernějším dosud známým dokladem tohoto rodu, pochází z uloženin geologického věku berrias z doby přelomu jury a křídy (tedy před zhruba 145 až 140 miliony let). Jeho rozšíření tedy bylo nejen daleko širší, než jsme dosud mohli vědět, ale také poskytuje nové otázky týkající se tohoto konkrétního ichtyosaura. Jednou z nich je preference jeho přirozeného prostředí, protože je nepravděpodobné, že by se dokázal po oblasti prakticky celé severní Evropy šířit a preferovat výlučně korálové útesy.

Revize taxonu ukázala tedy poměrně zásadní a důležité skutečnosti - Nannopterygius byl rozšířen na obou stranách evropského kontinentu po dobu dosahující zhruba 25 milionů let geologického času a byl patrně úspěšný do té míry, že se dokázal rozšířit i do chladnějších oblastí ve vyšších zeměpisných šírkách. Přitom k podobnému kroku stačilo několik fotografií pořízených pomocí selfie tyče.