Nesnadný nástup dinosaurů - Dominance rauisuchidů před koncem triasu

Soudobý výzkum a paleontologická naleziště světa poskytovaly do nedávna oporu argumentům o téměř naprosté dominanci neptačích dinosaurů na konci triasového období, přestože obecně se za dobu jejich dominance uváděla jura a křída, ale několik posledních let ukázalo trochu jiný scénář celého evolučního soutěžení v posledních zhruba 15 milionech let před koncem triasu. Byly objeveny lokality, jako je třeba město Opole, obec Lisowice a vlastně všechny výchozy svrchnotriasových vrstev ve Slezsku nedaleko českých hranic v Polsku, které ukázaly docela jasnou převahu nedinosauřích obratlovců, z nichž mnozí dorůstali i značné velikosti (kupříkladu archosaur Smok wawelski nebo dicynodont Lisowicia bojani) a konkurovali právě dinosaurům. Zdá se, že polské lokality nebyly jediným místem podobného rozložení rolí - podobně na tom byly i populace na západě Severní Ameriky a nově pravděpodobně i Jižní Afriky, kde pro změnu procházeli krokodýlovití predátoři schopní lovit i menší sauropodomorfy.

Živočichové, jako byl severoamerický Postosuchus kirkpatricki, patřili po většinu triasu k dominantní linii suchozemských predátorů - dříve byli souhrnně řazeni jako tzv. tekodonti a jejich systém se dodnes radikálně mění s tím, že jednotlivé taxony se řadí do několika čeledí s ne úplně jasným postavením. Studie nálezů z Jihoafrické republiky navíc ukazují dominanci těchto tvorů i ke konci triasu a to alespoň na určitých územích. Kredit: Christopher DiPiazza, převzato z Love in time with Chasmosaurus

Čeledi Rauisuchidae a Prestosuchidae (ovšem polyfyletická) - dva klady krokodýlům podobných predátorů, kteří začali dominovat světu krátce po jejich objevení ve spodním triasu, které představovaly po většinu triasu dominantní suchozemské predátory na většině tehdejší Pangeyi. Jednalo se o klady živočichů, patrně největších predátorů triasu živících se i neptačími dinosaury, kteří jako jedni z mála dokázali odolat sílícímu vlivu a dominanci populací jejich konkurentů a vymírají až za katastrofických událostí na konci triasového útvaru. Za dobu své existence, tedy necelých 50 milionech let, se rozšířili do většiny oblastí superkontinentu a hojně je najdeme v Argentině, Brazílii a na západě Spojených států - nově popsaný fosilní materiál z Jihoafrické republiky ale tento výskyt rozšiřuje.

Ačkoliv víme o výskytu těchto plazů na mnohých místech světa, tak se paleontologové donedávna drželi názoru, že vymírali i za nátlaku masožravých teropodů už ve svrchním triasu. Z toho důvodu je také jihoafrický materiál tak důležitý, protože patrně patřil dost velkému predátorovi, který představoval ne dravým dinosaurům rovného protivníka, ale zcela dominantního dravce.

Hlavním autorem studie, která se materiálem kosterních pozůstatků pravděpodobně hned dvou obrovských pozdně triasových dravců zabývá, je jihoafrický paleontolog při Univerzitě ve Witwatersrandu, Frederick Tolchard, a on také vyzdvihuje neobvyklou mohutnost a velikost analyzovaných fosilií. Ačkoliv jsou z obou taxonů známé pouze nekompletní pozůstatky čelistí, zubů, osteodermů a částí zadních končetin, s jistotou tvrdí, že jde o skutečně obrovské krokodýlovité plazy z čeledi Rauisuchidae.

Další autoři vědecké práce, mezi kterými jsou i odborníci na triasové obratlovce jako Sterling Nesbitt a Jonah Choinere, k výzkumu fosilií dodávají, že velikost těchto plazů mohla být okolo deseti metrů a patřili by tak mezi největší dosud známé nekrokodýlí zástupce kladu Pseudosuchia, pokud nebyli těmi největšími.

Paleontologové odhadli, že při své velikosti a proporcích by oba tito dravci byli schopní lovit i středně velké až velké sauropodomorfní dinosaury, kteří tuto oblast před asi 210 miliony let obývali poměrně hojně (za příklad stačí rody Euskelosaurus, Melanorosaurus nebo Meroktenos). Zdejší svrchnotriasoví teropodi jim tedy v žádném případě nemohli konkurovat, bude ovšem třeba další výzkum ohledně způsobu života obou druhů, protože existence dvou takto velkých predátorů na stejném území indikuje rozdílnou ekologii nebo zdroje potravy.

Tak či onak, oba rauisuchidi jsou důkazem dominance těchto plazů alespoň na některých územích ještě v pozdním triasu a tedy celkově odlišného pohledu na nástup teropodních dinosaurů. Jejich konkurenceschopnost se rozhodně popřít nedá a zatímco se sauropodomorfové a primitivní ornitischiani rozvíjeli do pestré palety druhů, teropodi zůstávali na podobných místech ve stínu daleko větších dravců.

Studie ale přináší také zajímavý pohled na fyziologii těchto triasových plazů, protože Jihoafrická republika v době jejich výskytu ležela blízko jižního polárního kruhu, kde dosud nebyly fosilie podobných živočichů nalezeny. Přestože víme, že rauisuchidi a obecně pokročilí krokodylomorfové byli evolučně bazálnější než současní krokodýli, tak pravděpodobně inovace jako je polovzpřímený a vzpřímený postoj nebo aktivnější metabolismus jim napomohly k masovému rozšíření během několika málo milionů let.

Fosilie takto velkých zástupců pravděpodobně hned dvou odlišných druhů blízko jižního polárního kruhu, který sice v triasu byl daleko příznivější než dnes, naznačují vyšší energetické nároky organismu a to možná mohlo vést i k jejich zvětšení (společně s nevyplněnými potravními nikami velkých dravců, přísunem potravy, absencí konkurence apod.), protože jejich těla potřebovala v ne tak příznivém klimatu více energie - ve zdrojích je uvedeno, že se Antarktida a jižní polární kruh blížily k jejich fyziologickým limitům.

Zatímco neptačí dinosauři s teplokrevným metabolismem snášeli zdejší klimatické podmínky bez větších problémů, tito rauisuchidi byli ve svém světě zvláštností. Je sice potřeba dalšího výzkumu, ale pravděpodobně tento gigantismus u masožravých nedinosauřích archosaurů úzce souvisí se zdroji potravy (Fasolasuchus, Smok, Prestosuchus) a právě první býložraví dinosauři v Antarktidě rozšířit jejich areál i tam - větší velikost zabraňovala i velkému odchodu tepla z organismu.

Každopádně je studie docela zajímavým příkladem toho, že ještě ve svrchním triasu byly některé oblasti světa opanovány mnohými nedinosauřími obratlovci o značných velikostech a nástup této skupiny byl tedy nerozhodný. Není proto vůbec od věci popisovat i poslední miliony let geologického útvaru trias jako pro dinosaury nepřátelský svět plný jejich konkurentů.